Právní úprava pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků

Poskytování OOP

 

Úvodem

Právní úprava pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, platná do roku 1995, byla založena resortními předpisy, které v rámci svých pravomocí vydávaly ústřední orgány státní správy pro řízené organizace. Jednalo se o tzv. vzorové seznamy OOPP. Tato praxe byla v podstatě založena na jednotném vybavení zaměstnanců stejných nebo obdobných profesí. Tento původní, zcela neadresný způsob poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, byl vývojově překonán, zejména vlivem uskutečněných rozsáhlých privatizačních a transformačních procesů.

Narůstající počet zaměstnavatelů, kteří nemají žádný nadřízený ústřední orgán způsobil, že pokračování dosavadní praxe, založené na resortních seznamech, bylo stále více problematické. Tento důvod postupně narostl do rozměrů, které nebylo možné řešit jinak, než změnou celkového koncepčního přístupu. Změna se projevila vydáním vyhlášky č. 204/1994 Sb., kterou se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. Vyhláška byla od 1.1.2002 nahrazena nařízením vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. Nařízením je zároveň do našeho právního řádu zavedena evropská směrnice č. 89/656/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci.

Zákonná úprava

Základním zákonným předpisem, který ukládá povinnost vybavovat zaměstnance osobními ochrannými pracovními prostředky, je zákoník práce. Jeho nové vydání č. 262/2006 Sb. nebsahuje v těchto požadavcích prakticky žádné změny.  V ustanoveních § 104 odst. 1 až 6 je stanoveno, že nelze-li rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky.

Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím právním předpisem. Tímto předpisem je nařízení vlády č. 21/2003 Sb., o němž je více informací uvedeno v předchozí kapitole

Zákoník práce dále stanoví, že v prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění, poskytuje zaměstnavatel jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv.

Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě zhodnocení rozsahu znečištění zaměstnanců při práci nebo jejich ohrožení dráždícími látkami a na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, též ochranné nápoje

Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání.

Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje poskytne zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.

Vláda stanoví nařízením rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. Uvedeným nařízením je již zmiňované NV č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků.

Hlavní principy poskytování ochranných prostředků

Nařízení č. 495/2001 Sb. ukládá zaměstnavatelům zpracovat a v případě potřeby aktualizovat vlastní (podnikový) seznam pro poskytování, jehož základem je zhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce na jednotlivých pracovištích. Koncepce této právní úpravy vychází z toho, že předpis pouze vymezuje pojem osobních ochranných pracovních prostředků a stanovuje základní principy pro jejich poskytování s tím, že konkrétní úprava bude provedena v působnosti jednotlivých zaměstnavatelů. Z uvedeného je zřejmé, že vlastní výběr a přidělování ochranných prostředků zabezpečuje zaměstnavatel na podkladě skutečného výskytu pracovních rizik, která na zaměstnance působí nebo mohou působit.

Rizika

Hlavní druhy rizik, kterým je zaměstnanec vystaven v průběhu pracovního procesu, lze rozdělit na fyzikální, chemická a biologická, viz rovněž příloha č. 1 nařízení vlády č. 495/2001 Sb.

Největší oblast pokrývají rizika fyzikální, která jsou na rozdíl od rizik chemických či biologických, většinou snadno identifikovatelná již na základě běžného posouzení. Jde např. o pády z vyvýšených pracovišť, příp. do prohlubní, pády materiálu, předmětů a břemen, včetně zasažení drobnými úlomky materiálu při rozbití předmětů, zranění způsobená ostrými hranami nebo vyčnívajícími hroty, pády v pracovních či dopravních prostorách, zejména na kluzkých a znečištěných komunikacích, zachycení vozidly při pohybu na komunikacích nebo v kolejišti, či práce s vibrujícími nástroji.

K chemickým rizikům patří např. nebezpečí otravy a poleptání různými chemikáliemi, parami či plyny, postříkání a potřísnění agresivními žíravinami, kyselinami, pryskyřicemi, nebezpečí výbuchu plynů a par, práce v prašném prostředí, s jedy, a omamnými látkami.

Biologická rizika se vyskytují zejména v prostředí výskytu nejrůznějších choroboplodných virů, bakterií a infekcí, ohrožující zejména pracovníky ve zdravotnictví a zemědělství. Škodlivost jejich působení lze zjistit většinou na základě znalostí o jejich nejvyšších přípustných koncentracích, ve vazbě na příslušná odborná měření.

Co se považuje za ochranné prostředky

Nařízení vlády neobsahuje definici osobních ochranných pracovních prostředků, neboť je již obsažena v zákoníku práce § 104 (1). Za OOPP lze považovat všechny prostředky určené k tomu, aby se jejich používáním zaměstnanci chránili před riziky, která by mohla ohrozit jejich život, bezpečnost nebo zdraví při práci. Jak již bylo zmíněno, považuje se za tyto prostředky též pracovní oděv nebo obuv, poskytovaný zaměstnancům v prostředí, v němž dochází k mimořádnému opotřebení nebo znečištění. Jsou to tedy práce vykonávané na pracovištích, kde není nutná ochrana života nebo zdraví zaměstnanců, ale kde se pracuje v prostředí vyvolávajícím zvýšené náklady na pracovní oděv či obuv. Nařízení úmyslně blíže nestanovuje meze zmíněného druhu opotřebení a znečištění, což vzhledem k povahové různorodosti vykonávaných prací a podmínek vyskytujících se na pracovištích, ani nebylo možné. Bude proto rozhodující konkrétní posouzení a zhodnocení podmínek vykonávané práce. Orientačním měřítkem by mohl být výkon takové práce, při níž dojde k totálnímu (absolutnímu) znehodnocení pracovního oděvu či obuvi za dobu kratší než jeden rok.

Osobními ochrannými pracovními prostředky pro účely zmíněného nařízení vlády naopak nejsou:

  • běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění,

  • výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle zvláštních právních předpisů,

  • speciální ochranné prostředky používané v armádě nebo pořádkových a bezpečnostních silách,

  • výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích

  • sportovní výstroj a vybavení,

  • ochranné prostředky určené pro sebeobranu,

  • prostředky pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti.

Za samozřejmost je považováno, že za ochranný prostředek se nepovažuje ani běžný pracovní oděv a obuv. Tato samozřejmost není v žádném předpisu výslovně uvedena, čehož důsledkem mnohdy je, že zaměstnanci nosí v práci to, co již dávno vyřadili z běžného odívání, bez ohledu na požadavky bezpečnosti práce. Povinnost být při práci řádně ustrojen je možné dovodit ze znění ustanovení § 106 odst. 4 zákoníku práce. Zde je mimo jiné stanoveno, že každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví ....., zejména je povinen dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a tato svévolně neměnit a nevyřazovat z provozu.

Povinnost řádného pracovního ustrojení lze dovodit též z § 249 odst. 1 zákoníku práce „zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku..... “. Vhodný pracovní oděv a obuv patří tedy k jedné ze základních zásad bezpečného chování na pracovišti.

Kdy poskytnout ochranné prostředky

Zásadně a bezodkladně tehdy, nelze-li rizika práce vyloučit nebo dostatečně omezit technickými prostředky kolektivní ochrany nebo jinými vhodnějšími opatřeními. Přednost tedy mají tato opatření, např. instalace větracího nebo odsávacího zařízení, odlučovačů škodlivých emisí, zavedení bezpečnějších pracovních či technologických postupů, změna organizace práce, úprava pracovního prostředí a pod. Zaměstnavatel si musí být vědom toho, že ochranné prostředky jsou sekundární ochranou, že jsou nákladné na pořízení i údržbu a nikdy nemohou zcela nahradit bezpečné a zdravé podmínky práce.

Režim poskytování ochranných prostředků, tak jak vyplývá z právní úpravy, je založen na principu, že rozhodujícím odpovědným subjektem je zaměstnavatel. Ten podle zákona musí poskytovat zaměstnancům k bezplatnému používání příslušné ochranné prostředky, udržovat je v použitelném stavu a kontrolovat, zda je zaměstnanci skutečně při práci používají. Nezajistí-li zaměstnavatel potřebné ochranné prostředky, vystavuje se mnoha nebezpečím od odebrání živnostenského oprávnění, uzavření svého podniku až po trestní stíhání v případě vzniku úrazu či jiného poškození zdraví.

Koho vybavit ochrannými prostředky

Ustanovení § 104 zákoníku práce hovoří o tom, že nelze-li rizika odstranit, poskytne zaměstnavatel povinně zaměstnancům OOPP. To znamená, že není rozhodující funkční zařazení, ale skutečnost, že zaměstnanec je vystaven působení (expozici) rizika. V přiměřeném rozsahu se poskytují tedy např. i technicko-hospodářským pracovníkům, pracovníkům pověřeným kontrolní činností apod., pokud se vyskytují nebo pracují v prostředí rizika. Tam kde zaměstnanci vykonávají práci s rizikem po převážnou část pracovní doby, poskytuje jim zaměstnavatel tyto prostředky do trvalého užívání. Pracují-li, nebo vykonávají-li nějakou činnost v tomto prostředí pouze nepravidelně nebo výjimečně, musí je zaměstnavatel vybavit na dobu nezbytně nutnou.

Jako zaměstnanci v hlavním pracovním poměru musí být vybaveni i ti, s nimiž zaměstnavatel uzavřel dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, přichází-li v úvahu ochrana proti vyskytujícím se rizikům. Podle ustanovení § 101 odst. 5 zákoníku práce zaměstnavatel zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci všech osob, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. Je proto také povinen v případě potřeby vybavit i je ochrannými prostředky. Tato povinnost se přiměřeně vztahuje i na zaměstnance cizích podniků, pokud je dostatečně nevybavil jejich zaměstnavatel, kterému tato povinnost přísluší především. Na to by mělo být pamatováno již při uzavírání smluv týkajících se dodávek příslušných prací.

Podle zákona č. 309/2006 Sb. § 12 se požadavky zákoníku práce týkající se OOPP (§ 104) vztahují i na zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje, na fyzickou osobou, která provozuje samostatně výdělečnou činnost, atd. .

Výběr ochranných prostředků

Správný výběr ochranných prostředků má velký význam, neboť ovlivňuje jak spolehlivost ochrany zdraví při práci, tak ekonomiku provozu. Měl by ho proto provádět kvalifikovaný odborník. Základním vodítkem je riziko, před nímž má ochranný prostředek chránit. Poměrně jednoduché je to na vyhlášených rizikových pracovištích, kde je riziko pod určitou kontrolou. Obtížnější je to na pracovištích, která mají proměnlivý charakter, kde se druh rizika a míra jeho působení může měnit. Zásadně je třeba vycházet ze znalostí parametrů a vlastností ochranných prostředků  a konfrontovat je s požadavky a funkčností, která se od nich vzhledem k působnosti vyskytujících se rizik očekává. Důležitá je též délka životnosti a náročnost údržby, což značně ovlivňuje provozní nákladovost.

Samozřejmým požadavkem je používání OOPP, jejichž vlastnosti odpovídají požadavkům nařízení vlády č. 21/2003 Sb., u nichž je tedy vydáno prohlášení o shodě a také další náležitosti odpovídají požadavkům technických předpisů, jak je uvedeno v předchozí kapitole.

V současnosti je na trhu velké množství OOPP od od výrobců z České republiky i ze zahraničí. Pokud je na nich umístěna značka CE, což znamená, že splňují požadavky NV č. 21/2003 Sb a zároveň evropské směrnice 89/686/EEC, je možno je používat bez dalších doplňujících certifikátů. Důležitý je ale návod na používání, který musí být v českém jazyce a musí obsahovat řadu náležitostí, které jsou uloženy výše uvedenými předpisy a příslušnými evropskými normami. Především je potřeba, aby byly v návodu jasně deklarováány ochranné vlastnosti výrobku. Podle těchto ochranných vlastností může zaměstnavatel posoudit, zda je nabízený OOPP vhodný pro použití v konkrétních podmínkách na konkrétním pracovišti.

Poskytování ochranných prostředků

Jak již bylo uvedeno, poskytuje zaměstnavatel ochranné prostředky v závislosti na rizicích vyskytujících se na jeho pracovištích nebo při práci jeho zaměstnanců. Za samozřejmé se považuje, že musí přihlížet též k požadavkům stanoveným zvláštními předpisy. Všeobecně je vyžadováno, aby ochranné prostředky byly po celou dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a odpovídaly podmínkám na pracovišti, aby při jejich přidělování byly respektovány ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců a v případě potřeby byly přizpůsobeny jejich fyzickým předpokladům.

Ochranné prostředky poskytnuté zaměstnavatelem zůstávají jeho majetkem. Jejich přidělování zaměstnancům k osobnímu užívání je bezplatné. Je ponecháno na zaměstnavateli, aby s ohledem na četnost a závažnost rizik vyskytujících se na pracovištích, jakož i s ohledem na charakter vykonávané práce a vlastnosti ochranných prostředků, stanovil způsob, podmínky a dobu jejich používání. Půjde-li o ochranu života a zdraví, bude nutné vyměnit používané ochranné prostředky za jiné ihned po ztrátě jejich funkčních vlastností. U ostatních ochranných prostředků bude důležitá stanovená doba jejich životnosti. I v těchto případech však lze v případě potřeby přikročit k jejich předčasné výměně, půjde-li např. o jejich špatnou kvalitu, nebo opotřebení v důsledku používání ve zvlášť obtížných podmínkách. Obecně však platí, že ochranné prostředky se vyměňují až po ztrátě účinnosti (funkčnosti) těch předcházejících, nebo když jejich používáním vzniká pro zaměstnance další riziko (např. přidělená ochranná obuv sice zaměstnance doposud chrání, ale odlepuje se u ní podrážka).

Zaniknou-li podmínky pro vybavení zaměstnanců ochrannými prostředky, např. na základě rozvázání pracovního poměru, je zaměstnavatel oprávněn vyžadovat jejich vrácení ve stavu, který odpovídá jejich přiměřenému opotřebení.

Vyřazování ochranných prostředků

Současná právní úprava ponechává na zvážení zaměstnavatele, zda vyřazené ochranné prostředky ponechá zaměstnanci, nebo s nimi naloží jiným způsobem. Opětovnému poskytnutí jinému zaměstnanci však musí předcházet příslušné vydezinfikování, vyprání apod., zabraňující přenosu infekčních nemocí. Jestliže zaměstnanec např. při rozvázání pracovního poměru odevzdá zaměstnavateli ještě použitelné ochranné prostředky, není zaměstnavatel oprávněn na něm požadovat, aby si je ponechal
a uhradil jejich zůstatkovou hodnotu (nejčastěji se to stává u obuvi a oděvu). Pokud by však šlo o oboustranný zájem na odprodání - odkoupení použitých ochranných prostředků, nic tomu nebrání.

Zaměstnavatel má právo požadovat na zaměstnanci náhradu za zaviněnou ztrátu nebo zaviněné poškození ochranného prostředku. Zkušenosti opakovaně potvrzují, že může dojít k předčasnému opotřebení těchto prostředků, i to, že zaměstnanec se často snaží odevzdat namísto běžně opotřebovaných ochranných prostředků (většinou se jedná o obuv a oděv) jiné prostředky, s úmyslem ty lepší si ponechat. Každý takový případ je třeba přešetřit. Může se totiž stát, že již v krátké době po vydání dojde k příslušnému znehodnocení v důsledku nekvalitní výroby, nebo že zaměstnavatel k tomuto znehodnocení přispěl například tím, že nezajistil vhodné místo pro uložení.

Při likvidaci použitých některých ochranných prostředků, například filtrů, respirátorů apod., je třeba dbát předpisů na ochranu životního prostředí, neboť v některých případech mohly být při používání kontaminovány vysoce jedovatými látkami.

Odpovědnost za ztrátu ochranných prostředků

Odpovědnost vyplývá z ustanovení § 250 zákoníku práce. Zaměstnanec odpovídá za ztrátu poskytnutých ochranných pracovních prostředků, stejně tak jako jiných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Své odpovědnosti se může zprostit, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Podmínkou odpovědnosti je tedy existence písemného potvrzení, jimž je jasně označen předmět (konkrétní ochranný prostředek), který byl zaměstnanci svěřen. Odpovědnost podle zmíněného ustanovení předpokládá, že jde o předmět, který zaměstnanec výlučně používá sám a má možnost zabezpečit jeho ochranu. Není tomu tak, když ochranný prostředek používají i jiní zaměstnanci v rámci své pracovní činnosti, např. plášť proti dešti, ochranné brýle apod.

Zaměstnanec je povinen vzniklou škodu nahradit v plné výši, jestliže ji způsobil zaviněnou ztrátou, nesprávným nebo nedbalým zacházením, ale též v případě, kdy nelze zjistit, proč ke ztrátě došlo. Zaměstnavatel není povinen zaměstnanci ztrátu prokazovat. Důkazní břemeno je na zaměstnanci, on musí prokázat, že ztráta vznikla bez jeho zavinění. Výše škody vychází z ceny ochranného prostředku v době jeho poškození, zaměstnavatel musí tedy přihlížet k délce používání a s tím spojeného opotřebení ochranného prostředku. Byla-li škoda způsobena také zaměstnavatelem, je zaměstnanec povinen uhradit pouze poměrnou část vzniklé škody, podle míry svého zavinění.

Podle § 251 (2) neodpovídá zaměstnanec za škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

Zaměstnavatel může požadovat náhradu škody při ztrátě ochranných prostředků či jejich nevrácení i v souvislosti s uskutečněným rozvázáním pracovního poměru. Skutečnost, že zaměstnanec již není v pracovním poměru neznamená, že byl ukončen zmíněný druh odpovědnosti za způsobenou škodu. Hodnota nevrácených ochranných prostředků může být po zaměstnanci požadována občanskoprávní cestou.

Z uvedeného je zřejmé, že v zájmu zaměstnavatele by mělo být, aby ochranné prostředky byly zaměstnancům vydávány na písemné potvrzení. Ostatně mít tento doklad je nutné jak pro různé kontrolní orgány, tak zejména pro účely prokázání, že zaměstnanec, který utrpěl pracovní úraz, byl vůči rizikům své práce dostatečně vybaven. Z příslušného evidenčního listu by mělo vyplývat: jméno a příjmení zaměstnance, jeho evidenční číslo, vykonávaná profese, včetně dalších činností, jimiž je zaměstnanec pověřován např. zámečník-svářeč, druh přiděleného ochranného prostředku, důvod přidělení - před kterými riziky má chránit, předpokládaná vynášecí doba, datum předání a podpis zaměstnance potvrzující převzetí.

Používání ochranných prostředků a další souvislosti

Z ustanovení § 106 odst.1 zákoníku práce mimo jiné vyplývá, že zaměstnanci mají právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o nevyhnutelných rizicích své práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením. Z odstavce 4 pak vyplývá, že každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci.

V souvislosti s naší tématikou je tedy povinen dodržovat předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a používat při práci osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení. Jestliže zaměstnanec přidělený ochranný prostředek při práci nepoužívá, vědomě se tím dopouští porušení předpisu. Pokud zaměstnavatel prokáže, že používání ochranného prostředku vyžadoval, může se v případě vzniklé újmy na zdraví u takového zaměstnance (většinou následkem pracovního úrazu) zprostit své zákonné odpovědnosti, ve smyslu ustanovení § 366 odst.1 a 2 zákoníku práce.

Zaměstnanci musí vědět, jaké ochranné prostředky musí vzhledem k rizikům své práce a podmínkám na pracovišti používat a jak mají s nimi zacházet. U složitějších prostředků (např. u prostředků osobního zajištění určených pro práce ve výškách) je často nezbytný i příslušný zácvik. Jestliže zaměstnavatel řádně nevybaví zaměstnance pro výkon jejich práce a tito se mohou důvodně domnívat, že výkon jejich práce je tím bezprostředně a vážně ohrožen, mají právo tuto práci odmítnout (§ 106 odst. 2 zákoníku práce).

Údržba, opravy a čištění ochranných prostředků

Denní údržbu běžného charakteru si provádějí zaměstnanci sami, zaměstnavatel by je však měl v případě potřeby poučit, jak mají s ochrannými prostředky odborně zacházet a provádět jejich údržbu. Ostatní údržba, praní, opravy apod., přísluší zaměstnavateli. Na to pamatuje § 104 odst. 4 zákoníku práce jejich povinností  udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použitelném stavu, tedy tak, aby je zaměstnanci měli k dispozici v nezávadném stavu.

Údržbu je třeba provádět způsobem doporučeným výrobcem příslušného ochranného prostředku, aby nedocházelo k jeho předčasnému znehodnocení. Praxe ukazuje, že méně nákladná a celkově vhodnější je údržba v podnikovém zařízení, a to zejména proto, že je dostatečně znám původ znehodnocení ochranného prostředku, umožňující používat adekvátně vhodného čisticího postupu. Pokud by zaměstnavatel svou povinnost udržovat ochranné prostředky v použivatelném stavu nemohl plnit, musí zaměstnancům příslušné plnění alespoň zabezpečit, např. proplácením účtů za služby, které si sami zabezpečili. Jestliže jsou zaměstnanci nuceni prát a opravovat si ochranné oděvy doma, přísluší jim úhrada vynaložených nákladů. V praxi se osvědčilo zavedení paušálních úhrad. Výše této úhrady by měla být zakotvena v kolektivní smlouvě nebo stanovena ve vnitřním předpisu.

Je třeba upozornit na skutečnost, že při praní či opravách je nutno přihlížet na ochranné vlastnosti OOPP, které tím nesmějí být dotčeny.

Daňové souvislosti

Na osobní ochranné pracovní prostředky, pořízené a přidělované ve smyslu nařízení vlády č. 495/2001 Sb., je pohlíženo jako na nákladovou položku, která je daňově uznatelná.Výdaje na pořízení, včetně výdajů (úhrady) na jejich udržování, patří k výdajům (nákladům) zaměstnavatele vynaloženým na dosažení, zajištění a udržování zdanitelných příjmů, ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. V případě výdajů (náhrad) na údržbu ochranných prostředků stanovených paušální částkou, považují se za daňově uznatelné výdaje do výše paušálu za předpokladu, že jeho výše byla prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů. V případě, že dojde ke změně podmínek, za nichž byl paušál stanoven, je zaměstnavatel povinen výši paušálu upravit.

Zaměstnavatel má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty u pořízených ochranných prostředků, které poskytuje zaměstnancům. Pokud ze svých prostředků přispívá též do fondu kulturních a sociálních potřeb, popř. do sociálního fondu, může poskytovat ochranné prostředky i nad rámec stanoveného seznamu. Náklady na pořízení těchto prostředků pak hradí z tohoto fondu, popř. přímo ze zisku po zdanění a u fyzických osob účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví z výdajů nezahrnovaných do základu daně z příjmů.

Shrnutí platných pravidel

  1. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou prostředky určené k tomu, aby se jejich používáním zaměstnanci chránili před riziky, která by mohla ohrozit jejich život, bezpečnost nebo zdraví při práci. Zaměstnancům v prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění, poskytuje zaměstnavatel jako ochranné prostředky též pracovní oděv nebo obuv.

  2. Poskytovat lze pouze ty ochranné prostředky, které splňují podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.

  3. Ochranné prostředky se poskytují tehdy, nelze-li rizika práce vyloučit nebo dostatečně omezit technickými prostředky kolektivní ochrany nebo jinými vhodnými opatřeními, metodami a postupy organizace práce.

  4. Přidělené ochranné prostředky musí být dostatečně účinné vůči rizikům, přičemž jejich používání nesmí představovat další riziko.

  5. Tam, kde existuje více rizik a je nutné používat několik ochranných prostředků, musí být tyto prostředky vzájemně slučitelné.

  6. Rozsah vybavení pracovníků ochrannými prostředky musí odpovídat povaze práce a pracovním podmínkám.

  7. Podmínky používání ochranných prostředků, zejména doby, po kterou jsou používány, musí být stanoveny na základě závažnosti rizika, četnosti rizika, pracovní zátěže a parametrů ochranného prostředku.

  8. Ochranný prostředek je zásadně určen pro osobní používání. Pokud okolnosti vyžadují, aby tentýž prostředek používala více než jedna osoba, musí být učiněna opatření k tomu, aby toto používání nevytvářelo zdravotní nebo hygienický problém.

  9. Ochranné prostředky musí zaměstnavatel poskytovat bezplatně a zajišťovat, aby byly udržovány v dobrém provozním stavu.

  10. Povinnost zaměstnavatele poskytovat ochranné prostředky nelze nahrazovat peněžitým plněním.

  11. Zaměstnavatel je povinen vypracovat, na základě analýzy rizik a konkrétních podmínek na pracovištích, vlastní seznam povolání a pracovních činností pro poskytování ochranných prostředků a toto poskytování organizačně zabezpečit.

  12. Zaměstnavatel poskytuje ochranné prostředky i učňům, pracovníkům s pracovním poměrem na dobu určitou (brigádníkům, sezónním pracovníkům) a jiným osobám vyskytujícím se s jeho vědomím na pracovišti.

  13. Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance o rizicích, před kterým je má používání poskytovaných prostředků chránit.

  14. Zaměstnavatel, je-li to nutné, musí seznámit zaměstnance o způsobech používání ochranných prostředků.

  15. Ochranné prostředky musí být používány, udržovány, opravovány v souladu s návody k jejich použití.

  16. Zaměstnanci musí používat ochranné prostředky v souladu s příkazy a pokyny zaměstnavatele, a to výhradně při těch činnostech, pro které jim byly přiděleny.

  17. Zaměstnanci nesmí používat nefunkční ochranné prostředky a jsou povinni oznámit závady na nich. Drobnou denní údržbu ochranných prostředků provádějí zaměstnanci sami, přičemž potřebné prostředky jim poskytuje zaměstnavatel.

  18. Výdaje na pořízení a udržování ochranných prostředků jsou nákladovou položkou, která je daňově uznatelná.

  19. Práva a povinnosti týkající se poskytování a používání ochranných prostředků se vztahují i na samostatně podnikající fyzické osoby a jim případně pomáhající (spolupracující) rodinné příslušníky.

  20. Používání ochranných prostředků při práci je třeba věnovat náležitou pozornost
    a podle potřeby včas aktualizovat příslušné interní pokyny, zejména seznam zpracovaný pro jejich poskytování.

Závěr

Povinnost poskytovat zaměstnancům nezbytné osobní ochranné pracovní prostředky a účinně je tak chránit před riziky souvisejícími s výkonem jejich práce, má v právním i hospodářském smyslu více dimenzí:

  • jde o naplnění povinnosti podle § 104 zákoníku práce, tj. povinnosti zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům, u nichž to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví nebo ochrana života a zdraví fyzických osob, podle pracovněprávních předpisů k bezplatnému používání potřebné osobní ochranné pracovní prostředky. Přitom tuto povinnost nemůže obejít tím, že by toto naturální poskytování nahradil finančním plněním, byť by to eventuálně mohlo být pro něj výhodnější,

  • jde o naplnění povinnosti podle § 101 odst. 5 zákoníku práce, tj. povinnosti zaměstnavatele všestranně pečovat o bezpečnost a ochranu zdraví při práci i u osob, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích,

  • jde o vytvoření důležitého předpokladu k naplnění povinnosti zaměstnance podle § 106 odst. 4 písm. d) zákoníku práce, tj. povinnosti používat při práci osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení,

  • jde o naplnění prováděcího právního předpisu k zákoníku práce, nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků,

  • jde o naplnění povinností vyplývajících ze zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a z jeho příslušného prováděcího předpisu v předmětném oboru, kterým je nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky. Přitom jde o plnění nejen povinnosti výrobce a navazujícího obchodního řetězce na cestě k uživateli, ale i povinnost zaměstnavatele poskytovat jen ty ochranné prostředky, které splňují podmínky stanovené tímto nařízením,

  • v neposlední řadě jde též o správné propojení pracovně právních předpisů upravujících problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s příslušnými ustanoveními daňových zákonů, tj. zejména s ustanovením § 24 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, které výdaje (náklady) vynaložené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť a výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů, uznává jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail