Praktické příklady z oblasti pracovních úrazů

Konkrétní případy pracovních úrazů, které jsou stále doplňovány, řeší v tomto článku JUDr. Eva Dandová.

Dotaz č. 1 NEMOCI ZAD SE JAKO PRACOVNÍ ÚRAZ TĚŽKO PROKAZUJÍ: V posledních dvou letech jsem pracoval na stejném pracovišti a asi po půl roce se u mne začaly objevovat bolesti zad. Postupně se můj stav zhoršoval a má pracovní neschopnost byla v prvním roce asi 60 dní, v druhém už 130. Během té doby ovšem nedošlo k žádné evidované situaci, která by byla pracovním úrazem! Od začátku roku jsem s vidinou fyzicky méně namáhavé práce změnil zaměstnavatele, ale po 10 dnech jsem byl hospitalizován s bolestmi a částečným ochrnutím pravé dolní končetiny. Nález ukázal poškození ploténky a tlak na nervy způsobující potíže. V současné době trvá má pracovní neschopnost dalších 60 dní. Před touto situací jsem nebyl v pracovní neschopnosti víc než 10 let. Reálné potíže při uplatnění na trhu práce (SOÚ bez maturity) a finanční potíže už při nemocenských dávkách mě naplňují obavami. Prosím tímto o radu, mám-li nárok na nějaké odškodnění, finanční dorovnání, na koho se v mém případě obrátit.

Omlouvám se, ale předem upozorňuji, že Vás asi nepotěším. Nemoci zad, páteře a plotének zejména jsou velice problematické a i soudy jsou velice opatrné, když mají např. vyhřeznutí plotének uznat za pracovní úraz. Strašně těžko se tam totiž prokazuje konkrétní úrazový děj, tj. dne toho a toho v tolik a tolik hodin při manipulaci s břemenem takové váhy došlo k tomu a tomu. Navíc u Vás je situace ještě ztížená tím, že od jednoho zaměstnavatele, kde jste podle Vašeho názoru vykonával těžkou práci odešel a Vaše nemoc nastala až u nového zaměstnavatele. Musel byste celý případ řešit soudní cestou a osobně se domnívám, že by se jednalo o velice komplikovaný spor, protože z Vašeho popisu situace nevidím reálnou šanci prokázat bývalému zaměstnavateli, že v době, kdy jste u něj vykonával práci, došlo k úrazovému ději. Úrazový děj jednoznačně nastal až u nového zaměstnavatele a i tam by se muselo prokázat, co se skutečně stalo, že to způsobilo Vaše zranění. Musel byste i tomuto novému zaměstnavateli prokázat onen úrazový děj, co jste dělal (jakou zvýšenou námahu jste vynakládal) v okamžiku, kdy došlo k prudké bolesti v zádech s následkem částečného ochrnutí. Z Vašeho dotazu však blíže nevyplývá, za jakých konkrétních okolností došlo k úrazovému ději, proto se nemohu blíže vyjadřovat k otázce, jestli se skutečně jedná o pracovní úraz nebo ne. Tam záleží na mnoha okolnostech. Proto spíše doporučuji celou záležitost konzultovat s lékařem a vyžádat si jeho názor na otázku, jestli se jednalo o bezprostřední následek nějaké zvýšené námahy, která by mohla být klasifikována jako pracovní úraz, nebo ne. Pokud jste členem odborů, doporučuji obrátit se na svůj odborový svaz a zkonzultovat, zda by Vám případně poskytli právní pomoc zastoupením. Jinak pokud s Vámi Váš stávající zaměstnavatel nerozváže pracovní poměr, pak by Vám musel – i kdyby Vás měl povinnost převést na jinou ještě lehčí práci – doplácet doplatek do průměrného výdělku ve smyslu ustanovení § 139 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. Je ale otázka, jestli máte sjednánu zkušební dobu atd. a tyto věci z Vašeho dotazu nevyplývají, takže se k nim také nevyjadřuji.

Dotaz č. 2 KOOPERATIVA NECHCE PROPLÁCET ODŠKODNĚNÍ: Pracovník následkem pracovního úrazu musel být převeden na jinou práci, u které má pokles výdělku. Podle § 371 ZP jsme povinni mu doplatit do výše výdělku, který dosahoval před vznikem pracovního úrazu. Dotazem do pojišťovny KOOPERATIVA, u které jsme zákonně pojištěni, jsem zjistil, že v důsledku nového zákoníku práce nám od 1.1.2007 nebudou proplácet odškodnění. Podle jakého paragrafu nebo předpisu?

V daném případě moc záleží na tom, kdy k převedení zaměstnance následkem pracovního úrazu došlo. Pokud se tak stalo do 31. 12. 2006, pak zaměstnanci vzniklo právo na náhradu za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 195 starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a to právo by ve smyslu ustanovení § 364 odst. 1 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. trvalo dále a zaměstnanci by se vyplácela náhrada za ztrátu na výdělku jako náhrada škody, která vznikla rozdílem mezi původním výdělkem, kterého dosahoval před převedením a výdělkem, kterého dosahuje po převedení. V daném případě je ale rozhodující, aby vznik škody, tedy ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vznikl ještě za platnosti starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb. Pokud ale k převedení zaměstnance následkem pracovního úrazu došlo po nabytí účinnosti zákoníku práce č. 262/2006 Sb., pak zaměstnavatel má především povinnost podle ustanovení § 139 zákonku práce hradit zaměstnanci doplatek do průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Tuto povinnost má ve všech případech, kdy dochází k převedení zaměstnance z důvodů uvedených v ustanovení § 41 odst. 1 písm. a) až d) a odst. 4 zákoníku práce, tedy nejen v případě převedení z důvodu pracovního úrazu, ale dokonce i převedení v důsledku obecné choroby zaměstnance. Podle ustanovení § 139 odst. 2 zákoníku práce mají právo na doplatek poskytovaný zaměstnanci převedenému na jinou práci z důvodu uvedených v ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (tedy v případě převedení pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo v případě, že zaměstnanec dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice) i tehdy, jestliže ukončil pracovní poměr a nastoupil práci v pracovním poměru u jiného zaměstnavatele, protože dosavadní zaměstnavatel pro něj nemá vhodnou práci. Tento doplatek je součást mzdy zaměstnance a zaměstnanci pak v takovém případě nevzniká škoda ztrátou na výdělku, když přednostně zaměstnavatel mu dorovnává jeho průměrný výdělek. Na rozdíl od náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se však ale nevalorizuje, doplatek do určitého průměrného výdělku před převedením je zaměstnanci poskytován i kdyby mu měl být poskytován dvacet let. Jinak samozřejmě všechny ostatní náhrady (za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, bolestné, ztížení společenského uplatnění atd.) Kooperativa platit musí, na to se stále vztahuje zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání. Uznávám, že tato právní úprava je pro zaměstnavatele značně problematická, za platnosti starého zákoníku práce se doplatek do průměrného výdělku poskytoval pouze v případě ohrožení nemocí z povolání. Zákoník práce však platí a platí i jeho ustanovení § 139 zákoníku práce.

Dotaz č. 3 ODŠKODNĚNÍ ÚRAZU POUZE ZČÁSTI: Manžel si při pracovní cestě v letních nadměrných vedrech při monotónní jízdě v koloně na přeplněné silnici způsobil pracovní úraz při dopravní nehodě, kterou způsobil pravděpodobně mikrospánek. Před jízdou nebyl unavený ani ospalý, neřídil pod vlivem alkoholu ani nepřekročil povolenou rychlost, obdržel pokutu za způsobení nehody ("přestupek"). Z následků zranění se dosud léčí. Zaměstnavatel uznal pracovní úraz, teprve na tlak KOOPERATIVY se zbavil zčásti odpovědnosti, pojišťovna krátí plnění o 10 %. Prosím Vás o názor, zda je tento postup správný. Jak by byl odškodňován úraz v případě, kdy by manžel jednal lehkovážně, či např. jel nepovolenou rychlostí, nesprávně předjížděl apod.? 

Vzhledem k tomu, že zatím je za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání odpovědný výhradně zaměstnavatel, neboť se jedná o odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci ve smyslu zákoníku práce je výhradně věcí zaměstnavatele, jestli se bude deliberovat (jestli se zčásti vyviní) nebo ne. Kooperativa, a.s., pouze spravuje prostředky, které jí zaměstnavatelé v rámci zákonného pojištění odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání svěřují a z nich má vyplácet škody ve výši, jakou uzná zaměstnavatel (zatím totiž nenabyl účinnosti zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců). Skutečnost, že Kooperativa zaměstnavatelům "radí", jak se vyvinit nebo že hledá důvody, proč neodškodnit pracovní úrazy, není nová. Z vlastní zkušenosti znám případy, kdy požádala zaměstnance, aby její lékař mohl nahlídnout do zaměstnancovy dokumentace u lékaře a když to dotyčný netuše nic zlého dovolil, následně namítla tzv. podstatnou změnu poměrů, tedy tvrdila, že zaměstnancovo poškození zdraví bylo způsobeno obecnou chorobou, která má příčinu někdy v mládí a že se nejedná o pracovní úraz. Rozumné důvody však pro tento postup pojišťovny nejsou. Pojišťovna tvrdí, že spravuje prostředky státu, ale to není pravda, ona spravuje pouze prostředky zaměstnavatelů a až ta část, kterou zaměstnavatelé na odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání nespotřebují, jde do státního rozpočtu. Proto je výhradní záležitostí zaměstnavatelů, zda-li rozhodnou o plném odškodnění nebo o určité míře deliberace. Z toho důvodu doporučuji vyzvat ještě jednou zaměstnavatele (nejlépe písemnou formou), aby Vám sdělil konkrétní důvody, tedy který konkrétní bezpečnostní předpis Váš manžel porušil, když rozhodl o krácení odškodnění. V té souvislosti požádejte ještě o přehodnocení rozhodnutí zaměstnavatele. Pokud byste zde neuspěli, tak byste se museli obrátit k soudu a žalovat na plné odškodnění. Z vašeho dotazu nevím přesně, o jaké poškození zdraví se v případě Vašeho manžela jednalo a netuším tudíž, jestli budou nějaké následky (např. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti). Proto si prosím zvažte dobře, jestli by nebylo vhodné podat žalobu k soudu, někdy se může jednat o zajištění práv, která budou uplatňována po dlouhá léta.

Dotaz č. 4 PRACOVNÍ ÚRAZ V CIZINĚ: V roce 2005 jsem v Moskvě na pracovní cestě utrpěl úraz při hromadném pádu z lešení. Prolomil se jeden konstrukční nosník a my celkem 4 osoby jsme se propadly do hloubky 8 metrů. Jeden dělník zemřel a my ostatní jsme utrpěli mnohačetná zranění. Já osobně jsem měl otřes mozku, zlomenou levou lopatku, porušenou krční páteř. Firma sice pravděpodobně vše nahlásila, vyplňoval jsem dotazník o úrazu s bezpečnostním technikem, odesílal jsem ještě další dotazník na pojišťovnu, ale přesto mám podezření, že vše není pořádku. Podle mého firma měla převzít lešení oproti zápisu nebo aspoň vědět, kdo lešení stavěl, ale vše je prakticky anonymní, nikdo nic neví a o celé věci se nesmělo ve firmě mluvit. Několikrát jsem se dotazoval, jak dopadlo šetření v Moskvě, ale vždy mi bylo odpovězeno, že Moskva je problémová, nic se neví a asi to zůstane nevyřešené. Nakonec jsem byl nucen napsat řediteli firmy, ale vše zůstalo při starém, viník je neznámý. Mám stálé zdravotní problémy, jak v pracovním, tak soukromém životě a 12 000 Kč za ohodnocení úrazu se mi zdá příliš málo. Zástupce firmy mi doporučil, ať si zažádám o snížení společenského uplatnění, ale o náhradě od firmy nemůže být ani řeč. Tak nevím, zdali je vše v pořádku a může-li se firma své zodpovědnosti za pracovní úraz takto jednoduše zbavit.

Zde asi došlo k nějakému vážnému nedorozumění. Při pracovním úrazu nemusíte nikomu dokazovat, jestli někdo něco zavinil! Pokud jste byl v pracovním poměru – a z vašeho dotazu to vyplývá – pak za úraz odpovídá zaměstnavatel a nemusí se zkoumat, jestli někdo něco zavinil. Zavinění se zkoumá pouze v případě náhrady škody zaměstnance vůči zaměstnavateli, tedy když zaměstnanec způsobí zaměstnavateli škodu ať nedbalostním, nebo úmyslným zaviněním. Pro odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání však platí tzv. princip objektivní odpovědnosti, kde se nezkoumá ani zavinění zaměstnavatele ani nikoho jiného. Pouze v případě, když by zaměstnanec výslovně porušil např. nějaký bezpečnostní předpis nebo pokyn zaměstnavatele a došlo k úrazu, pak by se mohl zaměstnavatel buď zčásti nebo zcela (podle toho do jaké míry zaměstnanec porušil bezpečnostní předpisy sám – např. neměl OOPP apod.) tzv. vyvinit, to znamená, že by jednotlivé náhrady byly sníženy. V každém případě vás však musí zaměstnavatel řádně odškodnit podle zákoníku práce!!! K úrazu došlo v roce 2005, tak se bude vycházet ještě ze znění zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ale principy se neměnily. Předně Vám musí zaměstnavatel poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, tedy rozdíl mezi průměrným výdělkem před pracovním úrazem a dávkami nemocenského. Dále byste měl nárok ještě na tzv. náhradu po skončení pracovní neschopnosti a to za předpokladu, že jste musel být ze zdravotních důvodů pro následky pracovního úrazu přeřazen např. na méně finančně hodnocenou práci apod. Jinak samozřejmě máte dále právo na náhradu bolestného a na ztížení společenského uplatnění, oba tyto posudky vystavuje lékař a vystavuje je po ustálení zdravotního stavu, kdy se ví, jaké následky úrazu dotyčný bude mít do budoucna. I tento posudek je však možno soudní cestou navýšit. Nakonec máte ještě právo na náhradu nákladů spojených s léčením, tj. na proplacení doplatků léků, náhrad cestovného k lékaři, dokonce i náhrad cestovného, které vynaložili rodinní příslušníci, když vás např. navštěvovali v nemocnici apod. Tyto všechny náhrady nebude ale platit zaměstnavatel ze svého. On je pro tyto případy pojištěn u České pojišťovny, a.s., nebo u Kooperativy, a.s., z titulu tzv. zákonného pojištění odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání, takže nemusíte mít obavu, že vám zaměstnavatel nic nedá, protože by to mělo jít z jeho prostředků. Za zaměstnavatele vás bude odškodňovat pojišťovna. Proto doporučuji, abyste urychleně požádal zaměstnavatele o doplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Z vašeho dotazu přesně nevyplývá do kdy pracovní neschopnost trvala, ale od jejího skončení běží dva roky promlčecí lhůta, abyste mohl svá práva uplatnit řádně soudní cestou. V případě, že by zaměstnavatel otálel s proplacením náhrady škody a uznáním své odpovědnosti a na vaši výzvu neodpověděl např. do měsíce, doporučuji – podejte urychleně žalobu k soudu. Jak popisujete svůj úraz, jednalo se o vážné poškození zdraví a ještě ani dnes přesně nevíte, jaké můžete mít v budoucnu následky a je skutečně třeba, abyste si zajistil, že zaměstnavatel uzná svoji odpovědnost a že uplatní vaše nároky u pojišťovny, abyste mohl být řádně odškodněn.

Dotaz č. 5 ZAMĚSTANAVATEL SE CHCE ZBAVIT ODPOVĚDNOSTI: V loňském roce na podzim jsem si při výkonu zaměstnání utrhl svalový úpon na levé ruce. U lékaře jsem byl, ale neměl jsem neschopenku. Zaměstnavatel mne zvýhodnil tím, že mi dával méně náročnou práci na svalovou zátěž. Pracuji jako řidič. A sdělil mi, že, když jsem neměl neschopenku, tak nemám nárok na odškodnění. Přitom mám trvalé následky po tomto úrazu, omezený svalový výkon a lékař mi sdělil, že už se to nezlepší. Mám nárok na finanční kompenzaci tohoto úrazu?

Odpověď vašeho zaměstnavatele nebyla přesná. V souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohou vzniknout různé druhy náhrad a ne u každého úrazu vzniknou všechny a již vůbec není pravidlem, že když se neodškodňuje pracovní neschopnost, že další náhrady nepřísluší. Zejména např. při nemocech z povolání je velice časté, že zaměstnanec není práce neschopen, ale najednou dojde k rozhodnutí ordinariátu chorob z povolání a uznání nemoci z povolání a zaměstnanec je např. přeřazen na jinou práci a pracovní neschopnost není. Obecně platí (jak podle starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb., tak podle nového zákoníku práce č. 262/2006 Sb.), že zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za

  •  ztrátu na výdělku (za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti),
  •  bolest a ztížení společenského uplatnění,
  •  účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
  •  věcnou škodu.

I když jste nebyl práce neschopen, máte právo např. na náhradu účelně vynaložených nákladů s léčením, tj. doplatky léků, náklady spojené s cestou za ošetřením, za rehabilitacemi apod. a pak náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění. To vypisuje lékař formou bodového ohodnocení a vy to předložíte zaměstnavateli a on to uplatní u pojišťovny (pravděpodobně u Kooperativy, a.s.), u které je z titulu odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání ze zákona pojištěn. Pokud by se v budoucnu váš zdravotní stav zhoršil natolik, že byste nemohl vykonávat ani dnešní práci, pak by vám příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Doporučuji, abyste měl od zaměstnavatele uznání vašeho úrazu za pracovní. Alespoň fotokopii záznamu v knize úrazu. Vzhledem k tomu, že jste nebyl práce neschopen, nevypisoval zaměstnavatel záznam o úrazu, ale to neznamená, že nemá povinnost vás odškodnit. Záznam o úrazu se vypisuje především pro účely statistiky.

Dotaz č. 6 ŠKOLNÍ ÚRAZ: Synovi se stal ve škole úraz - zlomení malíku levé ruky. Slyšela jsem, že by škola měla být pojištěná a syn by měl dostat nějaké finanční odškodnění. Je to pravda? Ke  zranění došlo v pátek na braném dni a syn tuto skutečnost nahlásil týž den po návratu do školy. Zpráva o úrazu však byla sepsána až v pondělí.

Ano podle ustanovení § 391 odst. 2 zákoníku práce platí, že za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá škola; při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá žákům zřizovatel školy, popřípadě školského zařízení.

Náhrada škody se tedy stanoví podle principů objektivní odpovědnosti, jak ji známe ze zákoníku práce, z odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Škola by správně měla být pojištěna pro případ úrazů žáků, pokud není, pak je to zase jen a jen její odpovědnost. Škodu však žákovi nahradit musí. Vzhledem k tomu, že se jedná o drobný úraz, který asi nezanechá vážné následky, připadá v úvahu především bolestné. Ošetřující lékař musí tedy vypsat Vašemu synovi posudek a stanovit počet bodů podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. Jeden bod znamená 120 Kč a tento posudek pak předložíte řediteli školy, aby zařídil odškodnění Vašeho syna.

Dotaz č. 7 PRACOVNÍ NESCHOPNOST PRO JINOU CHOROBU NAVAZUJE NA PRACOVNÍ NESCHOPNOST PRO PRACOVNÍ ÚRAZ: Jak postupovat se zaměstnancem, který měl těžký pracovní úraz  (zavinil si jej sám neopatrností a nedisciplinovaností) a po skoro dvouměsíčním pobytu v nemocnici přešel do jiné nemocnice na rok předem plánovanou operaci kyčelního kloubu (kyčle ani nohy nebyly při úrazu zraněny), aniž by ukončil nemocenskou za pracovní úraz.

Samozřejmě, že platí zásada, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve smyslu ustanovení 370 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. bude příslušet dotyčnému zaměstnanci pouze po dobu, po kterou byl práce neschopen z titulu pracovního úrazu. Po dobu, po kterou byl práce neschopen z titulu tzv. obecné choroby (v daném případě operace kyčlů) již právo na náhradu za ztrátu na výdělku nevzniká.

Po konzultaci s odborníky na nemocenské pojištění jsem však zjistila, že v případech, kdy na pracovní neschopnost pro pracovní úraz bezprostředně den za dne navazuje pracovní neschopnost pro obecnou chorobu  – jako je případ Vašeho zaměstnance – se pracovní neschopnost skutečně ukončovat nemusí a dotyčný pobírá stále stejnou výši dávek jako mu vznikla po 15. dnu pracovní neschopnosti pro pracovní úraz. To je určité dobrodiní zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem tohoto postupu je stanovení tzv. podpůrčí doby podle § 15 citovaného zákona, protože doba pracovní neschopnosti z titulu pracovního úrazu se do podpůrčí doby nezapočítává.

Pro Vás z toho vyplývá, že musíte dotyčného vyzvat, aby Vám doložil od lékaře, od kdy do kdy trvala pracovní neschopnost pro pracovní úraz a od kdy do kdy pro obecnou chorobu, abyste mohli následně stanovit výši náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.
 

Dotaz č. 8 PRACOVNÍ ÚRAZ OSVČ: Pracuji jako OSVČ. Při výkonu pracovní činnosti jsem utrpěl úraz. Chtěl bych se zeptat, jak mám postupovat. Mám nárok na náhradu ušlého zisku? Jaké budou moje nemocenské dávky?

Odpověď na váš dotaz je poměrně jednoduchá. Vzhledem k tomu, že jste osoba samostatně výdělečně činná a účast OSVČ na nemocenském pojištění je podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, dobrovolná, záleží na tom, jak si sám odvádíte pojistné na nemocenské pojištění. Pro vznik nároku na nemocenské u OSVČ platí obecné podmínky platné pro zaměstnance a navíc to, že:

  • OSVČ nevykonává osobně po dobu pracovní neschopnosti samostatnou výdělečnou činnost,
  • bylo zaplaceno pojistné na nemocenské pojištění za dobu účasti na nemocenském pojištění včetně kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla,
  • účast na nemocenském pojištění OSVČ trvala aspoň po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku pracovní neschopnosti, splnění této podmínky ve nevyžaduje pouze v případě, kdy účast na nemocenském pojištění vznikla od zahájení nebo od znovuzahájení činnosti.

Nemocenské se stanoví z denního vyměřovacího základu, který se zjišťuje tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období dělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Vyměřovacím základem je úhrn měsíčních vyměřovacích základů. Rozhodným obdobím je zpravidla kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok na dávku nemocenského pojištění. Při výpočtu dávek nemocenského pojištění se postupuje stejně jako při výpočtu nemocenského zaměstnanců. Jinak náhradu ušlého zisku vám samozřejmě nikdo nedá, pokud nejste sám pojištěn pro případ úrazu. OSVČ se totiž musí sama pro tyto případy zajistit v době, kdy je práce schopná. Pouze v případě, že váš úraz byl způsoben jinou osobu (např. při autohavárii apod.), pak byste mohl požadovat náhradu ušlého zisku. V ostatních případech záleží pouze na tom, jak si platíte nemocenské pojištění a zda máte uzavřenou nějakou osobní pojistku pro případ poškození na zdraví. Lituji, že jste vám nemohla poskytnout příznivější odpověď.

Dotaz č. 9 PRACOVNÍ ÚRAZ CIZINCE V ČR: V naší firmě zaměstnáváme několik cizinců a to především ze SR. Nedávno jsem od svého "spolubojovníka" od jiného zaměstnavatele vyslechl informaci, že při pracovním úrazu cizince zaměstnavateli vznikl velký problém, neznám podrobnosti. Jsou nějaké odlišnosti u tohoto zaměstnance, který  byl postihnut pracovním úrazem, oproti občanům ČR za podmínek, že u něj zaměstnavatel řádně plní veškeré náležitosti?

Předně platí zásada, že zákoník práce nerozlišuje (a ani nemůže rozlišovat) zaměstnance podle toho, jestli jde o zaměstnance občany ČR nebo občany jiného státu EU či dokonce občany třetích zemí. Pokud zaměstnanec nastoupí u české firmy do pracovního poměru, vztahuje se na něj plně české pracovní právo (pokud si se zaměstnavatelem nezvolili jiné právo, ale to asi česká firma dobrovolně neudělá). Podle ustanovení § 205d zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (viz § 365 zákoníku práce č. 262/2006 Sb.) platí, že zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni u České pojišťovny, akciová společnost, pokud s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992. Ostatní zaměstnavatelé jsou pojištěni u Kooperativy, československé družstevní pojišťovny, akciová společnost, případně jejího právního nástupce v České republice A toto ustanovení nestanoví, že má být zaměstnancem zaměstnavatele občan České republiky. Z toho tedy vyplývá, že i na zaměstnance - občana např. Slovenské republiky - se ode dne, kdy uzavřel s naším zaměstnavatelem pracovní poměr, vztahuje pojištění z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání. Za škodu mu odpovídá samozřejmě zaměstnavatel, ale zaměstnavatel je pojištěn. Takže s výplatou pojištění by neměl být problém. V konkrétním případě se bude ale zvažovat, jestli se jednalo o pracovní poměr na dobu neurčitou nebo na dobu určitou nebo jak dlouho měl pracovní poměr trvat apod. a podle toho by se také stanovily jednotlivé náhrady. Principielně ale platí zásada, že zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání se vztahuje na všechny zaměstnance bez ohledu na jejich státní příslušnost. Jinak určitý problém pak může snad vzniknout ohledně výplaty dávek sociálního zabezpečení, tedy invalidních důchodů. To se řídí speciálními mezinárodními smlouvami, které má Česká správa sociálního zabezpečení s jednotlivými státy Evropské unie uzavřeny a tam se podle mých znalostí vyskytují odlišnosti, ale vztahy se Slovenskou republikou jsou podle mých vědomostí upraveny tak, aby zaměstnanci dostali tolik jako podle svého práva sociálního zabezpečení.

Dotaz č. 10 PRACOVNÍ ÚRAZ U ZANIKLÉHO ZAMĚSTNAVATELE: Jako osoba odborně způsobilá v prevenci rizik jsem vykonávala tuto činnost ve stavební firmě. Stal se pracovní úraz – poraněné koleno. Vše bylo řádně sepsáno, vyšetřeno, dokončeno. Firma vyhlásila konkurz, v současné době je konkurzní řízení ukončeno, a dnes se mi ozval bývalý poškozený zaměstnanec, že bohužel lékaři označili trvalé následky v důsledku tehdejšího zranění a potřebují informace od již zaniklého zaměstnavatele. Obracím se na Vás se žádostí, jak v takovém případě postupovat, aby bývalý zaměstnanec nebyl poškozen.

Vzhledem k tomu, že byla odložena účinnost zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců až k datu 1.1.2010, tak se  zatím při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání postupuje zákoníku práce. Dnes platný zákoník práce č. 262/2006 Sb. v přechodném ustanovení § 365 stanoví, že "Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců se řídí odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání ustanoveními této hlavy, § 272 až 274, § 393 odst. 2 § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., a vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb. a vyhlášky č. 487/2001 Sb."
Z toho je pro Vás důležité, že se zatím postupuje podle ustanovení § 205d zákoníku práce č. 65/1965 Sb., které stanoví zásady zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto ustanovení obsahuje totiž jednu důležitou zásadu, která se aplikuje právě při zániku zaměstnavatele. Jde o ustanovení § 205d odst. 8 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., které stanoví "Pokud při zániku zaměstnavatele nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele, má poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byl povinen nahradit sám pojištěný zaměstnavatel".
Z toho tedy vyplývá, že v případě, že zaměstnavatel skutečně zanikl a byl vymazán z příslušného rejstříku (zpravidla živnostenského nebo obchodního), pak poškozený zaměstnanec uplatňuje všechna práva na náhradu škody přímo vůči pojišťovně, u které byl původně pojištěn jeho bývalý zaměstnavatel, tedy u České pojišťovny,a.s., nebo u Kooperativy, a.s.
Po dobu, než je ukončeno konkursní řízení, tak je třeba uplatňovat práva na náhradu škody v rámci konkursního řízení. V okamžiku, kdy je však konkursní řízení ukončeno a zaměstnavatel je vymazán z rejstříku, přecházejí povinnosti dále odškodňovat pracovní úraz na pojišťovnu. To je i pro poškozeného zaměstnance výhodnější.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail