Práce přesčas a krácení náhrady za ztrátu na výdělku

Pobírám náhradu za ztrátu na výdělku po pracovním úrazu. Po 30 letech měním zaměstnavatele, kde si vydělám zhruba tolik jako v předchozím zaměstnání. Abych trochu vylepšil rodinný rozpočet, chtěl jsem pracovat přesčas, ale pojišťovna Kooperativa mi sdělila, že pokud budu pracovat přesčas, bude mi krácena náhrada. Je to v pořádku?

V dotaze zřejmě narážíte na zásadu „Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží“ obsaženou v § 271b odst. 1 zákoníku práce.

Je třeba zdůraznit, že „zvýšeným pracovním úsilím“ nelze rozumět samotnou skutečnost, že zaměstnanec pracuje, ačkoliv k tomu nemá povinnost kupříkladu proto, že je poživatelem invalidního důchodu III. stupně nebo ve Vašem případě, že byste pracoval přesčas. Institut nezapočítávání příjmu dosaženého zvýšeným pracovním úsilím totiž zohledňuje případy, kdy poživatel důchodu bez ohledu na svůj nepříznivý zdravotní stav vykonává práci, byť jej to navíc stojí ve srovnání se zdravotně disponovanými zaměstnanci nepoměrně větší obtíže, a musí pro dosažení výdělku za cenu zvýšené námahy překonávat zvláštní potíže spojené s poškozením zdraví. Je míněno především takové úsilí, které zaměstnanec při práci vyvíjí právě pro svůj nepříznivý zdravotní stav a které je nezbytné, aby mohl vůbec pracovat. Jde tedy o úsilí spočívající v překonávání těžkostí, které zaměstnanci nově vznikají v takovém rozsahu, že jej omezují v běžné pracovní činnosti. Tyto těžkosti musejí mít původ právě v poškození zdraví, za které zaměstnavatel odpovídá. Jedná se proto především o případy, kdy určitou tělesnou indispozicí (snížení kvality smyslových orgánů, poškození končetin, poruchy vnitřních orgánů apod.), která je překážkou kvalitního uplatnění pracovních sil, nahrazuje zaměstnanec tím, že z rezervoáru svých tělesných i duševních sil čerpá nad poměry obvyklé před vznikem škody. Výkon "vícepráce" neboli práce přesčas tedy nelze považovat za zvýšené pracovní úsilí. Takto hovoří i konstatní judikatura – např. rozsudek NS ČSR sp. zn. 6 Cz 18/81 nebo rozsudek NS ČR sp. zn. 1 Cz 52/90. Lituji, že jsem Vás nepotěšila.