Poučíme se z havárie v Toulouse?

Exploze dusičnanu amonného na předměstí Toulouse poukázala na nedostatky v havarijní připravenosti a vedla k zákonným změnám ve Francii i Evropské unii.

Exploze dusičnanu amonného na předměstí francouzského Toulouse byla průmyslovou havárií, která přinesla mnohá poučení v oblasti bezpečnostních rizik a v lecčems změnila pohled na povědomí rizika vyplývajícího z nebezpečného potenciálu v místech s chemickou výrobou. Cílem článku je podat čtenářům informace přispívající k poučení, jež mohou využít akcionáři v průmyslu, veřejní činitelé, politici, pojišťovny stejně jako odborníci na hodnocení rizika a havarijní plánování… Uvedené údaje upozorňují na účinky této závažné havárie, která pro blízkost sídlišť města Toulouse přešla v katastrofu.

V dopoledních hodinách 21. září 2001 došlo ve výrobním závodu AZF společnosti Grande Paroise Copany, TotalFinaElf Group, na předměstí francouzského Toulouse k jedné z největších průmyslových katastrof ve Francii. Při explozi skladovaného dusičnanu amonného přišlo o život 30 lidí, přes 2 200 jich bylo zraněno, škoda dosáhla 1,5 miliardy euro. K explozi došlo ve skladišti umístěném mezi výrobní částí, skladem a plochami pro balení dusičnanu amonného (dále „AN“ podle „amonium nitrate“). Toto skladiště sloužilo k dočasnému umisťování nespecifikovaného AN nižší kvality a rozličného původu, rovněž zde byly skladovány znečištěné zbytky AN z výroby.

Skladiště nemělo žádné plynové ani parní potrubí, osvětleno bylo přírodním světlem. Ve skladišti s AN manipulovaly tři různé firmy, pracovník žádné z nich v okamžiku výbuchu naštěstí v prostoru skladu nebyl. Podle počátečních zjištění výzkumného střediska INERIS se množství uskladněného AN pohybovalo mezi 300 a 400 tunami. Pozdějším vyšetřováním pak dospělo k hodnotám mezi 390 a 450 tunami nespecifikovaného AN uskladněného zde den před explozí.

Havarijní odezva a plánování

V průběhu dvaceti hodin po explozi zasahovalo 900 hasičů s 300 automobily. Problém byl v tom, že přijížděli sami od sebe, bez jakéhokoli plánu a domluvy telefony, protože pevné linky byly částečně zničeny a mobilní síť byla přetížena. Státní havarijní plán však byl účinný. V následujících dnech po katastrofě bylo do záchranných a monitorovacích prací zapojeno 1 570 hasičů a vojáků, 950 policistů.

Vnitřní a vnější havarijní plán nebyl připraven na tento scénář, jeho rozsah a závažnost. Předešlý trénink a zkušenosti hasičů i ostatních záchranářů jim pomohly v ostražitosti před možným nebezpečím, nicméně zpočátku nebyli hasiči chráněni proti možným následným toxickým únikům ani nebyli vybaveni na detekci jedovatých plynů.

Problémem bylo informování obyvatelstva bez fungující sirény nebo rádia. Rovněž by nebylo možné se chránit proti toxickým únikům v budovách s rozbitými okny. Komunikační síť by právě pro případy takových událostí měla být navržena nezávisle od veřejné sítě.

Počty úmrtí a zraněných

Podle oficiálního prohlášení přišlo při katastrofě v Toulouse o život 30 osob – 21 uvnitř areálu a 9 mimo něj (jedna osoba v sousedních firmách 450 a 650 m daleko, jedna 550 m daleko a pět v přilehlých obchodech 380 a 280 m daleko). Zraněny byly až 2 242 osoby, podle místních novin však byl odhad zraněných až 9 000. Podle oficiální zprávy byly 782 osoby ošetřeny ambulantně, 522 lidí bylo vyšetřeno se sluchovými problémy, 418 utrpělo několik zranění a více než 5 000 bylo léčeno z důvodu akutního stresu.

Tato katastrofa je podle hodnotící stupnice EU hodnocena nejvyšším, 6. stupněm závažnosti, a to podle počtu zraněných lidí, počtu osob v nemocnicích, materiálních ztrát atd. Hlavní příčinou velkých následků je blízkost osídlení ve městě Toulouse se 750 000 obyvateli.

Dlouhodobé účinky

V souvislosti s neštěstím bylo prováděno několik výzkumů zabývajících se dlouhodobými účinky události se zaměřením na uvolněné látky během exploze, na zamoření životního prostředí a na výskyt specifických nemocí u zhruba 50 000 zkoumaných osob. Výsledky ukázaly, že kromě dočasných nevýznamných účinků na osoby žijící v blízkosti závodu nebyly zaznamenány ani žádné výraznější škody na okolním životním prostředí.

Mezi dlouhodobými účinky byly zvlášť zkoumány účinky na psychiku lidí. Podle oficiální zprávy bylo 729 osob léčeno na psychiatrii a 497 se stavy třesu.

Škody na majetku

Výrobní závod byl umístěn na předměstí Toulouse a rozsah škod byl značný jak v samotném podniku, tak i ve městě. Pojišťovny vyčíslily celkové škody na 1 500 milionů euro. Podle oficiálního prohlášení byly po explozi 1 002 rodiny nuceny přestěhovat se k příbuzným a do 125 mobilních buněk, kde lidé žili ještě šest měsíců po události. Podle místní státní správy bylo poškozeno na 27 000 obytných domů, opravy oken a střech trvaly týdny a měsíce.

Oficiální údaje uvádějí, že poškozeno bylo 17 škol, 26 středních škol a několik univerzit. Dvě z nich – střední škola a chemická technická univerzita – musely být postaveny znovu (univerzita za zhruba 58,4 milionu euro). Podle místního tisku byly ze 184 toulouských škol poničeny 74 a náklady na jejich opravy dosáhly 20 milionů euro. Také některé plavecké bazény, 10 tělocvičen a ragbyový stadion byly poškozeny tak, že jejich opravy si vyžádají 9,3 milionu euro.

Během šesti měsíců byla pozastavena činnost šesti firem v této chemické zóně, což reprezentuje 1 100 přímých zaměstnanců a celkem 2 500 místních pracovníků, s cílem revidovat jejich bezpečnostní zprávy a vydat jim nová povolení místní správy k provozu. V dubnu 2002, tj. asi půl roku po události, se firma TotalFinaElf Group rozhodla uzavřít výrobní závod AZF se 450 přímými zaměstnanci. Později se francouzský premiér rozhodl ukončit výrobní činnost s fosgenem v blízkých závodech firem SNPE a Tolochime (ztráta 492 přímých pracovních míst). Jejich ztráty byly 450 milionů euro a jejich obrat se snížil o 70 procent. Pro dodavatele to znamenalo ztrátu asi 600 míst.

Domino efekty

Exploze naštěstí neeskalovala na jiné sklady AN. Sklad roztoku AN byl sice poškozen, ale bez většího úniku. Horizontální tlakový zásobník s amoniakem, vzdálený asi 300 m od epicentra, byl chráněn budovou, jež byla těžce poškozena, vertikální válcový zásobník s amoniakem, vzdálený 600 metrů, byl bez jakéhokoliv povrchového prasknutí pootočen o několik centimetrů. Žádná poškození nebyla pozorována na vagonech s chlorem v chráněném skladišti vagonů 500 metrů daleko (ochrana byla poškozena), dále nebyly poškozeny 4 vagony s chlorem ani 20 vagonů s amoniakem na stojánce 400 metrů od epicentra díky ochraně budovou.

Ani v sousedním výrobním závodě na fosgen nenastaly žádné domino efekty. Sklady s fosgenem byly umístěny pod zemí a 600 metrů daleko a své poslání splnily také všechny použité bariéry proti eskalacím.

Spory kolem přímých příčin

Prozatím nedošlo ke shodě mezi výrobním závodem a soudy o příčinách katastrofy. Kontroverzním klíčovým prvkem je nalezení iniciačního zdroje skladovaného AN. Vyšetřováním jeho původu nebyl prokázán ani požár, ani prvotní exploze následovaná mohutným výbuchem. Studie pak byly směrovány na přezkoumávání role znečištění při rozkladu AN a zejména role vzájemné chemické reaktivity látek. Soudy se hlavně zaměřily na reakce mezi AN a dichloroisokyanurátem sodným nebo mezi AN a kyselinou trichloroisokyanurovou, která je silně chemicky nesnášenlivá s AN a uvolňuje trichloramin NCI3. Ten je velmi citlivý a schopný exploze. Společnost TotalFinaElf Group se zaměřila hlavně na obrovský elektrický oblouk mezi transformátorem a elektrickým vedením. Další možné příčiny (terorismus nebo zlomyslnost) byly rovněž prošetřovány, ale dosud se neukázaly jako relevantní.

Přetlaky při explozi a TNT ekvivalent

Explozí vznikla seizmická vlna odhadovaná na hodnotu 3,4 Richterovy stupnice. Pracovníci výzkumného střediska INERIS zjišťovali 10 až 15 dní po výbuchu jeho sílu pomocí pozorovatelných poškození prostředí na území závodu a v přilehlém okolí do 3 kilometrů. Na základě poškození majetku na 114 místech (okna, střechy, stěny, budovy) a údajů z literatury byly stanoveny odhady přetlaků při explozi v závislosti na vzdálenosti od epicentra. Rozptyl hodnot byl značný a ne všechny se dosud podařilo uspokojivě vysvětlit. Některé údaje tak vedly k odhadu i většího TNT ekvivalentu, než bylo odhadované skladované množství AN.

Středisko INERIS stanovilo na základě pozorovaných poškození v okolí výbuchu TNT ekvivalent mezi 20 a 40 tunami. Tento odhad se solidně shodoval s rozptylem zjištěných přetlaků. Přetlaky 140 a 50 mbar jsou ve Francii používány v bezpečnostních studiích jako limity pro fatální, resp. Nevratné následky na osobách. Odvozenému TNT ekvivalentu 20 až 40 tun odpovídají vzdálenosti 280 až 350 m (přetlak 140 mbar) a 680 až 860 m (50 mbar).

Územní plánování v minulosti a po katastrofě

Během rozvoje Toulouse se vždy střetávaly zájmy průmyslových podniků se zájmy města. Nebezpečné firmy se musely několikrát přemisťovat více na okraj osídlení. Po několika haváriích se započalo i s územním plánováním (LUP – land use planning), poprvé v roce 1928, potom znovu v roce 1947. Jenže rozvoj vyžadoval nové byty, školy, silnice… Po události v italském Sevesu (1976) rostlo v Evropské unii povědomí o rizicích. V roce 1983 se započalo s bezpečnostními studiemi a nový územní plán byl přijat v roce 1989. Po přijetí Direktivy Seveso II (1996) našlo LUP svou pevnou pozici při dlouhodobých změnách.

Co se týče LUP z roku 1989, pak pro tři místní chemické podniky (AZF, SNPE, Tolochimie) bylo založeno pouze na scénářích s únikem toxických plynů (chlor, amoniak a fosgen). V oblasti ohraničené 50 procenty smrtelných účinků pro všechny tři podniky se nacházelo 1 130 lidí. Hranice vnějšího havarijního plánu daná nevratnými účinky na zdraví (IDLH) zahrnovala asi 16 000 lidí.

Jak řešit existující situaci bez zvyšování nebezpečí?

Prvním principem je to, že každé zvětšení okruhu LUP ze strany průmyslu povede z jeho strany ke kompenzaci. V sousedství tzv. seveso podniků bude prostřednictvím plánu prevence technologických rizik definováno jednak území tzv. „bez lidí“ (nebo s omezením) a jednak území, kde budovy potřebují ochranu (okna…). Tento plán by používal nástroje pro finanční stimulaci lidí tak, aby opustili své domy nebo aby tyto byly vyvlastněny. Prostředky by byly vlastněny místními akcionáři, včetně veřejnosti, a rozdělovány podniky, místní samosprávou a státem. Francouzská vláda považuje tento návrh v Evropě za zcela nový a jeho uplatnění bude trvat léta.

Svou roli zde musí sehrát i pojišťovny, které by měly více stimulovat řízení a snižování rizika. Nové bezpečnostní zprávy budou muset stanovit pravděpodobnosti vzniku závažných nehodových scénářů s vyčíslením možných ekonomických ztrát na výrobcích (nový zákon se zaměřuje na pouze 670 tzv. seveso podniků s vysokým rizikovým potenciálem ze všech 1 250 seveso podniků ve Francii v roce 2001). Tím bude mít průmysl zájem na tom, aby byl dobře chráněn pojistnou smlouvou.

Poučení

Některá poučení z této události vedla ke změnám systému, jako jsou zákonné změny ve Francii a v Evropské Unii. Nehledě na nejistoty v určení příčiny události byla exploze nespecifikovaného AN především důrazným varováním pro všechny akcionáře o skrytém nebezpečí AN, o kterém se předpokládalo, že je dobře známé. Nespecifikovaný AN je nyní zařazen do evropské Direktivy Seveso II.Odhadovaný TNT ekvivalent exploze upozornil zákonodárce na nutnost definovat hranici pro zahrnutí skladů s AN do zákona.

Po této katastrofě, ale i jiných případech (Enschede 2000 a další), je jedním ze závěrů to, že řízení nebezpečí závažných havárií omezováním rizika v podniku není dostatečné pro podporu udržitelného rozvoje jak průmyslu, tak sídelních oblastí bez použití územního plánování (LUP) v následujících desetiletích. Proto je LUP v modifikaci Direktivy Seveso II (ze 16.12.2003) jasně požadováno jako nástroj k prevenci expozice lidí a životního prostředí. Nový francouzský zákon z roku 2003 takový nástroj požaduje a bude hledat způsoby, jak dosáhnout udržitelného rozvoje s dlouhodobější perspektivou.
(Tento příspěvek je publikován se svolením pana Nicolase Dechy, manažera pro analýzy průmyslových nehod, z výzkumného střediska INERIS ve Francii, s doporučením šířit znalosti a zkušenosti z havárie v Toulouse).

ZDROJ:
Kelner, Lubomír. Poučíme se z havárie v Toulouse? Rescue report, č. 1 (2005), s. 4-5 a 10.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail