Polokvantitativní metoda – parametr "pravděpodobnost ohrožení"

Zdroj: 
Na dotaz odpověděl Ing. Jiří Tilhon z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v. i.

Mám dotaz ohledně jednoduché bodové polokvantitativní metody, která slouží jako nástroj pro hodnocení rizik. Parametr metody "pravděpodobnost ohrožení" je posuzován pouze jako výsledek úvahy a odhadu hodnotitele po získání všech potřebných informací o konkrétním pracovišti, nebo se u tohoto parametru čerpá i z nějakých statistik nehodovosti?

S jistým nadhledem lze zjednodušeně odpovědět: ano, lze také.

Nyní trochu nezbytného teoretizování ke zpřesnění možných přístupů a použití, k vyjasnění vhodnosti či nevhodnosti konkrétních postupů při analýze rizika. Je nezbytné zdůraznit, že nelze konkrétně odpovědět, aniž by posuzovatel znal, čeho se analýza týká, konkrétní použitou metodu hodnocení či stanovený přístup k hodnocení, zavedené a používané metriky. Bez těchto základních znalostí nelze zhodnotit dostatečnost používané metody, popř. možnost či vhodnost včlenění konkrétních kvalitativních údajů do struktury posuzování a hodnocení. Proto je odpověď v záhlaví formulována tak neurčitě a odtažitě.

Vzhledem k omezenému prostoru pro odpověď a hlavně šíři problematiky provádění analýzy rizika (viz orientační nástin literatury – pro ty, kdo si chtějí zpřesnit či rozšířit své znalosti), pokusím se velmi stručně přiblížit některé aspekty.

Kvantitativní analýza

Kvantitativní analytické metody používají číselné hodnoty získané ze zdrojů posuzovaného systému či souvztažných systémů – numerická vyjádření se nemusí týkat pouze vyjádření pravděpodobností a následků dějů posuzovaného systému, ale i technických údajů nebo finančních hodnot či vyjádřené frekvenci úrazovosti. Přesnost a úplnost číselných hodnot, jakož i platnost použitých modelů, determinuje kvalitu analýzy jako reálného obrazu rizika.

Kvantitativní metody:

  • vypracovávají modely bezporuchovosti či pohotovosti,
  • určují reálná číselná referenční data k dalšímu zpracovávání,
  • provádí číselná vyhodnocení spolehlivosti,
  • provádí analýzu kritičnosti a citlivosti součástí.

Kvantitativní metody vždy vyžadují převedení „řeči čísel“ do srozumitelných kategorií popisného hodnocení. Například vyjádření rizika četnosti úrazů bez práceneschopnosti lze vyjádřit pro stočlennou organizaci jako počet takovýchto úrazů za rok (např. 6) vs. počet pracovníků, tedy 6/100, což lze vyjádřit hodnotou 6.10-2. Takovéto vyjádření lze použít do algoritmů a dále s hodnotou pracovat, ale pro samotnou interpretaci široké veřejnosti není vhodné.

Kvalitativní analýza

Kvalitativní analytické metody používají popisné škály. Škály i konečné výsledky jsou tak všem pracovníkům srozumitelné a není třeba je převádět do jiných, laikům pochopitelných výstupů. Škály mají charakter popisných stupnic, rad a doporučení. Jsou schopné vystihnout podstatu problému a jasně určit prvky nápravy.

Kvalitativní metody:

  • analyzují funkční strukturu objektu,
  • stanovují druhy poruchových stavů, mechanismy vzniku poruch, degradace vedoucí k poruchám, příčiny, faktory ovlivnění a následky,
  • určují přiměřenost používaných diagnostických prostředků detekujících poruchové stavy,
  • analyzují cesty poruch – poruchových stavů a možnost zabránění jejich vzniku,
  • analyzují udržitelnost objektu či jeho části s ohledem na dobu, metodu izolace problému a jeho opravy,
  • stanoví možné strategie údržby a oprav.

Škála musí být sestavena dříve, než začne tým kolem analytika daný problém hodnotit, a členové týmu s ní musí být seznámeni a musí jim být jasný jak význam jednotlivých kategorií, tak jejich použití. Jejich cítění je určující pro odhad velikosti rizika, z něhož se pak odvíjí návrh vhodných opatření. V tom však spočívá i slabina tohoto systému. Protože každý analytik – tým používá svá subjektivní hodnocení, nelze výsledky hodnocení stejných systémů u dvou rozdílných subjektů vzájemně objektivně porovnat. Navíc, protože firmy chtějí dosahovat co nejlepších výsledků při snižování hrozících rizik, vzniká podvědomý tlak na podhodnocování rizika či nedostatečné škálování rizika.

Semi-kvantitativní analýza

Semi-kvantitativní analytické metody popisují jev částečně kvantitativně, v dohodnuté stupnici, bez přesných čísel a fyzikálních nebo chemických jednotek. Vyjádření hodnot tak není přímým vyjádřením dané míry rizika. Pro potřeby možnosti dalšího porovnání či setřídění se používají například celkové součty míry. V případě přiřazování kvantitativních hodnot ke kvalitativním popisům je třeba při prezentaci uvést i tyto škálovací tabulky, popř. hodnoty přijatelnosti, nebo jejich grafické či barevné zobrazení.

Pravděpodobnost ohrožení

Nyní trochu blíže zpět k původnímu dotazu. Tazatelem použitý parametr metody je málo obsažný. Z konstrukce otázky lze tušit, že jsou preferovány kvalitativní metody hodnocení před kvantitativními, nicméně nelze vyčíst, co znamená parametr metody "pravděpodobnost ohrožení". Není jisté, zda posuzujeme systém jako takový nebo jeho vliv na okolí, na člověka. Parametr tak lze pojmout trojím způsobem.

1) Hodnocení možnosti vzniku nehody jako takové:

a) toto lze velmi dobře a přesně vystihnout pomocí kvantitativních analytických metod vhodně použitým vzorcem či algoritmem;

b) z kvalitativních metod lze např. použít

-  metodu Bezpečnostní prohlídky (Safety Rewiew), která se užívá všude tam, kde je třeba identifikovat podmínky nebo činnosti daného procesu, kde by mohlo dojít k nežádoucí situaci; za účelem odhalení závažných rizikových dějů, vyhledávání a identifikování změn v zařízení či procesech či zhodnocení řídících a bezpečnostních systémů a přezkoumání užívání nových technologií;

- metodu Předběžné analýzy nebezpečí/zdrojů rizika (Preliminary Hazard Analysis), založené na použití předchozích praktických poznatků ze selhání či odhaleného nebezpečí pro účely další identifikace nových zdrojů nebezpečí či pro odhad pravděpodobnosti výskytu nebezpečí při dané činnosti (metoda výrazně vhodná ve fázi vývoje, kdy je ještě málo informací o navrhovaných detailech nebo provozních činnostech);

- metodu Nejhoršího případu (Worst Case Analysis) založené na kombinování mezních parametrů zkoumaného objektu, za účelem zjištění nejhoršího možného následku a sledování závislosti použitých parametrů.

2) Hodnocení možnosti vzniku nehody jako rizika úrazového děje:

a) což můžeme v případě dostupných historických dat doložit kvalitativní hodnotou;

b) nebo přiblížit použitím kvalitativního hodnocení, vyjádřením např.

- pravděpodobnosti vzniku a existence rizika či

- pravděpodobnosti následků - závažnosti;

c) z kvalitativních metod lze použít např.

- metodu Analýzy stromu poruch – FTA je metoda grafického vyjádření cest šetření poruch od příčin ke koncovým následkům;

- metodu Stromu událostí - ETA je grafické vyjádření rozvoje selhání od iniciační události, kdy se postupně znázorňují všechny události až po tzv. koncové stavy;

- metodu poruch Failure Mode and Effects Analysis – FMEA může hodnotit možné způsoby selhání v procesech či vlastnostech výrobku a odhadnout pravděpodobný dopad těchto selhání na výsledky či vlastnosti posuzovaného objektu, či osob (tato metoda je hodně podnětná a variabilní, s jejími variantami se lze shledat v různých podobách).

3) Hodnocení možnosti následku úrazového děje, což lze vyjádřit:

a) číselným údajem na základě historických dat;

b) vytvořením škály z hlediska zdravotních následků, např. závažný, smrtelný úraz

- se statistickým či matematickým vyjádřením četnosti takového důsledku, nebo

- s vyjádřením procentní metriky očekávaného důsledku v závislosti na četnosti (ve smyslu, něco se stane s náhodnou či až téměř jistou pravděpodobností (několik stupňů pravděpodobnosti), s následkem buď bez zdravotních komplikací, či se zdravotními komplikacemi (různých úrovní) až po smrtelný následek.

Z výše uvedeného je zřejmé, že záleží jen na analytikovi rizika a jeho týmu, jakým způsobem pojmou hodnocení analýzy, jakou bude mít strukturu, stupně hodnocení, proměnné. Použitá metoda však musí vždy odpovídat účelu a smyslu prováděné analýzy, jejímu objektivnímu zadání. Zároveň je důležité pochopit rozdíl mezi „zajištěním co nejlepšího stavu“ (jako výsledku činnosti zjišťování nebezpečí, kategorizace rizik a přijímání a uplatnění opatření) a „zjištěním co nejlepšího stavu“ (spíše nabádání k podhodnocování zjištěného stavu či přehlížení drobných nedostatků). Nezbývá než popřát všem analytikům rizika, aby s tímto neměli nikdy problém.

Osobně bych rád užil jednoduchou a tazatelem jistě očekávanou odpověď ve formě: „Ano, lze. A nejlépe na tomto místě, ve vztahu s tímto parametrem“. Z dotazu jsem však nezískal potřebnou představu o předmětu, metodách a zaměření analýzy, jakou má tazatel. Proto je odpověď tak obšírná a obecná, poukazující na různé analytické metody a odkazující se na možnou literaturu.

Literatura a technické předpisy:

  • Analýza možných způsobů a důsledků závad (FMEA), příručka (překlad FRANK, J. H.) Česká společnost pro jakost, Praha, 3. vyd. Praha 2001. ISBN 80-02-01476-6
  • BAUMRUK J. a kol. Analýza rizik při práci. SZÚ Praha, 3. doplněné a přepracované vydání. Praha 2002. ISBN 80-7071-209-0
  • BOŽEK F., KOMÁR A., MELKES V. Řízení rizik ve vojenských objektech. Vojenské rozhledy 2/2001, desátý (42.) ročník. AVIS – MO, Praha: 2001 ISSN 1210-3292
  • BROWN. D. Why Risk Analysis Matters. Medical Device and Diagnostic Industry, June 2010
  • ČSN EN 60812 Techniky analýzy bezporuchovosti systémů – Postup analýzy způsobů a důsledků (FMEA). ČNI: 2007
  • ČSN EN 61025 Analýzy stromu poruchových stavů (FTA). ČNI: 2007
  • ČSN EN 61078 Techniky analýzy spolehlivosti – Blokový diagram bezporuchovosti a Booleovské metody. ČNI: 2007
  • ČSN EN IEC 300-3-9 Management spolehlivosti - Část 3: Návod k použití - Oddíl 9: Analýza rizika technologických systémů, ČNI, Praha 1997
  • ČSN EN ISO 14971:2009 Zdravotnické prostředky - Aplikace řízení rizika na zdravotnické prostředky.
  • ČSN ISO/IEC 27005 Informační technologie - Bezpečnostní techniky – Řízení rizik bezpečnosti informací. ČNI: 2009
  • NOVOTNÝ K. Pracovní rizika Institut výchovy Bezpečnosti práce, 1. vyd. SATES Šumperk: 1999. 91 s.
  • PALEČEK M. Identifikace a hodnocení rizik. Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2. vyd. Praha: 2003. 44 s.
  • PALEČEK M. a kol. Prevence rizik., VŠE Praha, 1. vyd. Oeconomia Praha: 2006. ISBN 80-245-1117-7
  • POWERS D.M. Complying with the risk management requirements of the IVD Directive. IVD Technology, July 2003.
  • POWERS D.M. Risk management for IVDs. Part 1: Planning and documenting the risk management process. IVD Technology, March 2006
  • POWERS D.M. Risk management for IVDs. Part 2: Assessing risks to patients from incorrect test results. IVD Technology, April 2006
  • Řízení rizika překlad DRDÁKOVÁ E. Český institut interních auditorů. Praha: 1999. ISBN 80-86284-02-6. str. 23-36.
  • RAIS K., DOSKOČIL R. Risk management VUT Brno, 1. vyd. CERM Brno: 2007. ISBN 978-80-214-3510-0
  • SMEJKAL V, RAIS K. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích Grada Publishing, 3. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: 2010. ISBN 978-80-247-3051-6
  • UNČOVSKÝ L. a kol. Modely sieťovej analýzy. Alfa Bratislava l. vyd. Bratislava: 1991. ISBN 80-05-00812-0
  • VRIJLING J.K., van HENGEL W., HOUBEN R.J. J.K. A framework for risk  evaluation. Journal of Hazardous Materials 1995, 43:245-261
  • YOUSSEF N.F., HYMAN W.A. Risk Analysis: Beyond Probability and Severity. MDDI, August 2011
Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail