Pojem pracoviště z pohledu bezpečnosti práce

Pracovněprávní předpisy k zajištění bezpečnosti práce, zejména část pátá zákoníku práce a na základě § 107 zákoníku práce i zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ukládají, s ohledem na § 12 zákona o BOZP, nejen zaměstnavatelům povinnosti, prostřednictvím jejichž dodržování má být zajištěna bezpečnost osob vykonávajících na pracovišti práci.

V případě zajištění bezpečnosti práce se jedná o otázku velice komplexní, v rámci které musí být zohledňována nejen hlediska technická, ale také biologická, psychologická apod. Povinnosti zaměstnavatelů míří jak k jednotlivým pracovníkům, tak k celému pracovišti a podmínkám na něm se nacházejícím.

Ačkoliv právní předpisy nezakotvují obecně použitelnou definici pracoviště, lze pro výklad tohoto pojmu vycházet z § 45 zákona o inspekci práce, podle něhož se jedná o místo určené nebo obvyklé pro výkon činnosti zaměstnavatele. Jelikož na zajišťování činnosti, kterou zaměstnavatel vykonává, se podílí jeho zaměstnanci (a také jiné osoby), pak pracovištěm jsou právě prostory určené k vykonávání pracovních činností a místa, na která mají zaměstnanci v souvislosti s plněním pracovních úkolů nebo činností, které s pracovními úkoly souvisejí, přístup. Pracoviště tak netvoří pouze prostory určené k samotnému výkonu práce některým ze zaměstnanců, ale i další související prostory jako chodby, schodiště, prostory pro osobní hygienu, převlékání, odkládání osobních věcí, odpočinek a stravování zaměstnanců.

Za pracoviště jakožto prostor, v němž se zaměstnanec ve své pracovní době pohybuje, zásadně nelze považovat striktně jen nějaké určité konkrétní pracovní místo, kde zaměstnanec zrovna stojí či sedí. Jednak je absurdní, aby se zaměstnanec za celou svou pracovní dobu z pracovního místa ani nehnul, jednak se na toto místo musí zaměstnanec dostat (za předpokladu, že se neteleportuje) a jednak aby ke své práci používal pouze pracovní prostředek jediný svého typu, trvale umístěný v tom jediném místě a bez jakékoliv návaznosti na zbytek pracoviště (např. bez připojení do elektrické sítě, bez přívodní hadice, bez přemisťování zhotoveného výrobku někam jinam apod.).

Pracoviště je nutno vnímat prostorově komplexně a ve všech souvislostech, to znamená i v závislosti na různých fyzikálních, chemických či biologických činitelích a různých procesech pracovního prostředí, kdy až v kombinaci místního či časového spolupůsobení několika faktorů se může projevit konkrétní riziko. Pojem pracoviště tedy nelze zužovat a uměle izolovat od okolního prostředí, kdy jakýkoliv zužující výklad pojmu pracoviště by mohl způsobit vyprázdnění účelu a smyslu BOZP (jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 62/2020-47 ze dne 8. 1. 2021).