Pády z pojízdných lešení způsobené jejich převrácením

K prvnímu pádu pojízdného lešení došlo tak, že se zaměstnanec, stojící na podlážce lešení ve výšce cca 3 metry nad podlahou haly, pokoušel ze zdi vytáhnout ocelový profil. Následně mu z profilu sjely ruce, což údajně nečekal, pokračoval v pohybu dozadu a zády narazil do zábradlí lešení. To vychýlil do té míry, že došlo k převrácení daného lešení a jeho pádu.

Ke druhému úrazu došlo tím způsobem, že zaměstnanec k výstupu na podlážku pojízdného lešení sice použil boční rám lešení, ale vystupoval po jeho vnější straně. Při dosažení úrovně podlážky ve výšce cca 2,2 metru nad podlahou haly chtěl na tuto podlážku přes zábradlí přelézt, ale lešení se již začalo naklánět. Zaměstnanec z lešení stihl seskočit, ale při dopadu se obkročmo trefil přímo na krátké ocelové zábradlí nacházející se u vstupních dveří do haly, čímž si přivodil poranění kostrče. Nutno podotknout, že toto pojízdné lešení SPAN 300 mělo být opatřeno bočními stabilizačními tyčemi, což v daném případě nebylo. A dále poučený zaměstnanec neměl pro výstup použít vnější stranu bočního rámu ale vnitřní. V tom mu nic nebránilo, jelikož podlážka lešení byla vybavena výstupovým otvorem.

Další úraz se stal při převrácení pojízdného lešení s podlážkou ve výšce cca 4  metry,  k čemuž došlo při jeho přesouvání zaměstnanci po nádražním nástupišti. Toto lešení ve své základně nebylo vybaveno stabilizátory, proto po najetí jedním kolečkem na kanalizační vpusť došlo k vychýlení lešení na jeho boční stranu a k  jeho pádu. Na lešení se v té době nacházel zaměstnanec, který pádem lešení utrpěl pracovní úraz. Bylo štěstím, že tento zaměstnanec nespadl přímo do kolejiště, ale „pouze“ na nástupiště. Jelikož se tento úraz stal na nádraží, kde nástupiště jsou pod dohledem kamer se záznamem, byl celý průběh vzniku úrazu zadokumentovaný. Zaměstnanci tvrdili, že s lešením popojeli pouze o cca půl metru. Ze záznamu ale bylo patrné, že s úrazem postiženým zaměstnancem na lešení jezdili po celé délce nástupiště, z lešení demontovali osvětlení nástupiště a na zemi je umývali.

Z uvedených úrazů plyne, že pojízdná lešení nebývají vždy stabilní a při nesprávném používání lehce dojde k jejich převrácení. Ideálním preventivním opatřením by bylo, kdyby odborně způsobilé osoby v prevenci rizik u zaměstnavatelů, kde se tato pojízdná lešení používají, důrazně upozorňovaly na riziko převrácení, a to zejména v případech, kdy nejsou smontována podle návodu. A rovněž vedoucí zaměstnanci by měli dbát na správné používání těchto pojízdných lešení svými podřízenými zaměstnanci.

Na závěr bych ještě zmínil jeden zajímavý pracovní úraz. K němu sice nedošlo pádem z pojízdného lešení, ale pádem z půdního skládacího trojdílného žebříku. Zaměstnanec vystoupil do podkroví po tomto žebříku, přičemž během jeho práce někdo žebřík opět složil. Zaměstnanec si toho údajně nevšiml a před sestupem se nepřesvědčil, zda je žebřík stále rozložený. Při sestupování pak šlápl do prázdna a spadl na podlahu malé místnosti, přičemž se udeřil do hlavy.