Obecně o významu ergonomie na pracovišti

2. Co je to stres a jeho důsledky na lidský organizmus

2. Co je to stres a jeho důsledky na lidský organizmus

Stres (angl. stress = napětí, namáhání, tlak) je funkční stav živého organismu, kdy je tento organismus vystaven mimořádným podmínkám (stresorům), a jeho následné obranné reakce.

Stres je souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními.

Je synonymem pro externí vlivy působící na člověka a ovlivňující jeho psychiku a schopnosti. Tento vliv může být pozitivní (eustres – např. šťastné události), nebo negativní (distres – např. hektické prostředí, vysoká hlučnost, pracovní přetížení).

Dlouhodobé neúměrné působení negativního stresu při výkonu práce - nerovnováha podnětů a reakcí na ně vede k akutním i chronickým patologickým změnám. Výzkumné studie, které sledovaly psychické nároky, úroveň rozhodování a zdravotní stav pracovníků různých profesí potvrdily, že v kategorii profesí s nízkými možnostmi vlastní seberealizace byly největší frekvence agresivity, sociální uzavřenosti, hysterie, depresí, sníženého sebevědomí, provázené konzumací alkoholu, cigaret, uklidňujících nebo povzbuzujících léků a také tzv. psychosomatických onemocnění (srdeční infarkt, vředová choroba žaludku a dvanácterníku, vyšší sebevražednost, dopravní nehodovost). Ve statistice nemocí z povolání má vzrůstající tendenci výskyt různých alergických onemocnění z faktorů, které se vyskytují v pracovním prostředí.

V důsledku nepřetržitého distresu dochází k oslabení imunitního systému a roste náchylnost k častějšímu onemocnění. Při neustálém vypětí jsou uvolňovány stresové hormony, které prodlužují stresovou odezvu organismu z minut na dny, kardiovaskulární, endokrinní, nervový systém pracují na nejvyšším stupni, svaly jsou napjaty, psychika vybičována – následkem je neustálé napětí, nervozita, nespavost až chronická celková únava, známá jako syndrom vyhoření.

Vzhledem k tomu, že stres je přirozenou součástí reakce člověka na vnější podněty (příprava k akci), měl by být kompenzován fyzickou aktivitou. Není však možné odejít si z práce na půl hodiny zaběhat (odpovídající fyzická odpověď na stresovou reakci). Přesto je možné, se projít po chodbě, usednout do klidného místa k uvolnění, k soustředění na vlastní dech a jeho zklidnění koncentrací na nádech a výdech (i kuřáci, aby si mohli zapálit cigaretu, musí nejprve zklidnit svůj dech a zkoordinovat činnost, což jim napomáhá k rychlému uklidnění – takže ne cigareta, ale zklidnění dechové frekvence a úprava hloubky dechu je zklidňuje), k vytěsnění negativních myšlenek a reakcí myšlením na zcela jiné a od daného problému i práce odtažité věci.

Ergonomické stresory

Do oblasti ergonomických stresorů lze zahrnout různé aspekty celého pracovního dne.

Podle výzkumu v členských státech Evropské unie trpí příznaky stresu každý třetí pracovník. Dělení stresorů je různé. Lze je definovat jako pracovní a mimopracovní, ale lze je také seskupit na fyzické – působí přímo na tělo, či mentální – působí na duševní stav.

Mezi mimopracovní stresory patří např.:

• rodina – rozvod, stěhování, výchova dětí, vztah s rodiči aj.;
• přátelé – kvalita a vztah s nimi aj.;
• volný čas – množství a jeho kvalita, jednotlivé záliby aj.;
• denní rytmus – vstávání, uléhání, stravovací návyky aj.;
• emoce – způsob jednání a chování aj.;
• uznání – pocit sebeúcty, uplatnění, prospěšnosti, ale i hrdosti na svoji práci, pracovní pozici a kvalifikaci, na svého zaměstnavatele aj.

Mezi fyzické stresory patří např.:

• vliv prostředí – klima a ovzduší na pracovišti, pachy, osvětlení, hluk, vibrace aj.;
• nepřizpůsobené pracoviště tělesným rozměrům a možnostem;
• práce v nevhodných postojích a polohách těla;
• fyzicky náročná manipulace s břemeny – zvedání, přenášení, přesunování či držení aj.;
• noční směny.

K pracovním stresorům např. patří:

• šikana – mobbing = spolupracovníci, bossing = vedoucí, staffing = obsazování funkcí;
• informace – kvantita vs. kvalita, školení;
• zkušenost, zručnost, znalost – oceňování, podpora;
• organizace práce – čas (rychlejší vyřizování objednávek), postupy, změna činnosti a technologie, snižování stavů;
• nebezpečí, rizika – zařízení, materiály, postupy;
• vliv prostředí – osvětlení, klima, emise, směny;
• psychické zatížení.

Jako příklady mentálních stresorů lze uvést např.:

• vzhled a stav pracoviště;
• způsob práce – monotónnost, trvalé soustředění, náročnost, přesnost, rychlost, výkon, rozvrh, vyžadovaná administrativa, aj.;
• nedostatek či přebytek rozhodovacích pravomocí, vyžadování samostatné práce či úsudku, obava z neúspěchu a selhání apod.;
• reorganizaci výroby – jistota zaměstnání, snižování stavu, zavádění nové technologie (technostres zahrnuje všechny potíže spojené s prací s počítačem a jinou technikou);
• nedostatek podpory od kolegů, rodiny, přátel, či důvěry vedoucích;
• problémy s nadřízenými, kolegy, členy rodiny či jinými osobami (problémy si pracovníci obvykle přenáší ze soukromého života do pracovního a naopak).

Obrázek 2: Ergonomické stresory (Zdroj: http://ergonomie.vubp.cz)