Nejistota a reorganizace pracovních míst - nejčastější příčiny stresu při práci

Nový průzkum odhaluje, že za nejčastější příčinu stresu při práci jsou považovány nejistota nebo reorganizace pracovních míst.
  • Polovina pracovníků v Evropě se domnívá, že stres při práci je obvyklý, a čtyři osoby z deseti mají za to, že otázka stresu při práci není na jejich pracovišti dobře řešena.
  • Za nejčastější příčinu stresu při práci jsou v celé Evropě považovány nejistota nebo reorganizace pracovních míst.
  • I přes zásadní podporu jejich zavádění existuje nízké povědomí o programech či politikách, které mají pracovníkům usnadnit pokračování v práci nejméně do věku odchodu do důchodu.

Takové jsou hlavní závěry 3. ročníku celoevropského průzkumu veřejného mínění, který v zastoupení Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) provedla organizace Ipsos MORI.

Stres při práci

Podle průzkumu se přibližně polovina pracovníků v celé Evropě (51 %) domnívá, že stres při práci je na jejich pracovišti obvyklý, a 16 % pracovníků uvádí, že je „velmi obvyklý“. Stres při práci uvádějí jako obvyklý s větší pravděpodobností ženy než muži (54 % oproti 49 %), stejně jako pracovníci ve věku 18 – 54 let (53 %) v porovnání s pracovníky ve věku od 55 let (44 %). Vnímání stresu při práci se různí i podle odvětví, přičemž s nejvyšší pravděpodobností uvádějí obvyklý výskyt případů stresu při práci osoby pracující ve zdravotnictví nebo v pečovatelských službách (61 % včetně 21 % osob, které uvádějí, že jsou „velmi obvyklé“).

Ředitelka agentury EU-OSHA Christa Sedlatscheková upozornila, že „41 % pracovníků v celé Evropě uvádí, že otázka stresu při práci není na jejich pracovišti dobře řešena, přičemž 15 % nám říká, že vůbec není dobře řešena. Na řešení psychosociálních rizik na pracovišti, k nimž patří i stres, se intenzivně zaměřujeme. V příštím roce zahájíme kampaň Zdravé pracoviště na téma Zvládání stresu. Všem evropským společnostem nejrůznější velikosti a v nejrůznějších odvětvích bude předáváno sdělení o tom, že psychosociální rizika lze řešit stejně logicky a systematicky jako ostatní otázky bezpečnosti a ochrany zdraví.“

Existuje vazba mezi podílem pracovníků, kteří uvádějí stres při práci na svém pracovišti jako obvyklý, a pracovníků, kteří uvádějí, že otázka stresu při práci není dobře řízena. Sedm z deseti (72 %) pracovníků v celé Evropě, kteří uvádějí, že stres při práci je na jejich pracovišti vzácný, také říká, že je tento problém řádně řízen, zatímco naopak šest z deseti (58 %) pracovníků, kteří uvádějí stres při práci na svém pracovišti jako obvyklý, je přesvědčeno, že otázka stresu při práci není dobře řízena.

Za nejčastější příčinu stresu při práci jsou v celé Evropě považovány nejistota nebo reorganizace pracovních míst (72 %), následují odpracované hodiny nebo pracovní zátěž (66 %). Ve skupině pracovníků ve věku 18 - 34 let se však tyto dvě příčiny řadí na nejvyšší příčky společně (obě 69 %). Kromě toho u pracovníků ve zdravotnictví nebo v pečovatelských službách je oproti průměru daleko vyšší pravděpodobnost, že zvolí odpracované hodiny/pracovní zátěž (77 %).

V zemích s vyšší mírou veřejného dluhu pracovníci s vyšší pravděpodobností uvádějí jako vnímanou příčinu stresu při práci nejistotu nebo reorganizaci pracovních míst; 73 % pracovníků v zemích s veřejným dluhem přesahujícím 90 % HDP volí nejistotu nebo reorganizaci pracovních míst jako obvyklou příčinu stresu při práci oproti 66 % pracovníků v zemích s veřejným dluhem do 60 % HDP.

Nepřijatelné chování, jako je šikana či obtěžování, vnímá jako obvyklou příčinu stresu při práci šest z deseti pracovníků (59 %). Menší počet pracovníků pociťuje jako obvyklou příčinu stresu při práci nedostatečnou podporu ze strany kolegů či nadřízených (57 %), nedostatečně jasné vymezení úloh a odpovědností (52 %) nebo omezenou možnost řídit systém práce (46 %).

Aktivní stárnutí

V celé Evropě polovina osob dotazovaných v průzkumu (52 %) očekává, že se podíl pracovníků ve věku 60 let a starších na jejich pracovišti do roku 2020 zvýší (43 % to považuje za nepravděpodobné). Pracovníci ve věku od 55 let se domnívají, že se v roce 2020 na jejich pracovišti zvýší podíl osob ve věku 60 let a starších (59 %), s větší pravděpodobností než osoby ve věku 35 - 54 let (54 %) a mladší pracovníci ve věku 18 - 34 let (45 %).

Česká republika sice do jisté míry kopíruje evropský průměr, ale rozdíly vnímání existence vyššího podílu starších zaměstnanců na pracovištích v současnosti i v budoucnu a jejich potřeb jsou v jednotlivých věkových skupinách výraznější,“ poznamenala Daniela Kubíčková, národní manažerka kontaktního místa Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v České republice (Focal Point). „Vzhledem k tomu, že s vyšším věkem je potřeba klást důraz i na speciální potřeby a požadavky těchto osob, musí všechny zainteresované strany, od zaměstnavatelů po státní správu, brát na tuto skutečnost zřetel a věnovat pozornost i speciálním opatřením v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Z výsledků výzkumu je zřejmé, že mladí lidé do 34 let si neuvědomují, že v důsledku důchodové reformy, která stanovuje delší dobu pojištění potřebnou pro nárok na starobní penzi a postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, budou starší zaměstnanci na pracovištích stále častějším fenoménem. Celých 67 % osob mladších 34 let se oproti 45 % zaměstnanců ve věku 55+ totiž domnívá, že pravděpodobnost, že v roce 2020 bude na jejich pracovišti pracovat větší podíl osob ve věku nad 60 let, je nepravděpodobná,“ dodává národní manažerka.

Jeden z osmi pracovníků (12 %) v celoevropském průměru má povědomí o politikách a programech, které starším pracovníkům usnadňují pokračovat v práci nejméně do věku odchodu do důchodu. Povědomí o politikách se zvyšuje s velikostí pracoviště, a to od 7 % na nejmenších pracovištích (1–10 pracovníků) až na 19 % na největších pracovištích (více než 250 pracovníků). Ve skupině osob, které si nejsou vědomy takových programů a politik, podporuje jejich zavedení 61 %. Ke skupinám s větší pravděpodobností kladného vztahu k těmto politikám patří ženy, pracovníci na částečný úvazek, pracovníci ve zdravotnictví nebo v pečovatelských službách a osoby na větších pracovištích. U starších pracovníků ve věku od 55 let je jen mírně vyšší pravděpodobnost podpory takových politik než u mladších pracovníků (64 % oproti 61 % pracovníků ve věku 35 - 54 let a 60 % pracovníků ve věku 18 - 34 let).

Pokud byli dotázáni, zda jsou podle nich starší pracovníci ve věku od 60 let náchylnější k určitému druhu chování než jiní pracovníci:

  • pouze dva z deseti pracovníků (22 %) se domnívají, že starší pracovníci mají více pracovních úrazů než jiní pracovníci (tento vztah se opakuje u většiny skupin, ačkoli mírně větší pravděpodobnost tohoto názoru existuje u manuálních pracovníků),
  • přibližně tři z deseti osob (28 %) mají za to, že starší pracovníci ve věku od 60 let jsou při práci méně produktivní než ostatní pracovníci,
  • čtyři z deseti osob (42 %) se domnívají, že starší pracovníci mají větší sklon trpět stresem při práci než ostatní pracovníci, přičemž o málo více pracovníků si myslí opak (48 %) a
  • šest z deseti pracovníků (60 %) je přesvědčeno, že pracovníci od 60 let věku se na změny při práci adaptují s menší pravděpodobností než ostatní pracovníci, a tento názor zastává polovina (49 %) starších pracovníků ve věku od 55 let (ačkoli je třeba poznamenat, že jeden ze tří v rámci všech pracovníků (33 %) je přesvědčen, že adaptace na změny při práci jsou méně schopni ostatní pracovníci).

Komentáře

Už před mnoha lety...

17.05.2013 - 15:58 Radoslav Vlasák
Již mnohem dříve se - v rámci zohlednění nejen postupného stárnutí populace - docela seriózně začalo uvažovat o tom, že např. na místech top managementu (dřív se tomu říkalo "vedoucí pracovníci") by dotyční tato exponovaná místa zastávali nejdéle do 55 let věku, a dalších minimálně 5 let (tenkrát byl nárok na starobní důchod už v 60 letech) by automaticky byli poradci svých mladších nástupců, kterým by předávali své bohaté zkušenosti (samozřejmě se zachováním původního platu či mzdy). Jistě - nelze paušalizovat, a dnes by se věkové hranice musely trochu posunout. Ale mj. by vznikla tolik potřebná pracovní místa pro mladší generaci, aniž by narostl počet nezaměstnaných. A praxe a zkušenosti těch starších by se neztratily. Stejně si ale v této souvislosti pořád dost dobře neumím představit většinu manuálně pracujících (ale i dalších profesí a zaměstnání), jak v 65 letech věku a později "čile" pracují ve výškách, na lešení, se stavebními stroji, jako strojvedoucí, řidiči MHD atd. A to se věkové kategorie "nad 50" dost často přednostně týkají tzv. reorganizace pracovních míst - co pak již částečně "opotřebovanému" a navíc vydatně stresovanému člověku zbývá, než se přihlásit na Úřadu práce (a tady být většinou menší či delší dobu evidován jako nezaměstnaný), či uvažovat o předčasném důchodu i za cenu nemalých finančních ztrát. Samostatnou kategorií jsou pak lidé s nějakým zdravotním postižením či omezením. Vzhledem k pokračujícímu stárnutí populace by nejspíš bylo nanejvýš potřebné, aby celá EU tento problém intenzívně řešila.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail