Dotaz byl publikován v Novinách Odborového svazu státních orgánů a organizací č. 1/2020 a odpověděl na něj JUDr. Pavel Sirůček.
Zaměstnavatel nás občas posílá na služební cestu, a to zásadně služebním autem. Mám problém jezdit autem, není mi dobře, radši bych jela vlakem nebo autobusem. Má právo zaměstnavatel jednoznačně rozhodnout o dopravním prostředku při služební cestě?
Otázka služební cesty, pokud se týká osob, na které se vztahuje služební zákon, je řešena v § 45 a 46 zákona 234/2014 Sb. Ten v § 45 odst. 1 stanoví – cituji: „Státní zaměstnanec může být na dobu nezbytně nutnou vyslán na služební cestu, a to i bez svého souhlasu. Při vyslání na služební cestu se určí místo nástupu, místo cíle a místo ukončení služební cesty, doba trvání a způsob dopravy a ubytování; mohou se též určit další podmínky služební cesty.“
Odst. 2 citovaného paragrafu pak stanoví, že „Při vyslání na služební cestu musí být přihlédnuto ke zdravotnímu a osobnímu stavu státního zaměstnance a k jeho rodinným poměrům.“ V odst. 3 § 45 pak zákonodárce stanoví, že k vyslání těhotné zaměstnankyně, zaměstnanců pečujících o dítě do 8 let, nebo osamělého zaměstnance pečujícího o dítě do 15 let na služební cestu je třeba jeho souhlasu. Obdobná formulace je upravena v § 240 zákoníku práce, pokud se to týká souhlasu s vysláním na pracovní cestu.
U pracovní cesty navíc závisí na tom, zda se zaměstnanec ke konání pracovních cest zavázal v pracovní smlouvě nebo v jiné dohodě nebo zda je dohodnuto, že bude pokaždé dávat k jednotlivým pracovním cestám souhlas. V principu musíme situaci chápat tak, že vlastní nařízení služební cesty nebo pracovní cesty je – za dodržení výše uvedených podmínek - už jen jednostranné právní jednání zaměstnavatele. To znamená, že zaměstnavatel je oprávněn přesně stanovit a schvaluje konkrétní podmínky takovéto cesty. Stejně jako u služební cesty, tak i u pracovní, rozhoduje tak o účelu cesty, jaká činnost na ni bude vykonávaná, v jakém rozsahu a době trvání. Určuje po+čátek a ukončení pracovní cesty. Určí způsob dopravy a případně ubytování. Dále může určit v souvislosti s pracovní cestou ještě další skutečnosti podle potřeby a svého uvážení.
Tím tedy rozhoduje také o tom, jaké náklady bude muset zaměstnanci hradit např. v souvislosti s druhem přepravy, případně ubytováním. Tyto pokyny jsou obvykle součástí cestovního příkazu a zaměstnavatel je určuje tak, aby tyto náklady byly pro něj co nejvíce ekonomické. Z vašeho dotazu není patrné, zda je služební vozidlo vyčleněno pouze pro vás nebo zda jste součásti pracovního tymu, který na služební cestu jede. Pokud je vozidlo obsazeno více osobami, pak pochopitelně náklady na dopravu jednoho zaměstnance jsou ekonomicky výhodnější zvláště, když řidičem je jeden z členů týmu. Stanovením druhu dopravy zaměstnavatel sleduje, aby služební nebo pracovní cesta proběhla co nejefektivněji jak z hlediska jejího účelu, tak nákladů.
Věřím, že se při jízdě automobilem necítíte dostatečně komfortně. Jistě nejste sama, komu jízda autem nevyhovuje. Potom nezbývá než věc řešit. Pokud trpíte při jízdě autem závažnými zdravotními problémy, jistě by byla na místě porada s lékařem pracovnělékařských služeb. Jeho stanovisko by zaměstnavatel respektoval. Další možností je - ještě před vydáním příkazu k cestě - dokladovat zaměstnavateli časovou či ekonomickou výhodnost jiného druhu vaší dopravy než autem. Doporučuji, aby tyto skutečnosti byly zvažovány a projednávány v součinnosti s odborovou organizací, působí-li u vašeho zaměstnavatele.
Pokud by však vaše argumenty neměly dostatečnou přesvědčovací sílu, pak nezbývá, než rozhodnutí zaměstnavatele respektovat. Protože on je ten, kdo určuje „pravidla hry“ podle svých zájmů a účelu pracovní cesty. Porušení jeho požadavků by bylo možné považovat za porušení služební kázně či porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.
Shrnutí:
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.