Monitorování pracoviště: neviditelné oko

Mnozí zaměstnavatelé se obávají ztrát souvisejících se soukromým používáním firemních zařízení, proto bezpečnostním softwarem monitorují způsoby, jak zaměstnanci využívají email, Internet a telefon. Monitorování na pracovišti má však přes dobré úmysly také negativní účinky, snižuje morálku pracovníků, způsobuje jejich stres a tím snížení produktivity.

Rozvoj komunikačních technologií umožnil organizacím a podnikům rozvíjet novou praxi v řízení a využívání bezpečnostního softwaru k monitorování způsobů, jak zaměstnanci využívají email, Internet a telefon. To nastartovalo i diskuse o právu na soukromí.
 
George Orwell, který si před 50 lety představoval svět, kdy Velký Bratr nahlíží do soukromí všech lidí, by byl překvapen vývojem těchto technologií na pracovištích. Monitorování na pracovištích se stále rozrůstá a mnozí pracovníci si nejsou jisti, zda rok 2005 není vlastně realizací roku 1984 ze slavného Orwellova románu.

Zaměstnavatelé, kteří své zaměstnance vybavují nejmodernější technologií, chtějí vědět, k jakým účelům zaměstnanci tato zařízení využívají, a to z dobrých důvodů. Zjišťují totiž, že mnozí zaměstnanci surfují po Internetu, blogují, hrají hry, nakupují přes Internet, zajišťují si cestování, dívají se na zábavné pořady, nebo dokonce sázejí - věnují se činnostem, které rozhodně nejsou v náplni jejich práce. Kde je však dělící čára mezi odpovědností k firmě a soukromím?

Podle jednoho průzkumu téměř tři čtvrtiny dospělých uživatelů Internetu ve Spojených státech využily Internet v práci k osobním účelům nejméně jednou a 76 % firem sleduje u svých zaměstnanců přístup k web stránkám. Internet „globalizuje“ řízení informací a současně zavádí rovnost v přístupu k zaměstnancům, bez ohledu na zařazení v hierarchii firmy. Emaily „přátelům“ znamenaly pro některé ředitele firem ztrátu jejich místa a zneužití emailů způsobilo mnohým zaměstnancům velké problémy.

Průzkum „Electronic monitoring and surveillance 2005“ provedený americkou asociací řízení (AMA) zjistil, že s cílem „motivovat“ zaměstnance k dodržování kázně dalo 26 % z 526 sledovaných firem v USA výpověď pracovníkům za zneužití Internetu a 25 % firem rozvázalo se zaměstnanci pracovní poměr za zneužití elektronické pošty. Tedy pracovníci se musí bez ohledu na postavení ve firmě znovu zamyslet, zda a jak mohou beztrestně využívat email nebo IT k soukromým účelům. Lidé zjišťují, že někde, neznámo kde, může někdo monitorovat jejich online aktivity, emaily nebo údery na klávesnici; může poslouchat jejich telefonické hovory nebo si je nahrávat, nebo dokonce monitorovat jejich pohyb. (AMA, květen 2005)

Vzniká tedy riziko ztráty soukromí na pracovišti? Mělo by být zajištěno větší soukromí? Kde je dělící čára mezi tím, co je přijatelné a co nepřijatelné při využívání nových technologií v kanceláři? Komu „patří“ informace, s kterými pracujete? Tyto a další otázky nabývají ve světě práce na důležitosti. Problém není zanedbatelný. Jedna firma v USA vyrábějící software pro monitorování počítačových aktivit a telefonování zaměstnanců s odvoláním na nezávislý průzkum uvádí, že firmy budou v letošním roce monitorovat 35 milionů uživatelů Internetu. Na základě předpokádaného počtu 53 milionů uživatelů Internetu rovněž odhaduje, že jen ve Spojených státech se náklady na toto zařízení vyšplhají na 138 miliard dolarů. (Firma rovněž uvádí, že 30 % stahování dat z počítače se vztahuje k pornografii a 70 % této činnosti probíhá v pracovních dnech od 9 do 17 hodin.)

Manažeři proto stále více sahají k monitorování všech komunikací zaměstnanců. Podle průzkumu AMA je to 76 % ze sledovaných 526 amerických firem. Asi 65 % z nich používá speciální software k zablokování spojení, které firma považuje za nevhodná. 36 % zaměstnavatelů sleduje obsah, údery na klávesnici a čas u ní strávený, 50 % kontroluje záznamy z počítačů zaměstnanců a 55% shromažďuje a kontroluje emailové zprávy zaměstnanců. Většina zaměstnavatelů však zaměstnancům předem oznamuje, že budou tím či oním způsobem sledováni.

Některé firmy podílející se na průzkumu připustily, že využívají dalších nových technologií k monitorování výkonu a aktivit zaměstnanců. Některé je využívají k monitorování identity a pohybu. 5 % firem používá technologii „Global Positioning Satellite - GPS“ k monitorování mobilů, 8 % sleduje firemní vozidla, Pomalejší je zavádění biometrických přístrojů, jako snímání otisků prstů (5 %), rozpoznání tváře (2 %) nebo kontrola duhovky (0,5 %). Každá pátá firma v průzkumu uvedla, že dostala od soudu nebo regulačního orgánu výzvu k vysvětlení používané praxe a 13 % bylo zavlečeno do soudních sporů vzniklých z elektronické pošty zaměstnanců. (V USA zákon o soukromí elektronické komunikace zakazuje zaměstnavatelům sledovat komunikaci zaměstnanců, ale týká se to jen telefonování, ne emailových zpráv.) Jeden z dotázaných expertů se vyjádřil, že soukromí na dnešním pracovišti je iluze. Velkoplošné kanceláře, sdílení pracovního místa, intranetové sítě a práce na dálku pomocí počítače realisticky znemožňují ohraničit soukromý prostor. Práce se vykonává na zařízení, které patří zaměstnavateli, a ten má právní nárok na produkt vytvářený zaměstnancem, který zařízení používá.

Jiný průzkum provedený časopisem CIO a poradenskou firmou PricewaterhouseCoopers se zabýval tím, do jaké míry zaměstnavatelé sledují, zda zaměstnanci používají svěřené zařízení pro práci nebo k jiným účelům. Studie se zakládala na sdělení 8 000 profesionálních pracovníků v oblasti zabezpečení IT v 62 zemích. Z výsledků vyplynulo, že součástí bezpečnostní politiky sledovaných firem je nejčastěji správné využívání Internetu (46 %), emailu (56 %), zabezpečení sítě (55 %) a správa systémového zabezpečení (52 %).

I když se mnozí zaměstnavatelé oprávněně obávají ztrát souvisejících se soukromým využíváním poskytnutých zařízení a technologií, zaměstnanci argumentují, že monitorování na pracovišti má přes dobré úmysly také negativní účinky, snižuje morálku pracovníků, způsobuje jejich stres a tím snížení produktivity. Dílčí průzkum ve Skotsku dospěl v r. 2004 k závěru, že celkové účinky na produktivitu byly u sledovaných firem negativní. Více než polovina respondentů se vyjádřila, že tato praxe firem je ponižující a způsobuje stres. Prohlásili, že prostředí vzbuzuje úzkost a l7 % zaměstnanců trpělo depresí. Někteří si stěžovali na neklidný spánek a zvýšila se i nemocnost.

Otázka zní, kdy je monitorování na místě a kdy je ho přespříliš. V některých případech státní orgány začínají dohlížet na dohlížitele. Ve Finsku například v jedné velké firmě soud uznal jejího ředitele a čtyři bývalé vedoucí pracovníky vinnými z porušení předpisů o soukromí, protože nařídili sledování telefonických hovorů a emailů zaměstnanců. Úřady také odhalily desítky případů monitorování telefonu a emailů, zejména zaměstnanců, kteří byli v podezření, že poskytují médiím informace o rozporech ve vedení firem. Finské předpisy o soukromí stanoví, že právo na monitorování telefonických hovorů má jen policie, a to na základě soudního příkazu.

Někdy se obětí monitorování stávají i vysoce postavení lidé v podnicích. Klasickým případem je jeden ředitel ve velké firmě v USA, který byl nedávno sesazen ze své funkce za zasílání emailů své kolegyni, se kterou měl údajně zvláštní vztah - nikoli za milostný poměr, ale za údajně nevhodné výrazy použité v emailech, které byly v rozporu s kodexem chování firmy (Wall Street Journal, květen 2005). V některých případech je vztah mezi aktivitami v práci a mimo ni obtížně rozlišitelný a tím spíše to platí o důvodech pro skončení pracovního poměru. V listopadu 2004 dostala výpověď letuška jedné americké letecké společnosti a důvodem byly nevhodné obrázky na jejím web deníku, kde si zaznamenávala své prožitky. Letuška byla známa jako „královna nebe“. Po obdržení výpovědi podala stížnost z důvodu diskriminace a incident způsobil značný rozruch. Debatovalo se o konfliktu zájmů, právních předpisech o zaměstnanosti a svobodě projevu na osobních web stránkách.

Ve Velké Británii budou mít firmy brzo povinnost informovat zaměstnance, že je monitorují. Vyplývá to z kodexu praktického chování, který publikoval britský komisař pro informace a který má dát jasnou směrnici firmám o povinnostech vyplývajících z britských právních předpisů o ochraně dat a lidských právech. Cílem směrnice je „uvést do rovnováhy požadavky a potřeby zaměstnavatelů a práva zaměstnanců“. Komisař k tomu dodal, že v praxi existuje jen málo okolností, za kterých je přípustné skryté monitorování. Britský odborový kongres (TUC) založil web stránku pro otázky a odpovědi v otázkách monitorování. (BBC News, květen 2005)

V Austrálii mohou zaměstnavatelé brzo očekávat nové právní předpisy zakazující skryté monitorování emailů zaměstnanců a používání Internetu. Odbory nové předpisy vítají pro nastolení rovnováhy mezi právy pracovníků a zaměstnavatelů. Argumentují, že lidé dnes užívají email jako moderní verzi telefonu a jsou při tom přesvědčeni, že telefonické hovory by neměly být odposlouchávány a že by toto pravidlo mělo platit také pro komunikaci prostřednictvím Internetu.  
 
ZDROJ:
Drabeš, Zdeněk. Monitorování pracoviště: neviditelné oko. In Práce a sociální politika [online]. Praha : MPSV, 2005 [cit. 02-12-2005]. Dostupný z WWW : <http://www.noviny-mpsv.cz/clanek.php?id=868>.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail