Kdo je oprávněný školit lešenáře?

Kdo je oprávněný školit lešenáře? Rád bych, abyste mi uvedli přesnou odvolávku na daný právní předpis a citaci. Ve zrušené vyhlášce 324/1990 Sb. byla tato problematika řešena konkrétně § 9. V současné době se zdá, že i lešenáře si může vyškolit zaměstnavatel dle vlastní náplně školení a úvahy bez toho, aby utrácel tisíce za školení provedené např. instruktorem lešenářské techniky.

Odpověď je jednoduchá. Za všechna školení v oblasti BOZP odpovídá zaměstnavatel. Všechna školení, bez ohledu na to, jde-li o školení lešenářů, či vědeckých pracovníků pracujících v laboratoři s nebezpečím výbuchu nebo administrativních pracovníků, zajišťuje vždy zaměstnavatel. Zákoník práce řeší pracovněprávní vztahy, vztahy zaměstnavatele a zaměstnance a jak známe z obecného ustanovení části páté zákoníku práce č. 262/2006 Sb., z ustanovení § 101 odst. 1  zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). Dále to, že nový zákoník klade na školení zaměstnanců zvláštní důraz, vyplývá již z toho, že problematika školení byla zdůrazněna v ustanovení § 103 odst. 2 a 3 nového zákoníku práce. V odstavci 2 jsou pak vyjmenovány případy, kdy zaměstnavatel musí vyškolit zaměstnance vždy, v té souvislosti upozorňuji na povinnost proškolit zaměstnance v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. To vše stejně jako četnost školení a náplň školení si musí stanovit zaměstnavatel sám. Dnes mu nebude žádný předpis ukládat (jako to činila vyhláška č. 324/1990 Sb.), že zaměstnavatel musí zaměstnance školit jednou za tři roky. Za bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců odpovídá výhradně zaměstnavatel sám a on si musí v rámci prevence rizik provést optimalizaci rizika. Proces, jehož cílem je optimalizace rizika se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část tohoto procesu se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáváním rizik, přináší podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. A právě do této druhé části zapadá školení, školení je prostředek minimalizace rizika stejně jako poskytování OOPP. Proto si také zaměstnavatel musí sám stanovit, jak často bude lešenáře školit.

Vzhledem k tomu, že práce ve výšce nebo nad volnou hloubkou je velice riziková, bylo také vydáno samostatné nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. V tomto nařízení vlády se školení lešenářů týkají dvě ustanovení:

1. Lešení lze montovat, demontovat nebo podstatným způsobem přestavovat jen v souladu s návodem na montáž a demontáž obsaženým v průvodní dokumentaci a pod vedením osoby, která je k tomu odborně způsobilá. Provádět uvedené činnosti mohou pouze zaměstnanci, kteří byli vyškoleni a jejich znalosti a dovednosti byly ověřeny. Školení zahrnuje osvojení si znalostí a dovedností, zejména pokud jde o a) pochopení návodu na montáž, demontáž nebo přestavbu použitého lešení, b) bezpečnost práce během montáže, demontáže nebo přestavby příslušného lešení, c) opatření k ochraně před rizikem pádu osob nebo předmětů, d) opatření v případě změn povětrnostní situace, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost použitého lešení, e) přípustná zatížení, f) další rizika, která mohou být spojena s montáží, demontáží nebo přestavbou. Obsah a četnost školení s ohledem na nová nebo změněná rizika práce, způsob ověřování znalostí a dovedností účastníků školení a vedení dokumentace o školení stanoví zaměstnavatel. (příloha část VII. – bod 7)
2. Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům v dostatečném rozsahu školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve výškách a nad volnou hloubkou, zejména pokud jde o práce ve výškách nad 1,5 m, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z pevných a bezpečných pracovních podlah, kdy pracují na pohyblivých pracovních plošinách, na žebřících ve výšce nad 5 m a o používání osobních ochranných pracovních prostředků. Při montáži a demontáži lešení postupuje zaměstnavatel podle části VII. bodu 7 věty druhé (příloha část XI.) To vše by spolu s ustanovením § 103 odst. 2 a 3 nového zákoníku práce mělo být pro zaměstnavatele dostatečnou náhradou za zrušené ustanovení § 9 vyhlášky č. 324/1990 Sb.

JUDr. Eva Dandová