Chyby v navrhování a osazování kotvících bodů a systémů (dle ČSN EN 795) určených pro údržbu staveb

Zdroj: 
V poslední době lze zaznamenat nárůst realizovaných projektů záchytných systémů za použití kotvících bodů a systémů dle ČSN EN 795. Současně s tím však narůstá počet špatně provedených řešení, které v konečném důsledku mohou vést k vážnému zranění a smrti. Základní požadavek záchytných systémů (viz ČSN EN 363), aby uživatel systému byl zachycen před kolizí se zemí, konstrukcí nebo jakoukoliv jinou překážkou, není vždy dodržen.

Mnohá řešení neberou na vědomí skutečnost, že u záchytných systémů, které budou sloužit k ochraně pracovníků při provádění budoucích udržovacích prací, je nutné počítat s tím, že pracovník padající "do lana" je ohrožen také úderem hlavy o fasádu nebo propadnutím proskleným otvorem ve fasádě. Z tohoto pohledu se požadavek, aby délka pádu do lana nepřevýšila 1500 mm, je víc než opodstatněný. Nedodržení tohoto pravidla je snad nejčastějším porušením pravidel pro záchytné systémy.

Při určení potřebného volného prostoru v místě případného pádu je potřebné vzít v úvahu také délku rozvinutého textilního tlumiče pádu, výšku pracovníka a průhyb vedení u systémů s poddajným vedením a bezpečnostní zónu. Pokud poddajné vedené tvoří ocelové lano, je průhyb odvislý od použitého typu a délky úseku tohoto lana mezi pevně ukotvenými konci a vzdálenosti kotvících bodů. Průhyb lana při délce 100 m, vzdálenosti kotvících bodů 10 m a průměru lana 6 mm je až 134 cm. Použité vedení z textilního lana, popruhu nebo ocelového lana musí splňovat minimální mez pevnosti přinejmenším dvojnásobek nejvýše přípustného zatížení ve zmíněném lanu nebo popruhu při předpokládané zachycovací události. 

Na trhu se vyskytuje řada typů kotvících bodů a systémů. Zdaleka ne všechny tyto výrobky jsou od výrobce doloženy protokolem o zkoušce propojení kotvícího bodu s daným druhem nosné konstrukce. Pokud tomu tak není, je potřebné, aby kvalifikovaný inženýr výpočtem ověřil, že konstrukce a instalace jsou schopny vydržet sílu typové zkoušky dle příslušného článku ČSN EN 795. Lze konstatovat, že značná část uskutečněných realizací kotvících bodů a systémů, není doložena ani protokolem o zkoušce a ani výpočtem kvalifikovaného inženýra. Je nutné, aby stavebníci/investoři a zhotovitelé staveb tyto doklady od montážní firmy požadovali a aby tyto podklady byly součástí dokumentace, která je spolu s realizovaným řešením záchytného systému předávána. Je pouze otázkou času, kdy u takto provedených řešeních dojde k vážnému úrazu.

Právní a technické předpisy a normy ve stavebnictví předpokládají, že stavba se provádí na základě projektové dokumentace. Zpracování prováděcí dokumentace vyžaduje i návrh řešení záchytného systému. Návrh systému musí nejméně obsahovat umístění kotvících bodů,  způsob upevnění k nosné konstrukci včetně doložení způsobu kotvení, druh a provedení kotvícího systému, dále druhy a délky vodorovných poddajných vedení, požadavky na pevnost jednotlivých komponentů navrhovaného řešení a délky přípojného lana osobních ochranných prostředků proti pádu. Není-li možné, aby pro celou plochu byla stanovena jedna maximální délka přípojného lana, musí řešení být logické a snadné pro obsluhu. Záměna délky přípojného prostředku může zapříčinit i fatální následky pádu.

Je nezbytné, aby součástí předávací dokumentace k realizovanému kotvícímu systému a bodům byla také fotodokumentace upevnění k nosné konstrukci (řada upevnění je následně skryta, např. ve střešním souvrství), protokoly o způsobu a druhu kotvení, případně potřebné výpočty, příslušné protokoly o zkoušce nebo certifikáty ke všem použitým prvkům, návody k montáži, návody pro používání, požadavky na údržbu a revize, požadavky na kontrolu před každým použitím. Bez náležitých dokladů předaných spolu s předáním díla nelze kotvící body i systém používat.

Při tlaku na cenu záchytného systému dochází často k záměně typů a systémů za výrobky, které nesplňují projektovou dokumentací předepsané vlastnosti. "Pouhé" snížení počtu kotvících bodů v systému s poddajným vedením vede k prodloužení průhybu lana. Změna umístění kotvících bodů bez náležitého zpracování délky případného pádu také patří mezi časté nešvary. Nedodržovat požadavky stanovené projektovou dokumentací je ve stavebnictví každodenním problémem. Je věcí zejména zhotovitelů staveb a technického dozoru investora, aby přijali pouze taková „úsporná“ řešení, která nemají dopad na bezpečnost pracovníků, kteří budou provádět udržovací práce. Častým jevem je i změna způsobu upevnění oproti předepsanému bez doložení novým výpočtem. Ne vždy firma, která je kvalifikovaná pro dodávku a montáž kotvících bodů a systémů, je také kvalifikovaná a znalá všech zásad pro navrhování záchytných systémů. Připustit montáž záchytných systémů nekvalifikovanou firmu je znakem neodborně vedené stavby. Renomovaní výrobci kotvících bodů a systémů dbají na to, aby jejich výrobky vždy osazovala firma, která k tomu byla řádně vyškolena. Doklad o proškolení firmy pro montáž daného záchytného systému je důležitou součástí nabídkového řízení. Stavbyvedoucí by toto potvrzení měli bez výjimky vyžadovat.

Rozsah tohoto článku neumožňuje poukázat na všechny pochybení, se kterými se autor setkává. Stavební úřad nemůže znát všechny požadavky a tak nelze po něm oprávněně požadovat, aby byl garantem správného provedení záchytného systému při kolaudačním řízení. Jedinou cestou ke zlepšení situace je tak systematické seznamování stavařské obce se zásadami a pravidly pro navrhování a montáž záchytných systémů určených k ochraně před následky pádu. Investor/stavebník má právo na bezpečnou stavbu při následném užívání. Zhotovitel spolu s projektantem stavby je povinen to zajistit.


    

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail