BOZP zaměstnanců české firmy působící v jiném státě EU

Podle jaké národní legislativy se řídí v oblasti BOZP činnost organizační složky v zahraničí (SR) firmy se sídlem v ČR. Můj názor je, že například v případě dokumentace a školení BOZP musí dodržovat českou legislativu (dle zaměstnavatele) a současně legislativu SR, například dodržovat dopravní předpisy, termíny revizí, kontrol atd.

Na vysílání pracovníků  do jiného státu Evropské unie, než v kterém je pracovník etablován (v pracovním vztahu), v rámci poskytování služeb se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 96/71/ES. Cílem této směrnice je koordinovat zákony členských států tak, aby byla vytvořena minimální pravidla ochrany pracovních podmínek zaměstnance, která musí dodržovat zaměstnavatel vysílající zaměstnance do jiného státu dočasně  k poskytování služeb.

Tato minimální pravidla ochrany zaměstnanců jsou pak v jednotlivých právních úpravách implementována tak, že je-li zaměstnanec zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb  na území jiného státu, vztahuje se na něho úprava pracovněprávních vztahů toho státu, do kterého byl vyslán jen, pokud jde o

a) maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku,

b) minimální délku dovolené za kalendářní rok nebo její poměrnou část,

c) minimální mzdu, příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy a příplatky za práci přesčas,

d) bezpečnost a ochranu zdraví při práci,

e) pracovní podmínky těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň, které kojí, a zaměstnankyň do konce devátého měsíce po porodu a mladistvých zaměstnanců,

f) rovné zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi a zákaz diskriminace,

g) a pracovní podmínky při agenturním zaměstnávání.

V ostatních případech se na takového zaměstnance vztahuje právní úprava státu, ve kterém sídlí zaměstnavatel, který jej k výkonu práce do jiného státu vyslal.

V případě vyslání zaměstnanců k výkonu práce na území Slovenské republiky platí v oblasti pracovněprávních vztahů pro zaměstnance česká právní úprava s výjimkou shora uvedených výjimek, jen pokud jsou podle slovenské právní úpravy pro zaměstnance výhodnější. Výhodnost se posuzuje u každého práva vyplývajícího z pracovněprávního vztahu samostatně. V opačném případě by nadále platila česká právní úprava. To platí i pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.