Bezpečnostní přestávky při práci v hluku

Můj dotaz se vztahuje k článku Zařazování přestávek při používání OOPP podle NV 361/2007 Sb. Jak je v článku vysvětleno, bezpečnostní přestávky týkající se hluku si má každý zaměstnavatel stanovit sám, protože jen a jen zaměstnavatel zodpovídá za BOZP. Jak dlouhá přestávka tedy má být v případě zrakové zátěže (spojené s neodstranitelným oslňováním)? § 35 NV 361/2007 Sb. sice říká, že 5-10 minut po dvou hodinách práce, ale tato práce je zároveň vyhlášena jako riziková. Jak to tedy bude?

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, stanoví rizikové faktory pracovních podmínek. Jak vyplývá hned z úvodního ustanovení, toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, metody a způsob jejich zjišťování, způsob hodnocení rizikových faktorů z hlediska ochrany zdraví zaměstnance a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance, takže zraková zátěž je též rizikový faktor. Z toho důvodu se v ustanovení § 35 stanoví minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnanců - „Práce se zrakovou zátěží musí být v zájmu omezení jejího nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnance přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.“

Podle vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, se do kateogrie druhé zařadí trvalá práce se zařízeními určenými k nepřetržitému monitorování činností strojů nebo zařízení, nebo kontrole výroby nebo výrobků prostřednictvím obrazovkových terminálů, nebo při níž je potřebné rozeznávání kritických detailů, charakterizovaných hodnotou 0,0003 radiánu při kontrastu menším než 0,8. do kategorie třetí se pak zařadí trvalá práce, při které je nezbytné používání zvětšovacích přístrojů, nebo spojená s technicky neodstranitelným oslňováním. Na zaměstnance pracující se zrakovou zátěží v druhé a třetí kategorii se pak vztahují ustanovení § 37 a násl. zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Zaměstnavatel musí provádět pravidelná měření s orgánem ochrany veřejného zdraví (bývalou okresní hygienickou stanicí) a musí zaměstnance evidovat apod.

Jinak ale bezpečnostní přestávku těmto zaměstnancům žádný jiný předpis než nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nestanoví. Zaměstnavatel musí podle § 35 tohoto nařízení vlády stanovit sám rozsah a četnost bezpečnostních přestávek na základě vlastního zhodnocení rizikovosti práce zaměstnanců. Jak jsem již někde uváděla, bezpečnostní přestávka není o tom, že zaměstnanec bude mít odpočinek, ale bezpečnostní přestávka je o změně práce z práce rizikové na práci nerizikovou (viz např. řidič po 4,5 hod. také neopustí  autobus, ale bude v něm a bude si např. připravovat výkaz práce apod. nebo u práce na počítači se bezpečnostní přestávka běžně řeší tak, že zaměstnavatel přidělí zaměstnancům jinou, třeba adminitrativní práci, při které nemusí hledět do obrazovky).