Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v Evropské unii versus bezpečnost a ochrana zdraví při práci v ČR

Harmonizace práva ČR s právem EU v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti, a potažmo i BOZP, byla již provedena. Reálné naplnění podmínek vstupu ČR do EU však tkví v důsledném prosazování harmonizovaného práva v oblasti BOZP v praxi.

Po řadě let vyjednávání byla v dubnu roku 2003 podepsaná v Athénách smlouva o přistoupení České republiky a dalších devíti kandidátských zemí k Evropské unii. A protože i v rámci následného schvalovacího procesu nebyla smlouva odmítnuta, jak v nově přistupujících státech, tak i v zemích EU, stala se ČR dnem 1. května 2004 řádným členským státem EU.

Pro ČR znamená přijetí do EU nejen naplnění jednoho z hlavních cílů české zahraniční politiky, ale především veliký závazek spočívající mimo jiné v požadavku dokončit transpozici (harmonizaci) práva ČR s právem EU a zajistit důslednou implementaci této legislativy v každodenní praxi orgánů, institucí, podniků i jednotlivce.

Rozsáhlé transpozici práva ČR s právem EU se nevyhnula i oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť právě ona představuje v EU rovnocennou a neoddělitelnou součást rozsáhlé sociální politiky a zaměstnanosti. EU formulovala své kompetence i svůj zájem na sociální dimenzi společného trhu zejména tzv. sociální kapitolou Maastrichtské smlouvy, navazující na Chartu základních sociálních práv zaměstnanců (Protokolem a Dohodou o sociální politice). Směrnice EU z poslední doby se v preambulích na tuto Chartu výslovně odvolávají a jsou přijímány i k jejímu naplnění. Výčet směrnic a kroků souvisejících s jejich implementací se stal rovněž součástí tzv. Bílé knihy o přípravě přidružených zemí střední a východní Evropy na integraci do vnitřního trhu EU.

Základní ideou sjednocené Evropy bylo od počátku umožnit volný pohyb lidí, zboží, kapitálu i myšlenek. Je logické, že za tímto účelem bylo v zemích EU nutno odstranit všechny překážky, které tomuto volnému pohybu bránily. V první řadě šlo o odstranění celních bariér. Poté bylo nutné započít s odstraňováním odlišností v technických předpisech, které vlády jednotlivých zemí často velice úspěšně použily místo celních barier. Záhy se ale zjistilo, že volnému pohybu zboží (a lidí) brání nejen rozdělené technické předpisy, ale i rozdílné sociální podmínky, které mohou vytvářet tzv. sociální dumping. Stát, který má nižší úroveň sociálního zabezpečení a především nižší úroveň BOZP, má i nižší výrobní náklady a může tak úspěšně konkurovat výrobkům ze zemí s vyšší úrovní sociálního prostředí.Zmíněný závěr nalezl mimo jiné svůj konkrétní výraz v opatření EU ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. V duchu rámcové směrnice ES č. 89/391/EEC je konkurence vznikajících z rozdílného stupně BOZP mezi členskými státy EU nepřístupná. Je pochopitelné, že minimální požadavky na zajištění BOZP, které byly v EU přijaty, je v plném rozsahu vztahující i na ČR.

Rámcová směrnice přinesla všeobecně zásadní obrat v zajišťování bezpečnosti práce, neboť stanoví , že odpovědným za bezpečnost a ochranu zdraví při práci je zaměstnavatel a této odpovědnosti se nemůže zprostit. Zaměstnavatel musí aktivně vyhledávat rizika činností a činit opatření na jejich odstranění či omezení: nestačí jako doposud pouhé pasivní plnění závazných předpisů.

Ustanovení rámcové směrnice obsahuje první euronovela zákoníku práce provedená zákonem č. 155/2000 Sb. Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se nevztahuje pouze na zaměstnance, ale na všechny osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. Za plnění úkolů zaměstnavatele v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci odpovídají vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele na všech stupních řízení a v rozsahu svých funkcích. Tyto úkoly jsou rovnocennou a neoddělitelnou součástí jejich pracovních povinností.

Na rámcovou směrnici, která byla EU (v souladu s článkem 118 a Smlouvy o založení EHS) vydaná k zajištění oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci navazuje řada samostatných (dílčích) směrnic zaměřených na specifické bezpečnostních a zdravotní požadavky.Nutno poznamenat, že vývoj legislativy EU v této oblasti neustál, nýbrž v přípravném procesu je řada návrhů dalších směrnic. Schválené směrnice v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou koncipovány tak,že sama směrnice stanoví minimální požadavky, které musí členské státy EU postupně zavést. Pokud členský stát již dříve zavedl opatření k vyššímu stupni ochrany zaměstnanců, jsou taková opatření v souladu s legislativou EU a není je třeba měnit. Členské státy mohou i nově přijmout vyšší stupeň ochrany, než požadují směrnice EU.

Směrnice EU nejsou zpracovány tzv. rezortně, nýbrž řeší danou problematiku komplexně (v celé její šíři). Tato obecná zásada se plně vztahuje i na oblast BOZP, což přináší při harmonizaci směrnic s právními předpisy v ČR určité problémy, které vyplývají z již tradičního rozdělení předmětné oblasti na dvě relativně samostatné skupiny "bezpečnost práce" a "ochrana zdraví při práci". Oblast "bezpečnosti práce" (tzn. pracovní podmínky, pracovní prostředky, bezpečnost technických zařízení atp.), které se někdy zjednodušeně říká "ochrana před pracovními úrazy", je v kompetenci MPSV ČR a oblast "ochrany zdraví při práci" (tzn. rizikové faktory pracovních podmínek např. hluk, vibrace, prach, fyzická zátěž atp.), někdy se označuje jako "ochrana zdraví před působením rizikových faktorů pracovního prostředí, jež mohou ohrozit zaměstnance nemocí z povolání nebo přímo nemoc z povolání způsobit", je v kompetenci MZ ČR. Vzhledem k tomu, že oblast BOZP je ve své podstatě jen těžko rezortně dělitelná, přináší v praxi stávající administrativní členění problémy.

Jak již bylo naznačeno, do právního řádu ČR- jakožto řádného členského státu, byly požadavky směrnice EU v oblasti BOZP transponovány zejména do pracovněprávních předpisů a do předpisů o ochraně veřejného zdraví. Harmonizace práva ČR s právem EU v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti, a tím i oblasti BOZP, byla ke dni vstupu ČR do EU již v podstatě provedena. Před námi je však povinnost důsledně implementovat tzn. prosadit harmonizované právo v oblasti BOZP v praxi našich závodů,podniků, úřadu a institucí. Jedině tak budeme moci hovořit o reálném naplnění podmínek vstupu ČR do EU.

BOZP se musí i v ČR stát integrovanou součástí strategických činností především v podnikovém sféře.Je tomu tak především proto, že se zvýrazňuje nejen právní a sociální, ale také ekonomický význam této oblasti. Základním požadavkem se stává důsledná ochrana zaměstnanců před riziky, kterým jsou v pracovním prostředí vystaveni, a která v rámci systému člověk - stroj - prostředí svou pracovní činností vytváří.

Důležité je uvědomit si, že systém řízení BOZP jako paralela systému řízení jakosti patří programově do působnosti vrcholového managementu podniku. BOZP má ale oproti systému řízení jakosti nepominutelné zvláštnosti. Jejich základem je sám člověk (zaměstnanec) se svými možnostmi a schopnostmi, rozsahem znalostí a dovedností. Je to hlavně člověk, který v závislosti na druhu pracovního systému - jehož je součástí - může způsobovat chyby a vytvářet tak nebezpečné situace, někdy lehkomyslností, ale především podceňováním hrozícího nebezpečí, což se v praxi projevuje porušováním předpisů k zajištění BOZP, bezpečnosti technických zařízení, stanovených pracovních podmínek a předepsaných pracovních a technologických postupů. Ve srovnání s oblastí jakosti je finanční náročnost oblasti BOZP potřebná nutně k dosažení změny v chování člověka (zaměstnance) vyšší především s ohledem na fakt, že sama výchova je dlouhodobý proces.

Základem systému řízení v oblasti BOZP je zmapování a následná analýza možných zdravotních a bezpečnostních rizik, vznikajících působení člověka, nebezpečných vlastností strojů,zařízení, látek a pracovního prostředí. Dosažení vyšší úrovně BOZP odvisí od důsledného prosazování opatření, přijímaných na základě hodnocení rizik a jejich řízení. Základem efektivnosti řízení oblasti BOZP je předcházení rizikům - prevence rizik.

V podmínkách EU se BOZP stává integrovanou součástí všech strategických činností podniku a nejen to - zvyšuje se i její právní a sociální, ale také ekonomický význam. Cílem je v tomto případě nejen prosperita podniku, ale i dlouhodobě optimalizované pracovní podmínky pro zaměstnance, které umožní nejen minimalizovat pracovní úrazovost, ale zajistit i z hlediska dlouhodobého působení pracovních podmínek potřebnou úroveň ochrany jejich zdraví. V těchto aspektech jsou evropské standardy BOZP uplatňované v praxi podniku zárukou jeho konkurence schopného postavení v současnosti i do budoucna.

Dosavadní výsledky implementačního procesu v oblasti BOZP v ČR dokazují, že systémové kroky zaměstnavatelů při prevenci a řízení rizik mohou nejen zvyšovat konkurenceschopnost podniků, ale ve střednědobém a dlouhodobém výhledu i optimalizovat náklady spojené se zabezpečováním úkolů v oblasti BOZP. Tuto skutečnost je za potřebí mít po celou dobu implementace zásad BOZP na paměti, neboť snižování rizik pracovních činností je počátku prakticky vždy spojeno se zvyšováním nákladů. Jedině objektivně vyhodnocené riziko je však možno použít jako kriterium pro rozhodování o ekonomicky přijatelných preventivních opatřeních a podniky tak nepřekročí hranici, při níž jsou náklady na zajištění BOZP společensky přijatelné.

Prosazování zásady nepřipustit konkurenci v důsledku nízké úrovně BOZP může být i jedním z důvodů úspěšného vstupu českých firem na celoevropský trh či udržení nebo dokonce rozšíření podnikání v zemích EU. V každém případě i zde platí zásada, že budoucnost patří připraveným.

ZDROJ:
Kraml, Pavel. Vstup do Evropské unie a bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Zpravodaj technické inspekce č. 3 (2004), s. 13-14.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail