Zkušenosti oblastního inspektorátu práce s bioplynovými stanicemi

Bioplynové stanice (dále „BPS“), které vznikly v České republice, jsou zařízení na výrobu bioplynu a následně elektrické energie. Prvotním produktem je získání plynu jako pohonné hmoty pro kogenerační motor.

Vyrobený plyn je nedýchatelný a ve směsi se vzduchem výbušný. Při uvedení stanice do provozu se většina zařízení (např. fermentor, dofermentor, plynojem, potrubí apod.) zaplaví plynem a ve směsi se vzduchem, která může vzniknout např. únikem bioplynu z netěsnosti určité části zařízení, otevřením určitého uzávěru části zařízení s bioplynem apod., může dojít při iniciaci k výbuchu.

Bioplynovou stanicí se dostává, většinou zemědělcům, potenciálně nebezpečné zařízení, se kterým nemají žádné nebo velmi malé zkušenosti. Normální provoz stanice řídí počítač a provoz je automatický. Při uvádění stanice do zkušebního provozu, který zpravidla kontroluje dodavatel BPS, řídí obsluha této stanice její provoz ručním ovládáním s minimálními znalostmi záludností technologie stanice.

Již v několika případech bylo zjištěno, že ke kontrolní prohlídce k uvedení BPS do zkušebního provozu nebyli přizváni zástupci oblastního inspektorátu práce (dále „OIP“), ani zástupci Technické inspekce ČR (dále „TIČR“). Technická dokumentace týkající se provozu BPS či dokumentace na ochranu před nebezpečím výbuchu jsou obsahově na velmi slabé úrovni. Uvedené základní dokumenty a posouzení působení vnějších vlivů na zařízení si navzájem neodpovídají. Není stanovena osobní odpovědnost na jednotlivých stupních, znalosti obsluhy jsou slabé, neboť je jim sdělováno, že vše řídí počítač. Velké nebezpečí očekávají inspektoři oblastních inspektorátů práce při opravách a údržbě, kdy pracovníci vstupují do zón s nebezpečím výbuchu, popř. v nich i pracují.

V rámci stavebního řízení k žádosti o stavební povolení je vhodné si vyžádat vyjádření příslušného OIP (podle místa stavby), který se jako dotčený orgán vyjadřuje k vybraným projektovým dokumentacím staveb, zda splňují požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení (§ 5 odst. 1 písm. i) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce).

Ve stavební a technologické části BPS se vyskytují vyhrazená technická zařízení, tj. zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku podléhající státnímu odbornému dozoru podle zákona č. 174/1968 Sb., v platném znění), zejména vyhrazená plynová zařízení a vyhrazená elektrická zařízení, pro která platí určité zvláštní požadavky k zajištění jejich bezpečnosti a ke kterým vydává odborné a závazné stanovisko právě TIČR.

V rámci vyhrazených elektrických zařízení – elektroinstalace a technologické rozvody elektro, zařízení pro ochranu před účinky atmosférické a případně i statické elektřiny – jsou určité zvláštní požadavky kladeny na elektrická zařízení, tj. instalace, komponenty, které jsou instalovány, určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu (zde hořlavých plynů a par) a zařízení pro ochranu před bleskem, příp. statickou elektřinou. Může jít zejména o zařízení v technologii fermentace a shromažďování bioplynu (např. instalace ventilátorů, míchadel, zařízení MaR, hromosvod apod.). Toto určení, klasifikace se v projektové dokumentaci uvádí v rámci protokolu o stanovení vnějších vlivů.

Stejně tak může z projektové dokumentace vyplývat nebezpečí působení vnějších vlivů z hlediska úrazu elektrickým proudem (tzv. prostory zvlášť nebezpečné). Právnické osoby a podnikající fyzické osoby mohou provádět montáž, revize a zkoušky vyhrazených elektrických zařízení na základě oprávnění vydaného organizací státního odborného dozoru. Touto organizací je TIČR.

Podle požadavku vyhlášky č. 73/2010 Sb. (§ 3 příloha 2 čl. 5 vyhlášky) lze vyhrazená elektrická zařízení tzv. třídy I. (zde zařízení určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu, popř. elektrická zařízení pracoviště s prostorem tzv. zvlášť nebezpečným) uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska organizace státního odborného dozoru (TIČR).

Vzhledem k tomu, že vyhrazené technické zařízení nemá režim zkušebního provozu, je potřebné vydání uvedeného stanoviska k provozování uvedených zařízení nejenom při započetí užívání stavby, ke kolaudaci (§ 119 stavebního zákona), ale již i v případech předčasného užívání stavby nebo její části (§ 123 stavebního zákona) nebo zkušebního provozu (§ 124 stavebního zákona).

V případě bioplynových stanic může přicházet v úvahu již i částečný provoz některých částí a zařízení stanice, zejména plnění fermentoru/fermentorů, míchání, přečerpávání s pomocnou technologií, plynojem apod., kde již v tomto stadiu stavby nebo její části, technologie, dochází ke tvorbě a shromažďování bioplynu, který však není ještě dále využíván, ale tato zařízení již nebezpečnou látku obsahují a jsou s ní provozována.

Stanoviska, vyjádření TIČR nutně nemusí mít charakter jednoho dokumentu (souhrnného), ale mohou být vydávána např. samostatně pro ochranu před bleskem a samostatně pro elektrická zařízen plynová zařízení. Vzhledem k tomu, že právní předpis nestanoví, kdo má zajistit vydání stanoviska, mohou být vyjádření zajišťována investorem, hlavním dodavatelem nebo dílčími dodavateli podle charakteru vyhrazeného technického zařízení. Vždy by je však posléze měl mít k dispozici subjekt, který uvádí zařízení do provozu (nejčastěji stavebník).

V případě plynového zařízení (zejména fermentor, dofermentor, plynojem, plynové potrubí) je nutno splnit požadavek vyhlášky č. 21/1979 Sb. Podle této vyhlášky, § 3 odst. 9, může výrobní nebo montážní organizace odevzdat zařízení odběrateli jen po úspěšné zkoušce zařízení potvrzené orgánem dozoru.

Současně samozřejmě platí obecná povinnost, že zařízení lze uvést do provozu jen tehdy, byl-li jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen výchozí revizí, popř. ověřen a doložen dokladem v souladu s požadavky stanovenými zvláštními právními předpisy (zejména zákonem č. 22/1997 Sb., v platném znění) a existuje také průvodní dokumentace s pokyny ohledně provozu zařízení atd.

Dalším právním předpisem vztahujícím se k uvedené problematice je nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu. Tento právní předpis ukládá zaměstnavateli (provozovateli) kromě jiného zabezpečit vypracování písemné dokumentace o ochraně před výbuchem (§ 4 odst. 1 písm. d), též k prokazování přijetí preventivních a ochranných opatření a zřízení pracoviště včetně technického vybavení, uvedení do provozu, v souladu se zvláštními právními předpisy. Tato dokumentace by měla být vypracována již před zahájením výkonu práce na pracovišti s prostředím s nebezpečím výbuchu.

V rámci této dokumentace se identifikují místa, prostory (i vnitřní) s nebezpečím výbuchu (konkrétního stupně), viz též stanovení vnějších vlivů pro elektrická zařízení. Dále se posuzuje pravděpodobnost výskytu možných zdrojů iniciace nebezpečné látky – hořlavého plynu (viz např. též EN 1127) – a mají se prokazovat realizovaná a přijatá ochranná a preventivní opatření, jak technická (i konstrukční), tak organizační, pro zabránění vzniku výbuchu, popř. snížení jeho následků. Riziko výbuchu je však třeba posuzovat jak při normálních provozních stavech, tak ale též při možných předpokládatelných poruchových stavech, úkonech oprav a údržby, též třeba i stavech najíždění nebo odstavování zařízení.

Nedostatky při uvádění zařízení do provozu, které inspektoři OIP zjišťují nejčastěji:

• nedostatečné nebo neodborné posouzení nebezpečí výbuchu,
• možná různá posouzení nebezpečí výbuchu různými zpracovateli, 
• nedostatečné zohlednění požadavků na dílčí instalovaná zařízení,
• nezajištění posouzení vyhrazených technických zařízení od TIČR,
• povolení zkušebního provozu stavebním úřadem bez potřebných náležitostí,
• nedostatečné řešení rizik spojených s najížděním provozu BPS bez automatiky,
• nedostatečná dokumentace o ochraně před výbuchem,
• nedostatečné odborné znalosti obsluhy zařízení,
• nekoordinovanost činností různých dílčích dodavatelů.