A zase ten azbest. Kdy může způsobit poškození zdraví?

Zdroj: 

Na dotaz odpověděla MUDr. Ariana Lajčíková, CSc. ze Státního zdravotního ústavu.

Zaujal mě na BOZPinfo článek na téma azbest. Již jsem se s ním několikrát dostal do styku a mám tedy otázku. Jak musí být dlouho člověk vystaven prašnosti s částečky azbestu, aby byl zdravotně ohrožen? Je zdraví nebezpečné, když normální člověk pohybující se po okolí narazí náhodně na místo, kde se například rekonstruuje střecha s eternitem neodborným způsobem? Existuje nějaká doba, kdy se azbest po vdechnutí dostane z těla ven, nebo je již v plicích celý život?

Azbest je souhrnné označení pro skupinu křemičitých nerostů, které mají vláknitou strukturu. V průmyslových výrobcích se používal převážně - z 95 % - bílý azbest (chrysotil). Jiné vláknité nerosty, které pod společný název azbest souhrnně zahrnujeme, jako krocidolit, amosit, antofylit, tremolit a aktinolit se komerčně používaly méně. Je-li člověk prachu azbestu exponován, vykašlává ve sputu (hlenu) tzv. azbestová tělíska. Ty jsou známkou expozice, nikoliv onemocnění. Kašel je v prašném prostředí obrannou reakcí, tělo se snaží cizorodých látek zbavit. Známkou onemocnění je bujení vaziva v dýchacích cestách. K onemocnění dochází při dlouhodobé profesionální expozici (více než  20 let). Azbestová vlákna jsou v ovzduší všudypřítomná a ojedinělá vlákna již každý z nás během života vdechl. Pro své dobré vlastnosti (pevnost, ohebnost, trvanlivost, žáruvzdornost apod.) byl azbest dříve hojně užíván, zejména v azbestocementových materiálech, kde tvořil 10 až 15 % hmoty. Zdrojem azbestových vláken ve venkovním prostředí bylo zejména brzdové obložení automobilů. Ne každé azbestové vlákno je stejně nebezpečné, onemocnění  mohou způsobit především ta vlákna, jejichž poměr délky ku šířce je alespoň 3:1, jsou to tedy jakési jehly. Základem onemocnění při profesionální expozici je opakované a dlouhodobé propichování tkání drobnými vlákny – „efekt jehel“.

Usadí-li se jednotlivá vlákna chrysotilu v plicích, rozštěpí se, postupně se rozpustí a v řadě případů vymizí. Vlákna amfibolu v plicích dlouhodobě přetrvávají, někdy celý život. S těmi se lze setkat ojediněle. Vdechnutí jednotlivých vláken však nezpůsobí nemoc. V životním prostředí se riziko působení azbestu na zdraví obecně považuje za nízké. Velká vlákna rychle sedimentují a menší jsou pohybem vzdušných mas rozptýlena v prostředí. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že by se s azbestem mělo zacházet odborně a podle platné legislativy.

Autor článku: 

Komentáře

Doplnění

10.08.2017 - 13:19 Radoslav Vlasák
Nejspíš by bylo vhodné dodat, že ačkoliv je azbest v běžném životním prostředí dnes už podstatně menším rizikem, než v minulosti, v pracovním procesu, zejména při odstraňování dříve používaných materiálů obsahujících azbest, tomu bývá většinou právě naopak. V závěru článku sice doporučení odborného zacházení s azbestem obsaženo je, ale je zapotřebí, aby si riziko dostatečně uvědomil např. i ten, kdo (jak se zmiňuje předmětný dotaz) likviduje "starou" eternitovou krytinu apod. Ohrožen je přitom nejen on, ale i jeho nejbližší okolí. A bohužel pořád ještě můžeme dost běžně vidět, jak se odstraňované eternitové šablony bez jakýchkoliv náležitých opatření shazují ze střechy na zem (zejména na tzv. soukromých akcích), a různým těm "brigádníkům" (nejspíš bez jakýchkoliv potřebných informací) je to většinou úplně jedno, aniž by se nad tím někdo zase až tak moc pozastavoval.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail