Co si mám představit pod pojmem profesionální onemocnění?

Prevence nemocí z povolání je společným zájmem zaměstnavatelů, zaměstnanců i celé společnosti. Zásadní význam má prevence technická - snižování koncentrace toxických látek a fibrogenních prachů na pracovišti, záměna starých technologií za bezpečnější, hermetizace procesů proti úniku škodlivin do pracovního ovzduší, zkracování doby pobytu v rizikovém prostředí, přizpůsobení pracovního místa zaměstnanci. Paralelně musí zaměstnavatel zajistit používání vhodných osobních ochranných pracovních prostředků (pracovní rukavice a obuv, respirátory, chrániče sluchu a dalších), které doplňují prevenci technickou.

Související předpisy:

• [1] Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
• [2] Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zařízení, která tyto nemoci uznávají, ve znení pozdějších předpisů.
• [3] Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znení pozdějších předpisů
  [4] Judikát Vrchního soudu ze dne 4.9.1995
• [5] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
• [6]  Vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby  zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
• [7] Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znení pozdějších předpisů.

Nemoci z povolání  jsou taková onemocnění, která vznikla nepříznivým působením škodlivých vlivů pracovního prostředí. Podle zvláštního právního předpisu (viz [1]) lze uznat onemocnění za nemoc z povolání za předpokladu, že:

• Je vyjmenováno v seznamu nemocí z povolání.
• Vzniklo za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání.

Nemoci z povolání musí splňovat jednotná diagnostická i legislativní kritéria, protože mají závažné dopady pro zaměstnance i zaměstnavatele.
Podle přílohy předpisu [1] se seznam nemocí z povolání skládá z následujících kapitol:

• Kapitola I - Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami.
• Kapitola II - Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory.
• Kapitola III - Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice.
• Kapitola IV - Kožní nemoci z povolání.
• Kapitola V - Přenosné a parazitární nemoci z povolání.
• Kapitola VI - Nemoci z povolání způsobené ostatními faktory a činiteli.

O uznání nemoci z povolání rozhodují určená střediska nemocí z povolání (viz [2]). Pro uznávání neplatí svobodná volba lékaře. Postižený musí být vyšetřen ve středisku nemocí z povolání, kam spadá místo jeho pracoviště, na němž mohla nemoc podle svého charakteru vzniknout. U důchodců a nezaměstnaných osob rozhoduje o nemoci z povolání středisko nemocí z povolání, v jehož spádové oblasti se nachází bydliště postiženého. Hygienické podmínky vzniku onemocnění (pracovní podmínky na současném nebo minulém pracovišti postiženého) ověřuje orgán ochrany veřejného zdraví, v jejímž spádovém území leží posuzované pracoviště, což platí pro všechny škodliviny na pracovišti s výjimkou ionizujícího záření, pro které je určen Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

Další kritéria pro uznání nemoci z povolání
Nemoc z povolání musí splňovat řadu kritérií:

• Její vznik musí časově i věcně odpovídat konkrétnímu povolání u zaměstnavatele, vypsanému na formuláři Hlášení nemoci z povolání.
• Musí splňovat určitý stupeň závažnosti, který je u některých nemocí uveden už v seznamu nemocí z povolání, u dalších onemocnění stanovují jednotná kritéria odborné lékařské společnosti.

Na základě zhodnocení všech potřebných údajů rozhodne středisko nemocí z povolání:

• O hlášení nemoci z povolání na osmidílném formuláři (I. díl zůstává na středisku), další díly pak rozešle:
  • centrálnímu registru,
  • praktickému lékaři,
  • lékaři závodní preventivní péče,
  • hygienické stanici podle místa pracoviště,
  • zdravotní pojišťovně,
  • zaměstnavateli,
  • pacientovi.
• Nebo o vydání zamítavého posudku, tj. že se o nemoc z povolání nejedná.

Pacient musí být vždy písemně poučen o možnosti odvolání proti posudku.

V případě rozhodnutí o hlášení nemoci z povolání stanoví příslušné zdravotnické zařízení podle závažnosti a trvání nemoci (viz [3]):

• Bodové hodnocení bolestného. 
• Nebo ztížení společenského uplatnění.

O těchto hodnoceních informuje  písemně pacienta (včetně možnosti odvolání) i zaměstnavatele.
Ztížení společenského uplatnění se u některých nemocí pozvolna zhoršuje (například u silikózy). V těchto případech se proto provádí přebodování, pacient dostává pouze doplatek za počet bodů, o které se bodové hodnocení zvýšilo od minulého vyšetření.

Existuje několik možností vzniku nemocí z povolání:

• Některé nemoci vznikají jen bezprostředně na pracovišti (řada akutních otrav), a to i pro krátké době zaměstnání, podobně jako pracovní úraz.
• Jiné nemoci ke svému vzniku potřebují opakovaný kontakt se škodlivinou po řadu dní, týdnů, měsíců až let (například chronické otravy, onemocnění horních končetin z vibrací a další).
• Jiné choroby se zpravidla objevují až po několikaleté expozici (například silikóza, uhlokopská pneumokonióza).
• Nádory vyvolané prací s karcinogeny (azbest, benzen, vinylchlorid, ionizující záření a další) mohou být zjištěny až o desítky let později.
  Léčením se upravují jen některé nemoci z povolání. Pro mnoho nemocí dosud není účinná léčba známá.

Pro další vývoj nemocí z povolání existuje několik možností:

• Zcela vymizí během krátké doby terapie a po vyřazení z kontaktu se škodlivinou (například lehké akutní otravy, svrab).
• Upravují se delší dobu (onemocnění cév z vibrací).
• Zůstanou v podstatě na stejném stupni, jejich jen mírné zhoršování nastává vlivem opotřebování organismu věkem (porucha sluchu z hluku, artrózy kloubů).
• Zhoršují se i po skončení rizikové práce (silikóza, uhlokopská pneumokonióza), a někdy až po letech odstupu od expozice dané škodlivině dosáhnou stadia, nutného k uznání nemoci z povolání.
• Zvláštní postavení zaujímají nemoci způsobené různými alergeny (alergická rýma, průduškové astma, kontaktní alergický ekzém). Pokud by se podařilo kontakt pacienta s alergenem zcela eliminovat, mohl by být teoreticky naprosto bez obtíží. Je to však možné jen vzácně - v případech alergenů, omezených výlučně na určité pracoviště (vzácná barviva nebo chemické přípravky), a to za předpokladu, že k přerušení kontaktu došlo brzy po prvních potížích. Během měsíců až let totiž dochází k rozšíření spektra látek, na které je pacient přecitlivělý a vyřazení z kontaktu s jednou látkou už nestačí. U látek vyskytujících se široce - například u chromu, niklu nebo černé gumy, není úplná eliminace kontaktu prakticky možná a pacient se obtíží nezbaví. I osobní ochranné prostředky, stejně jako čisticí prostředky (mýdla, saponáty) mohou být výjimečně příčinou alergie, a tím i nemoci z povolání.

Postižený musí počítat s tím, že ve většině případů nebude moci pokračovat v práci na svém dosavadním pracovišti, popřípadě jen po provedení určitých úprav pracoviště nebo režimu práce. V mnoha případech bude vykonávat práci méně kvalifikovanou, pro zdravotní omezení bude také obtížně shánět vyhovující zaměstnání. Obdrží jednorázové odškodnění pro bolest, event. pro ztížení společenského uplatnění, a při poklesu výdělku také doplatky do výše platu. V případě, že je nezaměstnaný, má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku jen v případě, že je veden u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání (viz [4]).

Zaměstnavatel je povinen přeřadit postiženého v souladu s doporučením, uvedeným na hlášence nemocí z povolání a hlášení o bodování. Za škodu způsobenou zaměstnanci na základě nemoci z povolání odpovídá zaměstnavatel (viz § 366 [5]) Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Této zodpovědnosti může být zcela nebo zčásti zproštěn, pokud prokáže zavinění zaměstnance (viz § 367 [5]) Protože zaměstnavatel má povinnost být zákonně pojištěn pro případ nemoci z povolání - stejně jako pracovního úrazu - u stanovené pojišťovny (jestliže má více než jednoho zaměstnance), obrátí se na tuto pojišťovnu. Podrobnosti stanoví zvláštní právní předpis (viz [6]).

Ukončení nemoci z povolání je administrativní proces, při němž středisko nemocí z povolání vydá posudek, že nemoc z povolání příslušné osoby už netrvá. Protože většinu nemocí z povolání nelze úplně vyléčit, je velmi důležitá prevence jejich vzniku. 

Dopady pro zaměstnance
Jestliže nemoc z povolání už netrvá, zaměstnavatel má povinnost převést zaměstnance na původní pracovní místo (viz § 44 [5]) pokud byl tento zaměstnanec pro nemoc z povolání převeden na jinou práci (viz § 41 odst.1 písm.a)[5]). Po prodělání některých nemocí z povolání a jejich vyléčení se může dokonce vrátit k profesi, při které nemoc z povolání vznikla (některé průmyslové otravy, infekční nemoci). U řady nemocí z povolání se předpokládá určitá individuální dispozice ke vzniku nemoci (která nevzniká u jiných zaměstnanců za stejných pracovních podmínek). Takoví zaměstnanci proto nemohou svou původní profesi vykonávat, i když její známky nemají (alergické nemoci dýchacího systému, alergická onemocnění kůže, onemocnění z vibrací a další). Ekonomicky zvýhodněni tito zaměstnanci nejsou, s výjimkou situace, že by po převedení na původní pracovní místo museli být znovu převedeni na jinou práci pro ohrožení nemoci z povolání. V tomto případě těmto zaměstnancům náleží po dobu převedení doplatek do výše průměrného výdělku.

Dopady pro zaměstnavatele
Při ukončení nemoci z povolání už nemá zaměstnavatel ani prostřednictvím pojišťovny povinnost doplácet zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku. Pokud už zaměstnanec u zaměstnavatele nepracuje, nemá zaměstnavatel ani povinnost svého bývalého zaměstnance znovu zaměstnat.

Ohrožením nemocí z povolání jsou míněny takové změny zdravotního stavu, které vznikly za stejných podmínek jako nemoc z povolání, avšak nedosahují stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání. Další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání. Smyslem této instituce je zasáhnout dříve, než dojde k rozvoji nemoci z povolání.

Uznání ohrožení nemocí z povolání
Pro uznání ohrožení nemocí z povolání platí obdobná pravidla jako pro nemoc z povolání - hlásí je příslušná střediska nemocí z povolání na osmidílném formuláři. Kritéria stanovují odborné lékařské společnosti.
Vývoj ohrožení nemocí z povolání závisí především na druhu onemocnění. Po vyřazení z expozice je někdy možné kompletní vyléčení, ale také rozvoj do nemoci z povolání.

Dopady pro zaměstnance
Zaměstnanec musí zpravidla přestat vykonávat svou profesi (přechodně nebo trvale). Podle typu onemocnění může za určitých podmínek zůstat na svém pracovišti, pokud není vystaven působení škodliviny, která poškození jeho zdraví vyvolala. Zaměstnanci náleží po dobu převedení na práci s nižším platem doplatek do výše průměrného výdělku, a to i tehdy, pokud přejde k jinému zaměstnavateli. Odškodnění za bolestné ani ztížení společenského uplatnění není poskytováno.

Povinnosti zaměstnavatele
Zaměstnavatel musí respektovat doporučení lékaře o přeřazení pracovníka ze zdravotních důvodů. Je povinen uhradit doplatek za ztrátu na výdělku svému zaměstnanci. Tento doplatek však není hrazen pojišťovnami, protože na ohrožení nemocí z povolání se nevztahuje zákonné pojištění (viz [6]). Doba vyplácení doplatku není v současné legislativě určena, podle charakteru poškození zdraví může trvat i desítky let.

V případě ostatních nemocí, které do různé míry s prací souvisejí, anebo se při práci zhoršují (chronický zánět průdušek, onemocnění páteře, psychické poruchy a další), nedostávají postižení zaměstnanci doplatky do výše platu ani bodové hodnocení. Tyto nemoci se běžně vyskytují v populaci a podíl práce na jejich vzniku není dobře znám. Při zavádění nových pracovních technologií se objevují nová zdravotní poškození, která se postupně dostávají i na seznamy nemocí z povolání.Tyto seznamy nejsou ani v jednotlivých evropských zemích zcela totožné. Zařazení konkrétní nemoci na seznam je také věcí určité sociální dohody. Zvláštní postavení má v České republice hornictví, jehož pracovníci mají při určitých nemocech, jež se podstatně zhoršují vlivem pracovního prostředí, další výhody (viz [7]).