Životní prostředí

Evropská unie buduje nové přístupy k přírodním a technologickým rizikům

15.03.2004 | ZDROJ: 112 | AUTOR: Holub, Jiří

Společné nástroje, aktivity a postupy Evropského společenství pro ochranu obyvatelstva, životního prostředí a majetku před katastrofami a haváriemi.

KLÍČOVÁ SLOVA: rizika, eu

Evropské státy musejí brát v úvahu široký rozsah rizik, stejně jako mnoho katastrof a havárií, které zasáhly evropský kontinent v posledních několika letech více než bohatě. Tato rizika představují ohrožení pro obyvatelstvo, životní prostředí1) a jejich majetek.

Proto i Evropská komise (dále jen Komise) zareagovala na tuto skutečnost a v srpnu roku 2002 oznámila Evropskému parlamentu a Radě EU (dále jen Rada), že má v úmyslu vytvořit Evropskou strategii pro prevenci, připravenost a reakci na přírodní, technologická a jiná rizika a prosazovat opatření, vztahující se ke kvalitnější prevenci přírodních katastrof v úzké spolupráci s členskými státy. Nebývalé záplavy ve střední Evropě v srpnu a havárie tankeru Prestiže v říjnu roku 2003 vedly komisy k znovupotvrzení svého úsilí. Předtím, než dojde k vlastnímu definování této strategie, připravuje Komise v těchto měsících novou zprávu pro Radu, Evropský parlament, Ekonomický a sociální výbor a Výbor pro regiony. Účelem je sumarizovat diskuse, které Komise vedla během několika let s členskými státy, státy kandidátskými a dalšími vrcholnými představiteli v procesu konzultací při definování vhodného rámce zprávy. Zpráva má tak v zásadě usnadnit větší účast a otevřenost států v souladu s principy, které byly prezentovány v Bílé knize o evropském vládnutí. Česká republika se rovněž účastní procesu konzultací při zpracování konečného návrhu zprávy.

Následující odstavce představují výtah z návrhu této zprávy z loňského roku. Cílem je seznámit odbornou veřejnost z hlavními směry zájmu evropských orgánů v oblasti ochrany obyvatelstva, jeho majetku a životního prostředí. Jelikož se jedná o pracovní návrh, je nutné upozornit, že některé odstavce ještě mohou doznat změn před konečným schválením.

Přírodní rizika

Přírodní rizika prakticky ovlivňují všechny členské a kandidátské státy. Nicméně, síla a intenzita rizik se rok od roku, oblast k oblasti významně mění, proto obvykle mají vliv na přijatá eventuální opatření.

Přírodní rizika jsou zdrojem velkého množství mimořádných událostí jako jsou záplavy, zemětřesení, vulkanické erupce, sesuvy půdy, laviny, lesní požáry a bouře. Nicméně, zde se objevuje rostoucí názorová skupina, která je proti používání pojmu „přírodní“ při charakteristice těchto rizik.

Aktivity člověka a lidí obecně jsou často obsaženy v měnících se původech mnoha katastrof, jako například lesní požáry a povodně. Pojišťovací průmysl vykresluje alarmující obrázek situací, vztahujících se k rozsáhlým přírodním katastrofám v mezinárodním měřítku, na pozadí statistik, které ukazují alarmující zvýšení obojího – počtu katastrof a jejich ekonomických dopadů.

Tomuto trendu může napomoci mnoho faktorů. Za prvé je možné, že kvalitnější výměna informací vede k zaznamenání většího množství katastrof. Zvyšující se prosperita může také znamenat, že tyto katastrofy, i když jejich závažnost nebo počet zůstává stejný, vedou k vyšším ekonomickým dopadům. I když zvyšující se prosperita hraje určitou roli, při porovnání mezi zvyšujícími se ztrátami ve vztahu k přírodním katastrofám a růstu HDP v Japonsku, v zemi, kde růst byl prakticky optimistický během srovnávacího období, ukazuje, že vyšší prosperita sama o sobě nezpůsobuje tento trend.

Jasnější vysvětlení lze hledat ve zvyšujícím se počtu katastrof a nad to v rostoucí koncentraci prostředků a osob v oblastech, kterých se rizika týkají.

Následující statistiky z databáze EM-DAT se vztahují k celému evropskému kontinentu. Povodňové statistiky ukazují zvýšení v počtu katastrof, jejich intenzity či přinejmenším v počtu obětí a úrovní způsobených škod.

Technologická rizika

Termín „technologická rizika“ pokrývá široký rozsah jevů v oblastech, jakými jsou chemický průmysl, energetický průmysl a dopravní sektor. Proces diskusí a konzultací s vysokými představiteli Společenství potvrdil, že iniciativy civilní ochrany (dále jen „CO“) by se měly zvláště zaměřit na ty nehody, které zahrnují nebezpečné látky.

Růst uvědomění

Relativně malé množství existujících databází má dvojí důvod. Jednak je věnovaná malá pozornost účinkům přírodních katastrof v EU a dále ukazuje neznalost anebo nedostatek uvědomění si, jak důležitá je prevence. Avšak lidské tragedie, přímé materiální škody a jejich přímé sociálně-ekonomické dopady jsou daleko od bezvýznamnosti. Tudíž rostoucí uvědomování je produktem strohých ekonomických čísel nebo statistik, vztahujících se k počtu osob, postižených takovou katastrofou.

Nedávná zajišťování, stejně jako poslední Eurobarometr (průzkum veřejného mínění) o postojích Evropanů k životnímu prostředí ukazuje, že lidé Evropy se ve zvýšené míře zabývají přírodními a technologickými riziky a tato problematika se postupně stává i hlavním zájmem životního prostředí.

Závěry z dat

Předně je velmi obtížné porovnat relativní důležitost jednotlivých individuálních jevů. Existuje několik možných kriterií. jakými jsou například počet obětí, počet postižených osob, rozsah škod, dopad na životní prostředí, počet událostí ke kterým dojde za určité období, a podobně. Kromě toho určité „vzácně se vyskytující“ události, jako jsou závažné vulkanické erupce nebo zemětřesení, mohou být potencionálně velmi nebezpečné a jedna událost by mohla mít podstatné lidské, ekonomické a environmentální následky.

Třebaže statistiky v současné době nepotvrzují jednoznačný závěr, že počet a intenzita katastrof je na vzestupu, je zde nicméně varující trend v počtu určitých zdrojů rizik, jako například povodní.

Změny budou ovšem významně větší po rozšíření, ačkoli populace kandidátských států je menší než současná ve členských státech, ztráty na životech jsou o mnoho vyšší.

Statistiky minulých katastrof nesmějí zapříčinit ztrátu důrazu na stálé potřeby se adaptovat na nové výzvy nebo ohrožení, která mají novou kvalitu. Stále existující vysoké nebezpečí teroristických útoků a havárií tankeru Prestiže ukázaly potřebu stále pracovat ve zmíněných oblastech, zvláště na zlepšení kvality zásahů ze strany společenství.

Rizika NRBC

Jako odezva na výzvu vedoucích představitelů států a vlád ke zdokonalení spolupráce mezi členskými zeměmi v oblastech připravenosti, detekce a zásahů k minimalizování následků jaderných, radiologických, biologických a chemických ohrožení společnosti vznikl pod patronací Rady a Komise nový program.

Tento program přijatý 20.12.2002, vytýčil sedm strategických cílů ke zdokonalení ochrany obyvatelstva, životního prostředí, potravinového řetězce a hmotných statků proti jaderným, radiologickým, biologickým a chemickým ohrožením:

• rozšíření analýzy rizik a zhodnocení NRBC ohrožení a navržení propagace,
• snížení zranitelnosti obyvatelstva, životního prostředí, potravinového řetězce a hmotných statků cestou preventivních opatření,
• zajištění detekce, identifikace a výměny informací (monitorování-varování-komunikace),
• zmírňování následků útoku a zajišťování návratu k normálním podmínkám – následný management,
• posílení vědecké základny programu,
• spolupráce s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi,
• zajištění efektivního využití a koordinace použitých instrumentů.

Předtím, než byl Program přijat, Komise již přijala dvě sdělení – dne 28.11.2001 a 11.6.2002. Tato sdělení vyjadřovala podstatný pokrok, který byl učiněn v různých oblastech, jako například civilní ochrana a zdraví a výzkum, které jsou zvláště citlivé k jaderným, radiologickým, chemickým a biologickým ohrožením. Důraz je kladen na spolupráci mezi členskými zeměmi a koordinaci práce a využití zdrojů v různých oblastech. Toto úsilí musí být vyvíjeno v úzkém spojení s členskými státy a další aktivity se budou rozvíjet podle potřeby.

Nástroje a aktivity

Existuje mnoho nástrojů na úrovni Společenství, které se zabývají měnícím se rozsahem přírodních a technologických rizik. Některé nástroje leží v oblast výzkumu a regionální koncepce, další, jako například ty, které jsou rozvíjené v rámci dohody EUROATOM, zemědělského a územního rozvoje, energie a dopravy, rozvoje podniků nebo ochrany zdraví a zákazníků, mají tendenci být cíleny ke specifickým rizikům.

V současné době se nástroje, vyvíjené a řízené v oblasti CO, primárně týkají přípravy a zásahu, ačkoliv existují také činnosti týkající se prevence, zvláště prevence velkých havárií s přítomností nebezpečných látek.

Nové technologie a techniky vyvíjené v oblasti společného výzkumného centra Společenství a Informační společnosti zajišťují významnou podporu aktivitám v oblasti CO.

Integrovaný stupňovaný přístup

Revize zdrojů, které jsou v současnosti dostupné na úrovni Společenství, ukazuje, že jsou fragmentovány a rozděleny do sektorů a nejsou schopny zajistit všeobecný pohlede na problém.

Je nutné zdůraznit, že specifické aktivity v oblasti prevence, přípravy, zásahů a obnovy, zvláště rozhodnutí o územním plánování a plánování na úrovni měst a země, musí být učiněna na místní úrovni.

To samozřejmě není v rozporu s návrhy jistých obecních principů a minimálních standardů, které se provádějí se záměrem omezit neadekvátnost mezi regiony z pohledu rizik, které mají často významný dopad na obyvatelstvo, životní prostředí a ekonomiku. Čísla, která ilustrují katastrofy a zvláště přírodní katastrofy, ukazují evropskou dimenzi problematiky. Když dojde k větší katastrofě, členská země může spoléhat na podporu ze strany EU prostřednictvím Fondu solidarity.

Identifikace rizik, informování obyvatelstva a přijímání preventivních opatření jsou všechno vhodné činnosti, jež podporují udržitelný rozvoj, který přirozeně zapadá do rámce koncepce životního prostředí Společenství, který musí přispívat k ochraně a zlepšování kvality životního prostředí a ochraně zdraví obyvatelstva. Takovéto činnosti také vhodně zlepšují bezpečnost a ekonomické zájmy zákazníků a napomáhají zajišťovat právo obyvatelstva na informace. Rovněž v souladu s principem dobré správy obecních záležitostí přirozeně napomáhají sociálnímu dialogu a zapojení veřejnosti do rozhodovacího procesu až do rozsahu, kdy je veřejnosti zajištěna jasná, harmonizovaná a všeobecná informovanost o různých úrovních rizik, kterému je vystavena.

Je jasné, že to bude nějakou dobu trvat nastolit takový evropský přístup, avšak první kroky musí definovat problematiku přesněji. Jestliže identifikujeme na základě všeobecných kritérií části Evropy vystavené uvedeným rizikům, je nepochybné, že je to první výzvou v tomto kontextu. Konzultační proces potvrdil potřebu postupu směrem kupředu, s ohledem na princip vzájemného se doplňování. Identifikace rizika je tedy obojí povahy, jak výchozí bod, tak prostředek, který napomáhá dosáhnout cíle v oblasti efektivnější prevence a přípravy.

Mapování rizik

Znalost toho, kde je nebezpečí a co představuje, je předpokladem vývoje efektivnějších preventivních opatření, která omezí jejich účinek. Podle své povahy jsou rizika abstraktního charakteru a jejich opakování nepravděpodobné do té doby, než k nim dojde. Identifikace těchto rizik a vývoj nástrojů, abychom je vyjádřili specifičtěji a viditelněji, je první výzvou, kterou musíme přijmout v tomto kontextu. K dosažení efektivity musí tento instrument splňovat určité požadavky: především umožňovat srovnání mezi oblastmi, zvláště v příhraničních oblastech a musí být dosažitelný a vstřícný k poskytování základny pro rozhodovací proces na všech úrovních.

Mapování rizik může sloužit jako základna pro mnoho aplikací jako například informování obyvatelstva, příprava nouzových plánů, sumarizace rizik v územním plánování a přijetí dodatečných preventivních opatření tam, kde je to nutné.

Existují silné argumenty ve prospěch harmonizace mapování rizik na úrovni EU. Počáteční konsultační proces potvrdil potřebu věnovat zvláštní pozornost evropské přidané hodnotě mapování rizik, založené na harmonizované metodologii. Ukazuje se, že použití různých metodologií pro mapování rizik může vyústit v diskontinuitu na regionálních nebo státních hranicích.

K tomu dále obyvatelé členských zemí musí mít minimální informace o jednotlivých rizicích, které existují v oblastech, kde žijí nebo plánují žít, i po omezené časové období. Tato informace musí být doprovázena doporučením opatření, která budou podniknuta v případě nehody nebo katastrofy. Identifikace rizik podle všeobecných kriterií bude umožňovat dosažení jednotné úrovně informovanosti obyvatelstva.

Identifikace rizik také umožní racionálnější použití zdrojů vyhrazených pro prevenci tím, že umožní předurčovat je na základě všeobecných kriterií, kdy urgentní nápravná činnost je potřebná prostřednictvím zdokonalení vyčlenění zdrojů na všech úrovních. Známe-li, které oblasti jsou ohroženy, pomůže nám to vyhnout se financování určitých projektů v těchto oblastech, jestliže se dá předpokládat, že investice by zde mohly být ztraceny v případě, že dojde například k přírodní katastrofě.

Použití běžných metodologií bude napomáhat prevenci rozvoje podobných, ale nekompatibilních studií a nástrojů v různých regionech Společenství. Znamení duplikování úsilí zajišťuje, aby byly aktivity zaměřeny na příspěvek k lepší kvalitě výsledků při co nejnižších celkových nákladech. Dále rozvoj obecné metodologie bude umožňovat určité mezinárodní investice, zvláště pro dopravce a pro sítě, dodavatele energií a telekomunikační operátory.

Závěr

Jako důsledek přírodních a technologických katastrof, které zasáhly většinu členských a kandidátských států během posledních několika let, začala EU a vlády na všech úrovních přezkoumávat připravenost a schopnost zabránit takové katastrofě a uvažovat o dopadu těchto hrozeb na společnost.

Komise oznámila ve své zprávě ze srpna 2002, že má v úmyslu ve spojení s jinými členskými státy podpořit opatření k rozšíření prevence přírodních a technologických katastrof. Běžná zpráva může být považována za první krok v tomto směru, což ukazuje, že nástroje, které byly prozatím vytvořeny na úrovni Společenství, jsou často sektorové a ne vždy splňují cíle.

Proti této minulosti uvádí Komise integrovaný přístup, krok za krokem, který vychází z identifikace zdrojů rizika. Jakmile je zdroj rizika identifikovaný, bude možné přizpůsobit přípravné a preventivní opatření pro snížení pravděpodobnosti výskytu rizika nebo pro zmírnění následků.

Aby byla identifikace zdrojů rizika použitelná, bude muset vycházet z harmonizované metodologie. Vyvinout takovou metodologii bude velký úkol, který se Komise chystá převzít, společně s pomocí členských států, kandidátských zemí, jiných evropských organizací a obecně se všemi zainteresovanými stranami, které se vyslovily pro tuto iniciativu na konsultačním jednání 28. února 2002.

Komise bude také velice všímavá k reakcím na jiné návrhy o záležitostech jako je vytváření zpětné vazby a otázky, které jsou speciálně napojené na technologická rizika a na zlepšování prevence a nástrojů pro odvetu.

Podrobnější informace bude k dispozici na webové stránce Společenství: http://www.europa.eu.int/comm/environment/civil/prote/
integrated_strategy_en.htm, prostřednictvím které mohou zúčastněné strany též zasílat své připomínky ke zprávě.

ZDROJ:
Holub, Jiří. Evropská unie buduje nové přístupy k přírodním a technologickým rizikům. 112, č. 2 (2004), s. 22 - 24.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM