Životní prostředí

Nebezpečné odpady. Pohled na současný stav v ČR

27.10.2003 | ZDROJ: Nebezpečné odpady. Pohled na současný stav v ČR. Odpadové fórum, č. 10 (2003), s. 23 – 24. | AUTOR: Veverka, Zdeněk – Veverková, Milena

Podle autorů článku jsou některé skutečnosti z oblasti nakládání s nebezpečnými odpady v rozporu s ustanoveními zákona o odpadech.

KLÍČOVÁ SLOVA: prostředí životní

Nakládání s nebezpečnými odpady je na jedné straně zjednodušováno a na druhé straně naopak téměř démonizováno. Vzhledem k dosavadním zkušenostem s pohledy na nakládání s nebezpečnými odpady, které jsou ve své podstatě shodné u odborné veřejnosti a u pracovníků orgánů veřejné správy, jsou některé skutečnosti z oblasti nakládání s nebezpečnými odpady v rozporu s ustanoveními zákona o odpadech. Co nás k uvedenému konstatování opravňuje?

Nebezpečné odpady jsou podle definice zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, uvedeny v Seznamu nebezpečných odpadů a jsou to také jakékoli jiné odpady vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Jedná se o těchto 14 nebezpečných vlastností:

H1 Výbušnost, H2 Oxidační schopnost, H3-A Vysoká hořlavost, H3-B Hořlavost, H4 Dráždivost, H5 Škodlivost zdraví, H6 Toxicita, H7 Karcinogenita, H8 Žíravost, H9 Infekčnost, H10 Teratogenita, H11 Mutagenita, H12 Schopnost uvolňovat vysoce toxické nebo toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami, H13 Schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při odstraňování a H14 Ekotoxicita.

Skutečný potenciál nebezpečnosti

Definice a kritéria nebezpečných vlastností odpadů jsou stanoveny vyhláškou MŽP č.376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Nakládání s nebezpečnými odpady je předpisy upraveno v souladu s požadavkem preventivního přístupu pro všechny nebezpečné odpady shodně, bez konkrétního vyhodnocení skutečného potenciálu nebezpečnosti odpadů pro životní prostředí a zejména pro zdraví lidí.

Povinnosti vyplývající z příslušných ustanovení zákona o odpadech jsou pro celou množinu druhů nebezpečných odpadů i pro jednotlivé odpady, které jsou podle Katalogu odpadů zahrnuty pod jedno katalogové číslo, stejné. Tuto skutečnost je dobré si uvědomit zejména při nakládání např. s toxickými odpady, které před tím, než se staly odpady, byly klasifikovány jako vysoce toxické látky (nebo jako vysoce toxické chemické přípravky) podléhající přísné evidenci, stejně jako při nakládání např. s pilinami znečištěnými ropnými látkami.

Při hledání příkladů významně různého potenciálu nebezpečnosti vybraných druhů nebezpečných odpadů, pro něž zákon o odpadech stanovuje stejné povinnosti, je možné najít odpady, u nichž by byly srovnatelné referenční dávky ve smyslu toxicity pro lidi odlišné ve hmotnostních jednotkách až o 6 řádů (μg a g). Obdobně rozdílný potenciál nebezpečnosti je možné nalézt u nebezpečných odpadů s nebezpečnou vlastností karcinogenitou při vyjádření míry jejich nebezpečnosti pomocí směrnice karcinogenity. S obdobnými rozdíly je možné identifikovat potenciál nebezpečnosti odpadů ve smyslu ostatních nebezpečných vlastností. Potenciál nebezpečnosti odpadů se, vzhledem k charakteru některých odpadů charakteristických přítomností několika nebezpečných vlastností, může lišit ještě významněji.

Priority

Zákonem o odpadech je chráněný zájem zejména o lidské zdraví a životní prostředí. Tuto skutečnost je nutné si uvědomit při nakládání s nebezpečnými odpady. Pro připomenutí této skutečnosti jsou dále citována vybraná ustanovení zákona o odpadech, která předcházející konstatování dokladují (zvýraznění textu citovaného ze zákona o odpadech provedli autoři):

§ 10 odst. 1: „…..odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí a který je v souladu s tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy“.

§ 11 odst. 3: „Při posuzování vhodnosti způsobů odstranění odpadů má vždy přednost způsob, který zajistí vyšší ochranu lidského zdraví a je šetrnější k životnímu prostředí. Uložením na skládku mohou být odstraňovány pouze ty odpady, u nichž jiný způsob odstranění není dostupný nebo by přinášel vyšší riziko pro životní prostředí nebo riziko pro lidské zdraví a pokud uložení odpadu na skládku neodporuje tomuto zákonu nebo prováděcím právním předpisům“.

§ 12 odst. 1 a 2: „Každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným tímto zákonem a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí. Nakládání s nebezpečnými odpady se řídí též zvláštními právními předpisy platnými pro výrobky, látky a přípravky se stejnými nebezpečnými vlastnostmi, pokud není v tomto zákoně nebo prováděcích právních předpisech k němu stanoveno jinak“. „Pokud dále není stanoveno jinak, lze s odpady podle tohoto zákona nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle tohoto zákona určena. Při tomto nakládání s odpady nesmí být ohroženo lidské zdraví ani ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a nesmějí být překročeny limity znečišťování stanovené zvláštními právními předpisy.“

§ 16 odst. 1 písm. j): Původce odpadů je povinen: „vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí v souladu se zvláštními právními předpisy a plánem odpadového hospodářství“.

§ 19 a 20: Provozovatel zařízení k využívání a k odstraňování odpadů je povinen: „…oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nepříznivé vlivy nakládání s odpady na zdraví lidí nebo životní prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují stanovené limitní hodnoty.“

Důležitost ochrany zdraví lidí při nakládání s odpady je zdůrazněna v § 75 zákona o odpadech: „Orgány ochrany veřejného zdraví

1. jsou dotčeným správním úřadem při rozhodování ve věcech, které se dotýkají zájmů chráněných podle tohoto zákona v oblasti ochrany lidského zdraví,
2. hodnotí a řídí zdravotní rizika a vydávají z hlediska ochrany zdraví lidí odborné stanovisko k návrhům při nakládání s odpady, zejména k jejich využívání, úpravě a odstranění,
3. spolupracují s ostatními správními úřady v oblasti ochrany zdraví lidí při nakládání s odpady,
4. vyjadřují se k provozním řádům zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů.

Hodnocení zdravotního rizika

Dosavadní zkušenosti s uplatňováním zákona o odpadech v praxi, zejména při nakládání s nebezpečnými odpady, naznačují, že hodnocení zdravotních rizik při nakládání s odpady se zatím nestalo samozřejmým postupem. V tomto směru je nutné obrátit se ke zkušenostem s hodnocením rizik v rámci rizikových analýz starých ekologických zátěží, k vyhlášce MZ č. 184/1999 Sb., kterou se stanoví postup hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro zdraví člověka a k hodnocení kategorizace pracovišť v souladu s vyhláškou MZ č. 89/2001 Sb.

Samostatná metodika pro hodnocení zdravotních rizik odpadů není dosud k dispozici. Vzhledem ke skutečnosti, že snižování zdravotních rizik v souvislosti s nakládáním s nebezpečnými odpady je jednou ze zásad nakládání s nebezpečnými odpady Plánu odpadového hospodářství ČR [nařízení vlády č. 197/2003 Sb., bod 2, písm.c)] je příslušná metodika, která by identifikovala a kvantifikovala zdravotní rizika vyplývající z nakládání s nebezpečnými odpady a tím umožnila diferencovaný přístup k těmto odpadům, jedním z nástrojů, které by přispěly k důslednému uplatňování zákona o odpadech v praxi.

Podle názoru autorů by hodnocení zdravotních rizik, vyplývajících z nakládání s nebezpečnými odpady, mělo být součástí zejména plánů odpadového hospodářství krajů a jednotlivých původců a také součástí hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

Diferencovaný pohled na nakládání s nebezpečnými odpady v závislosti na míře zdravotních rizik pro obyvatelstvo plynoucích z nakládání s nimi by rovněž objektivizoval pohled na produkci nebezpečných odpadů. V tomto smyslu by bylo vhodné definovat indikátor (nebo souhrn indikátorů), který by umožňoval hodnocení produkce nebezpečných odpadů kvantifikovat ve vztahu ke zdravotním rizikům.

Pro úplnost a konkretizaci úkolů vyplývajících pro následující období z Plánu odpadového hospodářství ČR pro nakládání s nebezpečnými odpady pouze připomínáme, že základním cílem je snížení měrné produkce nebezpečných odpadů mezi roky 2000 a 2010 o 20 %. Jestliže podle ISOH byla měrná produkce nebezpečných odpadů v roce 2000 v ČR na jednoho obyvatele cca 30 kg, není zdravotní riziko vyplývající z této produkce kvantifikováno. Pokud bychom vycházeli z metodiky řízení ochrany životního prostředí Plán odpadového hospodářství stanovuje cíl ve smyslu zdravotního rizika a v současnosti řešený Realizační program prevence a nakládání s nebezpečnými odpady by měl stanovit cílovou hodnotu a program k jejímu dosažení.

Pokud bychom ve smyslu obecně užívané metodiky řízení ochrany životního prostředí a zdraví lidí vycházeli z tzv. spirály kvality, nedohledali bychom rutinně užívané indikátory, jejichž pomocí by bylo možné sledovat zkvalitnění ochrany lidí, tzn. snižování zdravotního rizika z produkce a nakládání s nebezpečnými odpady pro obyvatele.

Ve smyslu posledního předcházejícího odstavce spatřují autoři rezervy při naplňování ustanovení zákona o odpadech v praxi, respektive stav, jež je v rozporu s jeho ustanoveními.

Cestu k nápravě spatřují autoři ve stanovení a zveřejnění metodiky stanovení vybraných indikátorů, které by samostatně nebo ve svém souhrnu popisovaly (identifikovaly a kvantifikovaly) zdravotní rizika plynoucí z produkce nebezpečných odpadů a nakládání s nimi a jejich zavedení do praxe. Důležitým momentem k naplnění dikce zákona o odpadech by bylo posílení dozorové a kontrolní činnosti orgánů veřejného zdraví při nakládání s nebezpečnými odpady.

Jako významnou cestu k omezení zdravotních rizik vyplývajících z produkce a nakládání s nebezpečnými odpady spatřují autoři ve stanovení postupu, který by u věcí vyznačujících se významnými zdravotními riziky omezoval možnost jejich odstranění uvolněním do životního prostředí např. uložením na skládku.

ZDROJ:
Veverka, Zdeněk – Veverková, Milena. Nebezpečné odpady. Pohled na současný stav v ČR. Odpadové fórum, č. 10 (2003), s. 23 – 24.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM