Životní prostředí

Kdo (za)platí ekologické škody?

23.03.2010 | ZDROJ: Enviweb.cz | AUTOR: Šalandová Renata

V souvislosti se zvyšujícím se společenským povědomím o ochraně životního prostředí a vzhledem k měnící se legislativě si firmy postupně začínají uvědomovat svoji odpovědnost za ekologické škody a možné finanční dopady v podobě nákladů na sanaci těchto škod.

KLÍČOVÁ SLOVA: havárie, pojištění

V době nedávné, kdy se ochrana životního prostředí řídila zejména Zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí byly náklady na sanaci ekologických škod většinou placeny státem, tedy daňovými poplatníky. Nebylo téměř možné penalizovat škodu na složkách životního prostředí, které nebyly předmětem vlastnictví (občanskoprávní pojetí). S implementací Zákona č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, postaveného na 3 základních pilířích - principu prevence, principu "znečišťovatel platí" a principu naturální restituce, je však ve vztahu ke škodám na životním prostředí nově umožněno i veřejnoprávní pojetí odpovědnosti a s ním akcentována individuální odpovědnost znečišťovatele (tj. provozovatele, který svou činností škodu způsobí ) za způsobené škody/újmy na životním prostředí

Pro mnoho firem jsou pojmy prevence a likvidace ekologických škod cizí a těžko vyčíslitelné. Proto se podívejme na několik environmentálních škod, které se v posledních letech staly v České republice.

• Nejhoršími škodami na životním prostředí jsou bezesporu černé skládky. Například náklady na odstranění ocelových lahví s válečným plynem fosgenem a kyanovodíkem v Libčanech a Chvaleticích na Královéhradecku se vyšplhaly na 30 milionů Kč. Policie obvinila 4 muže propojené se společností SNOG HK z přechovávání nebezpečných látek. Česká inspekce životního prostředí uložila firmě SNOG HK pokutu 10 milionů korun za skladování jedovatých chemikálií, avšak firma během téhož roku skončila v konkurzu.
• Dalším příkladem je znečistění řeky Labe únikem jedovatých kyanidů z Lučebních závodů Draslovka a.s. Kolín na začátku roku 2006. Znečištění kyanidy bylo znatelné na úseku Kolín-Mělník, celkem uhynulo 39 tun ryb a byl výrazně narušen vodní ekosystém. Společnost se k odpovědnosti za havárii přihlásila až po několika dnech na základě šetření ČIŽP. ČIŽP uložila pokutu v celkové hodnotě 2 miliony Kč.
• Dalším případem je nedávné znečištění řeky Bíliny směsí benzínů po úniku z chemického závodu Petrochemie společnosti Unipetrol RPA. ČIŽP zahájila správní řízení, firmě hrozí až několikamilionová pokuta.
• Za povšimnutí stojí problém nekontrolované skládky nebezpečných odpadů Pozďátky na Třebíčsku. Nevhodným způsobem uložených 10 000 tun zelené skalice s obsahem kyseliny sírové prosáklo do podzemní i povrchové vody. K této havárii došlo v roce 1996, avšak až v březnu 2009 začaly sanační práce v dostatečné kvalitě. Odhad nákladů na sanační práce byl 250 milionů Kč.

Pokud by se ve výše uvedených případech postupovalo dle nového Zákona o předcházení ekologické újmy, byl by dle kritérií uvedených v zákoně znečisťovatel/provozovatel povinen podílet se na náhradě nákladů na preventivní a nápravná opatření. Protože však zákon nabyl účinnosti až v roce 2008 budou náklady na sanaci škod nejspíše opět z převážné části hrazeny ze státního rozpočtu.

V §14 nový Zákon ukládá provozovatelům povinnost finančního zajištění; přesto, že účinnost tohoto paragrafu je odložena k 1.1.2013 je nutno podotknout, že zákon jako celek již nabyl účinnosti a tedy již déle než rok činí provozovatele za případnou ekologickou škodu/újmu odpovědným. Provozovatel si způsob finančního zajištění může vybrat dle svého uvážení; vhodnou volbou je pojištění. Bez tohoto finančního zajištění nebude v budoucnu možné zahájit definované činnosti uvedené v příloze č. 1 k Zákonu.

Zdroj: Šalandová, Renata. Kdo (za)platí ekologické škody? In Enviweb.cz [online]. Brno: Enviweb, 2010 [cit. 01-03-2010]. Dostupný z WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/havarie/80823/kdo-za-plati-ekologicke-skody>.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM