Bezpečnost práce

Povinnosti zaměstnavatele při evidenci pracovních úrazů a nemocí z povolání – část 2

06.06.2002 | ZDROJ: Bezpečnost a hygiena práce | AUTOR: Dandová E.

Pokračování 1. části článku Povinnosti zaměstnavatele při evidenci pracovních úrazů a nemocí z povolání k nařízení vlády č. 494/2001 Sb.

KLÍČOVÁ SLOVA: zaměstnavatelé, úrazy

Pokračování - 1. části

Výklad k ustanovení § 3:
Toto ustanovení je rozčleněno do dvou odstavců, v kterých je taxativně vyjmenován, v souladu se zmocněním obsaženým v ustanovení § 133c odst. 7 zákoníku práce, okruh organizací a institucí, jimž se ohlašuje pracovní úraz a smrtelný pracovní úraz. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení zdůrazňuje, že hlášení pracovních úrazů je oproti vyhlášce č. 110/1975 Sb., rozšířeno o hlášení úrazu jako vzniku škodné události také pojišťovně, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu. Přestože tuto povinnost stanoví také vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády upravuje souhrnně veškeré ohlašovací povinnosti, které se ke vzniku pracovního úrazu váží.
Zásadně platí, že ohlásit pracovní úraz a smrtelný pracovní úraz musí zaměstnavatel bez zbytečného odkladu. Nařízení vlády ani ustanovení § 133c zákoníku práce nestanoví přesnou lhůtu, neboť to není ani praktické již z toho důvodu, že jiná je možnost nahlásit pracovní úraz, který se stal v pracovní den přímo na pracovišti zaměstnavatele, jiná je možnost nahlásit úraz, ke kterému došlo např. ve svátek, kdy na pracovišti zaměstnavatele byli jen někteří zaměstnanci. Je však v zájmu všech, tj. jak zaměstnavatele, tak i zaměstnance, aby úraz byl oznámen všem zde vyjmenovaným orgánům a institucím urychleně, a to především z důvodu včasného a rychlého vyšetření příčin a odškodnění pracovního úrazu. Nakonec není ani zákoníkem práce ani tímto nařízením vlády stanoven povinně způsob ohlášení, tj. telefon, fax, e-mail apod. Je na volbě zaměstnavatele, který způsob bude považovat za vhodný. Je pravděpodobné, že praxe si sama tuto otázku vyřeší. Příslušnému odborovému orgánu nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebude jistě zaměstnavatel sdělovat pracovní úraz písemně, když potřebuje urychleně jejich spolupráci při vyšetřování příčin úrazu. Naopak např. hlášení příslušné zdravotní pojišťovně o smrtelném pracovním úrazu bude nezbytně třeba provést průkazně.
Státnímu zástupci nebo územně příslušnému útvaru Policie ČR hlásí zaměstnavatel pracovní úrazy za podmínky, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin. Povinnost státních orgánů oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, vyplývá z ustanovení § 8 odst. 1 věta druhá trestního řádu. Vlastní posouzení skutečností, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin, je v konkrétním případě však výhradně na zaměstnavateli samotném, neboť se nemusí jednat o úmyslný trestný čin, ale i o nedbalostní.
Územně příslušnému útvaru Policie ČR se však zásadně a bez zbytečného odkladu hlásí všechny smrtelné pracovní úrazy, tj. ve smyslu definice obsažené v ustanovení § 2 veškerá poškození zdraví, která způsobila smrt po úrazu, nebo na jejichž následky zaměstnanec zemřel nejpozději do jednoho roku
Příslušnému odborovému orgánu nebo zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci uvedeným pod písm. b) odstavce 1 i odstavce 2 je zaměstnavatel povinen ohlásit pracovní úraz nebo smrtelný pracovní úraz pouze v případě, že u zaměstnavatele působí. Tato povinnost je odvozena — jak je zřejmé i z poznámky pod čarou ustanovení § 136a zákoníku práce, neboť toto ustanovení ukládá zaměstnavateli povinnost s příslušným odborovým orgánem a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jednat o všech otázkách týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Navíc samo ustanovení § 133 odst. 1 zákoníku práce výslovně zaměstnavateli ukládá povinnost vyšetřit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. U zaměstnavatelů, u nichž příslušný odborový orgán nepůsobí a kde si zaměstnanci ani ve smyslu ustanovení § 24 a násl. zákoníku práce nezvolili zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je splnění této povinnosti zaměstnavatelem nerealizovatelné. Pokud se týká příslušného odborového orgánu, tak je třeba zdůraznit, že jeho postavení při vyšetřování příčin a okolností pracovních úrazů je ještě silnější, než naznačuje toto nařízení vlády. Ve smyslu ustanovení § 136 odst. 1 písm. b) zákoníku práce mají odborové orgány právo přímo vykonávat kontrolu nad zaměstnavateli, zda řádně vyšetřují pracovní úrazy, a účastnit se zjišťování příčin pracovních úrazů a nemocí z povolání, popřípadě je samy vyšetřovat. Právo kontroly je tedy silnější než právo účastnit se vyšetřování okolností úrazu a sepisování záznamu o úrazu nebo zápisu do knihy úrazů.
Pod písmenem c) jak v odstavci 1, tak v odstavci 2 je stanovena obecná povinnost každého zaměstnavatele ohlásit úraz nebo smrtelný pracovní úraz zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal s odkazem pod čarou na ustanovení § 38 zákoníku práce, které jak známo upravuje mimo přeložení, které se týká zaměstnavatele samotného, pracovní cestu a přidělení k jinému zaměstnavateli. Toto ustanovení reaguje na skutečnost, že příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu si ve smyslu ustanovení $133c odst. 1 zákoníku práce vyšetřuje sám zaměstnavatel postiženého zaměstnance, neboť celé toto ustanovení stejně jako nařízení vlády je postaveno na vztahu zaměstnavatelezaměstnanec. Je proto třeba neprodleně ohlásit pracovní úraz zaměstnance jeho vlastnímu zaměstnavateli, aby ten mohl podniknout všechny kroky potřebné k vyšetření příčin a okolností úrazu a aby také zařídil nahlášení úrazu pojišťovně a ostatním institucím v zájmu urychleného vyřízení odškodnění úrazu. Je proto třeba si uvědomit, že všechny ostatní povinnosti vyjmenované v odstavci 1 a 2 tohoto ustanovení jsou povinnostmi zaměstnavatele zaměstnance, jenž utrpěl pracovní úraz nebo smrtelný úraz, pouze povinnost pod písm. c) je obecná povinnost každého zaměstnavatele, u něhož momentálně vykonává nějakou činnost ať již z důvodu vyslání na služební cestu, či z důvodu přidělení zaměstnance k cizímu zaměstnavateli. Jak ale jsme si zdůrazňovali již výše, bude v praxi třeba, aby si i sám zaměstnavatel, u něhož došlo k pracovnímu úrazu tzv. cizího zaměstnance, vyšetřil okolnosti a příčiny vzniku úrazu, aby se mohl případně bránit při vyšetřování policií, neboť se může jednat i o trestní odpovědnost. Na tuto povinnost pak bezprostředně navazuje povinnost uložená zaměstnavateli postiženého zaměstnance ustanovením §133c odst. 1 zákoníku práce — vyšetřit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, a za účasti příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jak bylo uvedeno výše, v případě, že by zaměstnavatel, u něhož k úrazu došlo, neumožnil zaměstnavateli poškozeného zaměstnance provést řádné vyšetření okolností a příčin úrazu, resp. provést rekonstrukci úrazu, pak musí tento požádat o součinnost a spolupráci orgány Státního odborného dozoru nebo Policii ČR.
Organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu, hlásí zaměstnavatel vznik pracovního úrazu nebo smrtelného úrazu bez zbytečného odkladu z důvodu včasného a rychlého odškodnění všech nároků vzniklých zaměstnanci z titulu pracovního úrazu nebo smrtelného pracovního úrazu. V podstatě se jedná o Českou pojišťovnu, a. s., nebo o Kooperativu, a. s., neboť tyto dvě pojišťovny provádějí na základě zákonného zmocnění v ustanovení § 205d zákoníku práce a vyhlášky č. 125/1 993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, u všech zaměstnavatelů zaměstnávajících alespoň jednoho zaměstnance zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s jedinou výjimkou, a tou jsou zaměstnavatelé, kteří mají ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, postavení organizační složky. Z toho tedy vyplývá, že na zaměstnavatele, kteří mají ze zákona postavení organizační složky státu, se povinnost uvedená v ustanovení § 3 odst. 1 písm, d) a v odst. 2 písm.f) nevztahuje, neboť tito zaměstnavatelé odškodňují úrazy přímo ze svého rozpočtu.
Příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce je zaměstnavatel povinen ohlásit opět bez zbytečného odkladu každý smrtelný pracovní úraz a každý pracovní úraz, vyžaduje-li poškození zdraví hospitalizaci zaměstnance delší než 5 dnů. Je třeba si uvědomit zásadní rozdíl mezi lhůtou 3 kalendářní dny pracovní neschopnosti ve smyslu ustanovení § 133c odst. 2 zákoníku práce, pro povinnost sepsat záznam o úrazu, a lhůtou pětidenní hospitalizace zaměstnance pro ohlašovací povinnost orgánu státního odborného dozoru. Vzhledem k tomu, že z ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce (jinak i citovanému poznámce pod čarou) vyplývá, že působnost orgánů a organizací státního odborného dozoru se nevztahuje

1. na činnost, pracoviště a technická zařízení podléhající podle zvláštních předpisů dozoru orgánů státní bánské správy,
2. na technická zařízení, podléhající podle zvláštních předpisů dozoru orgánů na úseku národní obrany, dopravy a spojů, a na vybrané objekty ministerstva vnitra, nedopadá povinnost hlásit pracovní úraz nebo smrtelný pracovní úraz zaměstnavatelů, jejichž činnost spadá pod některý z dozorů uvedených pod písm. a) nebo b) výše citovaného § 3 odst. 2 zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnavatelé, pokud vykonávají činnost spojenou s ochranou a využíváním ložisek nerostů, hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, a při výrobě výbušnin a používání výbušnin k trhacím pracím a ohňostrojovým pracím, spadají ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů (jinak i citovanému poznámce pod čarou), pod vrchní dozor orgánů státní báňské správy. Tito zaměstnavatelé tedy hlásí všechny smrtelné úrazy a ostatní úrazy, vyžadují-li hospitalizaci delší než 5 dnů, příslušnému obvodnímu báňskému úřadu.
V případě smrtelného pracovního úrazu musí zaměstnavatel nahlásit úraz ještě bez zbytečného odkladu příslušné zdravotní pojišťovně, neboť ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 48/1 997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zaniká dnem úmrtí pojištěnce zdravotní pojištění. Příslušnou zdravotní pojišťovnou ve smyslu tohoto ustanovení jsou Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky nebo resortní, oborové, podnikové, popřípadě další pojišťovny ve smyslu zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách ve znění pozdějších předpisů, u níž je dotyčný zaměstnanec pojištěn.

Výklad k ustanovení § 4:
V tomto ustanovení se vymezuje pouze povinnost zaměstnavatele při zasílání záznamů o pracovním úrazu na rozdíl od následujícího ustanovení § 5, kde se vymezuje povinnost zasílání záznamů o úrazu v případě smrtelného pracovního úrazu.
Záznam o úrazu — jak bylo vyloženo u ustanovení § 133c zákoníku práce, se vyhotovuje u pracovních úrazů s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny a u pracovních úrazů, jejichž následkem došlo k úmrtí zaměstnance, to je zásada, kterou toto nařízení vlády již neopakuje.
Je však třeba zdůraznit, že záznamy o pracovních úrazech zasílá zaměstnavatel souhrnně za uplynulý měsíc nejpozději do pátého dne následujícího měsíce. Tato lhůta nekoresponduje plně se lhůtou stanovenou zaměstnavateli v ustanovení § 1, kde se ukládá zaměstnavateli vyhotovit záznam o úrazu nejpozději do pěti pracovních dnů. Zde se jedná o lhůtou počítanou v kalendářních dnech. Vzhledem k tomu, že jak v ustanovení § 1, tak v tomto ustanovení je však použito slůvko „nejpozději", vede zákonodárce zaměstnavatele k tomu, aby tyto lhůty byly pro něj nejzazším termínem.
V tomto ustanovení se upřesňuje, že zaměstnavatel je povinen zaslat záznam o pracovním úrazu (zde se jedná o pracovní úrazy s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce a příslušné zdravotní pojišťovně nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu a příslušné zdravotní pojišťovně. Výklad k členění zaměstnavatelů spadajících do působnosti státního odborného dozoru nebo vrchního dozoru orgánů státní báňské správy viz výše u ustanovení § 3.
Pokud se týká povinnosti zaslat záznam o úrazu příslušné zdravotní pojišťovně, tak tato povinnost je zaměstnavatelům uložena jednak z důvodu kontroly informačního systému pojišťoven a pak také z toho důvodu, že ve smyslu ustanovení § 45 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, může příslušná zdravotní pojišťovna vyměřit přirážku k pojistnému zaměstnavateli, u něhož došlo v uplynulém kalendářním roce k opakovanému výskytu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, ze stejných příčin a v důsledku toho i ke zvýšení nákladů na zdravotní péči.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v praxi bude nezbytné vypracovat záznam o úrazu minimálně ve čtyřech vyhotoveních, neboť jak již vyplývá z ustanovení § 133c odst. 2 zákoníku práce, jedno vyhotovení musí zaměstnavatel předat postiženému zaměstnanci, druhé vyhotovení bude zasílat orgánu státního odborného dozoru nebo orgánu vrchního dozoru státní báňské správy, třetí příslušné zdravotní pojišťovně a čtvrté si musí ponechat pro svoji potřebu.

Výklad k ustanovení § 5:
V tomto ustanovení se jedná o zasílání záznamu o smrtelných pracovních úrazech, tak jak jsou definovány v ustanovení § 2 tohoto nařízení vlády.
Lhůta k zasílání záznamu o smrtelném pracovním úrazu je odlišná od ustanovení § 4, tyto záznamy se zasílají hned, nejpozději do pěti pracovních dnů od jeho ohlášení.
Okruh orgánů, jimž se záznam o smrtelném úrazu zasílá, je oproti ustanovení § 4 rozšířen o územně příslušný útvar Policie České republiky, z důvodu, aby mohlo být přešetřeno, zda v souvislosti s úmrtím zaměstnance nebyl spáchán trestný čin.
Jak vyplývá z tohoto ustanovení, bude v praxi nezbytné vypracovat v případě smrtelného pracovního úrazu celkem pět vyhotovení záznamu úrazu. Jedno vyhotovení musí zaměstnavatel předat ve smyslu ustanovení § 133c odst. 2 zákoníku práce rodinným příslušníkům zemřelého zaměstnance, druhé vyhotovení územně příslušnému útvaru Policie České republiky, třetí orgánu státního odborného dozoru nebo orgánu vrchního dozoru státní báňské správy, čtvrté příslušné zdravotní pojišťovně a páté si musí ponechat pro svoji potřebu.
Nakonec není vyloučeno, že o jednom a témže úrazu nebudou zpracovány dva záznamy o úrazu. Taková situace může nastat v případě, kdy dojde k úrazu zaměstnance, který si vyžádá dlouhodobější pracovní neschopnost a následně (např. za dva měsíce nebo za půl roku) zaměstnanec na následky úrazu zemře. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel musí nejpozději do pátého dne následujícího měsíce zaslat záznamy o pracovním úrazu ve smyslu ustanovení § 4, zašle nejprve záznam o pracovním úrazu a následně (tj. po úmrtí zaměstnance) ve lhůtě pěti pracovních dnů od jeho ohlášení bude zasílat záznam o smrtelném pracovním úrazu.

Výklad k ustanovení § 6:
Účinnost tohoto nařízení vlády je dnem 1. ledna 2002. Jak bylo uvedeno výše, toto nařízení vlády bylo publikováno v částce 178/2001 Sbírky zákonů pod číslem 494/2001 Sb. Znamená to tedy, že dnem 31. 12. 2001 pozbývá platnosti vyhláška č. 110/1975 Sb., o evidenci a registraci pracovních úrazů a o hlášení provozních nehod (havárií) a poruch technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů. Její zrušeni však bylo provedeno samostatnou vyhláškou — vyhláškou č. 498/2001 Sb., kterou se zrušují některé právní předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť podle Legislativních pravidel nemůže nařízení vlády rušit vyhlášku.

Výklad k záznamu o úrazu:
Důvodová zpráva k nařízení vlády k příloze „Záznam o pracovním úrazu" (viz str. 32 — 34) uvádí následující: „Dosud platná úprava záznamu o úrazu je zastaralá. Například je pro zaměstnavatele značně nepraktické vyhodnocovat příčiny nehodové události a zpracovávat je do formuláře záznamu o úrazu s tím, že pro posuzování zdrojů úrazové nehody a příčin jejího vzniku musí být používána zvláštní pomůcka— příloha č. III. Vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 274/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 110/1975 Sb. Tento zastaralý systém byl převzat ze směrnice ČS statistiky 18 Nem Úr z roku 1986 vydanou Federálním statistickým úřadem. Navíc ve statistické směrnici byly k jednotlivým skupinám zdrojů a příčin úrazu vysvětlivky, které v dosud platné vyhlášce chybí. Tím dochází velmi často k nepřesnému označení skutečných zdrojů a příčin a ke zkreslování podstatných skutečností. Z analýz záznamů pracovních úrazů zpracovaných orgány státního odborného dozoru vyplývá, že příčiny a zdroje úrazů uváděné zaměstnavateli se diametrálně liší od skutečností vyšetřených pracovníky SOD. Vypovídací hodnota informací pro potřeby statistik a stanovení národních, odvětvových a podnikových programů prevence je proto nízká.
Zaměstnavateli se proto ukládá označit zdroje a příčiny vzniku pracovního úrazu s cílem získání objektivních nezkreslených údajů pro potřeby sledování dat o pracovních úrazech na národní i mezinárodní úrovni.
Návrh vychází z evropského systému sledování pracovní úrazovosti, zpracovaného v rámci aktivit EUROSTATU— „Systém sociální a regionální statistiky a geografické informace" zemí Evropské unie. Systém byl dopracován na základě rozhodnutí Rady ze dne 22. 12. 1998 o aktivitách v oblasti sledování dat pracovní úrazovosti s cílem jednotně monitorovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v členských zemích EU. Výše uvedený kodifikovaný systém (European Codification System of the Causes and Circumstances of Accidents at Work) sleduje okolnosti a příčiny vzniku pracovního úrazu jednodušším způsobem a nespojuje účel sledování dat o úrazu s problematikou šetření úrazu zaměstnavatelem a jeho vyšetřování příslušnými státními orgány."
Z toho tedy vyplývá, že statistika pracovních úrazů musí být vedena tak, aby odpovídala statistickému výkaznictví Evropské unie. Český statistický úřad si pravidelně ročně nejpozději do 30. listopadu stanoví ve smyslu zmocnění obsažené v ustanovení § 10 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, program statistických zjišťování pro příští rok. V tomto programu bývá pod položkou 57 v posledních letech návod ke statistickému zjišťování pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz. Je zde uvedena značka statického formuláře (Nem Úr), podrobně popsán účel statistického zjišťování a jeho obsah, charakteristika zjišťovaných ukazatelů, okruh zpravodajských jednotek, způsob statistického zjišťování a periodicita, která je pololetní, neboť tyto výkazy se zpracovávají k 16. 7. s údaji za 1. pololetí a k15. 1. s údaji za celý rok. Pro letošní rok byl vydán vyhláškou č. 393/2001 Sb. Program statistického zjišťování na rok 2002. Zjišťování pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz se bude provádět na formuláři Nem Úr 1-02.
Jak již bylo výše na několika místech zdůrazněno, záznam o úrazu se vyhotovuje ve smyslu ustanovení § 133c odst. 2 zákoníku práce pouze u pracovních úrazů, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny nebo k úmrtí zaměstnance.
Ve smyslu ustanovení § 1 tohoto nařízení vlády jej musí zaměstnavatel zpracovat nejpozději do pěti pracovních dnů od oznámení úrazu. V ustanovení § 4 a § 5 tohoto nařízení je pak vyjmenován okruh orgánů a institucí, kterým se záznam zasílá, a stanovena lhůta, ve které se záznam o úrazu zasílá. (viz výklad výše)
Do rubriky evidenční číslo se vyplňuje pořadové číslo záznamu o úrazu zpracované zaměstnavatelem. Tento údaj má význam pouze pro zaměstnavatele samotného, je proto na něm, zda např. zvolí číslování v rámci kalendářního roku (např. 2/2002, 3/2002) či číslování bez ohledu na kalendářní rok. Důležité však je, aby zaměstnavatel podle evidenčního čísla jednoduchým způsobem identifikoval pracovní úraz třeba za pět či deset let, až se bude znovu jednat o odškodnění některé škody z titulu pracovního úrazu vzniklé s odstupem času. I když záznam o pracovním úrazu nemá v žádném případě nahradit objektivním způsobem provedené vyšetření pracovního úrazu pro účely jeho odškodnění a není ani povinností zaměstnavatele nebo poškozeného zaměstnance předkládat záznam o úrazu příslušné pojišťovně, u které je ve smyslu ustanovení § 205d zákoníku práce zaměstnavatel ze zákona pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, je v praxi často od pojišťoven vyžadován zejména k ověření okolností úrazu.
O tom, že záznam o úrazu musí být vyplněn čitelně, nejlépe počítačem nebo strojem, snad není v praxi pochyby. To je asi po více jak 40ti letech statistického výkaznictví pracovní úrazovosti v naší republice samozřejmost.

Výklad k záznamu o úrazu oddíl A a B:
V oddílu A se vyplňují údaje o zaměstnavateli, u kterého k úrazu došlo, a v oddílu B údaje o zaměstnavateli, u kterého je postižený zaměstnanec v pracovněprávním vztahu za podmínky, že se tyto údaje vzájemně liší. Lišit se tyto údaje mohou v praxi za situace, kdy je zaměstnanec buď ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákoníku práce vyslán k jinému zaměstnavateli na pracovní cestu, nebo kdy je ve smyslu ustanovení § 38 odst. 4 zákoníku práce tzv. dočasně přidělen k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě. V tomto případě vyplní zaměstnavatel do oddílu A údaje o zaměstnavateli, u kterého k pracovnímu úrazu došlo a v oddílu B údaje o sobě. V případě, že k úrazu dojde v prostorách zaměstnavatele nebo na jiném místě, které není výslovně pracovištěm jiného zaměstnavatele (např. v případě, kdy k úrazu dojde-na dálnici Praha — Brno při služební cestě automobilem do Brna), vyplňuje zaměstnavatel pouze oddíl A.
Název zaměstnavatele a jeho sídlo (adresa) se vyplňuje zásadně shodně s údaji obsaženými v živnostenském nebo obchodním rejstříku zaměstnavatele. Není snad třeba zdůrazňovat, že tento údaj musí souhlasit i s údaji uvedenými v pracovní smlouvě nebo v dohodě o prací konané mimo pracovní poměr.
Předmět podnikání (OKEČ) se uvádí podle členění ekonomických činností převzatých z Odvětvové klasifikace ekonomických činností zpracovaném Českým statistickým úřadem. Doporučuje se pro přesnost uvádět název činnosti podle OKEČ místo kódu činnosti OKEČ.
Místo, kde k úrazu došlo, musí být stručně a výstižně popsáno. Zde záleží skutečně jen na konkrétní situaci. Bod 4 oddílu A se vyplňuje křížkem, zda bylo místo úrazu zároveň místem pravidelného pracoviště či nikoliv. Pojem pracoviště je zde třeba vykládat zejména ve smyslu ustanovení § 29 zákoníku práce o místu výkonu práce sjednaném v pracovní smlouvě. Není proto třeba odlišovat konkrétní místo úrazu např. v rámci jedné továrny, zda k úrazu došlo přímo v dílně či ve skladu. Kolonka NE se bude vyplňovat zásadně v případě, kdy dojde k úrazu na pracovní cestě nebo u jiného zaměstnavatele.
Bod bodem 5 oddílu A se popisuje stručně, ale výstižně konkrétní činnost, při které k úrazu došlo. Tomuto bodu je třeba věnovat pozornost, vzhledem k tomu, že záznam o úrazu může být v praxi i podkladem pro odškodnění pracovního úrazu, je třeba aby byl vyplněn pravdivě.

Výklad k záznamu o úrazu — oddíl C:
V tomto oddílu záznamu o úrazu se vyplňují údaje o postiženém zaměstnanci. Jméno, příjmení, pohlaví, datum narození a státní příslušnost nebudou zajisté v praxi činit problémy. Pohlaví postiženého zaměstnance se označuje křížkem.
Do bodu 4 se vyplňuje adresa trvalého pobytu zaměstnance a do bodu 5 adresa pro doručování, zejména v případě, kdy zaměstnanec má v místě výkonu práce jiné bydliště (např. přechodné), odlišné od místa, kde je hlášen k trvalému pobytu.
V bodě 6 — druh práce se vyplňuje zásadně druh práce podle pracovní smlouvy nebo podle jmenovacího dekretu, volebního aktu či dohody o práci konané mimo pracovní poměr (tj. dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce). V bodě 7 se vyplňuje délka trvání pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele v údaji počtu roků a měsíců. Vzhledem k tomu, že se jedná o délku trvání pracovněprávního vztahu a ne pracovněprávních vztahů, vyplňuje se zásadně délka trvání posledního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele, byť v posledních letech bylo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem sjednáno např. pět na sebe navazujících pracovních poměrů na dobu určitou.
Z bodu 8 jasně vyplývá, že záznam o úrazu zaměstnavatel vyplňuje pouze za pracovní úrazy zaměstnanců v pracovním poměru (§ 27 zákoníku práce) nebo činných pro zaměstnavatele na základě některé z dohod o práci konané mimo pracovní poměr, tj. buď na základě dohody o pracovní činnosti (§ 237 zákoníku práce) nebo dohody o provedení práce (§ 236 zákoníku práce). Tento údaj se označí křížkem. U pracovního poměru se nerozlišuje blíže, jednalo-li se o pracovní poměr sjednaný na základě pracovní smlouvy nebo založený volbou či jmenováním, a nerozlišuje se ani, zda jde o pracovní poměr, vedlejší pracovní poměr (§ 70 zákoníku práce) či souběžný pracovní poměr (§ 69 zákoníku práce), a u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se též nerozlišuje, zda se jedná konkrétně o dohodu o pracovní činnosti nebo o dohodu o provedení práce.
V bodě 9 se uvádí, zda měl postižený kvalifikaci pro výkon práce, při které došlo k úrazu či nikoliv. Tento údaj se proto označuje opět pouze křížkem. Je však třeba trvat na tom, aby byl vyplněn pravdivě. Orgány státního odborného dozoru si pravdivost zde uvedených údajů kontrolují.

Výklad k záznamu o úrazu — oddíl D:
Pod bodem 1 se zde uvádí datum a hodina úrazu, tento údaj by neměl činit výkladové problémy, má však pro praxi zásadní význam.
Stejně tak je důležitý údaj o začátku směny pod bodem 2. Ze srovnání tohoto údaje s údajem o hodině úrazu Ize např. zjistit, zda k úrazu došlo na počátku směny nebo až ke konci. Pod bodem 3 se uvádí celkový počet zraněných osob. Tento údaj má význam v případech, kdy došlo ke zranění více osob. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od vyhlášky č. 110/1975 Sb. se dnes již nezařazují pracovní úrazy do kategorie hromadné pracovní úrazy, bude tento údaj jediným zdrojem informace, zda v souvislosti s úrazem došlo ke zranění dalších osob.
Pod bodem 4 se uvádí druh zranění a popisuje se část těla, která byla postižena v důsledku úrazu. Je vhodné, aby i tento údaj byl maximálně přesný, tj. aby bylo popsáno, o jaké zranění se jedná (řezná rána, zlomenina apod.) i o kterou konkrétní část těla se jedná. Nestačí uvést např. zlomenina prstu, ale je třeba uvést, o který prst se jedná a u které ruky či nohy.
Bod 5 plně koresponduje se členěním vyplývajícím z ustanovení § 2 tohoto nařízení, tj. na smrtelné a ostatní. Údaj se uvádí opět křížkem.
V bodě 6 se uvádí zdroj úrazu, značení se opět provádí křížkem a je možno označit i více zdrojů. Jednotlivé zdroje úrazů zde uvedené by neměly v praxi činit výkladové potíže, protože se toto členění zdrojů úrazů v praxi používá již skoro 50 let. V případě, kdy zdrojem úrazu byla jiná než zde uvedená činnost, označí se křížkem jiný blíže nespecifikovaný zdroj. Účelem zde vyjmenovaných zdrojů úrazů je podchytit zásadní rizikové faktory, které mohou vést k pracovním úrazům.
Bod 7 pak sleduje příčiny úrazu, a i zde je možno označit více příčin úrazu a značení se opět provádí křížkem. Je důležité, aby i tento údaj byl vyplněn pravdivě, již např. z důvodu případné kontroly orgánem státního odborného dozoru. Vyplní-li zaměstnavatel kolonku „pro závady na pracovišti", muže při následné kontrole orgánům státního odborného dozoru sdělit, jaká přijal na základě tohoto úrazu opatření v prevenci rizik. Údaj o nedostatečném osobním zajištění zaměstnance OOPP a o porušení pracovní kázně může mít též určitý význam pro jednání o případném částečném zproštění se zaměstnavatele odpovědnosti za škodu z titulu pracovního úrazu. Pod údaj o selhání lidského činitele Ize zařadit i situace, kdy k úrazu dojde následkem zaměstnancovy obecné choroby nebo predisposice, či následkem selhání spoluzaměstnance či jiné osoby v místě úrazu, tj. jejich nepozornost nebo neopatrnost. V případě, kdy příčinou úrazu byla jiná než zde uvedená příčina, označí se křížkem jiný blíže nespecifikovaný důvod.
V bodě 8 se popisují vyčerpávajícím způsobem příčiny a okolnosti, za nichž k úrazu došlo. Zde je nutno apelovat na to, aby tomuto popisu byla věnována ze strany zaměstnavatele maximální pozornost. Z praxe odškodňování pracovních úrazů jsou známy případy, kdy na první pohled maličkost v popisu okolností úrazu může změnit podstatným způsobem náhled na míru odpovědnosti zaměstnavatele za vzniklou škodu.
Stejně tak je třeba věnovat pozornost i bodu 9, kde se uvádí, jaké předpisy byly v souvislosti s úrazem porušeny a kým. Z ustanovení § 35 odst. 2 zákoníku práce totiž vyplývá, že zaměstnanec musí být seznámen s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat, z ustanovení § 133 odst. 1 písm. e) zákoníku práce pak povinnost zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce. Nemusí zde být proto uvedeno pouze, které předpisy porušil samotný postižený zaměstnanec, je třeba zde i uvést, zda porušili bezpečnostní či jiné předpisy jiní zaměstnanci či jiné osoby.
V závěru záznamu o úrazu se podepisuje zaměstnanec, zaměstnavatel, svědci a zástupce příslušného odborového orgánu či zástupce zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnanec se podepisuje pouze v případě, když mu to jeho zdravotní stav dovolí. Záznam se musí sepsat do pěti pracovních dnů od úrazu a za situace, kdy zaměstnanec bude např. v nemocnici, není možno čekat se sepsáním až bude schopen podpisu. Vzhledem k tomu, že záznam o úrazu není zásadním a jediným dokumentem pro odškodnění pracovního úrazu, může i sám zaměstnanec následně zpochybnit zde uvedené údaje a prokázat okolnosti úrazu jiným způsobem, např. svědecky. Je však záměrem celého nařízení vlády, aby k situacím, kdy záznam o úrazu bude sepsán neobjektivně nebo nepravdivě, v praxi vůbec nedocházelo.
Svědci se podepisují pouze v případě, když skutečně byli přímo přítomni úrazu. Zástupce příslušného odborového orgánu nebo zástupce zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví se podepisuje v případě, když se účastnil vyšetřování příčin úrazu. Jménem zaměstnavatele se podepisuje statutární orgán nebo některý z vedoucích zaměstnanců zaměstnavatele. Pro přesnost je třeba uvést i funkci dotyčného vedoucího zaměstnance zaměstnavatele.

Zdroj:
Dandová, E.:Povinnosti zaměstnavatele při evidenci pracovních úrazů a nemocí z povolání. Bezpečnost a hygiena práce č. 1 (2002), s. 6-10 a 35-39.

K problematice hlášení a zasílání záznamu o úrazu
Přehled lhůt hlášení a zasílání záznamu o pracovním úrazu
Povinnosti zaměstnavatele při evidenci pracovních úrazů a nemocí z povolání – část 1
Zjišťování příčin a okolností pracovních úrazů a jiných nehodových událostí
Kniha úrazů

TISKNOUT | POSLAT MAILEM