Bezpečnost práce

Třicet šest milionů od státu nestačí

08.09.2003 | ZDROJ: Sondy (č.29/2003) | AUTOR: Kašparová Jana – Levý Jiří.

O bezpečnosti práce s místopředsedou ČMKOS Pavlem Skácelíkem.

KLÍČOVÁ SLOVA: školství

Rozhovor s místopředsedou ČMKOS Pavlem Skácelíkem

Prohlašujete, že za vysokou úrazovostí na pracovištích stojí především nedostatky v bezpečnosti práce. Není problém také v zákonech a vyhláškách?
Odborníci přiznávají, že nás v BOZP čeká ještě nemálo práce v legislativě tak, aby odpovídala požadavkům doby i stále se vyvíjejícím normám Evropské unie. Mnohé profese vystavují zaměstnance extrémním stresovým situacím. Jejich výsledkem může být závažné, někdy i trvalé poškození zdraví. I tyto vážné zdravotní poruchy by měly být uznávány jako pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Zrovna tak naše současná legislativa nemá vyřešen pojem školní úraz, který je fakticky úrazem pracovním a v průběhu roku se jich nevyskytuje málo – přes 40.000 ročně. Mezi evropskými zeměmi jsou i v této sféře jisté odlišnosti. V Německu je například považováno za pracovní úraz poškození zdraví, ke kterému dojde na cestě do a ze zaměstnání. Zdá se, že u nás v této oblasti nemáme přesně definované některé základní pojmy. Neexistuje například úplná shoda v tom, co lze považovat za pracoviště či jak přesně charakterizovat pojem pracovní úraz.

Odbory dostávají od státu na činnost BOZP určité finanční prostředky. Jak s nimi nakládají?
Po jednání s ministerstvem práce a sociálních věcí se nám podařilo pro tento rok částku navýšit na 36 milionů korun. Zdánlivě obrovská suma je vlastně milodarem oproti tomu v jaké oblasti a v jakých mezích se pohybujeme. Tyto peníze jsou rozdělovány všem odborovým subjektům, které provádějí kontrolu BOZP. ČMKOS z celkové dotace obdrží zhruba 70 procent. Tyto peníze pak rozdělí mezi své členské odborové svazy. Převážná většina odborových svazů BOZP financuje ještě ze svých prostředků. Příspěvek ze státního rozpočtu pokrývá 50 až 70 procent nákladů, které odborovým svazům kontrolou BOZP vznikají.

Nějaké finanční prostředky tedy jsou. Jsou však efektivně využívány?
Hledáme možnosti a varianty jak to udělat, aby peníze z úrazového pojištění mohly být využity na prevenci. Naší podmínkou je, aby byly tripartitně spravována. Stát, zaměstnavatelé a zaměstnanci by spravovali jakýsi fond prevence. Nechceme, aby přetrvávala dosavadní praxe, kdy například v roce 2002 po zaplacení všech výdajových položek spojených s činností dvou úrazových pojišťoven byl přebytek hospodaření jeden a půl miliardy korun převeden na účet ministerstva financí. Tyto prostředky se zřejmě rozplynuly ve státních rozpočtu. My i zaměstnavatelé zastáváme odlišný názor, než jaký prezentuje návrh ministerstva práce a sociálních věcí, který předpokládá, že úrazové pojištění by spravovala Česká správa sociálního zabezpečení. Naším společným zájmem se zaměstnavateli je, aby prevence, lékařská péče a tedy i léčení pracovních úrazů měly vlastní fond, který by nebyl součástí státního rozpočtu. Tripartitně spravované prostředky by byly mimo jiné používány na sanaci mnohých nepříznivých vlivů. Věříme, že tak bychom přispěli výhledovému cíli zlepšit celkový stav bezpečnosti práce.

Co si obory slibují od připravovaného zákona o úrazovém pojištění?
Měl by vést majitele firem k tomu, aby dbali na hygienu práce, ochranu zdraví a snažili se snižovat počet úrazů. Má motivovat zaměstnavatele k tomu, aby zajistili bezpečné prostředí ve své firmě. Současný systém je podle MPSV nemotivující, protože všichni podnikatelé platí stejně, ať je v jejich firmě malá nebo velká úrazovost. Tvůrci věcného záměru zákona, který by měla vláda dostat na stůl koncem roku, využívají při jeho vypracování twinningového projektu, financovaného programem PHARE. Jak však zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů upozorňují, v mnoha případech se nebere zřetel na doporučení zahraničních expertů na systémy úrazového pojištění. V poslední době se také klade větší důraz na nová rizika, ke kterým patří například stres na pracovišti. Je naprosto jasné, že stres je příčinou mnoha nemocí z povolání a objevuje se ve stále více profesích. Stresem, mnohem více než dříve, trpí například učitelé nebo zdravotníci.
Je tedy zřejmé, že problém bezpečnosti práce a ochrany zdraví je široce rozvětvený, dotýká se řady kompetentních institucí a orgánů, a to je patrně důvodem, proč se nedaří najít nějaký kouzelný proutek, jehož mávnutím by se vše k úplné spokojenosti vyřešilo. K té by postačilo i snížení hrozivého počtu úrazů a zejména těch smrtelných.

Myslíte, že odbory v BOZP hrají dostatečnou roli?
Zasahujeme do zaměstnanecké politiky a bezpečnost a ochrana zdraví při práci je jedním z jejích hlavních poslání. Tím, že podnikáme některé kroky a rozvíjíme činnost v oblasti BOZP, zasahujeme do pracovněprávních vztahů a tak vlastně i do politiky státu. Chceme, aby lidé měli bezpečná a zdraví neohrožující pracoviště. Místo toho, aby zaměstnavatelé dávali příplatky za riziková pracoviště, dáváme přednost tomu, aby rizika byla odstraňována a minimalizována. Víme, že i to vyžaduje nemalé finanční náklady, ale pořád mnohem menší, než s sebou přinášejí úrazy, o trvalých následcích a úmrtích nemluvě.

ZDROJ:
Kašparová, Jana – Levý, Jiří. Třicet šest milionů od státu nestačí. Sondy, č. 29, roč 13 (2003), s. 4.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM