Bezpečnost práce

Zaměstnávání mladistvých z pohledu bezpečnosti práce

01.05.2003 | ZDROJ: Ekonom | AUTOR: Zvánovec V.

Přes definování biologické kategorie mladistvých se autor, právník, dostává k pracím, které nejsou mladistvým dovoleny, nebo jsou výslovně zakázány, k režimu odpočinku a k povinnosti zvláštních lékařských vyšetření. Naše právní úprava zaměstnávání mladistvých je i přes určitou roztříštěnost plně harmonizována s právem EU.

KLÍČOVÁ SLOVA: mladiství, bezpečnost práce

Roztříštěná právní úprava v rámci zákonku práce je velice nepřehledná a dodržování zákonných pravidel moc neusnadní.

Pracovní podmínky mladistvých jsou upraveny jako výjimky z obecných ustanovení zákoníku práce a dále v paragrafech 163 -168. Kdo je mladistvý? Obecně je „mladistvý“ definován jako dospělá nezletilá fyzická osoba.

Dospělost je biologická kategorie - jde o fyzickou zralost. Dospělý je jedinec biologicky schopný mít vlastní děti. U lidí tedy dospělost nastává pubertou, tedy zhruba mezi dvanáctým a patnáctým rokem lidského života.

Naproti tomu zletilost (plnoletost) je psychologická kategorie, tedy zralost duševní. Její stanovení závisí na zákonodárcově volné úvaze. V současné době převážná většina států přiznává zletilost dosažením osmnáctého roku věku. Stejně je zletilost uzákoněna také v českém právu, dosud však obsahuje výjimku: Nabytí zletilost sňatkem nezletilce staršího šestnácti let. Takto nabytá zletilost je však „neúplná“, neboť se na ni nebere zřetel v mnoha právních předpisech ani v zákonku práce.

ZÁKONÍK PRÁCE kromě „mladistvého“ definuje také „zaměstnance ve věku blízkém věku mladistvých“. Obdobný pojem používá trestní zákon, který jej blíže nedefinuje a nečiní tak ani judikatura. Lze se však domnívat, že pod tento pojem můžeme zařadit fyzické osoby ve věku 18 až 21 let. Nicméně v zákoníku práce je pojem „zaměstnanec ve věku blízkém věku mladistvých“ od 1. ledna 1998 zbytečný, protože byl zrušen výnos, který jej jako jediný používal.

Trestní zákon definuje pojem»mladistvý« jako člověka ve věku mezi 15 až 18 lety. Zákoník práce pojem mladistvý vymezuje jako zaměstnance mladšího než 18 let. Jeho definice je v podstatě shodná, protože podle zákoníku práce zaměstnavatelem může být fyzická osoba až od věku 15 let, respektive od 14 let, ukončila-li povinnou školni docházku. Za mladistvého náš právní řád tedy považuje fyzickou osobu starší patnácti, respektive čtrnácti let věku.

O přesné vymezení kategorií práce se vedou rozsáhlé diskuse už déle než sto let. Mladiství mohou vykonávat lehkou (umění, sport a reklama) a běžnou práci; fyzické osoby mladší patnácti let pouze lehkou. Mladiství nesmějí pracovat pod zemí, ale jen při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol.

URČITÉ NEURČITÉ ZÁKAZY. U prací a pracovišť zakázaných mladistvým stojí vedle sebe dvě duplicitní a nadto vágní právní normy: „Zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a poskytují jim při práci zvýšenou péči“ a „Mladiství nesmějí být zaměstnáváni pracemi, které se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku jsou pro ně nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví“. Obdobné ustanovení sice obsahuje i čl. 1 odst. 3 směrnice č. 94/33/ES, o ochraně mládeže při práci, ale tato směrnice je pouhým příkazem pro národní legislativu, který byl u nás konkretizován vyhláškou č. 261/1997 Sb.

Příkladů práce, která je zakázána, lze vymyslet hodně: řidič kamionu, strážník, učitel apod. Mladiství také nesmějí pracovat v kontrolovaném pásmu. Co to je, zákon blíže nestanoví. Tento pojem je však definován podzákonnými předpisy jako prostory pracoviště s ionizujícím zářením, případně s chemickými karcinogeny či jinými rizikovými faktory. Vyhláška stanoví výjimku pro práce konané kvůli přípravě na povolání, je-li zajištěna radiační ochrana. Zákon má vyšší právní sílu, proto toto ustanovení vyhlášky není závazné. Systematickým výkladem ustanovení o přestávkách v práci lze dovodit, že se za těžkou práci považuje též nepřetržitý provoz.

Které práce jsou pro mladistvé tabu

• Práce spojené se zvýšenou zátěží pohybového ústrojí, pokud se nejedná o umění, a to i výkonné umění.
• Práce ve fyziologicky náročných polohách (vzhůru nohama apod.).
• Pásová výroba, horké (např. hutě nebo sklárny), studené (mrazírny), tlakové, hlučné nebo vibrující provozy.
• Práce s jedy, karcinogeny, alergeny, biologicky aktivními látkami nebo jinými chemicky nebezpečnými látkami.
• Pracoviště s nižší koncentrací kyslíku.
• Pracoviště fyzikálně nebezpečná (např. ve výškách nebo na zařízeních vysokého napěti).
• Pracoviště biologicky nebezpečná (práce s nebezpečnými zvířaty nebo při porážení zvířat na jatkách).
• Pracoviště s ionizujícím zářením, případně s karcinogeny či jinými rizikovými faktory.
• Nepřetržitý provoz.

U většiny těchto zákazů je, až na stanovené výjimky, umožněna výjimka pro přípravu na povolání za podmínky zajištění dostatečné ochrany zdraví mladistvých.

NEJDŘÍV PRÁCE, PAK ODPOČINEK. Zvláště chráněným mladistvým (ve věku 15 let, příp. též 14) je zákonem zkrácena stanovená týdenní pracovní doba na 30 hodin týdně a 6 hodin denně. Pozor, když budete tuto právní normu hledat: Euronovela zákoníku práce č. 155/2000 Sb. bezdůvodně tuto právní normu přesunula z § 83 odst. 2 do § 83a odst. 2 písm. d). V současné době existuje jednotný režim přestávek v práci mladistvých i ostatních zaměstnanců. Jak ukládá směrnice o ochraně mládeže při práci, všichni mají právo po 4 a půl hodinách nepřetržité práce na půl hodiny přestávky na jídlo a oddech, tedy především na oběd. Avšak směny obvykle začínají v 6.00, takže přestávka by měla začít nejpozději v 10.30. V té době ještě nikdo chuť na oběd nemá a většinou ani nemá možnost obědvat teplé jídlo. Proto se v budoucí právní úpravě uvažuje o tom, že by se přestávka na jídlo a oddech mladistvých a ostatních zaměstnanců opět rozštěpila.

Nepřetržitý odpočinek mezi směnami nelze mladistvým zkracovat a musí činit nejméně půl dne. Mladiství mají právo na dvoudenní nepřetržitý odpočinek v týdnu. Práce v noci (22.00 až 6.00) je povolena jen v délce 1 hodiny jako součást výchovy k povolání. Podmínkou je, aby noční práce mladistvého bezprostředně navazovala na denní směnu. Obvykle tedy bude začínat ve 14.30 a končit ve 23.00 nebo začínat v 5.00 a končit ve 13.30. Zvláště chráněný mladistvý (ve věku 14 až 16 včetně) nesmí pracovat v noci vůbec.

U DOKTORA BOLÍTO. Mladiství mají povinnost zvláštních lékařských vyšetření. Na rozdíl od ostatních zaměstnanců je předvstupní a každoroční lékařská prohlídka mladistvých povinná přímo ze zákona. Není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, nýbrž zaměstnancem, kterému by zaměstnavatel měl náklady refundovat. Ministerstvo zdravotnictví je zákonem zmocněno ke stanovení vyšší periodicity prohlídek. Potřebu prohlídky může také stanovit objektivní potřeba, např. před převedením na jinou práci na dobu delší než jeden měsíc. Kdyby se zaměstnavatel nebo mladistvý chtěl povinnosti lékařské prohlídky vyhnout, např. stanovením více kratších dob za sebou, šlo by o obcházení zákona. Lékařské posudky jsou pro zaměstnavatele závazné. Zaměstnávání mladistvých musí zaměstnavatel projednat s odbory.

ZA PRÁCI MÉNĚ KOLÁČŮ. V odměňování je ochrana mladistvých naopak snížena, neboť část odměny získává mladistvý získáváním praxe. Proto mají mladiství právo jen na 80 % minimální mzdy a zaměstnanci ve věku blízkém věku mladistvých po dobu půl roku prvního zaměstnání na 90 % minimální mzdy.

§ 166 odst. 2 zákoníku práce mladistvým zakazuje u nebezpečných prací práci v úkole neboli „v akordu“ - zaměstnanec pobírá mzdu ne podle odpracované doby, nýbrž za vyrobený nebo provedený úkon. Stejný charakter by měla práce s podílem na zisku, kdy si zaměstnanec vydělá například podle toho, s jakým ziskem věc prodá. Jenže §167 odst. 3 zákoníku práce zakazuje nebezpečnou práci mladistvým vůbec.

HARMONIE SE SVĚTEM. Naše úprava zaměstnávání mladistvých je plně harmonizována s právem EU až na to, že nám stále chybí právní norma o sčítání pracovní doby více pracovních smluv u téhož zaměstnavatele nebo i u různých zaměstnavatelů.

Mezi úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) patří: úmluva o minimálním věku (1973), kterou ČR dosud nepodepsala, a úmluva o nejhorších formách dětské práce (1999). Místo úmluvy o minimálním věku je ČR vázána některými dílčími úmluvami o minimálním věku v průmyslu, v zemědělství a v podzemí.

Kromě toho chrání nezletilce čl. 7 Evropské sociální charty (1961), který stanoví minimální věk pro vstup do zaměstnání, s výjimkou lehkých prací, na 15 let a do nebezpečných nebo zdraví škodlivých zaměstnání věk vyšší. Povinnost zkrácené pracovní doby je vázána na 16 let věku. Charta stanoví jako minimum 3 týdny placené dovolené pro všechny zaměstnance včetně mladistvých. Česká právní úprava je v souladu s Chartou.

ZDROJ:
Zvánovec, V.: S učni jednejte v rukavičkách. Ekonom č. 15 (2003), str. 6-8.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM