Bezpečnost práce

Změní povodně naše postoje k rizikům?

04.11.2002 | ZDROJ: Inovace | AUTOR: Paleček M.

Bezpečnost práce je přes všechny dosavadní škody, poruchy a selhání stále podceňována. Význam informací a znalostí.

KLÍČOVÁ SLOVA: osvěta

Katastrofické důsledky událostí 11. září loňského roku — teroristický útok na Světové obchodní centrum i druhého srpnového týdne letošního roku - povodně v ČR, mají jeden společný rys: podcenění rizika. To zákonitě vede k nedostatečným preventivním opatřením, nedostatkům a problémům při odstraňování následků a škod.

Podceňování rizika je z valné části způsobeno přeceňováním vlastních sil či podceňování možných následků, což má příčinu v neznalosti rizika a nedostatku informací. Tato souvislost neplatí pouze pro závažné události zmíněné v úvodu, ale pro rizika obecně.

Klíčovou roli v prevenci rizik proto hraje člověk, jeho postoje, přístupy, znalosti a dovednosti. Právě průběh povodní a odstraňování napáchaných škod ukázal závažné nedostatky ve znalostech a připravenosti nejen občanů, ale i odpovědných pracovníků na možný vznik živelných pohrom a závažných havárií. Kořeny těchto nedostatků však musíme hledat v základním přístupu k ochraně vlastního zdraví, k bezpečnosti práce i k ochraně životního prostředí. Živelné pohromy a závažné havárie jsou pouze špičkou ledovce. Platí statistická závislost, kterou lze vyjádřit příslovím: „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". Jinými slovy, tak dlouho přehlížíme drobné nedostatky, poruchy a selhání, až dojde k závažné škodě.

Neznalost těchto závislostí a z toho vyplývající podceňování rizik řadou občanů by se snad dalo omluvit dlouholetým zanedbáváním této oblasti a nedostatečnou výchovou, ale pokud je to přístup i vedoucích pracovníků, je to neomluvitelné.

Bohužel současný stav takový je. Dokládá to skutečnost, že je řada obcí, které jsou vystaveny riziku záplav a přesto nemají územní plán ani havarijní plán pro tento případ natož, aby jejich obyvatelé byli na tyto události připraveni. Je řada podniků, které v rámci restrukturalizace výrazně snížily provozní bezpečnost a spoléhají na to, že se nic závažného nestane. Jak si lze jinak vysvětlit skutečnost, že ze 142 podniků, které podaly oznámení a spadají pod působnost zákona č. 353/1999 Sb. o prevenci závažných havárií, pouze 2,6% má zpracovánu bezpečnostní dokumentaci na požadované odborné úrovni.

Až příliš často, přijde-li řeč na požadavky BOZP, slýcháme od managementů podniků otázku: „kde to je napsáno, který zákon nebo jiný právní předpis to požaduje. Proč to máme dělat, když to není v zákoně?"

K tomuto postupu vede řada důvodů — ekonomická situace podniku, čas, nedostatek odborníků a v neposlední řadě nízká kultura podnikání. Příliš mnoho podniků a organizací nejen, že nemá jasnou představu o významu bezpečnosti práce pro podnikání, jak tuto oblast plánovat a řídit, ale nemá ani zájem potřebné informace získat.

Řada podnikatelů se domnívá, že když mají útvar bezpečnosti práce nebo bezpečnostního technika, udělali pro bezpečnost práce dost. Mají-li však uvést, jaká kriteria používají pro posouzení účinnosti a efektivnosti svého přístupu k BOZP, bývá převážně uváděna pouze pracovní úrazovost. Ta je však pouze velice hrubým ukazatelem a svádí k stejnému závěru jako domněnka, že pokud Člověk nedostal infarkt, tak je zdráv. Neuvědomují si, že BOZP není jenom prevence pracovních úrazů, ale že to je prevence pracovních rizik. Ta mohou ohrozit zdraví a životy osob, a to nejen zaměstnanců, ale i životní prostředí, anebo majetek. To je také současné pojetí bezpečnosti práce, které se promítá do evropských směrnic a jejich prostřednictvím do české legislativy. Pochopení tohoto přístupu může značně usnadnit i řešení konkrétních problémů spojených s implementací požadavků BOZP v praxi.

Má-li BOZP přestat být v chování podnikových managementů. pouze nutným zlem a nákladovou položkou a naopak má-li se stát faktorem přispívajícím k prosperitě podniku, je nezbytné, aby se bezpečnost a ochrana zdraví při práci stala součástí podnikového řízení a tvořila jeho další pilíř vedle ochrany životního prostředí, kvality a produktivity práce. Potom jí však musí být věnován stejný čas, výcvik a vzdělávání, jako ostatním výše uvedeným oblastem. Nabízí se otázka, proč tomu tak již není, proč se u bezpečnosti práce považuje za dostačující splnění minimálních požadavků, když stejný přístup v oblasti produktivity nebo jakosti by byl považován přinejmenším za nerozumný.
Přístup vedoucích pracovníků podniků a organizací k BOZP je do značné míry ovlivněn jejich vzděláním i získanými zkušenostmi.
A tady lze hledat i jednu z příčin současného stavu. Střední ani vysoké školství neposkytuje managerům ani ty nejzákladnější znalosti o bezpečnosti, o vztahu bezpečnosti práce a produktivity práce, o vlivu bezpečnosti práce na ekonomiku podnikání, jeho konkurenceschopnost apod. To vede k tomu, že přístup vedoucích pracovníků je zaměřen převážně na řešení problémů, které vyvstaly a nikoliv na jejich předcházení.

Probíhající změny charakteru i podmínek práce vyplývající zejména z

1. rozvoje nových klíčových technologií,
2. integrace dosud samostatných oblastí techniky,
3. narůstající složitostí technických systémů,
4. stále se zkracujících inovačních cyklů,
5. globalizace,
6. potřeby zajištění trvale udržitelného rozvoje,
7. změn pracovních forem a vztahů,
8. postupující individualizace,
9. změn hodnotových kriterií,
10. stárnutí společnosti,
11. posunu od izolovaného chápání bezpečnosti a ochrany zdraví při práci k systémovému a holistickému pojetí řízení rizik,

spojené s rychlým zastaráváním izolovaných odborných znalostí kladou nové požadavky a nároky nejen na vedoucí pracovníky a specialisty BOZP, ale i na ostatní zaměstnance a pracovníky. Znalosti se stávají a stále více budou rozhodujícím faktorem ovlivňujícím nejen činnost podniku, ale i podnikovou kulturu. Jinými slov kvalifikace a praxe (znalosti, zkušenosti a dovednosti) výrazně ovlivňují schopnost inovace a kvalitu výrobků/produktů a služeb a tím i konkurenceschopnost podniku. Proto úspěšné splnění úkolů a to nejen v oblasti BOZP, vyžaduje a bude stále více vyžadovat neustálé vzdělávání a výcvik, který bude vytvářet klíčové kompetence v rámci celoživotního procesu a který bude udržován dynamikou nového učení a přeučování.

Z pohledu řízení a organizace podniků je zřejmý trend k nižší centralizaci a vyšší flexibilitě schopné rychle reagovat na změny trhu. Toho je možné dosáhnout pouze v případě, že podnik má dostatek validních informací a znalostí a provádí „řízení se znalostí věcí", tj. uplatňuje management znalostí.

Management znalostí neznamená pouze školení, vzdělávání nebo využívání databází on-line, ale jde především o efektivní propojení těch, kdo znají s těmi, kdo potřebují znát. Na úrovni podniku se pak jedná o přeměnu individuálních znalostí (znalostí jednotlivců ve znalosti organizace).

Základem pro funkční management znalostí jsou dostupné, vhodně zpracované a strukturované informace, které musí byt následně transformovány do znalostí. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že množství informací ještě netvoří množství znalostí. Záleží na širším intelektuálním vybavení, neboť „pokrok je v souvislostech". Nicméně poznání je podmíněno přístupností a dostatkem informací.

(Zkráceno)

ZDROJ:
Paleček, M.: Změní povodně naše postoje k rizikům? Inovace č. 2-3 (2002), s. 4-5.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM