Nový zákon o úrazovém pojištění a nemoci z povolání zaměstnanců, který připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), převede správu a provádění úrazového pojištění ze dvou komerčních pojišťoven na Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ), přestože snem odborů je od devadesátých let zřízení veřejnoprávní Úrazové pojišťovny. Českomoravská konfederace odborových svazů tento úmysl schvaluje, ale má k němu zároveň mnohé připomínky. Ministerstvo má zákon předložit již počátkem příštího roku.

Úrazové pojištění nyní vybírají přes mzdové účtárny podniků dvě pojišťovny. Kooperativa a Česká pojišťovna. Tento monopol jim umožňuje zákon, sdělil Sondám náměstek ministra práce a sociálních věcí Jiří Hofman. Na řešení tohoto problému v rámci EU však máme jen oddechový čas do příštího roku, neboť se musí uvolnit konkurenční prostředí i jiným pojišťovnám nebo tuto oblast převést na veřejnoprávní neziskový subjekt.
Je zde ale i finanční důvod. Celkově se na úrazovém pojištění vybere zhruba 4,6miliardy korun, z toho pojistné plnění včetně nákladů pojišťoven (režie) činí asi 2,8 miliardy. Dosud je to tak, že tyto pojišťovny vyberou určitou částku, část si ponechají na svojí režii, která je nyní stanovená vyhláškou ve výši 13,5 procenta, vyplatí určité pojištění a zbytek odvedou do státního rozpočtu. Tam se tyto prostředky „rozpustí“ a již se nepoužijí v oblasti úrazového pojištění nebo prevenci. Aby bylo zřejmé, že se nejedná o malé částky, tak v roce 2002 činil přebytek vybraného pojistného 1,5 miliardy korun a loni 1,3 miliardy korun. Pojišťovny si ročně za správu tohoto pojištění účtují 580 milionů korun.

Tripartitní pojišťovna později

Původně odbory žádaly, aby byla zřízena veřejnoprávní Úrazová pojišťovna, nad níž by měla dozor tripartita, tedy vláda, zaměstnavatelé a odbory. Podle náměstka J. Hofmana by však na zřízení takové pojišťovny byly zapotřebí nejméně dva roky a dostatek financí. „Nestačila by se vybudovat síť poboček veřejnoprávních institucí“, upřesnil. Proto přišel s modifikací, že správu úrazového pojištění převezme ČSSZ, což by bylo možné provést bezproblémově do požadovaného konce roku 2005. ČSSZ má celoplošnou síť svých zařízení v republice, zkušené pracovníky, vysoký výběr sociálního pojištění (98,9 procenta) a také posudkovou službu. I pro odbory je tento návrh přijatelnější, než vpustit do tohoto systému tržní vztahy a degradovat úrazové pojištění na systém podobný povinnému ručení u motorových vozidel. „K tripartitně spravované pojišťovně není cesta uzavřena,“ poznamenává J Hofman s tím, že si jí dovede představit ve spojení s nemocenským pojištěním. Odbory jsou však poněkud skeptické a například Jiří Kučera , vedoucí BOZP OS dřevo. lesy, voda, k tomu poznamenává, že tomuto úmyslu moc nevěří.

Zákon k úrazovému pojištění v ČR neexistuje a vše je řešeno vyhláškami. „Od roku 1993 se tlachá, že zde bude právní norma, která to bude řešit. Byly zde desítky seminářů, workshopů, řečí mnoho, ale nic se neudělalo,“ říká Hofman. Ovšem vyhlášky nemohou ukládat povinnosti, uvádí k obhajobě svého návrhu. Jeho návrh zákona mění pojetí současného pojištění na sociální pojištění, které je v rámci odškodňování diferencováno podle úrovně zdravotního poškození úrazem nebo nemocí z povolání. Nadále bude za zaměstnance platit pojištění zaměstnavatel ve stejné výši jako v současnosti. Ruší se objektivní odpovědnost zaměstnavatelů za škody v těchto případech a zavádí se dávkový systém obdobně, jako je tomu v sociálním zabezpečení.

Bude nový systém lepší?

„Neřekl bych, že bude horší. V 85 procentech případů to bude lepší pro pojištěnce. Zčásti to bude stejné a zčásti horší,“ poznamenal Hofman. Zdůraznil však opakovaně, že odpadne to, že v případě částečného invalidního důchodu následkem pracovního úrazu zaměstnanec dostane rentu a nechá se zaměstnat načerno, nebo nebude pracovat. Protože se mu v takovém případě strhne z renty jen minimální mzda a bude ve výhodě oproti tomu, kdo se nechá zaměstnat oficiálně, neboť u takového člověka se v případě ztráty zaměstnání bere to, co si vydělal, jako „opomenutý výdělek“ a je to pak z renty strháváno. „To je absolutně nemotivující systém,“ tvrdí J. Hofman. Nyní zaměstnanci, kteří dostávali částečný invalidní důchod nebo plný invalidní důchod dostávají rentu, která je promítnutím 100 procentního příjmu před úrazem z povolání. Ale od té renty se odečítá částečný invalidní důchod a výdělek z pracovní činnosti. „A pokud neděláte, tak se vám odečte buď průměrná mzda v odvětví, nebo minimální mzda a dostanete z původní renty jen redukovanou část. A to je vyloženě nemotivující, protože čím více vyděláš, tím více budeš potrestán krácením renty. Toto je nevýhodnost současného systému odškodňování. V navrhované právní úpravě by občan s těžkým pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pobírat jen redukovanou rentu podle zdravotního poškození, tak plný nebo částečný invalidní důchod a vydělávat si neomezeně bez redukce úrazové renty. Tato renta by se posuzovala zvlášť a stejně tak i invalidní důchod. V případě, že by si ponechal jen rentu bez žádosti o částečný invalidní důchod, nebude omezována výdělky z pracovní činnosti. Dalším pozitivem je, že návrh zákona zavádí systém prevence, na niž by mělo jít asi 6 procent z celkové částky vybraného pojištění. Rovněž tak mohou být zaměstnavatelé s větší úrazovostí sankcionováni malusovou zátěží čili zvýšením pojistného, nebo naopak budou na pojistném zvýhodněni zaměstnavatelé s menší úrazovostí a nemocemi z povolání. J. Hofman připouští, že situace se zhorší u vysokopříjmových skupin obyvatel, kde souběh invalidního důchodu a renty může dosahovat maximálně 95 procent příjmu. Zákon rovněž řeší odpovědnost za „staré zátěže“, tedy renty, které vznikly do roku 1993. „Zároveň říkám, že renty, které vznikly v letech 1993 až 2005, nesmí klesnout a budou zafixovány ve stejné výši a nebude na ně mít vliv případné překvalifikování invalidních důchodů. U částečných invalidů nebude mít diskriminující vliv výše výdělku,“ zdůraznil náměstek ministra práce.

Zákon definuje také úrazový příplatek. Jde o dávku, která má pojištěnci vyrovnat rozdíl mezi nemocenskou a výdělkem.

Připomínky odborů

V odborech vyvolává obavu teoretická možnost, že by zaměstnavatelé nepřiznali pracovní úraz. V návrhu zákona také chybí pasáž, podle níž by odborové organizace měly právo projednat odškodnění. „Když to bude úraz a bude to zakládat účast na nemocenském pojištění, zaměstnavatel musí automaticky nahlásit, z čeho to vzniklo“, oponuje těmto obavám J. Hofman. Podle něj bude toto hlášení součástí nemocenské. „Zároveň má dotyčný pracovník právo zajít si ke správci pojištění a říci: mně tady vznikla nemocenská a zaměstnavatel mi neuznal úraz či nemoc z povolání. A vznikne spor, který je povinen správce pojištění prověřit,“ argumentuje. Podle něj se jedná o zákonné právo správce pojištění a zároveň povinnost, jak se má s pojistnými událostmi vyrovnat. „Odbory a zaměstnavatelé mají možnost přímé kontroly, neboť MPSV je povinno sestavit Radu pojištění jako poradní orgán, která bude iniciativní zejména v oblasti kontrol správy úrazového pojištění a dotváření dozorových předpisů. Dostanou veškerý přehled o úrazovém pojištění jako takovém,“ doplnil J. Hofman s tím, že nikdo nikomu nebrání iniciovat změny v této oblasti. Uvedl, že pokud by zákon nebyl přijat, stát by na sebe musel převzít veškeré staré zátěže od roku 1993 do roku 2005, ovšem bez pokrytí úrazovým pojištěním, což by činilo čistý deficit okolo 2 miliard korun. „Pokud by to stát předal nějakému správci, musel by mu platit režii ve výši půl miliardy korun. Navíc by komerční pojišťovny vytvářely technické rezervy na závazky budoucí. Což znamená, že se zaměstnanec dostane povinného ručení motorového vozidla a zaměstnavatel do role plátce, který si bude muset zaplatit vše, o co si pojišťovna řekne. Solidarita mezi zaměstnavateli přestane existovat,“ zdůrazňuje J. Hofman a dodává, že tyto pojišťovny budou mít snahu redukovat počet pojištěnců např. překlasifikováním invalidních důchodů, kde je rozhodující úrazové poškození na invaliditu způsobenou obecnou chorobou, u níž se úrazová renta nevyplácí. V současné době jde o častý jev. Při přípravě zákona bylo využito zkušeností ze SRN, kde je několik desítek veřejnoprávních úrazových pojišťoven, ale také z Chile, kde se zprivatizovalo kde co, ale úrazové pojištění zůstalo veřejnoprávní. Nakonec i Nový Zéland se před dvěma roky vrátil z komerčního na veřejnoprávní systém, podobný tomu, jaký navrhuje MPSV v ČR.

ZROJ:
KAŠPAROVÁ, Jana - KOUDA, Jiří. Kdo bude odškodňovat 80 000 pracovních úrazů ročně. Sondy - týdeník pro sociální otázky, č. 46 (2004), s. 1.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM

TAKÉ SI MŮŽETE PŘEČÍST

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. - provozovatel portálu

Kontakty na redakci BOZPinfo.cz | Informace o portálu BOZPinfo.cz | Právní výhrada portálu BOZPinfo.cz
RSS kanál | Mapa webu