Bezpečnost práce

Bezpečnost práce z pohledu evropské legislativy

07.02.2002 | ZDROJ: VÚBP | AUTOR: Paleček Miloš

Promítání rámcové směrnice 89/391 EHS o provádění opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci a dílčích směrnic do české legislativy.

KLÍČOVÁ SLOVA: legislativa, eu

     Oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci tvoří významnou součást sociální politiky všech členských států EU.

Cílem opatření v této oblasti je

• zajistit volný pohyb zboží. Přitom je kladen zvláštní důraz na to, aby  zboží tj. produkty a  služby byly bezpečné a neohrožovaly zdraví ani životní prostředí,
• zajistit volný pohyb pracovníků. Přitom zabránit tomu, aby některé členské země si udržováním nižších sociálních standardů nebo dokonce zhoršováním pracovních podmínek, usnadňovaly úkol zlepšovat konkurenceschopnost na úkor pracovníků. Jedná se tedy o zamezení sociálního dumpingu a nežádoucím přesunům hospodářských aktivit do oblasti s nižšími náklady na pracovní sílu,
• snížit ohrožení životního prostředí riziky vznikajícími při pracovních činnostech. Jedná se především o prevenci průmyslových havárií spojených s užitím a výskytem nebezpečných látek a o další omezování rizik ohrožení zdraví a životního prostředí způsobených pracovními procesy.

     Snahy o naplnění uvedených cílů je možno vysledovat již od vzniku evropských společenství. Závažný zlom však nastal přijetím jednotného evropského aktu v roce 1987 (čl. 118a). V něm je obsažen závazek, že Společenství bude podporovat sociální dimenzi jednotného trhu přijímáním směrnic  obsahujících minimální požadavky, pokud jde o bezpečnost a ochranu zdraví při práci. To však nebrání tomu, aby členské země zaváděly u sebe přísnější požadavky. Pokud jde o malé a střední podniky, bylo stanoveno, že přijímané směrnice jim nesmí ukládat administrativní a finanční omezení, která by bránila jejich zřizování a rozvíjení. Všechny zásady týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byly vtěleny do nové Amsterodamské smlouvy (č. 137).

     Zásadním a klíčovým dokumentem stanovujícím požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na pracovišti je rámcová směrnice z r.  1989 (89/391 EHS) o   provádění opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, která vyčerpávajícím způsobem charakterizuje systém ochrany zdraví a bezpečnosti práce v EU.  Požaduje, aby zaměstnavatel vyhodnotil rizika, která při prováděných pracovních činnostech ohrožují nebo mohou ohrožovat zdraví a zajistit snížení těchto rizik na úroveň neohrožující zdraví osob. Dále požaduje, aby všichni zaměstnanci byli o těchto rizicích informováni, dostalo se jim příslušného bezpečnostního a zdravotního výcviku a potřebného vybavení osobními ochrannými pracovními prostředky zajišťujícími dostatečnou ochranu jejich zdraví.

     Směrnice obsahuje také požadavky týkající se zajištění preventivní zdravotní péče a zajištění účasti zaměstnanců při rozhodování ve věcech bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti.

     Na základě této rámcové směrnice byla přijata řada dílčích směrnic, které se týkají specifických aspektů a činností, kde vznikají rizika úrazů a nemocí z povolání.

Jedná se zejména o tyto směrnice:

• Směrnice o minimálních zdravotních a bezpečnostních požadavcích, jež musí pracoviště vykazovat z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (1. dílčí směrnice)
• Směrnice o minimálních zdravotních a bezpečnostních požadavcích, jež musí vykazovat nástroje, nářadí a pomůcky používané pracovníky (2. dílčí směrnice)
• Směrnice o minimálních požadavcích,  které musí  vykazovat ochranné pomůcky, kterých používají pracovníci (3. dílčí směrnice)
• Směrnice o požadavcích, které je třeba dodržet při ruční manipulaci s břemeny, kde jsou pracovníci vystaveni riziku poranění zad (4. dílčí směrnice)
• Směrnice o požadavcích na práci s přístroji, u nichž se používá stínítka zobrazovací jednotky (5. dílčí směrnice)
• Směrnice o ochraně při práci vystavené karcinogenním látkám (6. dílčí směrnice)
• Směrnice o ochraně při práci vystavené biologickým faktorům (7. dílčí směrnice)
• Směrnice o minimálních zdravotních a bezpečnostních požadavcích při práci na dočasných nebo mobilních staveništích (8. dílčí směrnice)
• Směrnice o minimálních požadavcích týkajících se bezpečnosti, resp. zdravotního značení při práci (9. dílčí směrnice)
• Směrnice o bezpečnosti a ochraně zdraví u těhotných pracovnic, pracovnic, které nedávno porodily nebo které kojí (10. dílčí směrnice)
• Směrnice ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků těžebních závodů při vrtech (11. dílčí směrnice)
• Směrnice ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků povrchových a hlubinných dolů (12. dílčí směrnice)
• Směrnice o bezpečnostních a zdravotních požadavcích při práci na rybářských lodích (13. dílčí směrnice).

Kromě toho byly zatím přijaty směrnice, které mají zajistit bezpečnost při práci s azbestem, směrnice formulující požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků přijímaných na dočasnou práci, směrnice o organizaci pracovní doby a směrnice o ochraně mladistvých na pracovišti.

V zemích EU je možno vidět zřejmý vývoj od legislativy primárně zaměřené na bezpečnost k většímu zaměření na sociální aspekty práce. Stále větší důraz je kladen na systém a způsob řízení. Legislativa musí udržovat krok s technickým a společenským vývojem. Předpokládá se, že v důsledku technického pokroku bude nutné aktualizovat řadu technických norem.  Převládá názor, že budoucí legislativa by měla především vytyčovat cíle a nikoliv stanovovat detailní technické požadavky. Konkrétní řešení by mělo vycházet ze specifické situace na pracovišti a z požadované úrovně bezpečnosti. Připravují se směrnice, stanovující minimální požadavky pro zajištění bezpečnosti pracovníků pracujících ve výbušné atmosféře, přicházejících do kontaktu s fyzikálními zdroji nebezpečí, pro zajištění bezpečnosti při práci na lešení a pro pracovní místa v dopravních prostředcích. Připravují se rovněž doporučení pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví osob samostatně výdělečně činných.

V souvislosti s legislativou EU a její harmonizací v jednotlivých státech je třeba zdůraznit skutečnost, že transformaci požadavků směrnic EU do národní legislativy je pouze prvním krokem v harmonizaci přístupů. Tento krok musí být následován implementací požadavků do praxe. Na to se stále více zaměřuje pozornost Evropské komise, která na základě zpráv zpracovaných jednotlivými státy a informací získaných od státních orgánů i sociálních partnerů vyhodnocuje důslednost a efektivnost implementace v praxi. Zvláštní pozornost je přitom zaměřena na situaci v malých a středních podnicích.

Nově připravované, případně novelizované směrnice EU reflektují i vývoj v zaměření prevence rizik. V minulosti byla  ve většině států zaměřena pozornost především na rizika působená strojním zařízením a rizika spojená s chemickými látkami. I když  důraz na bezpečnost při nakládání s chemickými látkami bude pokračovat i v dalším období,  posouvá se  těžiště pozornosti na prevenci pádů a na problematiku psychosociálních faktorů, zejména stresu při práci. Stále větší pozornost bude věnována problémům vznikajícím v organizační a řídící sféře. Jedná se zejména o hodnocení rizik a volbu a realizaci odpovídajících preventivních opatření. Do popředí zájmu se dostává i problematika bezpečnosti při zaměstnávání pracovníků starších věkových skupin,   při  atypické práci (práce doma a práce na dálku) a při nových formách práce.

Uvedeným trendům se bude muset přizpůsobit i Česká republika, bude-li chtít být plnoprávným a plnohodnotným členem EU.

     Česká republika usiluje o plné členství v EU již od r. 2003. To znamená, že do té doby by se požadavky směrnic EU měly nejen promítnout do českého právního řádu, ale, a to je značně obtížnější, měly by být implementovány v praxi. Jinými slovy to znamená, že všechna pracoviště v ČR by tyto požadavky měla splňovat ke dni vstupu do EU.

     Jedním z klíčových kroků, který byl v tomto směru udělán, bylo schválení zákona č. 155/2000Sb, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce a některé další zákony a přijetí zákona č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví. Tím došlo k harmonizaci právního zajištění oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v ČR s rámcovou směrnicí 89/391 EHS. Požadavky uvedené v zákoníku práce vstoupí v platnost 1. ledna 2001.

     Na novelu zákoníku práce, zákon č.65/1965 Sb., ve znění zákona č. 155/2000Sb., navazují nařízení vlády, která podrobněji upravují způsob plnění povinností ukládaných zákoníkem práce jednotlivým subjektům. Jedná se o dvě skupiny těchto nařízení, nařízení vlády předkládaná Ministerstvem práce a sociálních věcí:

• Nařízení vlády, kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz pracovních zařízení používaných zaměstnanci při práci
• Nařízení vlády, kterým se stanoví bližší podmínky pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů
• Nařízení vlády, kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení originálů
• Nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovní postupy, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru
• Nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při chovu zvířat
• Nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provádění stavebních, montážních a udržovacích prací a prací s nimi souvisejících
• Nařízení vlády, kterým se stanoví bližší požadavky na používání dopravních prostředků a způsob organizace práce v dopravě a v souvisejícím opravárenství
• Nařízení vlády, kterým se stanoví bližší předpoklady získání odborné způsobilosti k provádění úkolů v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• Nařízení vlády, kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu

a nařízení vlády předkládaná Ministerstvem zdravotnictví v návaznosti na zákon č.258/2000 o ochraně veřejného zdraví.

Jedná se zejména o

• Nařízení vlády, kterým se stanoví minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovištích
• Nařízení vlády o ochraně zdraví před ionizujícím zářením
• Nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací

a vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií.

I když většina bezpečnostních požadavků uvedených v již zmíněných směrnicích EU je obsažena v dosud platné legislativě ČR, neznamená to, že jejich splnění v podnikové praxi bude bez problémů.

V řadě firem, především středních a malých jsou v provozu zařízení, která byla dovezena v letech 1990-1997 ze zemí EU. Tato zařízení většinou neodpovídají požadavkům směrnice pro pracovní zařízení, která v zemích EU vstoupila v platnost r. 1989, a nebudou tudíž odpovídat ani harmonizované české legislativě. Podniky budou muset identifikovat a analyzovat rizika, která se vyskytují na jejich pracovištích a budou muset přijímat příslušná bezpečnostní opatření, včetně zavedení funkce zástupce zaměstnanců pro BOZP. Řada nedostatků týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je i na tak zdánlivě bezproblémových pracovištích jako jsou pracoviště u počítačů.

Je zřejmé, že většina podniků, aby splnila požadavky nových právních předpisů transponujících bezpečnostní požadavky směrnic EU, bude muset v poměrně krátké době přijmout řadu organizačních, personálních nebo technických opatření. Splnění těchto požadavků je nejen nutnou podmínkou pro další bezproblémový provoz pracovišť a podniků, ale i důležitou podmínkou pro zajištění konkurenceschopnosti na mezinárodních i domácích trzích. Je proto s podivem, že podniky zatím neprojevují příliš zájem o získání informací o připravované legislativě a o doporučených způsobech řešení.

Zdroj:
Ing. Miloš Paleček, CSc., VÚBP

TISKNOUT | POSLAT MAILEM