Bezpečnost práce

„Operátor Löffler reaguje pozdě“ – pracovně vědecká teorie ve vzdělávání bezpečnostních techniků

16.10.2003 | ZDROJ: Zeitschrift für Arbeitswissenschaft | AUTOR: Schweres M.

Ke vzdělávání budoucích inženýrů pro bezpečnost práce v SRN je již několik let používána případová studie, která stimuluje schopnost rozvíjet samostatné rozhodování a napomáhá vyjadřovat myšlenkové pochody.

KLÍČOVÁ SLOVA: vzdělávání, technici bp

Úvod

Nová koncepce vzdělávání vyžaduje od odborníků na bezpečnost práce mj., aby se naučili systematickému  postupu během určitých kroků jednání. Předpokládá dále studium zaměřené na úkoly a jednání místo zprostředkování jednotlivých oblastí vědění a odborných disciplin. Požaduje zohlednění navazujícího získávání odborné, sociální a metodické kompetence, jakož i zprostředkování silněji preventivně zaměřeného pochopení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Na rozdíl od dosavadního vzdělávání studium neprobíhá podle oborových disciplin, nýbrž podle jejich aplikace při plnění  úkolů odborníka pro bezpečnost práce.

Případovou studií Operátor Löffner reaguje pozdě sleduje Ústav pro vědu o práci (IADM) univerzity v Hannoveru již po mnoho let podobný cíl ve studijním kurzu k dosažení dílčí kvalifikace bezpečnostního inženýra. V rámci tohoto kurzu jsou budoucí inženýři pro bezpečnost práce konfrontováni s touto případovou studií.

Metodika

1 Případová studie

K tomu, aby byli účastníci kurzu připraveni na svůj komplexní úkol, je mimořádně vhodná metoda případové studie. Slouží k tomu, aby přivedla studenty k samostatnému  rozhodování. Případové studie stimulují schopnost rozvíjet rozhodování, diskutovat o alternativách rozhodnutí a napomáhají cvičení vyjadřovat myšlenkové pochody slovy.

Průběh výuky lze rozčlenit na tyto fáze:

1. Konfrontace s případem
2. Stanovení rámcového problému a jednotlivých otázek
3. Příprava a/nebo opatření žádoucích informací o případě a jeho okolí
4. Vyhodnocení všech informací; stanovení možných rozhodnutí
5. Volba a odůvodnění rozhodnutí; diskuse a obhajoba rozhodnutí
6. Srovnání rozhodnutí s rozhodnutím, skutečně přijatým v tomto případě příslušnou instancí, a příp. další věcné diskuse.

Studium pomocí exemplární případové studie je orientováno na jednání. Mj. stimuluje samostatné studium v malých skupinách, sdělování zkušeností účastníků, studium zaměřené na řešení problémů i na efektivní jednání při zpracování případu.

    
2 Stanovení cílů

S touto případovou studií jsou spjaty tyto cílové představy ve výuce BOZP:

• Budoucí odborníci by si měli uvědomit, že pro jejich činnost jsou neodmyslitelné základní znalosti o vědě o práci
• Měli by umět identifikovat souvislosti mezi utvářením pracoviště a existujícím ohrožením
• Měli by dbát na to, aby při analýzách ohrožení (analýzách úrazů; bezpečnostních analýzách) bylo možno zjistit jak bezprostřední, tak i zprostředkované faktory ohrožení.
• Měli by nově utvářet pracovní systém (např. pracoviště) ohledně BOZP a přitom brát ohled na to, že tento úkol lze vyřešit pouze v celistvosti ve smyslu utváření práce odpovídajícího potřebám člověka.
• Měli by se podílet na práci projektových skupin.
• Měli by si uvědomovat, že zohlednění pracovně vědeckých poznatků k takovémuto utváření práce vyžaduje spolupráci všech nositelů pracovní a ochranné funkce.

3. Provádění studijní jednotky Případová studie Löffler

Vyučovací  proces k případové studii Löffler je strukturován takto:

1	Konfrontace s případem Účastníci kurzu jsou konfrontováni s případem tím, že vedoucí kurzu případ přednese. Je to podpořeno textem s vyobrazeními.
2	Stanovení rámcového problému a jednotlivých otázek V celé skupině se o problému hovoří a zdůrazňuje se jeho komplexnost. Studenti se rozdělí do malých skupin a každá obdrží k případové studii úkol a základní otázky.
3	Příprava a/nebo obstarání požadovaných informací k případu Studenti obdrží veškeré potřebné materiály ke zpracování studie.
4a	Volba veškerých informací Studenti analyzují případ samostatně ve skupině;  zjišťují mj. nedostatky v pracovním systému. Získají příslušnou literaturu k různým teoretickým přístupům a interpretují případ ve smyslu zvoleného přístupu. V plénu skupiny předloží  svoje výsledky na základě zvoleného teoretického přístupu a prodiskutují je s ostatními skupinami.
4b	Stanovení možných rozhodnutí Úkolem této fáze je zpracovat požadavky  na bezpečné a zdravé pracoviště a uvést návrhy řešení daného úkolu. Tato fáze poskytuje studentům možnost provést zpracování případu v závislosti na jejich předchozích znalostech a studijní rychlosti.
5	Volba a odůvodnění rozhodnutí V poslední fázi předloží skupiny svoje zpracované výsledky v plénu a odůvodní svoje rozhodnutí. Slouží to mj. vedoucímu kurzu, který diskusi řídí,  jako kontrola studijního cíle.
6	v tomto případě odpadá.

Výsledky a diskuse

1.  Příklad použití dvou teoretických modelů v případové studii

Jde o a) pracovně systémový přístup; b) model zátěže a námahy. Přitom je třeba ukázat, že tímto způsobem lze získat další poznatky, jejichž pomocí mohou být zjištěny a vysvětleny  příčiny úrazů a dány návrhy na opatření.

2.  Pracovně systémový přístup v případové studii

Pracovní systém slouží plnění pracovního úkolu. Je popisován těmito systémovými prvky:

1. Pracovní úkol (cíl, účel systému)
2. Pracovní chod (organizace práce, pracovní metoda)
3. Člověk
4. Provozní nebo pracovní prostředky
5. Vstup (mj. pracovní předměty, energie, informace)
6. Výstup (mj. pracovní předměty, energie, informace)
7. Vlivy životního prostředí (fyzikální, chemické, biologické, organizační, sociální, ekologické  veličiny

Jako užší pracovní systém je zde vymezen vůdčí stav operátora Löfflera.

Souhrnné zhodnocení systémového přístupu

Výzkum systémových prvků u užšího pracovního systému „vůdčí stav“ ukazuje, že je  struktura případu přehledná, pochopitelná a přístupná diskusi. Význam systémového přístupu je spatřován i v tom, že při vymezení, přiřazení, zjištění a zhodnocení pracovního systému je zpracovatel nucen vyrovnat se s celkovým problémem. Cíle takovéhoto celkového pojetí, především optimalizovat celkový systém, tím může být snadněji dosaženo, než jestliže jsou optimalizovány pouze jednotlivé prvky.

Ukazuje se však také, že pracovně systémový přístup může poskytnout pouze takové poznatky, které jsou založeny na vymezení pracovního systému. Záleží na měření pozorovatele systému, jak jsou  stanoveny jeho hranice (zde 1. užší pracovní systém = řídicí stav; 2. další pracovní systém = řídicí stav jako část výrobní haly).

Otázka, které faktory v jaké míře  ovlivňují lidskou pracovní činnost, vede k druhé základní teoretické koncepci vědy o práci, která může být použita pro daný případ: (rozšířená) koncepce zátěž/námaha.

3. Vysvětlení modelu zátěž/námaha pomocí případové studie

Prostý model zátěže/námahy

Pracovní úkol klade na člověka požadavky. Další požadavky vyplývají z pracovního prostředí (např. klimaticky podmíněné). Tyto požadavky vedou při provádění pracovního úkolu k zátěžím. Celková zátěž se zpravidla skládá z různých dílčích zátěží o různé délce, výšce a časovém rozdělení.

Pod  námahou je chápáno individuální působení zátěže na člověka v závislosti na jeho vlastnostech a schopnostech. Objektivně identické zátěže tak vedou k rozdílnému působení na člověka. To lze objektivně zjistit měřicími přístroji (např. srdeční frekvence). Kromě toho může pracovník  vlastní námahu posoudit i  sám. Subjektivně prožitá námaha nemusí být v souladu s objektivními měřeními.

Jestliže námaha překračuje určité meze, dojde k poškození.

Rozšířený model

Označení „rozšířený model“ ukazuje na to, že přísný vztah mezi příčinami a působením zátěže a námahy je „rozšiřován“ mimo dodržování prostoru k lidskému  jednání. Kromě vnějších podmínek, tedy dílčích zátěží z pracovního úkolu a pracovního prostředí, jsou v tomto modelu pozorovány i interindividuální a intraindividuální vlivy ke snížení zátěže (optimalizované utváření práce), příp. zpracování zátěže (např. kvalifikace, trénink) jako vstupní veličiny pro námahu.

Model vztažený na tento případ

Pracovní úkol klade určité požadavky, které působí na operátora Löfflera jako zátěže. Musí kromě jiného pozorovat chod tří pásů zařízení, odečítat údaje na nástrojích a uvádět v činnost nebo zastavovat určité části stroje. Zátěž tedy obsahuje především psychické složky. Další dílčí zátěže působí na operátora z pracovního prostředí: hluk, páry ředidel. I ergonomicky špatně utvářený řídicí pult působí jako zátěžový faktor. Dalšími působícími veličinami jsou individuální zvláštnosti lidí. Schopnost pana Löfflera reagovat na havarijní případ představuje slabou stránku v úrazovém dění. Je otázka, zda byl Löffler na takovouto situaci dostatečně proškolen, příp. kvalifikován.

Souhrnné hodnocení modelu zátěže/námahy

Dva přístupy ke zlepšení pracovního systému:

• dílčí zátěže z pracovního úkolu a pracovního prostředí mohou být podstatně sníženy zlepšením utváření pracoviště
• změnou pracoviště lze dosáhnout změny zátěže; jestliže je kvalifikován větší počet pracovníků jako operátoři, pak mohou být prováděny přímé výrobní úkoly i kontrolní činnosti ve smysluplném střídání

ZDROJ:
Schweres, M. – Lippoth, K.-U.: „Anlagenfahrer Löffler schaltet zu spät“ – Arbeitswissenschaftliche Theorie in der Ausbildung von Sicherheitsingenieuren. Zeitschrift für Arbeitswissenschaft, 57, 2003, č. 3 – 4, s. 114 – 122, 6 obr., lit.

Z němčiny připravila dr. Stanislava Savická.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM