Bezpečnost práce

Bezpečnost práce z pohledu technické normalizace

12.08.2002 | ZDROJ: VÚBP | AUTOR: Paleček Miloš

Historický vývoj, současnost a budoucnost technické normalizace a její význam nejen z pohledu bezpečnosti práce.

KLÍČOVÁ SLOVA: předpisy právní

S první historicky doloženou formulací právních a morálních povinností v oblasti bezpečnosti práce se setkáváme v Chammurapiho zákoníku z doby 1800 let př.Kr, kde se například v ustanovení číslo 198 uvádí, že pokud stavitel postaví pro někoho dům, který se v důsledku špatné konstrukce zřítí a majitele zabije, propadá stavitel životem.

V českých zemích má systematická právní úprava v oblasti bezpečnosti práce počátky v 19. století, kdy nastával v českých zemích rozvoj průmyslu, který přinášel nejen zvyšování pracovního tempa, ale současně i nárůst úrazovosti, a ovlivnil ekonomickou i sociální sféru společenského života. Do tohoto období se datují první zákony, vyhlášky a technické normy, které stanovují povinnosti vůči zaměstnancům z hlediska jejich bezpečnosti a současně i požadavky, které z hlediska bezpečnosti musí splňovat výroba a výrobky.
Namátkou lze vzpomenout například všeobecný občanský zákoník č.946 z roku 1811, stanovující povinnost zaměstnavatele chránit zdraví a život zaměstnanců, nebo trestní zákon č.117 říšského zákoníku z roku 1852, v němž se stanovují tresty za nedbalostní přestupky proti bezpečnosti života. Obdobně se zabýval problematikou bezpečnosti práce i živnostenský řád vydaný Císařským patentem č.227/1859 ř.z., novelizovaný v r.1913. Tento zákon platil na našem území až do přijetí zákoníku práce zákonem č.65/1965 Sb.
    Současně s tím vznikají  i právní normy, které stanovují pravidla provozu strojů a zařízení ( například ministerská nařízení č.48/1854 ř.z., č.273/1860 ř.z. a č.107/1866 ř.z. zaměřená na bezpečnost provozu parních kotlů ) a rovněž i předpisy pro kontrolní a inspekční činnost odborných orgánů.

Většina právních předpisů byla historickou tradicí

Valná část ustanovení, týkající se bezpečnosti práce, byla převzata i do právního systému první republiky a navazujících právních předpisů, například vládní nařízení č.41/1938 Sb., jímž se vydávají všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví pomocných dělník,i vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č.48/1982 Sb. uvádějící základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, která měla platnost až do konce minulého století, kdy v důsledku harmonizace s legislativou EU byly postupně v ní obsažené bezpečnostní požadavky transformovány do novely zákoníku práce na na zákoník navazujících prováděcích předpisů – nařízení vlády.
Samotnou oblast technické normalizace ve vztahu k bezpečnosti práce  ovlivnila výrazně narůstající výměna zboží po 1. světové válce, rozvoj mezinárodních trhů a rostoucí potřeba zajistit alespoň minimální ochranu spotřebitele.

Z historie vzniku české technické normalizace

Činnost české technické normalizace se datuje od roku 1919, kdy byl založen Elektrotechnický svaz československý, který se úkoly začal zabývat. V roce 1921 pak vznikla z podnětu Masarykovy akademie práce dobrovolná společnost, která se normalizací začala zabývat rovněž. Tento vývoj završil v roce 1928 vznik Československé normalizační společnosti, která kromě činností uvnitř republiky začala rozvíjet i aktivity na mezinárodní úrovni.
V roce 1951 bylo vydáno nařízení vlády č.48 o technické normalizaci, které provádělo některá ustanovení zákona č.261/1949 Sb., o organizaci výzkumnictví a technického rozvoje. Nařízení stanovilo, že „ technická normalizace vytváří technické normy, které jednotně určují zejména tvary, rozměry, druhy, jakost, třídění, provedení, bezpečnost, zkoušení a označování výrobků, názvy, technické dodací a přejímací podmínky pro materiál, výrobky, zařízení, plodiny, jakož i práce a služby technického rázu.“
Toto nařízení včetně zákona, který provádí, bylo ještě v padesátých letech minulého století nahrazeno novelami.

Technický rozvoj a vliv evropské integrace

Prudkým rozvojem nových technologií se ukázalo, že přestává být celý systém perspektivní, stává se nepřehledný a ztrácí funkci. Proto se v rámci Evropské unie přijala nová koncepce, vycházející ze zásad stanovených v článku 100 a 118 Římské dohody z roku 1956. Na základě těchto zásad jsou zpracovávány směrnice  a ty jsou zaváděny jako zákony do právních systémů jednotlivých zemí.
Evropské a následně i české technické normy, týkající se bezpečnosti strojů a zařízení vycházejí ze základních norem typu A, kterými jsou EN 292-1 a EN 292-2.
Normy typu A jsou základní bezpečnostní normy, uvádějící základní pojmy a zásady pro projektování a všeobecné aspekty, které mohou být aplikovány na všechny  stroje a zařízení.
Normy typu B jsou skupinové bezpečnostní normy. Zabývají se jedním bezpečnostním aspektem (hluk, bezpečná vzdálenost, teplota povrchu apod.) nebo jedním typem bezpečnostního zařízení (blokovací zařízení, ochranné kryty aj.), který může být použito pro široký rozsah strojů.
Třetí skupinou technických norem, týkající se bezpečnosti strojů, je skupina C. Normy v této skupině stanoví detailní požadavky pro jednotlivé skupiny strojů nebo zařízení.
Harmonizace evropských norem (EN) v systému norem České republiky probíhá formou ČSN EN, popřípadě jako ČSN EN ISO. Pro zavádění evropských norem do národních normalizačních soustav a zrušení norem konfliktních existují poměrně přísné časové limity. Obvykle je to šest měsíců od schválení příslušné evropské normy.

Současnost a budoucnost české technické normalizace

Pro oblast technické normalizace je v České republice klíčový zákon č.22/1997 S., o technických požadavcích na výrobky, a o změně a doplnění některých zákonů. Uvedeným zákonem a na něho navazujícími novelami se legislativa ČR v oblasti technických zařízení harmonizovala s legislativou Evropské unie.
Technické předpisy ve smyslu zákona jsou právní předpisy, vyhlášené ve Sbírce zákonů České republiky obsahujícím především technické požadavky na výrobky. Norma ČSN, kterou je podle zákona dokument označený, se stává harmonizovanou normou ČSN EN, je-li určena pro splnění technických požadavků, vyplývající z technického předpisu. Ve většině případů připravované technické předpisy vycházejí ze směrnic EU a harmonizované normy bývají většinou převzatými evropskými normami.
Význam technické normalizace je pro mezinárodní obchod neoddiskutovatelný. Z pohledu výrobců technických zařízení má však vedle technických zařízení i negativní stránku. Splnění bezpečnostních požadavků je obvykle provázeno i zvýšenými výrobními náklady. K omezení těchto nepříznivých okolností může dojít dvěma způsoby.
Tím prvním je účast zástupců výrobců v mezinárodních technických komisích, které zpracovávají návrhy norem. Tím druhým způsobem je znalost trendů ve vývoji požadavků obsažených v připravovaných technických normách. Požadavky bývají známy již jeden až dva roky před schválením normy a tak se dobrá informovanost stává bezesporu významnou konkurenční výhodou.

Autor:
Ing. Miloš Paleček, CSc., VÚBP

TISKNOUT | POSLAT MAILEM