Bezpečnost práce

Je infarkt na pracovišti pracovním úrazem?

18.05.2005 | ZDROJ: Sondy | AUTOR:

Posuzování infarktu jako pracovního úrazu je možné za předpokladu, že nastal v přímé souvislosti s plněním pracovním úkolů. Z hlediska nároku na odškodnění přichází často ke slovu soud, jehož rozhodování nebývá právě jednoduché.

KLÍČOVÁ SLOVA: úrazy, odškodňování

Co se platí při pracovním úrazu

Zákoník práce stanoví, že zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, je zaměstnavatel povinen poskytnout:

• náhradu za ztrátu na výdělku,
• náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,
• účelně vynaložené náklady spojené s léčením a
• náhradu věcné škody.

Předpokladem k tomu, aby se vám všech těchto odškodnění dostalo, je příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a pracovním úrazem. Je zřejmé, že ne každý úraz zaměstnance je pracovní úraz a že ne za každý úraz odškodnění náleží.

Pracovní úraz je, když....

Pracovní úraz můžeme definovat jako porušení zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevním vlivům. Tato definice pracovního úrazu vyplývá ze soudní praxe, v zákoníku práce žádnou definici pracovního úrazu nenajdeme. Najdeme tam však, že pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

Důležité pro nárok na odškodnění tedy je, aby se úraz stal při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Plněním pracovních úkolů je:

• výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru,
• jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele,
• činnost, která je předmětem pracovní cesty.

Plněním pracovních úkolů je také činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace (popřípadě rady zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), popřípadě i činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele. Takovým úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět ovšem úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou. Za činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů se považuje také školení zaměstnanců zaměstnavatele organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti.

Z uvedeného tedy vyplývá, že například zraníte-li se cestou do práce, po zaměstnavateli žádné odškodnění žádat nemůžete. Zraníte-li se cestou na oběd, půjde o pracovní úraz jen v případě, že tato cesta byla konána v objektu zaměstnavatele. Pokud byste utrpěli úraz cestou na oběd mimo objekt zaměstnavatele, nešlo by o pracovní úraz a nevnikl by tak nárok na odškodnění zaměstnavatelem. Jestliže se zraníte přímo při stravování (například se píchnete vidličkou), o pracovní úraz nejde.

Každý úraz je potřeba nahlásit

V každém případě pracovní úrazy nepodceňujte. I zdánlivě neškodné zranění může přerůst ve vážné poškození zdraví, které ovlivní vaše budoucí pracovní zařazení. Proto každý úraz, který se vám v práci přihodí, nahlaste svém nadřízenému a žádejte jeho zápis do knihy úrazů. Jestliže budete kvůli pracovnímu úrazu v pracovní neschopnosti delší než tři dny, musí zaměstnavatel sepsat záznam o úrazu a jedno vyhotovení vám předat. Stále platí, že co je psáno, to je dáno, a že v případném soudním sporu hraje každé svědectví (tedy i listinné) důležitou roli.

Puklé srdce je právní oříšek

V případě infarktu (nebo obdobných dějů jako jsou mozková mrtvice a jiné cévní příhody) vznikají pochybnosti, jestli jde o pracovní úraz nebo ne. Podle soudní praxe pracovním úrazem není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které jsou svou povahou krátkodobé – konkrétně jde o to, že zaměstnanec je při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle či nadměrně svou námahu. Tato námaha je pak přímou příčinou infarktu. Přitom nemusí jít o jedinou příčinu, ale stačí, když jde o jednu z nich, pokud to je příčina důležitá, podstatná a značná. Soudy posuzují stejně námahu z tělesné i duševní práce.

Při rozhodování, zda je infarkt pracovním úrazem, se tedy zjišťuje, jestli nastal při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje meze obvyklé, každodenně vykonávané práce, nebo je sice konán v hranici obvyklé těžké práce, ale za nepříznivých okolností, anebo se sice pohybuje v hranici obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organizmus zaměstnance není přizpůsoben anebo na niž svými schopnostmi nestačí.

Například zaměstnanec dostal infarkt, když se dozvěděl, že nadřízený odvolal z funkce jeho kolegu. Soud rozhodl, že se nejedná o pracovní úraz, protože k poruše zdraví nedošlo v důsledku duševního vypětí vyvolaného nadměrným pracovním zatížením, ale z jiných důvodů.

Na druhou stran byl jako pracovní úraz uznán infarkt revizora, který na ulici honil černého pasažéra. Soud přijal závěr, že vzhledem k pracovní náplni je nutno běh za cestujícím za účelem zjištění jeho totožnosti považovat za náhlé vypětí sil, velkou námahu a nezvyklé úsilí, které přesahuje hranici každodenní vykonávané práce.

A do třetice nejtypičtější příklad – zaměstnanec dostal infarkt, když se snažil vytáhnout kus betonu z jámy. Závěr soudu závisí na tom, jaké práce vykonával před úrazem, zda a jak dlouho konal práce kopáče a na lékařském znaleckém posudku, zda organizmus zaměstnance byl práci kopáče přizpůsoben nebo ne. Rozhodující jsou tedy znalecké posudky. Při zdánlivě stejném případu jednou soud rozhodne, že jde o pracovní úraz, podruhé rozhodne opačně.

Při hodnocení znaleckého posudku soud nemůže přezkoumávat jejich věcnou správnost. Pokud mají soudci pochybnosti, mohou znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval posudek nový. Není také vyloučeno, aby soudci ustanovili znalce jiného, jenž by věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku. Znalci tedy posuzují skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí. Vyjadřují se z hlediska své odbornosti – oni sami nemohou právně posoudit, jde-li o pracovní úraz či nikoli. Toto rozhodnutí může učinit jenom soud.

ZDROJ:
Je infarkt na pracovišti pracovním úrazem? Sondy, č. 16, 2005.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM