Bezpečnost práce

Organizace práce a pracovních postupů při práci související s chovem zvířat

20.12.2011 | ZDROJ: Zpravodaj SÚIP č. 4/2011 | AUTOR: Šimek Stanislav

U subjektů zabývajících se chovem zvířat je v povědomí stále zafixován mylný názor, že platná legislativa v podobě nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat, se vztahuje pouze na činnosti zaměřené na využívání zvířat pro jejich užitkové vlastnosti.

KLÍČOVÁ SLOVA: súip, zvířata, pracovní postupy

Jak vyplývá ze znění § 1 výše uvedeného nařízení vlády, vztahuje se tento předpis vedle pracovních činností zaměřených na využívání zvířat pro jejich užitkové vlastnosti i na další činnosti, jakými jsou plemenitba, výcvik, sportovní, kulturní, vzdělávací, pokusné nebo vědecké účely, které zahrnují vlastní chov a odchov, péči o výživu a krmení a péči o životní podmínky a ochranu zvířat. Jedná se tedy v oblasti chovu o celou řadu činností bez ohledu na využití pouze užitkových vlastností zvířat.

Rád bych ke zmiňovanému nařízení vlády č. 27/2002 Sb. uvedl, že je platným předpisem, přestože se jedná o prováděcí předpis k § 134e odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb. Tato skutečnost vede v mnoha případech zaměstnavatele k mylnému názoru o jeho neplatnosti. V této souvislosti si je třeba připomenout skutečnost vyplývající z § 23 zákona č. 309/2006 Sb., kdy do vydání prováděcích právních předpisů k provedení § 2 odst. 2, § 4 odst. 2, § 5 odst. 2, § 6 odst. 2 a § 7 odst. 7 se postupuje právě podle nařízení vlády č. 27/2002 Sb.

Další chybou při stanovení konkrétních pracovních postupů je, že se zaměstnavatelé v mnoha případech omezují pouze na stanovení jakýchsi pracovních náplní či časových snímků práce svých zaměstnanců bez ohledu na existující rizika a jejich následné eliminace. Konkrétní pracovní postupy tak nejsou stanoveny a zaměstnanci pak postrádají jasná pravidla vedoucí k minimalizaci existujících rizik při chovu zvířat s ohledem na rizikové činnosti, při kterých by měla být věnována zvýšená pozornost zvířatům uvedeným v § 2 odst. 1 výše uvedeného nařízení (např. při havarijních situacích, u nových zvířat nebo zvířat přicházejících do dosud nepoznaného prostředí, zvířat poraněných nebo postižených následky poranění, v době říje atd.).

V pracovních postupech je třeba vycházet z podmínek prostředí, ve kterém jsou zvířata chována, vzít v úvahu možnosti fixace zvířat, např. u velkých hospodářských zvířat stanovit jasná pravidla fixace s ohledem na technické řešení ustájení (fixační kotce, naháněcí uličky, samovázací zábrany...).

Důležitým aspektem vedoucím k minimalizaci rizik při práci se zvířaty je určení dostatečného počtu zaměstnanců, kteří se budou účastnit daných pracovních operací (veterinární zákroky, inseminace, odrohování atd.) a jejich vybavení potřebnými pracovními pomůckami. Vedle otázky počtu by měla být řešena i otázka, kteří zaměstnanci budou určeni pro konkrétní úkony. Při práci se zvířaty je k eliminaci rizik nezbytné, aby se jednalo o osoby, na které jsou zvířata zvyklá (ošetřovatelé), a minimalizoval se tak nástup stresových reakcí s následkem nepředvídatelného chování ze strany zvířete.

Ke stanovení konkrétních pracovních postupů práce je třeba přistupovat již ve fázi vypracování projektové dokumentace nově budovaných či rekonstruovaných objektů určených pro chov zvířat, včetně uvážení technologie chovu a použitých technických prostředků.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM