Bezpečnost práce

K zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

02.01.2004 | ZDROJ: Sociální politika | AUTOR: Samková A., Mráz P.

Trochu o historii státního dozoru nad bezpečností práce v ČR, ale především o úloze odborových orgánů pokud jde o kontrolu BOZP.

KLÍČOVÁ SLOVA: bezpečnost práce, dozor státní odborný, odbory

Kvalita života člověka se odvíjí kromě jiného i od konkrétní práce, kterou vykonává a od podmínek, za nichž je prováděna. Je-li vykonávána za příznivých podmínek, za nichž je prováděna. Je-li vykonávána za příznivých podmínek, přináší člověku uspokojení, zvyšuje jeho pracovní výkonnost a nejenže nevede k poškozování jeho zdraví, ale může zdraví i prospívat. Práce v nevyhovujících pracovních podmínkách anebo v nepříznivém pracovním prostředí však často vede k poškození zdraví. Proto je tato oblast předmětem zájmu odborů, vlád i mezinárodních organizací. Při kontrole dodržování platné legislativy zaměřené na ochranu pracovníků hrají vedle státem zřízených institucí důležitou roli rovněž odbory.

Náklady na poškození zdraví vzniklého v souvislosti s výkonem práce jsou velmi vysoké. V některých zemích byly propo-čteny takto vzniklé ekonomické ztráty na 3-5 % hrubého domácího důchodu a celkové finanční ztráty mohou dle odhadů dosahovat 10 až 15 %, jestliže jsou započteny ztráty vznikající zkrácením pracovního věku, onemocněním nebo úmrtím vyškolených a vysoce produktivních zaměstnanců (World Development Report 1993, CET Report 1995). K tomu je však třeba připočíst další ztráty, které vznikají v souvislosti s poškozením zdraví zaměstnanců jejich rodinným příslušníkům, a to nejen finanční. Další nemalé prostředky společnost vynakládá na vytváření podmínek pro začleňování osob se zdravotním postižením zpět do zaměstnání a do společnosti.

ROLE EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI

Evropská unie si uvědomuje význam bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro další rozvoj celé sociální politiky, a proto přijímá legislativní i nelegislativní opatření k synchronizaci sociální ochrany zaměstnanou s požadavky na další rozvoj hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti. Dosavadní zkušenosti ukazují, že pouze za podmínek účelného doplňování již přijatých opatření a zvyšování úrovně spolupráce jednotlivých zemí lze dosáhnout cílů stanovených v oblasti sociální soudržnosti a finanční udržitelnosti systémů. Významnou skutečností v tomto smyslu bylo přijeti Jednotného evropského aktu v roce 1987 (článek 118a), ve kterém je obsažen závazek Společenství podporo-
vat sociální dimenzi jednotného trhu přijímáním směrnic obsahujících minimální požadavky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Všechny zásady, které se týkají této oblasti, byly zahrnuty do nové Amsterodamské smlouvy (článek 137).

Aby bylo možné lépe prosazovat princip udržitelného rozvoje i v České republice, je nezbytné provést změny v politice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které vyplývají z procesu transpozice práva Evropských společenství a jeho implementace v naší zemi, a vyžadovat důsledné dodržováni národních právních předpisů. Problémem naší vnitrostátní právní úpravy v této oblasti je velký počet vzájemně neprovázaných právních předpisů, které jsou vydávány jednotlivými ministerstvy, popř. ústředními orgány státní správy v rámci jejich působnosti.

K lepší koordinaci legislativní i nelegislativní činnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a k vyšší úrovni spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy a ostatními ústředními orgány státní správy by měla sloužit Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci zřízená usnesením vlády č. 858 ze dne 3. září 2003. Ve své činnosti bude vycházet z Národní politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci schválené usnesením vlády č. 475 ze dne 19. května 2003 a z Národního akčního programu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci připravovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí k projednání ve vládě.

EVROPSKÁ UNIE VYŽADU JE DODRŽOVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Významným prvkem integrace evropských států je kromě jiného zajištění určité úrovně národní právní úpravy základních vztahů i v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která se promítá do požadavků Evropské unie na přistupující státy včetně České republiky, jež se týkají dokončení transpozice příslušných směrnic Evropské unie a nabytí jejich účinnosti ke dni vstupu těchto zemí do tohoto společenství států, tj. k 1. květnu 2004.

Přistupující státy musí zajistit transpozici směrnic a jejich implementaci do národního práva, a to bez ohledu na specifické podmínky a vlastní ekonomické a lidské zdroje. Podle požadavků Evropské unie lze jednotlivé směrnice považovat za transponované a implementované pouze tehdy, pokud je v požadovaném období plně dosaženo výsledku požadovaného v dané směrnici. Důvodem je snaha předejít možné diskriminaci jednotlivých subjektů v případě odlišných právních režimů v různých členských státech. Proto Evropská komise obezřetně sleduje, jak je zajištěna náležitá aplikace, dodržování a efektivní vymahatelnost přijatých opatření v jednotlivých členských státech.

ORGÁNY OPRÁVNĚNÉ K ZAJIŠŤOVÁNÍ VYMAHATELNOSTI PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

V České republice má zajišťováni vymahatelnosti právních norem v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dlouhou tradici, která se datuje již od poloviny 19. století. Vývoj probíhal od ustavení živnostenských inspektorů říšským zákonem č. 117/1883 a pokračoval ve zcela změněné podobě po
2. světové válce, kdy byl svěřen zákonem č. 67/1 951 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, závodním a dílenským inspektorům práce. Výkon dozoru nad dodržováním v této oblasti byl tehdy přenesen ze státních úřadů na odborové orgány. Vzhledem k tomu, že dozor odborových orgánů neměl působnost v některých odvětvích, např. v zemědělství, byly v té době položeny základy pozdější roztříštěnosti dozoru v této oblasti. Kompetence, které byly rozděleny v oblasti dozoru na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mezi několik orgánů a institucí, se ve změněné podobě v této oblasti udržely dodnes. V současné době je výkon státního dozoru v této oblasti svěřen zvláštními zákony především orgánům a organizacím státního odborného dozoru (zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečnosti práce, v platném zněni) a orgánum ochrany veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění).

KONTROLA BEZPECNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRACI ODBOROVÝMI ORGÁNY

Roztříštěnost právní úpravy působnosti jednotlivých orgánů dozoru v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neuspokojivý vývoj v oblasti pracovních úrazů a nemocí z povolání a legislativní změny v této oblasti v ostatních evropských státech vedly k přijetí nové hmotněprávní úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zákoně č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ale i právní úpravy, týkající se výkonu dozoru v této oblasti. Významný byl i politický tlak na ČSR ze strany Mezinárodní organizace práce, která na členských státech požadovala, aby ratifikovaly Úmluvu č. 81, o inspekci práce, schválenou v roce 1947 a přizpůsobily jí stávající národní právní úpravy inspekce bezpečnosti práce. Přestože Česká republika již promítla řadu požadavků této úmluvy do platných právních předpisů, dodnes nebyl tento dokument ČR ratifikován. V souladu se zákoníkem práce byla odborovým orgánům uložena nová funkce, a to výkon společenské kontroly v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která je v zákoníku práce obsažena dodnes. Právo kontroly, kterým podle zákoníku práce odborové orgány disponují, patří k jejich základním oprávněním. Rozsah tohoto oprávněni v rozhodující míře vymezuje ustanovení § 22 a § 136 zákoníku práce, v návaznosti na ustanovení § 18 odst.1, 2 písm. g), § 18b odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. f), h) a § 272 zákoníku práce.

Až do roku 2001 poskytovalo odborovým orgánům finanční prostředky na úhradu nákladů za výkon této kontrolní činnosti Ministerstvo financí ze státního rozpočtu z kapitoly Všeobecná pokladní správa. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí je podle ustanovení § 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy pro bezpečnost práce, bylo rozhodnuto převést tuto agendu na Ministerstvo práce a sociálních věcí. K zajištění této agendy a v návaznosti na zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovilo pro tuto oblast v dohodě s odborovými orgány „Zásady pro úhradu nákladů vzniklých odborovým orgánům podle ustanovení § 136 zákoníku práce".

ÚHRADA NÁKLADŮ

Na základě ustanovení § 136 zákoníku práce mají odborové orgány právo vykonávat kontrolní činnost nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů.
Otázku úhrady nákladů na tuto činnost upravuje ustanovení § 136 odst. 3 zákoníku práce, kde je stanoveno, že náklady vzniklé výkonem této kontrolní činnosti hradí stát. Úhrada nákladů vzniklých odborovým orgánům je rozpočtovým výdajem ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Podle uvedeného zákona se z prostředků státního rozpočtu hradí „další výdaje stanovené zvláštním zákonem", kde zvláštním zákonem v tomto případě je zákoník práce. Celkový objem finančních prostředků, který může Ministerstvo práce a sociálních věcí na tento účel použít v daném rozpočtovém roce, je však limitován částkou schválenou ve státním rozpočtu České republiky.

Na úhradu nákladů „vzniklých výkonem kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci" dle ustanovení § 136 zákoníku práce se neposkytují finanční prostředky předem. Uhrazeny mohou být pouze náklady na činnost pracovníků (inspektorů) provádějících tyto kontroly. Jedná se o náklady skutečně vzniklé těm odborovým orgánům, které kontrolu vykonávají. Ministerstvo práce a sociálních věcí uzavírá s odborovými orgány smlouvy na dobu určitou, a to vždy do konce příslušného kalendářního roku, jejichž předmětem je úhrada prokazatelně vynaložených nákladů na výkon kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Poskytnuté finanční prostředky mohou odborové orgány použít pouze na úhradu nákladů vzniklých u svazových inspektorů bezpečnosti práce vykonávajících kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů.

Finanční prostředky ze státního rozpočtu lze použít na:

• mzdy a s tím související sociální a zdravotní pojištění,
• nemateriální výdaje, jako je cestovné, stravné a ubytování dle zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů,
• nájemné,
• telefonní a jiné poplatky,
• poplatky za poštovní služby,
• nezbytné pracovní pomůcky spojené s přípravou, výkonem a realizací kontroly a prevence,
• úhradu nákladů za školeni a semináře pro svazové inspektory bezpečnosti práce.

Po skončení kalendářního roku odborový orgán, jemuž byly poskytnuty finanční prostředky, vyhotoví v rámci účetní závěrky vyúčtování celkového objemu těchto prostředků. V tomto termínu odvede také případnou částku poskytnutých finančních prostředku, na které mu nevznikl dle ustanovení § 136 odst. 3 zákoníku práce právní nárok, zpět na depozitní účet Ministerstva práce a sociálních věci. Současně s vyúčtováním předloží odborový orgán Ministerstvu práce a sociálních věcí souhrnnou zprávu o vyhodnocení kontrolní činnosti za příslušný kalendářní rok, kde zejména uvede počet kontrol, počet šetřených pracovních úrazů a nemocí z povoláni včetně zprávy, jak odborové orgány naplňují svá práva daná ustanovením § 136 odst. 1 písm. c) a d) zákoníku práce.

ÚLOHA MINISTERSTVA PRÁCE A SOCIALNICH VĚCI

Ministerstvo práce a sociálních věcí ověřuje v souladu se zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, věcnou správnost poskytnutí finančních prostředků ze státního rozpočtu. Dále má právo a povinnost zároveň vykonávat u příjemce (odborového orgánu) veřejnosprávní kontrolu finančních prostředků před jejich poskytnutím, v průběhu jejich použití a následně po jejich použití. Za tímto účelem zpracovává MPSV každoročně harmonogram těchto kontrol u vybraných odborových orgánů, které obdržely od ministerstva finanční prostředky na úhradu této činnosti. Ode dne převzetí gesce od Ministerstva financi, tj. od konce roku 2001, bylo MPSV uskutečněno ke dni 31. října 2003 celkem 13 kontrol, a to z celkového počtu 17 odborových orgánů, se kterými ministerstvo uzavírá příslušné smlouvy o poskytnutí finančních prostředků. Další 3 konkrétní akce se do konce letošního roku ještě připravují. Z výsledků kontrol vyplývá, že se vesměs jedná o zjištění nedostatků účetního charakteru.

Při vynakládání finančních prostředků na kontrolní činnost nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je kladen důraz na to, aby odborové orgány dbaly maximální hospodárnosti. V roce 2001 byla pro odborové orgány na tuto jejich činnost schválena ve státním rozpočtu částka ve výši 32 mil. Kč. Pro rok 2002 byla schválena ve stejné výši, ale v roce 2003 již byla navýšena na 36 mil. Kč.

O finanční prostředky z kapitoly Ministerstva práce a sociálních věci může požádat kterýkoliv odborový orgán nebo odborová organizace, která má právní subjektivitu a která má ve stanovách uvedeno, že provádí kontrolní činnost nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle ustanovení § 136 zákoníku práce. V návaznosti na provádění kontrolní činnosti jsou odborové orgány oprávněny podle ustanovení § 136 odst. 3 zákoníku práce požadovat na státu úhradu skutečných nákladů vzniklých výkonem této činnosti.

Kromě toho zákoník práce ukládá zaměstnavateli určité povinnosti týkající se zajišťování jejich spolupráce se zástupci zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Podle ustanovení § 25c odst. 4 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen kromě jiného vytvořit  zástupcům zaměstnanců na svůj náklad podmínky pro řádný výkon jejich činnosti a podle ustanovení § 136a odst. 5 zákoníku práce je povinen příslušným odborovým orgánům a zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zajistit školení, jež jim umožní řádný výkon jejich funkce, a zpřístupnit jim právní a ostatní předpisy k zajištění výkonu jejich činnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

OBSAH KONTROLNÍ ČINNOSTI ODBOROVÝCH ORGÁNŮ

Odborové orgány při výkonu kontrolní činnosti nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci u jednotlivých zaměstnavatelů především ověřují a kontrolují, jak jsou u těchto zaměstnavatelů plněny úkoly k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Mezi nejčastěji se vyskytující nedostatky na straně zaměstnavatelů, které svazoví inspektoři zjišťují při kontrolách,
především patří:

• nevypracované zhodnocení rizik a přijetí opatření k jejich eliminaci,
• absence evidence pracovní doby včetně přestávek na jídlo a oddech,
• chybějící či nedostatečná školení zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,
• neprůkaznost uskutečnění vstupních a periodických školení zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,
• chybějící ověření znalostí a s tím související dokumentace o školení pracovníků,
• nedostatečná odborná způsobilost zaměstnanců k provádění odborných činností, zejména u obsluhy technických zařízení,
• chybějící nebo nedostatečně dokladované předepsané periodické revize a kontroly vyhrazených technických zařízení, případně prošlé lhůty revizí a kontrol,
• podceňování problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v kolektivních
  smlouvách, zvláště pak v otázce pracovní doby, přestávek, práce ve dnech pracovní-
  ho klidu apod.,
• používání nevhodného sedacího kancelářského nábytku, osvětlení kancelářských prostor, nedostatečné větrání atd.,
• neprovádění pravidelných zdravotních prohlídek zaměstnanců,
• neuvádění množství a druhu čisticích prostředků k osobní hygieně v seznamech osobních ochranných pracovních prostředků, přičemž zaměstnanci si je nakupují z vlastních prostředků a teprve potom se provádí jejich proplácení proti účtu.

Odborové orgány jsou přirozeným zástupcem zaměstnanců v oblasti pracovněprávních vztahů, mezi které problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci neodmyslitelně patří. V České republice došlo po roce 1989 k zásadním změnám ve všech oblastech života společnosti a před odborové orgány jsou postaveny jiné a nové úkoly, které vyplývají z nových ekonomických a hospodářských vztahů. Mnoho zaměstnavatelů má často problémy s řízením podniku a péče o bezpečnost a zdraví při práci je odsouvána a zanedbávána. V podnicích, ve kterých funguje odborová organizace, je větší předpoklad prosazení požadavků zaměstnanců v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci než v podnicích bez odborové organizace. Proto bude Ministerstvo práce a sociálních věci i nadále výše uvedenou činnost odborových orgánů podporovat a usilovat v této oblasti o jejich větší spolupráci s orgány státního odborného dozoru, a to i za složité situace související s reformou veřejných rozpočtů v ČR.

ZDROJ:
Samková, A. – Mráz, P.: K zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Sociální politika č. 12 (2003), s. 13-15.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM