V Evropě se hraje o délku pracovní doby

Jednání o nových pravidlech pro délku pracovní doby v Evropské unii skončila patem. Ministři práce a sociálních věcí členských zemí se nedokázali dohodnout. Jablkem sváru jsou i nadále výjimky z limitu maximálně 48 pracovních hodin týdně.

Celý problém nastal před lety, kdy si možnost individuálních dohod mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem mimo stanovený limit jako první vymohla V. Británie. S postupem času se výjimky rozšířily do 20 z 25 členských zemí EU. Po ročním vyjednávacím martyriu se evropská pětadvacítka rozdělila na dva tábory, které disponují dostatečným počtem hlasů na to, aby zablokovaly jakékoli rozhodnutí.

Jeden z táborů vedený španělským ministrem Jesúsem Calderou nesouhlasí s nekonečným prodlužováním výjimek, které odporují evropské směrnici, jejímž smyslem je chránit zdraví zaměstnanců. Směrnice by měla obsahovat pevné datum, jehož vypršením by všechny dosud udělené výjimky skončily. Druhý tábor v čele s britským zástupcem Alistairem Darlingem to považuje za nepřijatelné. Uznává sice, že většina zaměstnanců nebude chtít pracovat déle než 48 hodin týdně, ale ostatní by prý měli mít právo na individuální výjimku. A to je pro Londýn zásadní stanovisko, které navíc podporuje většina postkomunistických členů EU, včetně Slovenska. V Británii využívá výjimek až 16 procent zaměstnanců.

Náš eurokomisař Vladimír Špidla mezitím varoval ministry, že současný patový stav umožňuje zaměstnancům v krajním případě strávit v práci i 78 hodin týdně. Český zákoník práce však povoluje maximální pracovní dobu 40 hodin týdně.

Směrnice ohrožují evropský sociální model

Do poněkud nesourodé diskuse zasahují pochopitelně i evropské odbory, které s prodlužováním pracovní doby zásadně nesouhlasí. Stanovisko ČMKOS k této otázce pro Sondy okomentoval její místopředseda Zdeněk Málek.

„Návrh evropské směrnice o úpravě pracovní doby znamená její prodloužení za stejnou mzdu, v některých případech i za nižší. Snahy Evropského parlamentu vylepšit kompromis v návrhu směrnice o službách na vnitřním trhu i směrnice o pracovní době v praxi znamenají útok na evropský sociální model. Středopravá vláda v Česku bude ochotně prosazovat návrh směrnice o pracovní době. Například tzv. op-aut, kdy se zaměstnavatel se zaměstnancem domluví na libovolně dlouhé pracovní době. Nebo že pracovní pohotovost nebude součástí pracovní doby a referenční období pro výpočet průměrné pracovní doby se prodlouží například na dva roky. To vše představuje zhoršení podmínek pro kolektivní vyjednávání o těchto otázkách. Je to zřejmě i v rozporu s mezinárodními úmluvami MOP o délce pracovní doby. Kdyby se původní návrh ujal, tak v Evropě zavládnou asijské poměry.

ČMKOS o těchto záležitostech jednala s minulou vládou a odmítla ustanovení návrhu evropské směrnice o úpravě pracovní doby. Bude o tom jednat s jakoukoli vládou. Zastává stejné stanovisko jako Evropská odborová konfederace, která se snažila ministrům práce EU vysvětlit, že názor 60 milionů evropských odborářů na tuto otázku je odlišný od toho, který do návrhu revidované směrnice dala Evropská komise. Unie se však stále více liberalizuje a ustupuje od vlastních smluv. Proto nelze vyloučit, že na podzim evropské odbory zorganizují akci podobnou demonstraci ve Strasburku, kde se dožadovaly, aby i jejich názor byl vzat v úvahu ve směrnici o službách na vnitřním trhu.“

ZDROJ:
V Evropě se hraje o délku pracovní doby. In Sondy [online]. Praha : ČMKOS, 2006 [cit. 2006-06-20]. Dostupný z WWW: <http://www.tydenik-sondy.cz/verze2006/index.php?tid=n&cislo=200623&clanek=2006230104>.