Tři otázky pro Profesionála BOZP

Zdroj: 

Jaké mají názory na současnou BOZP, jak hodnotí českou legislativu BOZP a s jakými problémy se při své práci potýkají? Vítězové soutěže pro odborně způsobilé osoby v prevenci rizik PROFESIONÁL BOZP odpovídali na otázky naší redakce. Letos se můžete přihlásit do 2. ročníku soutěže PROFESIONÁL – KOORDINÁTOR BOZP NA STAVENIŠTI, která se s Profesionálem BOZP střídá. Její uzávěrka je 31. července 2018.

Soutěž pořádá Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i., ve 2 kategoriích - A. pro fyzické osoby provádějící úkoly v prevenci rizik v pracovněprávním vztahu a B. pro osoby samostatně výdělečně činné provádějící úkoly v prevenci rizik jako službu mimo pracovněprávní vztahy. Na naše otázky odpověděli vítězové v kategorii A. První ročník soutěže v roce 2012 vyhrál Tomáš Neugebauer. Ve svém projektu zpracoval osnovu motivačního školení BOZP zaměstnanců Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, zaměřil se na podporu vytváření pozitivního přístupu k prevenci rizik, dálkový přístup k informacím o BOZP a na tvorbu propagačních a osvětových materiálů. Vítězem 2. ročníku se stal Jiří Tilhon, který zpracoval ve společnosti ELLA-CS projekt na nové pracoviště s ředidly, zajištěné laminárním boxem, odvětráním a rekuperací par. Součástí projektu bylo zřízení nové provozovny – střediska sterilizace a její zahrnutí do zavedeného integrovaného systému řízení bezpečnosti práce. Ve 3. ročníku uspěl Heřman Riedel ze společnosti Linde Gas (ten na otázky neodpověděl) a nejnovějším Profesionálem BOZP z roku 2017 je Michal Bystrianský, technik BOZP a PO pro společnost Saint – Gobain Adfors CZ, závod Hodonice. Vytvořil obsáhlý materiál zahrnující opatření BOZP pro širokou škálu činností týkajících se čištění strojů, výškových prací a chemických látek.

Jak hodnotíte legislativu BOZP?

Tomáš Neugebauer: Sám jsem měl několikrát možnost navrhnout změny v právních předpisech týkajících se zajištění BOZP. Díky tomu vím něco málo o tom, jak složitá je cesta vzniku takového předpisu. Některé mé návrhy se podařilo realizovat, jiné nikoliv. Z těch, které se nepodařilo zapracovat do konečného návrhu právního předpisu, nejvíce lituji návrhů, jež měly upevnit postavení odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik.

Konkrétně mám na mysli návrhy, které byly obdobou obsahu pracovnělékařských služeb – obsah povinností odborně způsobilé osoby (obdoba § 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb.) a minimální doby potřebné pro výkon činnosti odborně způsobilé osoby (obdoba přílohy č. 1 uvedené vyhlášky). Nejednalo se o nic zcela revolučního. Obsahy výkonu činností jsou upraveny v právních předpisech i v jiných oblastech, než jsou pracovnělákařské služby, například v požární ochraně, jež by v mnohém mohla být zajištění BOZP vzorem. Navíc, můj návrh vycházel ze staršího návrhu zákona o poskytování služeb v BOZP (z roku 2004) a z nezávazných BTP 0011/01 dnes již zrušeného Českého úřadu bezpečnosti práce. Bohužel ani po těch letech se nepodařilo tuto, nejen podle mého názoru pro praxi prospěšnou myšlenku, prosadit. Místo toho byla odborně způsobilým osobám stanovena povinnost vést chronologický seznam smluvních vztahů o výkonu své činnosti. Jen pro dokreslení, u jedné společnosti poskytující služby v BOZP, musí její zaměstnanec, OZO, poskytnout služby 45 až 50 zákazníkům měsíčně.

Ještě bych zmínil jeden příklad toho, co se mi nelíbí. Jedná se o takový český evergreen. Je jím systém zákonného pojištění zaměstnavatele pro případ své odpovědnosti za pracovní úraz nebo nemoc z povolání, který je „zakonzervován“ současně platným zákoníkem práce (ustanovující řídit se § 205d zrušeného zákoníku práce a vyhláškou MF č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vzpomínám si, že tento systém byl vytvořen jako prozatímní na přechodné období (před 25 lety!).

O nevhodnosti tohoto systému si myslím není nutné se zde rozepisovat. Raději uvedu jednu perličku, o níž se domnívám, že vhodně doplňuje uvedené. Za druhé světové války bylo německými úřady vyhodnoceno, že v Praze je pro pokrytí důležitých objektů málo hasičských stanic. Proto bylo v roce 1942 rozhodnuto, že na dobu války bude vybudováno sedm dřevěných provizorních stanic (maximální životnost provedené konstrukce deset let). Poslední z nich stále slouží svému účelu. Předposlední, bez významnějších změn od doby války, sloužila svému účelu do roku 2000.

Jiří Tilhon: Naši legislativu hodnotím velmi kriticky. Osobně si myslím, že je pro podnikatele nepoužitelná, zmatečná, že mnoho ustanovení je více obecných než prakticky uplatnitelných. A když je zaměstnavatel uchopí dle svého vlastního přístupu (plně v souladu s požadavkem předpisu) může se mu lehce stát, že pochybí a bude se v rámci své odpovědnosti odpovídat z nedostatečně naplněného požadavku.

Zaměstnavatel nemá k dispozici jeden vůdčí právní předpis, ale na padesát předpisů různé právní síly, k nimž tvoří pozadí další desítky právních předpisů (a to již nezmiňuji technické normy, kde lze BOZP definovat u více než jednoho tisíce norem). Uvědomme si, že zaměstnavatel do 25 zaměstnanců si BOZP realizuje sám – a takových zaměstnavatelů je drtivá většina. Bez ohledu na nebezpečí, které se v jeho provozovně vyskytují. Zaměstnavatel tak může provozovat vyhrazená technická zařízení s výbušnými a zdraví škodlivými prostorami a nepotřebuje odborníka. Zato majitel prodejny oděvů (visících na ramínkách), který v rámci svého dvousměnného provozu a administrativy zaměstnává 26 lidí, takového odborníka mít musí.

Svého času v Československu existoval zákon o BOZP, ale byl roku 1965 nahrazen zákoníkem práce. A u toho zůstalo. Dnešní zákoník práce avizuje, že se BOZP věnuje hlava V. Ale důležité požadavky jsou napříč celým zákoníkem, nikoli tedy jen § 101 - 108 obsažené v hlavě V. Sám zákoník práce tak vlastně svým členěním mate své uživatele. Na zákoník práce navazuje zákon č. 309/2006 Sb., který přibližuje další podmínky BOZP. Mimo jiné definuje podmínky odborné způsobilosti. Vedle zvláštní odborné způsobilosti zavádí i nejvyšší dosažitelnou odbornost v BOZP. Tou je odborně způsobilá fyzická osoba v prevenci rizik. Pomineme-li, že jsme „ztratili bezpečáky“, důležitější je postavení této osoby. Je poradcem zaměstnavatele. Ale na rozdíl od vedoucích zaměstnanců, kteří BOZP nemusí nijak rozumět, tyto osoby BOZP rozumět musí (z logiky věci) a musí být ze svých znalostí periodicky přezkušováni (nelogické – kdo řídí nemusí být odborník a nemusí být přezkušován, kdo radí, musí být přezkušován; tj. vydáme instalatérovi výuční list a periodicky jej budeme přezkušovat, že se danou odborností živí a u koho a že jí stále teoreticky i prakticky zvládá). Nepožaduje se odborný růst, ale přezkoušení. Ani zvláštní odborná způsobilost není stanovena nejšťastněji, není stanovena vlastně vůbec. Žádný právní předpis nedefinuje, koho se tato způsobilost týká, co je jejím obsahem (v § 11 odst. 1 se uvádí, že se vztahuje na technická zařízení se „… zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví zaměstnance …“, ale nikde není uvedeno, která zařízení to jsou; zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, používá pro vymezení vyhrazených technických zařízení v § 6b odst. 1 definici: „… zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona“). A tak se v aplikační sféře vyžadují „průkazy“ o školení, které nemají oporu v žádném zákoně, přitom není zřejmé, jakou kvalifikaci by měl školitel mít.

S problematikou vyhrazených technických zařízení (a nejen s nimi) je spojen další problém. Právní předpisy zpravidla neuvádí relevantní odkazy na technické normy. Zaměstnavatel tak nemusí tušit (a nemusí mít k poradě odborníka – viz výše), že neplní nějakou povinnost. Např. ve vyhlášce č. 18/1997 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení, je v § 7 odst. 1 uvedeno, že revizní technik vykonává revize a zkoušky podle technických norem. Které to jsou, však zaměstnavatel neví a spokojí se s ustanovením § 7 odst. 4 písm. b), který stanovuje, že se jedenkrát za 9 let vykonává tlaková zkouška.

Jediným bezpečnostním předpisem je pro tuto oblast ČSN 69 0012 Tlakové nádoby stabilní – provozní požadavky, který obsahuje požadavky na provoz nádob, jejich obsluhu i zvláštní požadavky na bezpečnost provozu. Ale to zaměstnavatel – provozovatel tlakové nádoby netuší, neboť neexistuje žádný odkaz.

A tak by se dalo pokračovat takřka donekonečna. Svého času jsem na své stesky slyšel strohou odpověď: „Není politická vůle!“. Ale BOZP není o politice! BOZP je o zdraví lidí! O jistotě, že zaměstnanec každý den opustí své pracoviště živý a zdravý. To je nejvyšší odpovědností zaměstnavatele. A struktura použitelných předpisů by mu v tom měla pomoci.

Michal Bystrianský: Legislativa se hodnotí velmi těžce a nechci být soudcem práce, o jejíž pravé podstatě se dovídám až v podobě znění předpisu. Můj názor je, že oblast BOZP je v našich předpisech velmi důkladně zpracovaná a jelikož se pohybuji v nadnárodních společnostech mohu srovnat pojetí jiných zemí. Možná určitá roztříštěnost právních předpisů a nacházení souvislostí v několika na sobě závislých právních předpisů. Mnohdy i ne zcela jednotný výklad právních norem zástupci státních kontrolních orgánů.

S jakým největším problémem se při své práci potýkáte?

Tomáš Neugebauer: Za podstatný problém současného zajištění BOZP považuji, že odborně způsobilá osoba mnohdy není považována za odborného poradce zaměstnavatele v otázkách zajištění bezpečnosti práce, ale za vykonavatele zajištění BOZP. Důvodem není jen nedostatečná podpora výkonu této funkce se strany státu, ale i marketing některých firem nabízejících služby zajištění BOZP – Staňte se našim zákazníkem a starosti o BOZP můžete vypustit z hlavy, apod. To vede k tomu, že se zaměstnavatelé domnívají, že zajištění BOZP je záležitostí „bezpečáka“ a vedoucí zaměstnanec tím nesmí být zatěžován (návrat k technickému přístupu zajištění BOZP, tedy před 1. leden 2001).

Někde k tomu přistupují tak, že mají svého zaměstnance odborně způsobilou osobu pro provádění BOZP a odborné činnosti si nechávají zajišťovat dodavatelsky. Jeden příklad z praxe: OZO - zaměstnanec má u zaměstnavatele za povinnost vybavovat lékárničky potřebným zdravotnickým materiálem, vylepovat bezpečnostní tabulky, provádět vstupní školení zaměstnanců apod. Zpracování dokumentace, školení vedoucích zaměstnanců provádí nasmlouvaná externí firma.

Další problém vidím v činnosti profesních sdružení v BOZP. Ta, podle mého názoru, by měla být mnohem aktivnější, více se snažit prosazovat oprávněné zájmy, vytvářet doporučená pravidla řešení sporných otázek apod. S tím do jisté míry souvisí i nízká úroveň odborných znalostí některých odborně způsobilých osob. Na odborném shromáždění ke světovému dni bezpečnosti práce v roce 2017 v rámci svého referátu Mgr. Jaroslav Brácha uvedl, co nalezl na webových stránkách některých firem. Na závěr jen několik ukázek, jež dokreslují uvedené:

  • „Školení BOZP provádí výhradně OZO.“
  • „Postupujeme podle zákona o BOZP a zastoupíme Vás při jednání s orgány IBP.“
  • „Povinnost pořádat školení podle zákoníku práce 1 × 12 měsíců.“
  • „Součástí školení je vyhledávání a hodnocení rizik a kategorizace prací.“
  • „Zaměstnavatel odpovídá za své zaměstnance, i když nikde nemá konkrétně stanoveno, za co v BOZP odpovídá.“
  • „Nabízíme školení, které není nutným zlem, ale příjemně stráveným časem, kde se zaměstnanci i něco přiučí, ale daný čas si užijí. Neboť příjemné prostředí je pro nás prioritou, školení s námi se stane příjemnou zábavou (s dobrým jídlem a pitím).“
  • „Přebereme za Vás veškerou odpovědnost za oblast BOZP.“

Jiří Tilhon: Je to možná hůře představitelné, ale největším problémem je nepochopení vlastního BOZP. Všichni podvědomě či vědomě tuší, o co jde, všichni o BOZP mnoho mluví, ale málo se koná. Spíše se předstírá. Než aby se naplno řeklo, že někdo stanovené principy porušuje, tak se tématu raději vyhneme. Ale toto přezírání drobných nedostatků vrací navozenou kulturu BOZP vždy zpět. Mnoho „bezpečáků“ konstatuje, že v podnicích zavedlo novou a vyšší úroveň BOZP a že tento počin byl ze strany vedení daného podniku vítán; že byl management hrdý na tento posun. Ale že do dvou let se úroveň BOZP vrátila zpět. Bylo to právě onou tolerancí drobných obcházení nových pravidel, jejich důsledné nevyžadování, a to nejen ze strany středního managementu, ale i vrcholového, který se mnohdy málo ukazoval ve výrobě a nespoluvytvářel tlak na plnění nových zásad BOZP. O roli nově příchozích pracovníků pak v této souvislosti není třeba hovořit.

K naplnění podmínek BOZP při práci také nepřispívá pozdní uplatňování příslušných požadavků. Ve všech podnicích s vysokou úrovní bezpečnosti práce vědí, že uplatňování požadavků bezpečnosti práce a ochrany zdraví ve fázi návrhu nových pracovišť – tj. tam, kde se změnil přístup k BOZP, kde došlo ke změně myšlení lidí, tam není BOZP chápáno jako vrhání „klacků pod nohy“, ale jako splnění základních požadavků, které přispějí k vyšší produktivitě, k úspoře nákladů. Říci, že u malých podniků takové myšlení není uplatňováno, protože jej do hlav majitelů nikdo nevložil, by bylo příliš jednoduché. Ale měli bychom se zamyslet, kde děláme chybu. Protože bez odstranění podstaty tohoto jevu se BOZP významně nezmění – vždyť každý z nás může být zaměstnavatelem. Což mne přivedlo ke vzpomínce, že jedna z kandidátek posledních voleb vystupovala s požadavkem zrušení školení BOZP pro administrativní pracovníky! A tohle je dost možná výsledek školení všech „bezpečáků“, kteří ji kdy školili.

Takže za největší problém pokládám myšlení lidí, s potřebou jeho změny. Hrdinou nesmí být ten, kdo porušuje stanovené pracovní postupy. Hrdinou musí být ten, kdo porušování omezuje a spravedlivě postihuje (a vůbec by neškodilo více té americké kultury podporování vlastního hlídání se mezi pracovníky). Aby všichni pracovníci a jejich vedoucí věděli, že BOZP je prvořadé, aby jejich potřebám a požadavkům rozuměl TOP management, aby volání aplikační sféry chtěli naslouchat i úředníci (ne, že po roce čekání úředník oznámí, že není tak jednoduché změnit větu v právním předpise), aby již nikdy nekandidoval do jakýchkoli voleb člověk, který by chtěl rušit základní aspekty BOZP.

Jedině tak, změnou vlastního přístupu k plnění pracovních povinností, můžeme omezit takové nehody, jako byla ta nedávná v Kralupech nad Vltavou. Protože pracovník porušuje stanovené postupy jen tak často a v takové míře, v jaké mu to dovolí jeho vedoucí pracovník a navozený systém!

Michal Bystrianský: Největší problém je v přístupu společností uvědomit si důležitost oblasti BOZP a nutnost jejich aktivní spolupráce při budování systému BOZP, který se musí vyrobit na míru každému subjektu. Ochota spolupracovat, organizovat a v neposlední řadě i investovat nemalé finanční prostředky do oblasti BOZP.

Co pro vás ocenění znamená?

Tomáš Neugebauer: Ocenění jsem získal v prvním ročníku soutěže před šesti lety za své aktivity v letech 2007 až 2011. Oceněno bylo vytvoření a realizace „Motivačního školení zaměstnanců na podporu vytváření pozitivního přístupu k prevenci rizik“ a jeho prezentování na odborných seminářích. Dále vytvoření webových stránek Útvaru BOZP a PO na internetu pro propagaci BOZP a PO a webových stránek útvaru na intranetu pro řízení BOZP a PO u zaměstnavatele [přístup k potřebným informacím, včetně dokumentace a formulářů, k videím ze školení a z nácviků prvotního hasebního zásahu, ale též i umožnění hlášení skoronehod a kladení dotazů v tzv. dotazovně (umožnění oboustranné komunikace) atd.]. Oceněna byla také tvorba různých propagačních materiálů (kalendářů s tématikou BOZP a PO, novoročenek propagujících BOZP atd.).

Udělení ocenění jsem vnímal jako potvrzení toho, že práce, kterou dělám, má smysl, a že ji druzí uznávají a považují za kvalitní a přínosnou (zájem o některé materiály byl i ze Slovenska). Utvrdilo mě to v tom, že můj přístup k zajištění BOZP – manažerský (systémový), nikoliv technický – je správný. Vítězství v soutěži odborníků v prevenci rizik v oblasti BOZP stále vnímám jako ocenění mého tvůrčího přístupu k BOZP, kdy cílem není pouhé splnění nějaké zákonné povinnosti nebo zakázky pro klienta, ale zajišťování BOZP na vyšší úrovni.

Jiří Tilhon: K této prestižní soutěži jsem přistupoval jako k možnosti jisté formy prezentace výsledků práce na úseku BOZP, kterých jsem dosáhl společně se svými spolupracovníky – zaměstnanci společnosti ELLA-CS, s.r.o. Velmi jsem si považoval, a stále považuji, že právě výsledky této spolupráce hodnotící porotu tolik zaujaly. Ocenění jsem tak primárně vnímal jako ocenění celé společnosti a našeho přístupu, než jen jako ocenění vlastní práce. Protože bez významného pochopení ze strany vedení společnosti, a umožnění plné spolupráce ze strany středního managementu - vedoucích oddělení, směnových vedoucích a samotných pracovníků - bych takového výsledku nikdy nedosáhl.

Michal Bystrianský: Je to prestižní ocenění práce a impulz, že pokud člověk dělá svou práci ve stále stejné kvalitě a nepolevuje ze svých priorit, jednou si toho někdo všimne. Skutečnou prestiž ocenění jsem si uvědomil až v den předání a mé účasti na této akci.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail