Délka směny ve vícesměnném provozu

V pracovní smlouvě máme napsáno, že náš pracovní úvazek činí 40 hodin týdně. Ranní směna je 6.00 - 14.30 hod, odp. směna 13.30 - 22.00 a noční směna 21.30 - 6.00 hodin, přičemž v zákoníku práce je napsáno, že při vícesměnném provozu se pracovní doba krátí tak, že u dvousměnného provozu činí 38,75 hodin a u třísměnného provozu 37,5 hod. a noční směna nesmí překročit 8 hodin. V práci nám bylo sděleno, že máme ve smlouvě uvedeno 40 hodin týdně, tak se nás to netýká. Je to pravda? Když jsem nastoupila do tohoto zaměstnání, měli jsme pouze ranní směnu, nyní střídáme ranní a noční, ale nemáme kromě tohoto rozpisu pracovní doby žádný dodatek ke smlouvě, že jsme přešli na vícesměnný provoz. V rozpisu je uvedená i odpolední směna, kterou nemáme. Zřejmě pro případ, že bychom s ní začali v budoucnu.

Pracovní smlouva je v podstatě dohoda, dohoda zaměstnavatele se zaměstnancem o podmínkách výkonu práce v pracovním poměru. A dohody, jak známo, se musí plnit. Pokud dochází ke změně pracovní smlouvy, pak by taková změna měla být uzavřena též písemně jako vlastní pracovní smlouva. Proto vidím určité pochybení ze strany Vašeho zaměstnavatele, že v okamžiku změny rozvrhu pracovní doby z jednosměnného provozu na dvousměnný či třísměnný provoz, nebyl uzavřen dodatek pracovní smlouvy. Zákoník práce však nespojuje s nedodržením písemné formy změny pracovní smlouvy její neplatnost. Stejně jako v případě vlastního uzavření pracovní smlouvy ani v případě změny pracovního poměru nestanoví zákoník práce, že nedodržení písemné formy těchto právních úkonů by bylo stiženo neplatností. V případě neuzavření písemné pracovní smlouvy může být pracovní poměr uzavřen fakticky, nebo dokonce konkludentně, kdy zaměstnanec začne vykonávat práci a zaměstnavatel ji přijímá. Stejně tak tomu je i v případě změny pracovní smlouvy, protože v praxi by byl neplatností takového právního úkonu postižen především zaměstnanec, který je, jak známo, slabší stranou pracovněprávního vztahu a to se samozřejmě nechce.

Na druhé straně je však třeba vzít v úvahu, že ustanovení § 79 odst. 2 zákoníku práce, které stanoví, že délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit u zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně, u zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně a u zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně je zjevně kogentní, to znamená, že zaměstnavatel se od něj nesmí odchýlit. Toto ustanovení je totiž uvozeno větou „Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit…“ a zásadní je ono slůvko „nesmí“. Zaměstnavatel tedy zákonem stanovenou maximální délku týdenní pracovní doby dodržet musí, zákon mu to ukládá. Zaměstnanec nemůže dát zaměstnavateli souhlas (ani v pracovní smlouvě) k něčemu, čím by se vzdal svých práv a to je právě tento případ. Taková dohoda by byla zjevně neplatná. Nemůžete tedy v pracovní smlouvě souhlasit s délkou stanovené týdenní pracovní doby 40 hodin týdně, když máte pracovat ve třísměnném provozu. Zaměstnavatel musí i v tomto směru dodržovat zákon.

Doporučuji proto obrátit se na příslušný inspektorát práce (seznam je uveden na www.suip.cz) a požádat o kontrolu dodržování stanovené týdenní pracovní doby u Vašeho zaměstnavatele. Pokud u Vás působí odborová organizace, mohli byste se obrátit na ni. Jinak ovšem odpracovaná doba na zákonem stanovený limit se asi u Vás v posledních týdnech či měsících „přeměnila“ v práci přesčas, za kterou by bylo možno vyžadovat mzdu, resp. mzdu s příplatkem za práci přesčas. To ovšem by vyžadovalo důkaz evidencí odpracované pracovní doby a muselo by se to řešit soudní cestou.