Bezpečnostní přestávky

Jelikož se u nás v zaměstnání zavádějí bezpečnostní přestávky podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb., vzniká mnoho nejasností. Do pracovní doby jsou započítány pouze dvě hlukové přestávky (v 8.20 a v 16.15). Další přestávky v 10.35 a ve 14.50 jsou poskytovány jako neplacené a slouží na jídlo (svačiny) a jsou poskytovány nad rámec přestávek určených zákoníkem práce - půlhodinová přestávka ve 12.40 je klasická přestávka na jídlo a oddech. Co přesně vlastně znamená pojem bezpečnostní přestávka? Zaměstnavatel chce,  aby se o bezpečnostní přestávce vypnuly stroje, zdroje hluku, začalo se uklízet a podobně, zatímco zaměstnanci chtějí jít na klasickou přestávku na jídlo. Kdo má pravdu? Může zaměstnavatel rozvržením pracovní doby eliminovat poskytování bezpečnostních přestávek? Například zařazením klasických neplacených přestávek po 1 hodině a 50 minutách. Nedošlo by tím pádem k práci v trvání 2 hodin a k nároku na bezpečnostní přestávku?

Zákoník práce rozeznává dva druhy přestávek v práci:

1. přestávky v práci na jídlo a oddech, které se nezapočítávají do pracovní doby, a proto se za ně neposkytuje mzda ani náhrada mzdy,
2. bezpečnostní přestávky, které se podle § 89 zákoníku práce do pracovní doby započívávají, a proto za ně přísluší mzda.

V § 89 odst. 2 zákoníku práce je uvedeno:
"Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby."

V § 9 odst. 6 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, je uvedeno:
"Bezpečnostní přestávka se uplatní tehdy, pokud je práce vykonávána v expozici hluku překračujícímu přípustný expoziční limit. První přestávka v trvání nejméně 15 minut se zařazuje nejpozději po 2 hodinách od započetí výkonu práce. Následné přestávky v trvání nejméně 10 minut se zařazují nejpozději po dalších 2 hodinách od ukončení předchozí přestávky. Poslední přestávka v trvání nejméně 10 minut se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován hluku překračujícímu přípustný expoziční limit."

Podle mého názoru zaměstnavatel nepostupuje podle výše uvedených právních předpisů.

Další (neplacené) přestávky v práci zaměstnavatel poskytuje evidentně z toho důvodu, aby nemusel poskytovat placené bezpečnostní přestávky. Zřejmě si však neuvědomil, že v § 9 odst. 6 zmíněného nařízení vlády č. 272/2011 Sb. je mimo jiné uvedeno: "Následné přestávky v trvání nejméně 10 minut se zařazují nejpozději po dalších 2 hodinách od ukončení předchozí přestávky."

Pro poskytování dalších bezpečnostních přestávek tedy není rozhodující výkon práce, ale konec předchozí bezpečnostní přestávky. Zaměstnavatel tedy porušuje výše uvedené nařízení vlády, protože vám poskytuje pouze dvě bezpečnostní přestávky.

Je třeba zaměstnavatele na to upozornit. Pokud u vás působí odborová organizace, požádejte ji o pomoc. Jestliže zaměstnavatel bude tvrdit, že právní předpisy neporušuje, máte možnost se obrátit na příslušný oblastní inspektorát práce, který má oprávnění provádět u zaměstnavatelů kontroly nad dodržováním pracovněprávních předpisů a ukládat pokuty. Adresu naleznete na www.suip.cz.

Právní předpisy nedefinují pojem bezpečnostní přestávka. Jejich poskytování je zcela účelové - jejich hlavním smyslem je přerušením práce předcházet rizikům vyplývajícím z charakteru určité práce. Tyto přestávky jsou výkonem práce, započítávají se do pracovní doby a zaměstnanci za ně přísluší mzda.

Jak je výše uvedeno, další (neplacené) přestávky v práci zaměstnavatel poskytuje evidentně z toho důvodu, aby nemusel poskytovat placené bezpečnostní přestávky. Vzhledem k tomu, že neplacené přestávky v práci se poskytují nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce, bylo by jejich poskytování např. po 1 hodině a 50 minutách v rozporu s účelem zákona a zaměstnavatel by tím obcházel zákon a jednal by v rozporu s dobrými mravy.