Poskození zdraví

Promlcecí doba v souvislosti s pracovním úrazem

12.01.2011 | ZDROJ: BOZPinfo.cz | AUTOR: Dandová Eva

Na dotaz odpovedela JUDr. Eva Dandová.

KLÍCOVÁ SLOVA: pracovní úrazy

Dobrý den, v cervnu 2007 vznikl pracovní úraz zamestnanci, který byl zapsán do knihy úrazu, ovsem nikdo následne nevedel, ze zamestnanec je v pracovní neschopnosti s tímto úrazem (zamestnanec byl "zapujcen" na jiné pracoviste od jiného mistra, odpracoval celou smenu az do konce). Na dokladu o pracovní neschopnosti nebylo zaskrtnuto, ze jde o úraz, který se stal v zamestnání, ani zamestnanec to neoznámil a tudíz firma mela za to, ze je zamestnanec v neschopnosti s beznou nemocí. Neschopnost byla ukoncena v zárí 2007. Po dvou letech se zamestnanec ozval, ze by chtel zaplatit náhradu za uslý výdelek a bolestné. Podle ZP § 329 odst. 1 se rídí promlcení § 100 odst. 1 a 2 a § 101 Obcanského zákoníku. Zde, v § 101, se píse , ze pokud není v dalsích ustanoveních uvedeno jinak, je promlcecí doba tríletá a bezí ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tedy od doby ukoncení nemoci, v tomto prípade v zárí 2007). Dále se v § 106 odst. 1 ríká, ze právo na náhradu skody se promlcí za dva roky ode dne, kdy se poskozený dozví o skode a o tom, kdo za ni odpovídá. V odst. 2 se píse, ze nejpozdeji se právo na náhradu skody promlcí za tri roky, a jde-li o skodu zpusobenou úmyslne, za deset let ode dne, kdy doslo k události, z níz skoda vznikla; to neplatí, jde-li o skodu na zdraví. V souladu se ZP § 389 se nepromlcují práva zamestnance na náhradu za ztrátu na výdelku z duvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné skody na zdraví nez z duvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na náhradu nákladu na výzivu pozustalých. Práva na jednotlivá plnení z nich vyplývající se vsak promlcují. Rozumíme-li tomu dobre, tak je doba na odskodnení tohoto pracovního úrazu promlcená po 3 letech, nikoliv dle § 106 odst. 1, ale dle odst. 2 se nejpozdeji právo na náhradu skody promlcí za tri roky. To neplatí, jde-li o skodu na zdraví, nebot tato se nepromlcuje.

V ustanovení § 101 ZP se stanoví, ze pokud není v dalsích ustanoveních uvedeno jinak, je promlcecí doba tríletá a bezí ode dne, kdy mohlo být právo uplatneno poprvé. Toto pravidlo stanoví rádnou promlcení lhutu 3 let. Tato lhuta platí, nestanoví-li zákon jinak. Zamestnavatel se nemuze se zamestnancem dohodnout na lhute kratsí ci delsí, nemohou menit ani pocátek behu promlcecí lhuty ani úcinky promlcení. Pocátek behu promlcecí lhuty je stanoven ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Toto ustanovení je shodné s pravidlem obsazeným v § 262 odst. starého zákoníku práce c. 65/1965 Sb., nejcasteji se jedná o den, kdy veritel mohl své právo uplatnit zalobou u soudu, tedy od chvíle, kdy k právu pristupuje nárok. Tento okamzik se posuzuje objektivne, nerozhoduje, z jakého subjektivního duvodu tak veritel neucinil. Toho ustanovení se v praxi vyuzívá zejména u mzdových nároku.

Podle ustanovení § 331 ZP platí, ze promlcecí doba se rídí § 103, 106 a 107 obcanského zákoníku s tím, ze vrácení neprávem vyplacených cástek muze zamestnavatel na zamestnanci pozadovat, jen jestlize zamestnanec vedel nebo musel z okolností predpokládat, ze jde o cástky nesprávne urcené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let od jejich výplaty, § 109, 110, 111 a 112 obcanského zákoníku.

Podle § 106 OZ platí, ze právo na náhradu skody se promlcí za dva roky ode dne, kdy se poskozený dozví o skode a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozdeji se právo na náhradu skody promlcí za tri roky, a jde-li o skodu zpusobenou úmyslne, za deset let ode dne, kdy doslo k události, z níz skoda vznikla; to neplatí, jde-li o skodu na zdraví.  Jestlize skoda vznikla porusením právní povinnosti v dusledku poskytnutí, nabídnutí nebo prislíbení úplatku jiným nez poskozeným, anebo v dusledku prímého nebo neprímého vyzadování úplatku od poskozeného (dále jen "korupcní jednání"), právo na náhradu takto vzniklé skody se promlcí za tri roky ode dne, kdy se poskozený dozví o skode a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle vsak za deset let ode dne, kdy doslo ke korupcnímu jednání.

Jak jsem uvedla výse, pocátek behu promlcecí lhuty a její délka jsou obecne stanoveny v § 101 OZ. V tomto ustanovení se stanoví zvlástní pravidlo pro práva na náhradu skody. Stanoví se zde dvojí promlcecí lhuta – objektivní a subjektivní s tím, ze marným uplynutím jedné z techto lhut se právo promlcuje, i kdyz poskozenému jeste bezí i druhá promlcecí lhuta. Subjektivní promlcecí lhuta ciní dva roky (pri skode zpusobené korupcním jednáním tri roky), objektivní promlcecí lhuta ciní deset let pri skode zpusobené úmyslne a tri roky v ostatních prípadech. Shodné pravidlo obsahoval i starý zákoník práce c. 65/1965 Sb. v § 263 odst. 3 a 4.

Z obecné zásady kombinace dvou promlcecích lhut predstavuje výjimku promlcení práva na náhradu skody na zdraví, nebot k jeho uplatnení je stanovena pouze subjektivní lhuta. Je proto bez významu, kdy objektivne doslo ke skodné události (zejména k poskození zdraví úrazem nebo k onemocnení), smerodatný je subjektivní prvek. Pocátek behu lhuty se odvíjí ode dne, kdy se poskozený dozvedel o skode a o tom, kdo je povinen ji nahradit.
Právo na náhradu skody na zdraví se skládá z nekolika dílcích práv. Predpoklady jejich vzniku jsou ruzné a také casove se mohou odchylne naplnovat. Odlisne je proto treba posuzovat i otázku behu promlcecích lhut k jejich uplatnení. Promlcecí lhuta pocíná

• u práva na náhradu nákladu lécení se povazuje den vynalození techto nákladu (nejpozdeji den skoncení lécení),
• u práva na náhradu za ztrátu na výdelku (hradí-li se penezitým duchodem ve výsi rozdílu mezi prumerným výdelkem pred poskozením a nemocenským) zpravidla dnem, kdy byla poskozenému vyplacena poslední dávka nemocenského,
• u práva na náhradu za ztrátu na výdelku po skoncení pracovní neschopnosti, popr. pri invalidite dnem, kdy se poskozený dovedel o výdelku pred poskozením a po poskození – nejcasteji dorucením rozhodnutí správy sociálního zabezpecení o priznání invalidního duchodu a jeho výsi,
• u práva na bolestné zpravidla dnem ukoncení lécby,
• u práva na odskodnení za ztízení spolecenského uplatnení dnem, kdy jsou prokazatelné nepríznivé trvalé následky pro zivotní úkony poskozeného a je mozno je ohodnotit.

Vzhledem k tomu, ze z Vaseho dotazu vyplývá, ze pracovní neschopnost skoncila v zárí 2007, pocala také v zárí 2007 bezet dvouletá promlcecí lhuta, coz znamená, ze uplynula v zárí 2009. Kooperativa bude nutit zamestnavatele aby vznesl námitku promlcení, takze asi uplatnit tento nárok je jiz marné. Jinak ale kdyby byl dotycný znovu v dusledku toho úrazu práce neschopen, tak mu zacne bezet nová promlcecí lhuta k uplatnení nároku na náhradu skody.

V prípade bolestného je situace trochu odlisná. Podle vyhlásky c. 440/2001 Sb., o odskodnení bolesti a ztízení spolecenského uplatnení, se pri urcování bodového ohodnocení bolesti se hodnotí akutní fáze bolesti, pritom posuzující lékar vychází z podrobných písemných informací predaných predchozím osetrujícím lékarem. Pri urcování bodového ohodnocení bolesti stanoveného rozmezím bodu se dále prihlízí zejména k rozsahu a zpusobu poskození zdraví, jeho závaznosti, k prubehu lécení vcetne nárocnosti pouzité lécby a ke vzniklým komplikacím. Bodové ohodnocení bolesti lze provést az v dobe stabilizace bolesti a tady musí lékar ríci, kdy byl zdravotní stav ustálený. U ztízení spolecenského uplatnení vyhláska stanoví, ze lékarský posudek se vydává zpravidla po roce, ale u náhrady bolesti stanoví pouze „v dobe stabilizace bolesti“. Domnívám se ale, ze i zde dvouletá lhuta k uplatnení bohového ohodnocení bolesti marne uplynula.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM