Zákoník práce v rade ustanovení pouzívá pojem „riziko“, ale nedefinuje jej. Existuje jeho definice v jiném predpise?

Neexistuje. Zákoník práce v úvodním ustanovení hlavy páté cásti druhé tedy v  § 132 odst. 1 zákoníku práce pouze deklaruje, ze zamestnavatel je povinen zajistit bezpecnost a ochranu zdraví zamestnancu pri práci s ohledem na rizika mozného ohrození jejich zivota a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen „rizika“). Tím vlastne zákonodárce zavádí tento pojem do predpisu bez jeho blizsí definice.
V podstate se dá ríci, ze kazdá lidská cinnost je zdrojem rizika pro cloveka. Z hlediska pracovního práva patrí mezi rizika vsechny zdroje úrazu, prumyslové skodliviny, nadmerné teplo nebo chlad, zárení, elektrická energie apod.
V teorii pracovního práva se pojem „riziko“ definuje jako kombinace pravdepodobnosti a rozsahu mozného ohrození nebo poskození zdraví zamestnance, vystaveného v pracovním pomeru jednomu nebo více potencionálním zdrojum pracovních úrazu nebo ohrození zdraví zamestnance. Pracovní rizika obvykle delíme na fyzikální (napríklad hluk, vibrace), chemická (napríklad karcinogeny) a biologická (napríklad viry, bakterie, plísne) a nepríznivé mikroklimatické podmínky (napríklad extrémní chlad, teplo a vlhkost). Toto clenení je nakonec príkladne uvedeno i v ustanovení § 134c odst. 1 zákoníku práce nebo v príloze c. 1 k narízení vlády c. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a blizsí podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostredku, mycích, cistících a dezinfekcních prostredku a které obsahuje tabulku pro vyhodnocení rizik pro úcely poskytnutí osobních ochranných pracovních prostredku. Pracovní rizika  jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostredím a vsím, s cím zamestnanec pri práci prichází do styku. Fyzikální rizika muzeme hodnotit na základe pracovních úrazu zamestnancu urcitých profesí, která zamestnavatelé znají z vlastních rozboru nebo z rozboru, která prinásí odborná literatura. Skodlivé pusobení vibrací, tepla, zárení, chemických a biologických rizik se stanoví na základe vseobecných znalostí a poznatku o jejich prípustné koncentraci, na základe rozboru duvodu pracovních úrazu a nemocí z povolání a na základe odborných, zejména hygienických merení.
Smyslem a úcelem vsech ustanovení hlavy páté cásti druhé zákoníku práce je prevence, tedy predcházení rizikum, nebot dosazení tzv. nulového rizika, tj. absolutní eliminace pracovních úrazu a nemocí z povolání není v oblasti pracovneprávních vztahu prakticky mozná, a to predevsím proto, ze vzdy vedle pracovního prostredí, které zajistí zamestnavatel, je zde jeste lidský cinitel – zamestnanec.
Zákoník práce novelou provedenou zákonem c. 155/2000 Sb. transponoval do hlavy páté cásti druhé predevsím rámcovou smernici ES c. 89/391/EEC, o zavádení opatrení smerujících ke  zvysování bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci, která klade hlavní duraz na prevenci rizik a nakonec ani tato smernice pojem riziko nebo pracovní riziko nedefinuje, prestoze s ním bezne zachází.

JUDr. Eva Dandová