Neionizující záření a kategorizace prací

Měl bych dotaz ohledně zařazení do kategorie práce neionizujícího záření, například sváření. Ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., ve znění vyhl. č. 107/2013 Sb., příloha č. 1 bod 5. se hovoří již jen o kategorii 3. Tomu bych rozuměl. Nerozumím ale poslední větě v bodu 5. Neionizující záření: "...,ochranu osob je však možné zajistit osobními ochrannými pracovními pomůckami." Je tam matoucí "je však možné". Mám si to vykládat tak, že když zajistím například při sváření zaměstnanci OOPP (což musím tak jako tak), tak mi zaměstnanec nespadne do kategorie 3? Kategorie 2 není, takže spadne do kategorie 1? Toto bych si potřeboval trochu ujasnit, proč tam je ta věta takto formulována.

Význam osobních ochranných pomůcek v kategorii 3 je ten, že existují typy neionizujícího záření, kde ochranné pomůcky neexistují (např. nízkofrekvenční magnetické pole). V takovém případě nemůže být exponovaná osoba zařazena  do kategorie 3, jelikož by nemohla být adekvátně chráněna. V takových případech musí zaměstnavatel zajistit, že expozice bude snížena pod expoziční limit i bez použití ochranných pomůcek, např. zvětšením vzdálenosti od zdroje záření.

Výše uvedené se běžného sváření netýká. Zde je majoritním expozičním faktorem UV záření, které lze jednoduše odstínit oděvem a brýlemi. Svářeč tedy může pracovat v prostředí, kde jsou překročeny expoziční limity, avšak v takovém případě musí používat ochranné pomůcky (a tím se efektivně dostat pod expoziční limit) a musí být zařazen do kategorie 3.