Ochrana pred riziky

Kategorizace prací

13.04.2004 | ZDROJ: | AUTOR: Dandová Eva

Na dotaz odpovedela JUDr. Eva Dandová.

KLÍCOVÁ SLOVA: kategorizace

Prosím o laskavé sdelení, zda a kde se dá najít vhodný návod, resp. pomucka pro kategorizaci, která by respektovala úpravu dle novely zákona a zejména vyhlásky c. 432/2003 Sb.

Na Vasi otázku asi neodpovím zcela uspokojive. Zádný návod nebo pomucka nemuze nahradit platné právní predpisy.
Podle duvodové zprávy k zákonu c. 258/2000 Sb., o ochrane verejného zdraví je základem identifikace  rizik pracovních podmínek  zjistení skodlivého  faktoru  pracovních  podmínek  a  jeho kvantifikace ci kvalifikace  (napr.  u  biologických  cinitelu). Povinnost zjistit tato  rizika meli  zamestnavatelé podle   § 133  odst. 1  písm. a) zákoníku  práce  jiz  od  r.  1994.  S identifikací  rizik souviselo stanovení  rizikových  prací,  které  je  od  r. 1967 v kompetenci orgánu   hygienické   sluzby   (výnos   c.   49/1967   Vest.  MZd, o posuzování zdravotní zpusobilosti  k práci, reg. v cástce 2/1968 Sb.).  Se   stanovením  rizikových  prací   bezprostredne  souvisí i úprava  hrazené závodní  preventivní péce  podle §  35 zákona c. 48/1997  Sb.,  o  verejném  zdravotním  pojistení.  Ke  sjednocení postupu  orgánu hygienické  sluzby pri  stanovení rizikových prací vydalo  MZ v r.  1989 metodický  návod pro  kategorizaci pracovist (novelizovaný  v r.  1998).  Kategorizace  jako  metoda  stanovení a vyhodnocení rizika a s ní související stanovení rozsahu a obsahu závodní  preventivní  péce  se  ukázala  jako  nejúcinnejsí  cesta k naplnení  shora citovaného  ustanovení zákoníku  práce. Proto bylo navrzeno její zakotvení v rámci predlozené zákonné úpravy i do zákona c. 258/2000 Sb., o ochrane verejného zdraví.
Navíc dnes jeste po právní úprave zákoníku práce provedené tzv. první euronovelou (zákonem c. 155/2000 Sb.), kdy byla do zákoníku práce transponováno právo zemí Evropských spolecenství zejména  tzv. rámcová smernice o BOZP (smernice Rady c. 89/391/EEC ze dne 12. 6. 1989 o zavádení opatrení smerujících ke zvysování bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci, ve znení smernice Rady c. 91/383/EEC ze dne 25. 6. 1991) bylo zdurazneno, ze za bezpecnost a ochranu zdraví pri práci si odpovídá výhradne zamestnavatel sám. Z tech vsech duvodu v novém ustanovení § 132a zákoníku práce bylo zamestnavateli ulozeno provádet prevenci rizik a na tento do proces identifikace rizik práve bezprostredne navazuje ona kategorizace prací. V ustanovení 132a zákoníku práce se v odstavci 2 definuje pojem „prevence rizik“., kterou pouzívá rámcová smernice o BOZP. Podle clánku 3 písm. d) této smernice se totiz pod pojmem prevence rizik rozumí „veskerá ustanovení nebo opatrení, která jsou zavedena nebo se plánují na vsech stupních cinnosti podniku k prevenci nebo snízení pracovních rizik.“ Proces, jehoz cílem je optimalizace rizika se nazývá hodnocením a rízením rizik. První cást tohoto procesu, která se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáváním rizik, prinásí podklady potrebné pro druhou cást procesu, ve které jsou prijímána opatrení pro jejich snízení na minimální míru. Zamestnavatel si proto sám musí na kazdém pracovisti, resp. u kazdého zamestnance vyhodnotit rizika a na základe tohoto vyhodnocení zjistí, do které pracovní kategorie by meli být jeho zamestnanci zarazeni. Novela zákona c. 258/2000 Sb. prinesla vloni zmenu opet v tom smyslu, ze jiz i za zarazení zamestnancu do druhé kategorie odpovídá zamestnavatel sám. Do kategorie druhé se zarazují práce, pri nichz podle soucasné úrovne poznání  lze  ocekávat  jejich  nepríznivý  vliv  na zdraví jen výjimecne, zejména  u vnímavých jedincu, tedy  práce, pri nichz   nejsou   prekracovány  hygienické   limity  faktoru   stanovené zvlástními právními predpisy  (dále jen "hygienické limity"), a práce  naplnující  dalsí  kritéria  pro  jejich  zarazení  do kategorie druhé podle prílohy c. 1 vyhlásky. Zamestnavatel ale presto musí orgánum ochrany verejného zdraví oznámit, které práce a pracoviste zaradil do druhé kategorie a orgán ochrany verejného zdraví muze bud z jeho podnetu nebo z vlastního podnetu jeho zarazení prehodnotit. Podle § 106 zákona o c. 258/2000 Sb. v puvodním znení bylo ulozeno vsem zamestnavatelum nejpozdeji do 30. 6. 2001 sdelit orgánum ochrany verejného zdraví návrhy na zarazení do ctvrté kategorie a nejpozdeji do 1. 1. 2002 zarazení do druhé a tretí kategorie. Orgány ochrany verejného zdraví mají dnes v podstate vsechna riziková pracoviste z pohledu kategorizace zmapovány, jedná se hlavne o to spojit se s nimi pri otevírání nových pracovist. Proto návod nebo metodická pomucka krome zákonných ustanovení § 37 – 44 zákona c. 258/2000 Sb., o ochrane verejného zdraví, ve znení pozdejsích predpisu a vyhlásky c. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zarazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelu biologických expozicních testu, podmínky odberu biologického materiálu pro provádení biologických expozicních testu a nálezitosti hlásení prací s azbestem a biologickými ciniteli a ustanovení § 132a a § 133 zákoníku práce nejsou.
Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti nebo problémy se zarazením prací do kategorií obratte se výhradne  na príslusnou hygienickou stanici, nebot pouze tam jsou kompetentní odborníci. Metodická pomucka by Vám moc asi v praxi nepomohla. V prípade, ze máte nejaké pochybnosti o tom, jak jste zaradili zamestnance do kategorií, bude lepsí se prímo  dohodnout s Vasí príslusnou hygienickou stanicí, alespon tak predejte prípadným postihum v rámci jejich kontroly.

JUDr. Eva Dandová

TISKNOUT | POSLAT MAILEM