Ochrana pred riziky

Co delat, kdyz firma najatá na BOZP a PO nechce provést analýzu rizik

25.10.2006 | ZDROJ: | AUTOR: Dandová Eva

Na dotaz odpovedela JUDr. Eva Dandová

KLÍCOVÁ SLOVA: rizika

Nase firma má na zajistení PO a BOZP smluvne najatou externí, odborne zpusobilou firmu. Ve smlouve s touto firmou je v bodu týkajícím se zajistení BOZP uvedeno, ze provede "zhodnocení rizik" a zajistí "zpracování analýz a nepretrzitou kontrolu pracovních rizik a návrh na jejich omezení ci odstranení". Jelikoz se v soucasnosti chystáme na certifikaci dle specifikace OHSAS 18001:1999, je nutno jako výchozí bod této prípravy provést - v terminologii specifikace - analýzu rizik. Zmínená externí firma nám ji ale odmítá udelat, ze to není jejich povinnost jak ze smlouvy, tak ze zákona, který podle nich termín "analýza rizik" nezná. Tázeme se tedy, zda máme na svém pozadavku tvrde stát a v prípade jeho neplnení vypovedet smlouvu z duvodu jejího hrubého porusení nebo onu firmu odkázat na zákonná pravidla, která tímto jednáním porusuje. Jelikoz dokumentace, kterou nám tato firma vypracovala, je jiz 3 roky stará bez jakékoli aktualizace a jelikoz se v novinkách zákonu týkajících se BOZP nevyznáme, poradte, s cím na onu firmu prípadne vyrukovat, aby analýzu rizik provedla.

Jiz v roce 2000 novela zákoníku práce provedená zákonem c. 155/2000 Sb. transponovala do hlavy páté cásti druhé zákoníku práce – kapitoly týkající se bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci Smernici Rady c. 89/391/EEC ze dne 12. 6. 1989 o zavádení opatrení smerujících ke zvysování bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci (tzv. rámcovou smernici), ve znení Smernice Rady c. 91/383/EEC ze dne 25. 6. 1991 a na ni navazujících 15 dílcích smernic. A práve cl. 6 citované smernice stanoví povinnost zamestnavatele kontrolovat úcinnost a dodrzování opatrení k prevenci rizik a k minimalizaci neodstranitelných rizik. Ukládá také povinnost tato opatrení prizpusobovat menícím se skutecnostem a zlepsovat pracovní podmínky, které pusobí na zamestnance pri práci a mohou ovlivnovat fyziologické reakce jeho organismu a jeho telesné a dusevní zdraví. To je ale pouze evropská smernice, jejíz cíle musely být do naseho právního rádu transponovány. Tak se práve stalo citovanou novelou zákoníku, kdy bylo do zákoníku práce vlozeno ustanovení § 132a o prevenci rizik. K predmetnému ustanovení lze uvést asi následující: Samotný pojem "riziko" se v zákoníku práce blíze nedefinuje. V podstate se dá ríci, ze kazdá lidská cinnost je zdrojem rizik pro cloveka, tím spíse pak cinnost zamestnance v pracovním procesu. Z hlediska pracovního práva patrí mezi rizika vsechny zdroje úrazu, prumyslové skodliviny, nadmerné teplo nebo chlad, zárení, elektrická energie apod. V teorii pracovního práva se pojem "riziko" definuje jako "kombinace pravdepodobnosti a rozsahu mozného zranení nebo poskození zdraví zamestnance vystaveného v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojum pracovních úrazu nebo ohrození zdraví zamestnance". Pracovní rizika obvykle delíme na mechanická, fyzikální, chemická a biologická. Jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostredím a vsím s cím zamestnanec pri práci prichází do styku. Mechanická rizika muzeme hodnotit na základe analýzy pracovních úrazu zamestnancu urcitých profesí, které zamestnavatelé znají z vlastních rozboru nebo z rozboru, která prinásí odborná literatura. Skodlivé pusobení vibrací, tepla, zárení, chemických a biologických rizik se stanoví jednak na základe vseobecných znalostí a poznatku o jejich nejvyssí prípustné koncentraci, na základe rozboru duvodu pracovních úrazu a nemocí z povolání a na základe odborných, zejména hygienických merení. Toto ustanovení s ohledem na svuj preventivní charakter musí být uskutecnováno jiz pri plánování výroby a pracovních cinností, pri rozmístování stroju a zarízení a pri údrzbe budov a strojního zarízení. Vhodnou organizací bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci se rozumí úcelná delba práce mezi vedoucí zamestnance, pravidelná kontrola na pracovistích a stanovení odpovednosti za odstranování zjistených závad. Jeho smyslem a úcelem je vést zamestnavatele (ale i zamestnance) k nalezení prijatelné míry rizik.Dosazení tzv. "nulového rizika" tj. absolutní eliminace pracovních úrazu a nemocí z povolání není v oblasti pracovneprávních vztahu prakticky nikdy mozná a nikdy mozná nebude. Z toho duvodu klade zákonodárce na;tato ustanovení zvlástní duraz a odpovednost za prevenci rizik ukládá zamestnavateli. V odstavci 2 tohoto ustanovení se definuje pojem "prevence rizik". Tato definice je v naprostém souladu i s definicí, kterou pouzívá rámcová smernice BOZP. Podle clánku 3 písm. d) této smernice se totiz pod pojmem prevence rizik rozumí "veskerá ustanovení nebo opatrení, která jsou zavedena nebo se plánují na vsech stupních cinnosti podniku k prevenci nebo snízení pracovních rizik". Proces, jehoz cílem je optimalizace rizika, se nazývá hodnocení a rízení rizik. První cást procesu, která se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, prinásí podklady potrebné pro druhou cást procesu, ve které jsou prijímána opatrení pro jejich snízení na minimální míru. Proto v následujících odstavcích ukládá zákonodárce povinnosti zamestnavateli jak pri vyhledávání rizik a zjistování jejich prícin a zdroju (tedy prícin a zdroju pracovních úrazu a nemocí z povolání), tak pri prijímání opatrení k jejich odstranení. I tato ustanovení jsou presnou implementací rámcové smernice BOZP, konkrétne jejího clánku 6 odstavcu 1 a 2. Návod, jak by mel zamestnavatel postupovat pri hodnocení a rízení rizik je rozpracován v odstavci 3. Odkaz pod carou na vyhlásku c. 324/1990 Sb. je vsak pouze príkladný. Zamestnavatel sám si musí zjistit vsechny predpisy z oblasti BOZP, které se vztahují k cinnostem u nej vykonávaným a na jejich základe si musí sám stanovit metodu hodnocení a rízení rizik. Nelze-li rizika odstranit, je zamestnavatel povinen je vyhodnotit a prijmout opatrení k jejich pusobení tak, aby ohrození bezpecnosti a zdraví zamestnancu bylo minimalizováno, coz odpovídá právní úprave pred novelou (§ 133 odst. 1 písm. a) ZP ve znení pred novelou c. 155/2000 Sb.). Zákon prímo neukládá zamestnavateli, jakým zpusobem má ono vyhodnocování rizik provádet. Zálezí proto na zamestnavateli samotném, jakou formu zvolí.To vse bude záviset mimo jiné i od velikosti zamestnavatele, rizikovosti jeho pracovních cinností a také od jeho potreb. V kazdém prípade je vsak treba i tuto povinnost zamestnavatele chápat jako jeho pracovneprávní povinnost, za jejíz porusení muze nejen orgány státního odborného dozoru nad bezpecností práce, ale i treba úradem práce, být ulozena sankce s pokutou az do milionu korun. Je proto treba, aby si zamestnavatelé vsechny tyto souvislosti uvedomili a aby tak sami sebe chránili pred moznými následky plynoucími z nedodrzování pracovneprávních predpisu. V odstavci 5 se definuje nový pojem "vseobecné preventivní zásady", ze kterých musí zamestnavatel pri vsech opatreních k prevenci rizik vycházet. Tento pojem se sice mozná na první pohled jeví jako velice siroký, nicméne je zajisté ku prospechu veci, ze je takto presne precizován prímo v zákone a je nepochybné, ze bude prínosem pro praxi, kdyz nebude cinit výkladové potíze. V té souvislosti se nove ukládá zamestnavateli povinnost prednostne uplatnovat prostredky kolektivní ochrany pred riziky oproti prostredkum individuální ochrany. Pod pojmem "kolektivní ochrana" se rozumí ochrana pro více zamestnancu spolecne, napr. zavedením nové technologie na pracovisti, odstranením namáhavé práce apod. Pod pojmem "individuální ochrana" se rozumí poskytování osobních ochranných pracovních prostredku, pracovních odevu a obuvi, mycích, cistících a dezinfekcních prostredku a ochranných nápoju. Individuální ochrana vsak nastupuje az tam, kde nelze vyloucit skodlivé vlivy prostredky kolektivní ochrany. Vzhledem k tomu, ze citovaná smernice vyzaduje, aby zamestnavatel mel zajistenou preventivní cinnost prostrednictvím odborne zpusobilého zamestnance, byl do zákoníku práce jiz tehdy vlozen i § 132b o odborne zpusobilých zamestnancích, které provádí zamestnavateli úkoly v prevenci rizik. Toto ustanovení bylo posléze v roce 2004 novelizováno a bylo umozneno, ze odbornou zpusobilost mohou vykonávat pro zamestnavatele i externí firmy. Puvodne se vsak chtelo, aby prevenci rizik vykonával bud zamestnavatel sám nebo jeho zamestnanec – bezpecnostní technik, práve proto, ze prevence rizik se musí provádet soustavne a ne jen jednou do roka nebo jednou za tri roky. Z praxe je optimální lhuta pro provedení kontroly v rámci prevence rizik, pokud je provádena externí firmou, pul roku. Z toho duvodu doporucuji, abyste trvali na svých pozadavcích. Prípadná kontrola inspekce práce by ulozila pokutu vám jako zamestnavateli a ne externí firme. Pokuta podle zákona c. 251/2005 Sb., o inspekci práce, by mohla být az do 2 000 000 Kc.

JUDr. Eva Dandová

TISKNOUT | POSLAT MAILEM