Život bezpečáka není peříčko

Za více než 30 let praxe jsem toho viděl docela dost, protože celou svou praxi jsem byl v provozu. Některé události, když si je zpětně připomínám, mi připadají jako hrozný sen, i když samozřejmě byly i ty se šťastným koncem, některé dokonce zábavné. Viděl jsem případ, kdy slévač zapaloval plynový rekuperátor pro tavení litiny v hrubém rozporu se stanoveným postupem, způsobem, že nejdříve pustil plyn do rekuperátoru a teprve poté zapálil zapalovač (který se mu napoprvé nepodařilo zapálit) a ten pak vsunul do rekuperátoru. Výsledkem byl obrovský výbuch, který ten rekuperátor rozmetal po cca 100 m dlouhé hale a zároveň v této hale vyrazil skoro všechna okna z drátoskla. Když jsme se značnými obavami hledali předpokládané zbytky člověka, našli jsme ho celého bez jediného škrábnutí. Byl akorát celý černý jako bota a nějakou dobu nebyl schopen mluvit.

Z opačné strany škály malérů jsem zažil třeba takový, kdy do kabiny tahače cisterny narazil řidič dodávky (pod vlivem drog) tak „šikovně“, že zaklínil dveřmi kabiny řidiče na sedadle způsobem, že se řidič nedovedl vyprostit. Přestože se snažil mobilem zavolat pomoc a kolem už začala zastavovat vozidla, tahač začal hořet a řidič uhořel zaživa. Nebo když strojník pásového rýpadla měl jako „libůstku“ pošťuchovat lopatou rýpadla spolupracovníky a jednoho krásného dne se mu podařilo přitlačit na pás buldozeru jednoho spolupracovníka tak, že ten člověk sice neměl na těle ani modřinu, měl však potrhané vnitřnosti. Přijela sanitka, mistr na pracovišti lékaři popsal, co se stalo, a vyslovil domněnku, že by mohlo jít o vnitřní zranění. Setřeli ho, jak může něco takového tvrdit bez lékařské kvalifikace. Pracovníka odvezli do nemocnice, kde ho nechali ho na pozorování. Když druhý den viděli, jak je nateklý, tak ho teprve potom zrentgenovali a následně ho urychleně převáželi do fakultní nemocnice v Ostravě. Po několika měsících byl převezen do fakultní nemocnice v Hradci Králové a tam po 14 měsících od začátku incidentu ve věku 35 let zemřel. Měl dvě děti. Smutné na tom je, že zřejmě mohl být naživu (toto je moje spekulace), kdyby byl postup ošetření obdobný jako v následujícím případě. Shodou okolností spolužák toho, který způsobil předchozí případ, byl v dole poraněn převráceným klaničákem (otevřený důlní vozík na dlouhý materiál) tak, že měl roztrhanou břišní dutinu a skoro utrženou ruku. Šel, jak se říká, okamžitě pod nože. Momentálně je úplně fit, jezdí na kole a na mopedu, akorát z dolu byl samozřejmě vyřazen.

Další z mých štací byla lampovna, kde jsem například musel řešit rvačku dvou pracovnic o kolegu, když zjistily, že chodí s oběma současně. Prát se přestaly až ve chvíli, kdy jsem popadl kbelík s vodou a chtěl je polít.

Nedobré je, že hodně vrcholových manažerů považují bezpečnost za sprosté slovo. Často se bohužel setkávám s následujícím přístupem vedoucích zaměstnanců: 1) lepší přístup: „Tady si to přečti, podepiš a běž dělat.“ 2) horší přístup: „Podepiš to tady a mazej dělat, není čas na pitominy, máme spoustu práce.“ Nebo si myslí, že za bezpečnost odpovídá bezpečnostní technik. Na jedné demoliční zakázce zadavatel požadoval vícero podkladů o bezpečnosti a v zakázkovém listu bylo za naši firmu uvedeno, že za BOZP a PO odpovídám já. Opravdu jsem si nevšiml, že bych tak povýšil (v zákoníku práce a v zákoně o požární ochraně je to dost zřetelně napsáno, kdo zodpovídá). Když jsem zjistil, kdo to tam napsal a zeptal jsem se té dotyčné osoby, jestli ví, co říká zákon č. 262/2006 Sb. § 101 odst. 2 a zákon č. 133/1985 Sb. § 2 odst. 2, tak se tvářila, jako by kousla do obzvlášť kyselého citrónu.

Samotná kapitola je ohodnocení bezpečáků. Na jednu stranu se požaduje odborná kvalifikace, opakované přezkušování, sledování aktuálních platných předpisů (kterých je v naší republice dost a předpokládám, že ještě bude) atd. a na druhé straně jsou platy takové, jaké jsou.

Přes všechny negativní jevy jsem na svou profesi nezanevřel. Mám ji rád a bral jsem ji vždy v kombinaci s tím, že hodně školím, tak trochu jako (asi to bude znít nadneseně) své poslání. Školím i to, co bych nemusel, protože by to měli školit vedoucí zaměstnanci. Kdysi jsem si řekl, že udělám vše pro to, aby se všichni mí spolupracovníci po práci vrátili domů živí a zdraví. Bohužel se mi to, zásluhou těch dvou případů, které jsem výše uvedl a které mě budou pronásledovat do konce života (i když mi bylo z několika stran, včetně inspekce práce, řečeno, že za to nemohu), už plně nepovede.

Pošlete i Vy své zkušenosti s BOZP ve svém okolí, se zajišťováním úkolů v prevenci rizik, s aplikací právních předpisů BOZP, s problémy, se kterými se na svých pracovištích potýkáte apod. na adresu
bozpinfo@vubp-praha.cz. Minimální délka příspěvku je 5 řádků stránky A4, maximální 1 normostrana (1 800 znaků, což odpovídá cca 30 řádkům). Každý půlrok se bude losovat o účast na jednodenní vzdělávací akci VÚBP, v. v. i., dle vlastního výběru zdarma. Druhý a třetí vylosovaný účastník obdrží balíček propagačních předmětů.