Porušování předpisů na úseku pracovní doby v autodopravě

K prohřeškům zaměstnavatele na tomto úseku patří nevedení evidence pracovní doby nebo nedodržování délky směny řidičů. K jakým dalším pochybením u autodopravců dochází?

Mezi významné úkoly kontrolní činnosti Státního úřadu inspekce práce patří kontrola dodržování předpisů na úseku pracovní doby v autodopravě. Podrobná úprava pracovní doby zaměstnanců v autodopravě s vozidly o celkové hmotnosti nad 3,5 tuny vychází ze specifických požadavků na profesi řidičů z pohledu bezpečnosti těchto zaměstnanců za volantem a ostatních účastníků silničního provozu. K zásadní změně právní úpravy pracovní doby v autodopravě došlo s nabytím účinnosti zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, spolu s nařízením vlády č. 589/2006 Sb., o odchylné úpravě pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. K vydání tohoto nařízení vlády došlo na základě požadavku uvedeného v ustanovení § 100 odst. 1 zákoníku práce, čímž došlo k transpozici předpisů Evropských společenství týkajících se úpravy pracovní doby řidičů, mj. i v autodopravě, do českého právního řádu.

Poměrně častým prohřeškem zaměstnavatelů v autodopravě je porušování povinnosti uvedené v ustanovení § 96 odst. 1 zákoníku práce spočívající v nevedení evidence pracovní doby. Převážně se jedná o porušení neúmyslné, plynoucí z mylné domněnky, že evidenci pracovní doby může nahradit záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku podle vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě. Případně, že místo evidence pracovní doby postačí inspektorovi předložit výpis z karty řidiče podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. V některých případech jde o jednání úmyslné, kdy se zaměstnavatel tímto jednáním snaží „zakrýt“ další porušení svých povinností (např. překročení povolené délky směny řidičů).

Dalším častým porušením je nedodržování délky směny řidičů, která může činit nejvýše 13 hodin. V případě, že zaměstnanec vykonává práci v noční době, délka jeho směny může činit nejvýše 10 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích (ustanovení § 5 odst. 2 nařízení vlády č. 589/2006 Sb.). Zde je potřeba zmínit, že ze strany zaměstnavatele dochází často k záměně pojmu „zaměstnance pracujícího v noční době“ uvedeného v tomto nařízení vlády a „zaměstnance pracujícího v noci“ podle ustanovení § 78 odst. 1 písm. k) zákoníku práce.

Dále je třeba zmínit nedodržování doby odpočinku řidičů, kterou upravuje ustanovení §§ 7 - 8 výše zmíněného nařízení vlády a odkazuje přímo na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy. Jedná se o nepřetržitý odpočinek mezi směnami a nepřetržitý odpočinek v týdnu.

Na závěr nesmíme opomenout ani porušování povinností zaměstnavatele na úseku poskytování přestávek v práci, ať už se jedná o neposkytování přestávky v práci na jídlo a oddech pro řidiče v trvání 45 minut podle ustanovení § 9 uvedeného nařízení vlády, pokud je jeho pracovní doba v silniční dopravě delší než 9 hodin, nebo o neposkytování bezpečnostní přestávky pro řidiče podle čl. 7 zmíněného nařízení ES.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail