Kontrola zaměstnance v pracovní neschopnosti

Vzhledem ke změně v zákonu o nemocenském pojištění vydal náš zaměstnavatel nové nařízení ohledně dočasných pracovních neschopností. Konkrétně se jedná o to, že požaduje, aby každý zaměstnanec, který je lékařem uznán dočasně práce neschopným, oznamoval zaměstnavateli telefonem nebo sms zprávou, že opouští svůj byt a jde např. k lékaři, do lékárny, atp. V případě, že zaměstnanec svůj odchod předem nenahlásí, bude zkontrolován zaměstnavatelem a nebude-li doma, bude mu nemocenské kráceno o 100 %. Naši zaměstnanci pracují v dělnických profesích a nemají služební telefony. Jedná zaměstnavatel v souladu se zákonem?

Z toho je vidět, že zaměstnavatel si přečetl pouze ustanovení § 192 odst. 6 zákoníku práce o svém právu kontroly dodržování léčebného režimu zaměstnance, ale že se neseznámil s ostatními bezprostředně souvisejícími předpisy, se zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a se zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

Tak předně. O tom, jestli zaměstnanec má povoleny lékařem vycházky nebo ne, ví zaměstnavatel z dokladu o pracovní neschopnosti. Tam je rubrika, kde lékař vypíše, kde se zaměstnanec po dobu pracovní neschopnosti zdržuje (v případě, že mu povolil odlišné místo pobytu po dobu pracovní neschopnosti od místa trvalého bydliště) a pak tam lékař uvádí vycházky od do. Podle zákona č. 187/2006 Sb. má ošetřující lékař povinnost oznámit zaměstnavateli, že vycházky povolil. To je praktické v případě, kdy např. první týden nemoci vycházky nepovolí a povolí je až v druhém týdnu nemoci. Tiskopisy pracovní neschopnosti vydávala ČSSZ a lékaři měli dostat pokyn, aby zaměstnavateli nějakým způsobem sdělili (nejlépe asi telefonem) povolení vycházek, pokud povolují vycházky později, než vyplňují doklad o pracovní neschopnosti. Ošetřují lékař má zákonnou povinnost sdělit povolení vycházek zaměstnavateli. Podle zákona č. 187/2006 Sb. si totiž musí zaměstnavatel s ošetřujícím lékařem poskytovat vzájemnou součinnost.

A nyní kontrola. Tu provádí zaměstnavatel nebo v případě, kdy neschopnost trvá déle než 14 kalendářních dnů, i orgán nemocenského pojištění. A v zákoně č. 187/2006 Sb. je o kontrole více než v zákoníku práce. Tam je nejdůležitější ustanovení o povinnosti dočasně práce neschopného zaměstnance v § 65 zákona č. 187/2006 Sb. a jeho odst. 1 písm. f): „pojištěnec je povinen oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění, popřípadě zaměstnavateli, pokud kontrolu provedl zaměstnavatel, důvody své nepřítomnosti v místě pobytu v době kontroly, dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to nejpozději v pracovní den následující po dni této kontroly, popřípadě po dni, kdy se o ní dozvěděl“. Z toho vyplývá, že zaměstnavatel nemůže předem zavázat zaměstnance na pracovní neschopnosti, aby do práce posílal sms nebo telefonoval pokaždé, když půjde k lékaři nebo do lékárny. V praxi se musí postupovat tak, že zaměstnavatel přijde na kontrolu a když zjistí, že zaměstnanec není doma, tak by mu to měl dát vědět, že tam byl (např. vzkaz ve schránce), aby zaměstnanec mohl nejpozději následující den splnit svoji zákonnou povinnost a oznámit zaměstnavateli, kde v tu dobu bezprostředně byl a z jakého důvodu a pak se teprve celá záležitost vyřeší.

Stanovisko MPSV k otázkám kontroly ze strany zaměstnavatelů je takové, že by zaměstnavatelé měli postupovat šetrně a v žádném případě by neměli předem stanovit, že za každou  nepřítomnost v bydlišti bude každý  zaměstnanec postižen krácením náhrady mzdy na nulu. To není smysl a cíl tohoto ustanovení. MPSV údajně v nejbližší době zveřejní na svých webových stránkách určitý metodický pokyn pro zaměstnavatele, jak postupovat při aplikaci § 192 až § 194 zákoníku práce a hlavně taky při kontrolách.

Navíc zaměstnavatel musí o kontrole provést záznam a jedno vyhotovení musí prokazatelně doručit zaměstnanci. Tento záznam je stejná písemnost jako např. výpověď,  takže nelze to obejít a zaměstnanci bez dalšího zkrátit náhradu mzdy. Zde je malá potíž v tom, že u pracovních neschopností, které nejsou delší 14 kalendářních dnů, se jedná vysloveně  o záležitost mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, o náhradu mzdy nebo platu z titulu překážky v práci a tam by o důvodnosti krácení náhrady nebo dokonce jejího odnětí z titulu porušení léčebného režimu rozhodoval soud, to nejsou dávky nemocenského, to je náhrada mzdy. Na druhou stranu však v případě, když by zaměstnavatel bez podrobnějšího vyšetření případu zaměstnanci např. náhradu mzdy odejmul zcela, mohl by zaměstnanec tvrdit, že mu nevyplatil řádně mzdu a měl by důvod k okamžitému skončení pracovního poměru ze strany zaměstnance podle §  56 zákoníku práce, takže to je dvojsečná zbraň.