Jak známo, zákon c. 561/2004 Sb., o predskolním, základním, stredním, vyssím odborném a jiném vzdelávání (skolský zákon) upravuje problematiku bezpecnosti a ochrany zdraví detí, záku a studentu pouze rámcove. Skoly a skolská zarízení jsou skolské právnické osoby a  reditelé jsou statutárními orgány této skolské právnické osoby. Proto také jedine reditel v plném rozsahu odpovídá za  cinnost skoly a za bezpecnost a ochranu zdraví záku a studentu.

MSMT sice vydalo Metodický pokyn c.j. 37 014/2005-25 k zajistení bezpecnosti a ochrany zdraví detí, záku a studentu ve skolách a skolských zarízeních zrizovaných MSMT, nicméne tento pokyn – jak se zduraznuje v jeho úvodu - je urcen pro právnické osoby vykonávající cinnost skol zrizovaných MSMT (a to je jen minimum skol). Ostatní skoly zapsané do skolského rejstríku a poskytovatelé sluzeb souvisejících se vzdeláváním a výchovou jej mohou pouzívat podpurne, to znamená mohou jeho ustanovení v podstate prenést do svých skolních rádu a upravit je s ohledem na místní podmínky skoly. Skolní a  vnitrní  rády povazujeme z tohoto pohledu za domácí zákony skoly nebo skolského zarízení, co je v nich dáno, to platí.

Skolský zákon upravuje pouze základní zásady právní úpravy stredních skol. Blizsí  podrobnosti  jsou  uvedeny  ve vyhlásce c. 13/2005 Sb., o stredním vzdelávání a vzdelávání v konzervatori.

Podle skolského zákona dále platí, ze na záky se pri praktickém vyucování vztahují ustanovení ZP, která upravují pracovní dobu, BOZP, péci o zamestnance a pracovní podmínky zen a mladistvých, a dalsí predpisy o bezpecnosti a ochrane zdraví pri práci. Toto ustanovení znamená vazbu organizace praktického vyucování na ustanovení ZP o délce a rozvrzení pracovní doby zamestnancu. Strední skoly tak musejí prizpusobit délku praktického vyucování ustanovením ZP o maximální délce pracovní doby u mladistvých zamestnancu. Podle § 79a ZP nesmí stanovená týdenní pracovní doba zamestnancu mladsích 18 let prekrocit 40 hodin týdne a 8 hodin denne. To znamená, ze takto stanovené denní a týdenní limity pracovní doby platí i pro organizaci praktického vyucování.

V zádném prípade to vsak neznamená, ze by se na záky a na studenty pri praktickém vyucování melo hledet jako na zamestnance a ze by se na ne vztahovaly stejné predpisy jako na zamestnance. Záci a studenti jsou stále záci a studenti a vztahují se na ne výhradne predpisy skolské. Tuto zásadu je treba si dobre zapamatovat a aplikovat ji i v souvislosti s evidencí úrazu vzniklých pri praktickém vyucování na pracovistích cizích zamestnavatelu. Záci nejsou zamestnanci a tak se na ne zákoník práce vztahovat nemuze.

Praktické vyucování se uskutecnuje ve skolách a skolských zarízeních nebo na pracovistích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnení k cinnosti související s daným oborem vzdelání a uzavrely se skolou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyucování a podmínkách pro jeho konání. Je treba si uvedomit, ze  pracoviste praktického  vyucování nejsou podle skolského zákona na rozdíl  od stredisek  praktického vyucování  (zákonem definovaných jako skolská úcelová zarízení)  zapisovány do skolského rejstríku, nebot se  nejedná o skolská zarízení,  ale predevsím podnikatelské subjekty (lhostejno zda-li právnické ci fyzické osoby).

Nálezitosti smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyucování  jsou obsazeny ve vyhlásce c. 13/2005 Sb.. Pro praxi je samozrejme nejdulezitejsí vzdy cást smlouvy týkající se BOZ pri praktickém vyucování.

Reditel skoly ci skolského zarízení nesmí ve smlouve oblast BOZ záku podcenit, musí ji promyslet do jednotlivých podrobností, zejména pokud se týká napr. poskytování OOPP, pracovních odevu a obuvi, cistících a dezinfekcních prostredku. On v podstate musí vyhodnotit vsechna rizika s kterými mohou záci a studenti prijít pri praktickém výcviku do styku  obdobne jako je musí vyhodnotit zamestnavatel za zamestnance v pracovneprávním vztahu. a pak si musí urcit jaká je treba prijmout opatrení k jejich prevenci. I kdyz se praktické vyucování nebo odborný výcvik koná na pracovistích konkrétního zamestnavatele (lhostejno jestli právnické nebo fyzické osoby), stále jde o výcvik záku a studentu a za BOZ odpovídá predevsím skola.

Pojem „skolní úrazy“ studentu a ucnu skolský zákon dnes jiz neuzívá, ale dusledne jej oznacuje jako „úraz detí, záku a studentu“, aby zduraznil, ze k úrazu muze dojít stejne tak v materské skole jako na strední skole. Skolské predpisy  navíc tento pojem vubec nedefinují.

Metodický pokyn MSMT k BOZ, i kdyz není obecne závazný, je jediný skolský predpis, který obsahuje v soucasné dobe definici pojmu úraz detí, záku a studentu:

 „(1) Úrazem záku je úraz, který se stal zákum pri vzdelávání nebo s ním prímo souvisejících cinnostech a pri poskytování skolských sluzeb. Jedná se tedy zejména o úrazy záku na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, pri koupání, pri výuce plavání a lyzarském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahranicních výletech, pri úcasti na soutezích a prehlídkách.
(2) Úrazem záku není úraz, který se zákum stane na ceste do skoly a zpet, nebo na ceste na místo nebo cestou zpet, která byla urcena jako shromazdiste mimo prostory skoly pri akcích konaných mimo skolu.“

Zjistování prícin skolního úrazu pri praktickém výcviku je treba venovat dvojnásobnou pozornost. Skolský zákon výslovne stanoví, ze skola vede evidenci skolních úrazu. Na tom nic nemení skutecnost, ze ZP  stanoví, ze doslo-li ke skode pri praktickém vyucování u právnické nebo fyzické osoby nebo v prímé souvislosti s ním, odpovídá za skodu právnická nebo fyzická osoba, u níz se vyucování uskutecnovalo. Platí zásada, ze skolní úraz vysetruje a eviduje vzdy skola !

Zamestnavatel (tedy právnická nebo fyzická osoba, u které se uskutecnuje praktické vyucování) ten si eviduje a vysetruje zásadne pouze pracovní úrazy, tedy poskození zdraví zamestnance, k nemuz doslo pri plnení pracovních úkolu nebo v prímé souvislosti s ním na jeho pracovistích a dále pak úrazy zamestnancu jiného zamestnavatele, pokud k nim doslo na jeho pracovistích. Zákoník práce ani skolský zákon vsak zamestnavateli neukládají, aby vysetroval príciny a okolnosti úrazu záku a studentu pri praktickém vyucování, to je odpovednost skoly, která je skole ulozena skolským zákonem. Zákoník práce vsak zamestnavateli ukládá, ze bude hradit skodu, a proto je nesporné, ze musí být i on seznámen s prubehem vysetrování prícin a okolností úrazu záka nebo studenta a ze mu musí být v praxi dána moznost, aby se k vysetrování prícin a okolností úrazu vyjádril. Nakonec skola musí úraz nahlásit i príslusnému inspektorátu práce, tak pro zamestnavatele hrozí reálné nebezpecí, ze bude ze strany inspekce práce kontrolován.