Téma týdne

Detská úrazovost

05.09.2011 | ZDROJ: BOZPinfo.cz | AUTOR: Hrubá Katerina

Nejcastejsí prícinou úmrtí detí jsou úrazy. Prestoze detská úrazovost má klesající tendenci, vyzádají si zivot více nez dvou set detí rocne. Vládou Ceské republiky byl v roce 2007 schválen Národní akcní plán prevence detských úrazu na léta 2007 az 2017. Prevencí detských úrazu se také zabývá rada organizací.

KLÍCOVÁ SLOVA: úrazy

Cást I. Centrum úrazové prevence

Jednou z nich je Centrum úrazové prevence UK, 2. lékarská fakulta a Fakultní nemocnice v Motole, které vydává radu publikací. Krome jiných aktivit se zabývá projektem Bezpecná skola, o kterém jsme vás informovali v drívejsím tématu týdne. Rozhovor nasí redakci poskytla Doc. MUDr. Veronika Benesová, CSc., z tohoto centra.

Nedávno se objevila v médiích zpráva, ze Ceská republika patrí mezi státy s nevyssí detskou úrazovostí v Evrope. Jsme na tom opravdu tak spatne?

Nemohu ríct, ze jsme na tom v rámci Evropy nejhure. Jsme nad evropským prumerem, ale ve srovnání s jinými státy, které jsou na tom nejlépe, napr. s Velkou Británií, Nizozemím, skandinávskými zememi jsme na tom hure. Tyto zeme se venují velmi intenzivne prevenci, dokázaly snízit úrazovost, kterou mely takovou jako Ceská republika pred 10 lety. Vypracovaly národní, regionální plány, plány pro konkrétní oblasti - skoly, dopravu, domácnosti. My jsme s nimi ve spojení, prebíráme od nich informace, známe jejich projekty, máme svuj národní akcní plán na léta 2007 - 2017. V této oblasti je porád mnoho práce pred námi. Doufám, ze se nám také podarí snízit detskou úmrtnost i pocty úrazu.

Myslíte tedy, ze bychom meli jeste více zdokonalit prevenci?

Ano, samozrejme.  Je potreba, aby populace byla vzdelaná. Aby se jednotlivé projekty dostaly tam, kam mají – k detem a jejich rodicum. V jiných zemích se výchova zameruje predevsím na rodiny s detmi, aby díte zase predalo svým detem, co se naucí. Dulezité je, aby se deti neco jiného nedozvedely v rámci dopravní výchovy ve skole a neco jiného od rodicu. Cílem je, aby se díte zacalo chovat bezpecne, aby se pohybovalo v bezpecném prostredí, aby byla dostatecná nabídka ochranných pomucek a prosazování jejich pouzívání. Napríklad správné sedacky do aut, prilby ve sportu, bezpecné vázání na lyzích. Snazíme se pusobit na pediatry, aby také predávali informace detem a jejich rodicum. Je to komplex ruzných aktivit, které dohromady zabrání tomu, abychom meli tolik detských úrazu.

Vidíte chybu i v rodicích?

Ano, také. Nekterí bezpecnost podcenují a nekterí naopak prehánejí a omezují díte, aby si neublízilo. Díte potom není vychováno tak, aby dokázalo celit normálním situacím.

Cím konkrétne se zabývá vase centrum?

Nás institut se zabývá prevencí úrazu detí a také senioru uz 15 let. Financne nás podporuje nemocnice v Motole. Vytvorili jsme takové národní centrum, kde se spojuje úsilí trí subjektu – nasí organizace, která se zameruje na prevenci úrazu neúmyslných, centra na 3. lékarské fakulte, které se specializuje na prevenci násilí na detech, a fakultní nemocnice v Brne, která vede registr úrazu osetrených ve vsech detských traumacentrech. Jsme jedni z tech, kterí se podílejí na národním akcním plánu. Garantem tohoto plánu je Ministerstvo zdravotnictví, kde se schází pracovní skupina. Chteli bychom rozsírit spolupráci s regiony. Aby na krajských úradech byla kontaktní osoba starající se o prevenci, mela spojení na skoly, na mensí regionální nemocnice, materská centra.

V jaké oblasti se vyskytuje nejvíce úrazu?

Rocne je u nás kolem 450 tisíc osetrených úrazu. Smrtelné úrazy klesají, v posledních letech je to pod 100. Tedy pokud pocítáme úrazy detí do 14 let. Nekdy statistiky uvádejí deti do 19 let a tam je to témer 300 smrtelných úrazu rocne. Úrazy delíme na dopravní, skolní, sportovní a ostatní. Nejvíce je ostatních – spadají tam úrazy domácí, ve volnocasových aktivitách (na hristi). Ty bývají lehcí, v doprave jsou zase tezké a smrtelné, ale je jich méne. U teenageru je hodne dopravních úrazu (mladí, nezkusení ridici) a pak jsou to sebevrazdy. V porovnání s ostatními evropskými státy máme jeden z nejvyssích výskytu sebevrazd. V plánu jsou dva projekty, které mapovaly situaci a budeme se snazit navrhovat preventivní opatrení. Zabývá se tím Detská psychiatrická klinika v Motole. Zatímco pocet ostatních úrazu klesá, narustají sportovní úrazy.

Jak si to vysvetlujete?

Sporty nabývají na razanci, zlepsuje se vybavení, dosahuje se vyssích rychlostí pri lyzování, sánkování, snowbordingu. Pritom to nejde ruku v ruce s bezpecností. Deti více riskují, nepouzívají ochranné pomucky, jsou preplnené lyzarské areály. U nás zatím nejsou povinné prilby pro deti, povinné jsou pouze pro cyklisty do 18 let pri pohybu na komunikacích. Na nekterých sjezdovkách je napsáno „vstup s helmou“, ale není to ze zákona povinné jako v jiných zemích. Dost úrazu se stává pri adrenalinových sportech, kdyz nejsou dobre vedené. Jsou orientované na pozitek z rizika a lidé pri nich casto neberou ohled na své bezpecí.

Jak byste tedy celkove zhodnotila situaci v CR?

Za léta nasí cinnosti se podarilo prosadit, ze lidé myslí na bezpecnost, zajímají se o prevenci úrazu. Prevencí se zabývají neziskové organizace, které se casto soustredují na kampane. Mají zajímavé materiály, pomucky, program pro celou skolu, který deti baví, ale kdyz tam prijdete za rok, tak z toho neví nic. Organizace by si mely zjistit, jak byl projekt úcinný, coz mnohdy nedelají. Mít zpetnou vazbu. Napríklad prijít znovu do skoly a overit si, jestli si deti získané informace pamatují. Nejvetsí neprítel vsech techto programu je, ze není cas. Ale na druhou stranu, na projektu Bezpecná skola jsem se presvedcila, ze to jde. Kdyz skola umí detem informace správne podat, kdyz se tomu treba jeden clovek venuje, je to skvelé.

Dekujeme za rozhovor.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM

 

SEZNAM KAPITOL

• Cást I. Centrum úrazové prevence
• Cást II. Státní zdravotní ústav