Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců

Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců č. 266/2006 Sb. byl přijat v roce 2006 a dosud nenabyl účinnosti. Nabytí účinnosti se plánuje na 1. 1. 2013. Zásadní připomínky k novele zákona, kterou Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo vládě, vyslovila řada organizací. Stálý výbor pro sociální a zdravotní problematiku Rady vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a Akademie práce a zdraví, o. s., ve spolupráci s dalšími organizacemi, uspořádaly konferenci s názvem Předpoklady funkčního úrazového pojištění zaměstnanců v ČR.  Konala se 10. 1. 2012 v Hlavním sále Senátu pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu ČR Zdeňka Škromacha.

Konference zaznamenala vysokou účast. Své názory prezentovali odborníci z Ministerstva práce a sociálních věcí, Českomoravské konfederace odborových svazů, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, Sdružení podnikatelů a živnostníků, Rady Komory BOZP a PO, Hospodářské komory, České pojišťovny, Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny PČR, Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v. i., Státního zdravotního ústavu, Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN; odborně způsobilé osoby v prevenci rizik a další.

Cílem konference bylo vést debatu, která dospěla k tomuto závěru: Většina účastníků návrh této novely nepodpořila, a to především z důvodu, že nepředstavuje legislativně technickou úpravu tohoto nového sociálního systému, ale výrazně mění charakter úrazového pojištění. A to způsobem, který zbaví úrazové pojištění nástrojů, které jsou v této oblasti tradiční a efektivně napomáhají předcházení vzniku, popř. snižování počtu pracovních úrazů a nemocí z povolání, motivují zaměstnavatele k větší péči o BOZP a vytvářejí podmínky pro rychlý návrat zaměstnanců do práce (prevence, rehabilitace, diferencované sazby pojistného, bonus-malus apod.).

V diskusi zazněly rovněž názory požadující zachování současného systému odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání založeného na zákonné odpovědnosti zaměstnavatele.

Z jednání konference jednoznačně vyzněl požadavek odložit, s ohledem na zásadní výhrady odborné veřejnosti k připravované novele, účinnost zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a znovu v odborné diskuzi posoudit věcná řešení doporučovaná na konferenci a připravit moderní  právní úpravu umožňující naplnit cíle ochrany zaměstnanců i zaměstnavatelů v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání, se stanovením účinných nástrojů k motivaci v oblasti prevence a rehabilitace, při zajištění transparentnosti celého systému.

Výsledek konference bude předložen ministrovi práce a sociálních věcí Jaromíru Drábkovi.

Současný stav

V současné době je rozsah odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání vymezen § 365 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného ustanovení se odpovědnost zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání řídí ustanovením § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve  znění pozdějších předpisů. Zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ze zákona pojištění u České pojišťovny, a. s., pokud s ní měli sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání k 31. 12. 1992, ostatní zaměstnavatelé jsou ze zákona pojištěni u Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group. Zaměstnavatel má na základě této právní úpravy právo, aby za něho příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce.

Případná majetková újma vzniklá provozováním pojištění je pojišťovnám kryta ze státního rozpočtu a naopak přebytek je v následujícím roce odváděn do státního rozpočtu. Správní náklady pojišťoven jsou stanoveny právním předpisem jako procenta z vybraného pojistného (29,5 % v období 1993–2003, 13,5 % v období 2004–2011 a 9 % od 2012). Výše pojistného se pohybuje v rozmezí 0,28 – 5,04 % podle klasifikace ekonomických činností (dříve OKEČ, nyní CZ–NACE). Jiří Král, vrchní ředitel Sekce sociálně pojistných systémů MPSV, který je zastáncem novely zákona o úrazovém pojištění, uvedl: „Monopolní provádění dvěma pojišťovnami není v souladu s pravidly EU o hospodářské soutěži. Financování systému je průběžné, nejsou vytvářeny technické rezervy; naopak značné přebytky (cca 30 % příjmů) jsou odváděny do státního rozpočtu. Současný systém neumožňuje využívat část vybraného pojistného k prevenci a rehabilitaci. Systém nemotivuje zaměstnance k návratu do práce, ani zaměstnavatele k odstraňování rizik.“

Připravovaná změna a připomínky k návrhu zákona

Schválením zákona o úrazovém pojištění byl opuštěn systém odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání a koncepce náhrad za ztrátu na výdělku, kdy se vycházelo z principu náhrady skutečné škody. Byl zaveden dávkový systém, obdobně jako je tomu v sociálním pojištění.

Hlavní důvody nesouhlasu s celkovou koncepcí zákona jsou následující:

• Úrazové pojištění má být z podstaty věci i svého cíle pojištěním odpovědnostním, nikoliv pojištěním sociálním.
• Pojištěn musí být zaměstnavatel, který za škodu na zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání odpovídá, nikoliv zaměstnanec.
• Stávající návrh novely z. č. 266/2006 Sb. je převážně zaměřen pouze na dosažení úspor finančních prostředků, a to zejména na úkor zaměstnanců, kteří utrpí pracovní úraz nebo onemocní nemocí z povolání, případně pozůstalých u smrtelných pracovních úrazů.
• Nedostatečná ochrana zaměstnavatele. Zaměstnanec, který utrpí úraz a je mu přiznána úrazová dávka, se může u soudu v občanskoprávním řízení žalobou proti zaměstnavateli dále domáhat náhrady újmy podle občanského zákoníku, která podle názoru zaměstnance vznikla tím, že úrazová dávka plně nepokrývá ztrátu na výdělku. Zaměstnavatelé by tak byli dále finančně zatíženi. Jelikož dávky podle zákona nekryjí škodu, lze spory očekávat.
• Podstatně nerovnoměrnější postavení zaměstnanců vůči orgánu státní správy (Česká správa sociálního zabezpečení – ČSSZ) než vůči zaměstnavateli (současný stav), u něhož mohou zájmy zaměstnanců účinně obhajovat a prosazovat odbory nebo zástupci zaměstnanců pro BOZP.
• Nebezpečí vzniku korupčního potenciálu vzhledem k závislosti výše dávek na individuálním rozhodnutí úředníků ČSSZ a posudkových lékařů.
• Další administrativní povinnosti pro zaměstnavatele spojené např. s přihlašováním zaměstnanců do systému úrazového pojištění a s odhlašováním z tohoto systému.
• Zrušení tzv. motivačních prvků (systému zvýšení pojistného a slev z pojistného a přirážky k pojistnému). Jsou navrženy pouze sankční opatření. Tím se snižuje motivace zaměstnavatelů snižovat úrazovost a pečovat o BOZP.
• Navrhovaná právní úprava ve spojení se zavedením jednoho inkasního místa je motivována pouze snahou o posílení příjmu státního rozpočtu, bez možnosti kontroly adresného využití vybraných prostředků. Úřad není schopen provádět cílenou a plošnou kontrolu využívání těchto příspěvků a realizovat příslušná nápravná opatření. Cílem úrazového pojištění, resp. získaných prostředků, by vedle náhrady škody měla být snaha o návrat postiženého zaměstnance do práce. Čím menší bude příjem pojistného, tím méně peněz zbude na podpůrné programy snižování úrazovosti a nemocí z povolání včetně prevence a poúrazové rehabilitace postižených zaměstnanců.
• Nesouhlas se zavedením jednotné sazby pojistného na úrazové pojištění ve výši 0,4 % pro všechny zaměstnavatele. Absolutní solidarita při výběru pojistného je považována za demotivující opatření, které nevytvoří ekonomický tlak na zaměstnavatele jako jeden z nástrojů BOZP. Podmínky práce v jednotlivých oborech jsou natolik rozdílné, že pro některé zaměstnavatele budou příspěvky nepřiměřeně a neoprávněně vysoké.
• Předložený materiál zavádí platby formou další daně a zaměstnavatel, který pečuje o BOZP má být zatížen stejnou platbou jako ten, co se o BOZP nestará.
• Nesouhlas se zrušením Rady úrazového pojištění. Tím by se odstranil jediný kontrolní mechanismus a vše by bylo ponecháno v působnosti státu; zaměstnavatelé i odbory by tak ztráceli jakýkoliv vliv v této oblasti.
• Vzniknou rizika z převodu agendy úrazového pojištění, které v současné době bez vážných poruch funguje, na ČSSZ, která nemá potřebné zkušenosti a ani personální a materiálové zajištění.
• Navrhovaná právní úprava je nekoncepční, nefunkční, nemotivační a v zásadě je namířena i proti zaměstnancům samým. Navrhuje se proto znovu odložení účinnosti zákona a zpracování nové koncepce úrazového pojištění.

Naše redakce bude problematiku zákona o úrazovém pojištění nadále sledovat. Záznam z konference můžete shlédnout zde.

Zdroj:

• Předkládací zpráva návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů
• Konference „Předpoklady funkčního úrazového pojištění zaměstnanců v ČR“, která se konala 10. 1. 2012 v Senátu