Má pojišťovna právo neuznat pracovní úraz nebo ho neodškodnit v plné výši?

Zdroj: 

Ve svých dotazech často píšete o radu, jak postupovat v případě, kdy pojišťovna neuzná úraz, který zaměstnavatel chce odškodnit jako pracovní, a odmítne pojistné plnění. Nebo úraz neodškodní v plné výši.

Zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ze zákona pojištěni u České pojišťovny, a. s., pokud s ní měli sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání k 31. 12. 1992, ostatní zaměstnavatelé jsou ze zákona pojištěni u Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group. Z dotazů našich čtenářů a jiných zdrojů vyplývá, že tato pojišťovna často rozhoduje o tom, jestli úraz bude odškodněn jako pracovní nebo o krácení odškodnění alespoň ve výši 10 %.

Podle názoru námi oslovených právníků na to pojišťovna nemá právo. V článku Pojišťovna odmítá odškodnit jasné pracovní úrazy JUDr. Eva Dandová radí obrátit se guvernéra České národní banky. Na dotaz tazatele popisujícího úrazy, které zaměstnavatel vyhodnotil jako pracovní a pojišťovna je odmítla uznat, odpovídá: „Toto právo ji ale žádným právním předpisem dáno není. O tom, jestli se jedná, nebo nejedná o pracovní úraz, rozhoduje výhradně odpovědný zaměstnavatel nebo v případě, když zaměstnavatel řekne "o úraz se nejedná", tak pak soud, ale nikdo jiný. Pojišťovně nikdo nedal a nedává právo posuzovat, jestli úraz odškodní nebo ne…“ Ve své praxi paní doktorka zaznamenala také několik případů, kdy Kooperativa žádá po zaměstnancích, aby dali souhlas k nahlédnutí do zdravotní dokumentace a pak prohlásí, že úraz odškodňovat nebude, že k němu měl poškozený predispozici, přestože odškodnění úrazů je na principu objektivní odpovědnosti a predispozici nezohledňuje.

Následující dotaz na toto téma přišel do naší redakce nedávno a týkal se krácení odškodného, o kterém rozhodla pojišťovna, přestože zaměstnavatel chtěl odškodnit popisovaný pracovní úraz ve výši 100 %.

Dotaz: Náš zaměstnanec držel v ruce trámek, který chtěl ještě přihodit na podvalník a přitom nechtěně vsunul nohu pod kolo podvalníku, což způsobilo pracovní úraz. Naše firma má ze zákona sjednáno pojištění pro pracovní úrazy a nemoci z povolání u pojišťovny Kooperativa. Z Kooperativy nám bylo nejprve zasláno upozornění, že zaměstnavatel má právo na krácení odškodnění podle zákoníku práce. Po doručení tohoto dopisu jsme pojišťovně odpověděli v tom smyslu, že zaměstnavatel nechce krátit odškodnění svého zaměstnance a že požaduje, aby odškodnění bylo ve výši 100 %. Asi po 10 dnech nám Kooperativa opět zaslala dopis, ve kterém se uvádí, že máme podle zákoníku práce nárok na krácení a že pojišťovna není povinna odškodnit nad rámec stanovený právními předpisy. Na tento dopis jsme opět odpověděli v tom smyslu, že pochybení našeho zaměstnance lze považovat za běžnou neopatrnost a proto nelze uplatnit § 367 zákoníku práce a že požadujeme odškodnění pracovního úrazu našeho zaměstnance ve výši 100 %. Poslední dopis, který jsme od Kooperativy dostali, byl výčet částek, jakým způsobem odškodnila pracovní úraz našeho zaměstnance, ve kterém krátí odškodnění o 10 %. Má pojišťovna právo sama provést krácení odškodnění i přesto, že byla opakovaně upozorněna na to, aby odškodnila pracovní úraz našeho zaměstnance ve výši 100 %?

K dotazu se vyjádřil JUDr. Zdeněk Přeslička: „Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel se však podle platné právní úpravy dané zákoníkem práce může zcela nebo zčásti zprostit odpovědnosti v případech uvedených v § 367 citovaného předpisu. Toto ustanovení stanoví mj., že zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Podle konstantní judikatury jde o jednání, při němž zaměstnanec neporušil bezpečnostní ani jiné předpisy, ale vědomě podstupuje riziko poškození zdraví. Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, je povinen určit zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě lehkomyslného jednání však je zaměstnavatel povinen uhradit aspoň třetinu škody. Jestliže zaměstnavatel věděl a trpěl, že takového jednání se dopouštějí i ostatní zaměstnanci, nemůže se zprostit odpovědnosti ani částečně.

Z uvedeného vyplývá, že právní úprava jednoznačně určuje, že zaměstnavatel je povinen ve shora uvedených případech určit část škody, kterou nese zaměstnanec a tuto část škody nemůže určit sama pojišťovna. V takovém případě by byl její postup protiprávní a právně neúčinný. Podle ustanovení § 4 vyhlášky č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sice pojišťovna nehradí škodu, kterou se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy, ale výši části škody způsobené zaměstnancem v uváděném případě nemůže sama určit.

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu však i nadále trvá a v případě sporu o výši náhrady škody rozhodne v rámci pracovněprávních sporů příslušný soud, a to na základě žaloby podané zaměstnancem vůči zaměstnavateli. Pokud zaměstnavatel část škody zaměstnanci doplatí a příslušná pojišťovna mu ji neuhradí, může se zaměstnavatel domáhat dlužného plnění v rámci obchodněprávního sporu podáním žaloby u příslušného soudu.“

O vyjádření jsme požádali i pojišťovnu Kooperativu, která prostřednictvím svého tiskového mluvčího Milana Káni odpověděla takto:

„Kooperativa hospodaří se státními prostředky a jako řádný hospodář musí kontrolovat, kam, komu a za co jsou státní prostředky vynakládány. Ve své praxi jsme odhalili několik podvodů, kdy zaměstnavatel uznal neoprávněný nárok zaměstnance, neboť odškodnění nejde přímo z jeho peněz a jemu nehrozí žádný postih. Mnozí zaměstnavatelé uznávají úrazy za pracovní i v případech, kdy ke skutku nemohlo dojít nebo když popis úrazového děje neodpovídá následkům.“

Komentáře

Kooperativa

15.10.2012 - 15:13 František Černý
Bohužel mne tento článek nijak nepřekvapuje. Sám jsem jejich praxi mnohokrát řešil. Například u řady pracovních úrazů nevypláceli odškodné vůbec, s tvrzením, že zaměstnavatel škodní událost nenahlásil a to přes to, že veškeré doklady byly zasílány s dodejkou. Odškodnění úrazu se tak několikrát táhlo přes rok. A jejich nejnovější pokus byl zpochybňování lékařského vyjádření (počtu bodů) v Posudku o bolestném. Po několika denní korespondenci dali pokoj až po nabídce řešení sporu u soudu. Proto všem dotčeným radím, braňte se. Já osobně u nich již dávno zrušil všechny své soukromé pojistky a radím to i všem svým známým, bohužel s nimi mám i osobní zkušenost, kdy odmítli hradit škodu způsobenou orkánem Kyril na střeše našeho domku. Tenkrát vyplatili až po té, co jim bylo doručeno předvolání k soudu.

Re: Kooperativa

15.10.2012 - 15:16 František Černý
Omlouvám se, že sem zatahuji i svou ryze soukromou zkušenost, ale od jisté doby se mi při zmínce o této pojišťovně opravdu "otevírá kudla v kapse". Pokud je můj příspěvek jakýmkoli způsobem nevhodný, pak prosím redakci o jeho smazání. Všem přeji krásné dny

Zmíněnému nezákonnému jednání

16.10.2012 - 13:55 Radoslav Vlasák
Zmíněnému nezákonnému jednání tzv. úrazových pojišťoven nejspíš nahrává i fakt, že řada zaměstnavatelů odkazuje zaměstnance ohledně náhrady škody z titulu pracovního úrazu právě na pojišťovnu - a to jak ohledně výše náhrady (čili tzv. krácení odškodnění), tak přímého vyplácení. § 382 Zákoníku práce přitom říká jasně, že náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu na výživu pozůstalých vyplácí zaměstnavatel pravidelně jednou měsíčně. A případná dohoda o jiném způsobu výplaty se pak týká pouze toho, že náhradu lze vyplatit např. až po skončení pracovní neschopnosti. Výše popsaná praxe je tedy rovněž v rozporu s legislativou, stejně jako v článku popisovaný případ.

Re:

17.10.2012 - 10:54 František Černý
Myslím, že zmíněné ustanovení se týká pozůstalých po smrtelném pracovním úrazu, kterým může být vyplácena "renta", pak je jasné, že je třeba nurčit periodu vyplácení. Co se týče vyplácení odškodného za nesmrtelný pracovní úraz, pak se domnívám, že není v rozporu se žádným zákonem jeho vyplácení až po skončení pracovní neschopnosti. V situaci, kdy (při delší neschopnosti) zaměstnavatel ani neví jak velkou nemocenskou sociálka platí, není možné náhradu ani správně vypočítat - předání informace zaměstnavateli z úřadu bývá zdlouhavé. Pokud jde o odkaz, aby si zaměstnanec sám vše vyřídil s pojišťovnou, tam se zřejmě dočká toho, že se s ním pojišťovna nebude bavit - zaměstnanec není smluvní strana. Nicméně je celkem běžnou praxí, že zaměstnavatel dodá pojišťovně veškeré podklady a výslednou částku nechává poukázat přímo zaměstnanci. Myslím, že i tohle je v pořádku, i když pro zaměstnance to znamená mnohem delší čekání. Mimochodem, někteří z mých zákazníků jsou pojištěni ještě u České pojišťovny a tam jsem nikdy o žádném podobném problému neslyšel, tohle je čistě záležitost několika lidí z Kooperativy. Je dost možné, že jejich nadřízení ani netuší o této praxi, která je, podle mého názoru, často již za hranicí zákonnosti.

Re:

06.11.2012 - 23:18 Radoslav Vlasák
Možná pro upřesnění - pokud vyplácí přímo pojišťovna, v pořádku to rozhodně není - aspoň stran náhrady za ztrátu na výdělku určitě ně (viz § 382 zákoníku práce). Navíc - v takovém případě je to tzv. platba od třetí osoby, a nejsem si jistý, zda v takovém případě není povinností zaměstnance podávat daňové přiznání (nejsem ekonom, ale někteří ekonomové tvrdí, že ano, byť i daň bude nulová). A k mnohem delšímu čekání na výplatu náhrady škody od pojišťovny - může se klidně stát, že "díky" tomu si bude zaměstnanec muset vzít půjčku, aby měl po dobu, po kterou bude "čekat" na platbu od pojišťovny, na nájem a podobné nutné praqvidelné platby (samozřejmě včetně úroků - a ty už mu nikdy nikdo nevrátí). Právě tomu již zmíněný § ZP brání - a žádný zaměstnavatel by neměl podobnou nezákonnou praxi uplatňovat!!!

Re:

07.11.2012 - 09:31 František Černý
Pane Vlasáku, § 382 řeší výplaty náhrad pozůstalým po smrtelném pracovním úrazu, to za prvé. Za druhé z něj rozhodně nelze vyčíst skutečnost, že musí vyplácet pouze zaměstnavatel (§382 Náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých vyplácí zaměstnavatel pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.) Já v příspěvku, na který reagujete píši o vyplácení odškodného za pracovní úraz, který zaměstnanec přežil. A ani tam není nezákonné, když vyplácí přímo pojišťovna. Zde se trochu míchala jablka a hrušky. Co se týče daňového přiznání po přijmutí platby pojišťovny. Dle mého názoru se jedná vlastně o platbu od zaměstnavatele a rozhodně nejde o výdělečnou činnost. Toto by totiž úplně popřelo smysl pojištění, viz třeba povinné ručení u motorových vozidel. Nedovedu si představit, jak ze svého platím škodu např. 6 mil. KČ a pak si to nechávám zpětně platit pojišťovnou. Také jsem jakživ neslyšel, že by ten, komu jsem způsobil škodu a on dostal náhradu od pojišťovny, pak musel podávat daňové přiznání, nebo byl jakkoli postihován za jeho nepodání. Myslím, že toto nehrozí ani u odškodnění za pracovní úraz a postupem platba pojišťovny přímo poškozenému rozhodně nedochází k porušení ZP, ani daňových zákonů. A na závěr - smlouvu s pojišťovnou má zaměstnavatel a on zasláním potřebných dokladů pojišťovně s požadavkem na plnění přímo zaměstnanci, vlastně zaplatil. To co píšete o nutnosti půjček na nájem je určitě možné a smutné, nicméně ani přímá platba zaměstnavatele prvopočátek této svízelné situace často nevylučuje. Ono totiž vyšetřování příčin smrtelného pracovního úrazu všemi zúčastněnými orgány může trvat poměrně dlouho a dokud neexistuje stanovisko o míře zavinění vzniku úrazu, tak stejně nikdo nic nevyplatí. Takový je prostě svět.

Re:

14.11.2012 - 09:28 Tomáš Neugebauer
Na základě stále platné vyhlášky č. 125/1993 Sb. (§ 2 odst. 1) "má zaměstnavatel právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen "pojišťovna") nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ní zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce". Tedy vyplácení náhrad přímo pojišťovnou není v rozporu s platnou legislativou. Výše případného krácení náhrady je však plně v kompetenci zaměstnavatele. Nic na tom nemění ustanovení § 382 zákoníku práce, neboť je nejen možné dohodnout vyplácení až po ukončení pracovní neschopnosti, ale též je možné dohodnout vyplácení zálohy zaměstnavatelem, které se potom pro pojišťovnu zúčtuje, nebo je možné dohodnout přesné měsíční vyplácení zaměstnavatelem, avšak v tom případě musí být splněna podmínka dodání podkladů poškozeným, což si troufám tvrdit, že v praxi z jeho strany nebude realizováno, takže vznikne překážka na straně poškozeného (zaměstnavatel ani pojišťovna nemají právo si zjišťovat výši vyplacených nemocenských dávek). Problém se týká opravdu dlouhodobých dočasných pracovních neschopností, neboť nárok na náhradu vzniká až po vzniku škody, nikoliv před jejím vznikem, i když vznik škody lze oprávněně předpokládat. Přeloženo do praxe, pokud někomu vnikla dočasná pracovní neschopnost 2. června, nemůže předpokládat, že v červnové výplatě, tedy vyplácené v červenci, dostane od zaměstnavatele, náhradu ušlé mzdy za období 2. až 30. června, a to ani formou zálohy. Tu dostane až v srpnu v rámci červencové výplaty, a to už většinou je pracovní neschopnost ukončena a provede se výpočet celých náhrad.

Vážený pane Černý,

07.11.2012 - 11:29 Radoslav Vlasák
Vážený pane Černý, tak trošku s Vámi nesouhlasím - § 382 ZP přece není jen o náhradě škody v případě smrtelného PÚ, to by tam např. nebyla náhrada za ztrátu na výdělku! A text předmětného § "vyplácí zaměstnavatel pravidelně jednou měsíčně" je jasným stanovením povinnosti zaměstnavatele, nikoliv tedy "přes pojišťovnu" (to by ten text nejspíš vypadal trošku jinak). I v nejrůznějších výkladech ZP je obsaženo prakticky totéž, na co upozorňuji já - a více jak třicetiletá praxe v téhle branži mi rovněž dává za pravdu. Že skutečnost bývá mnohdy podstatně odlišná, je smutným faktem - ale budeme-li všichni tolerovat nedodržování zákonů, bude ještě hůř. Že současnému stavu nahrává i neexistence smysluplného úrazového pojištění zaměstnanců, je bohužel skutečností - a nejnovější návrh ministerstva financí předpokládá převedení tohoto pojištění do komerční sféry. Pokud to tak dopadne, bude mít zaměstnavatel uzavřeno úrazové pojištění zaměstnanců u téže pojišťovny, jako např. povinné ručení a havarijní pojištění za automobily, podnikatelské riziko, skladové zásoby apod. A stane se tím pádem jakýmsi rukojmím konkrétní pojišťovny - určitě nemusím konkretizovat. Tento faktický střet zájmů existuje již od roku 1993 (byť omezen právě příslušnými ustanoveními zákoníku práce) - a pořád to nikomu zase až tak moc nevadí. Pak se nelze divit, že si některá pojišťovna osobuje nezákonný nárok vstupovat do uznávání či neuznávání pracovních úrazů a do míry zavinění zaměstnancem (čili krácení odškodnění). A ještě pár slov k srovnávání úrazového pojištění zaměstnanců a povinného ručení za automobily - podobně argumentuje ministerstvo financí ve svém výše zmíněném návrhu. Jenomže u automobilů jsme pojištěni my jako majitelé vozidel, kdežto u úrazového pojištění je to zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec. A tím pádem mezi pojišťovnou a zaměstnancem neexistuje jakýkoliv právní vztah - ten je pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Proto dost dobře nelze tato dvě pojištění porovnávat.

Re:

07.11.2012 - 13:56 František Černý
Vážený pane Vlasáku, zaměstnavatel platí jednou měsíčně, pokud není dohodnuto jinak - stačí interní směrnice zaměstnavatele je to. Dokonce přesně podle dikce zákona. Mimochodem platba pojišťovnou přímo poškozenému není zakázána, mimo jiné právě pro případy různých rent pozůstalým a případného krachu podniku. A právo ČR funguje tak, že co není přímo zakázáno zákonem, je povoleno. Navíc tvrdím, že firma platí pojistku, tudíš odškodné je vlastně výplata pojistky a tím, že zaměstnavatel nechá platbu provést přímo na účet zaměstnance de fakto provádí platbu on sám, nejde o platbu třetí osobou. Souhlasím s Vámi, co se týče pojišťovny, to je bez debaty. Myslím, že porovnání pojištění odpovědnosti zaměstnavatele a povinného ručení je možné. Příklad nabourám Vaše auto. Vzniklou škodu uhradí přímo Vám pojišťovna z mojí zákonné pojistky, přesto, že Vy s ní smlouvu nemáte. A pro poškozenou stranu je to jen dobře, protože škoda může být taky vysoká, že na ní nemusím mít prostředky. A stejné to může být s pracovním úrazem - menší firmy na to prostě nemusí mít a tak je dobře, když platí pojišťovna rovnou poškozenému, protože svoje peníze dostane, většinou později, ale dostane. Odškodné se počítá z čisté mzdy, ze zákona se nejedná o zdanitelný příjem, zrovna tak jako prostředky na opravu Vašeho auta z povinného ručení. To je prostě princip všech odpovědnostních pojistek

Re:

14.11.2012 - 09:35 Tomáš Neugebauer
Náhrada mzdy podléhá zdanění. Vypočítat ji z čisté mzdy je nemožné.

Nedá mi to - ještě jedna

07.11.2012 - 14:39 Radoslav Vlasák
Nedá mi to - ještě jedna poznámka: Dohoda o jiném způsobu výplaty znamená, že se může dohodnout zaměstnanec se zaměstnavatelem - rozhodně to ale neznamená, že se vše vyřeší interní směrnicí, protože to je jednorázový akt zaměstnavatele (bylo by otázkou, zda lze takový postup zakotvit v kolektivní smlouvě, ale domnívám se, že ani tam ne, protože by se zaměstnanci předem vzdávali svých práv, což naše legislativa nepřipouští). A jestliže zákon říká "zaměstnavatel vyplácí", pak je to povinnost plynoucí ze zákona - a tedy všechny jiné varianty jsou logicky nezákonné, aniž by je nějaká další ustanovení přímo zakazovala. A úhrada pojistky pojišťovně určitě neznamená, že zaměstnavatel vlastně platí náhradu škody zaměstnanci, jak je povinován. Nicméně - pokud pojišťovna dodrží všechny lhůty (mj. výplatu náhrady ztráty na výdělku měsíčně, byť jen zálohově) a neosobuje si právo vstupovat do samotného uznání či neuznání pracovního úrazu a do výše jeho odškodnění, lze tzv. "přihmouřit oko" s vědomím, že - zejména u malých zaměstnavatelů - to může být přijatelným řešením, které naše legislativa zatím nezohledňuje. Problémem ale zůstává, že se tak neděje, a navíc pojišťovny (resp. jedna konkrétní) nutí poškozené zaměstnance s nimi nejrůznější formou spolupracovat, aniž by mezi nimi existoval jakýkoliv právní (případně pojistný)vztah. To pak pro tyto zaměstnance přináší další problémy i náklady, samozřejmě bez nároku na jejich kompenzaci. Zejména z těchto důvodů dost dobře nelze srovnávat současné úrazové pojištění zaměstnanců (byť nedokonalé) s ostatními pojistnými produkty.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail