Bezpečnost adrenalinových sportů

Zdroj: 

Možná jste taky dostali jako dárek let balónem, tandemový seskok padákem nebo "ochutnávku" nějakého jiného adrenalinového sportu. Je to originální způsob, jak obdarovat své blízké. Provozovatelé těchto aktivit tvrdí, že při dodržení všech pravidel a instrukcí je zaručena téměř stoprocentní bezpečnost.

„Létání balónem ani moc adrenalinový sport není, i když to tak zážitkové agentury prezentují. Je to spíš romantika,“ říká Lukáš Brada ze společnosti Bohemia Balón. Za své osmileté působení ve firmě nezaznamenal nějaký vážný nebo dokonce smrtelný úraz pasažérů balónu. Předpisy pro balóny vydává Úřad civilního letectví a jsou dost přísné. Rychlost větru, aby se dalo létat, musí být do 5 m/s, dohlednost minimálně 5 km.

Společnost Bohemia Balón provozuje balóny pro 2 až 5 lidí, existují však balóny i pro dvacet lidí nebo speciálně upravené pro handicapované účastníky, například pro vozíčkáře. Létá se ráno a večer, od jara do podzimu. Zákazníci jsou poučeni o bezpečnosti a dostanou instrukce, jak se mají obléci. Teplé oblečení není nutné, protože rozdíl teplot v balónu a na zemi není velký (létá se cca 300 m nad zemí), nefouká tam vítr a je teplo od hořáku. Měli by se obléci sportovně, vzít si pevnější obuv, kdyby se přistávalo v náročnějším terénu.

Možnost, že by balón spadl a lidé se zabili, Lukáš Brada vylučuje. „Nový pilot musí absolvovat 50 letů bez zákazníků, než s nimi začne létat. Stalo se, že méně zkušený pilot přistál v lese, nebo mu došel plyn. Ani v jednom případě však k žádnému úrazu nedošlo. V případě přistání v lese se nepotrhal ani obal, pouze koš se z lesa špatně dostával. Kdyby balón padal, fungoval by tak trochu jako padák. Důležité je nešířit paniku, povídat si s lidmi a zachovat klid,“ říká.  Balóny musí každoročně projít technickou prohlídkou, kde je technici sestaví, proletí se, zkontrolují hořák, zkouší látku, jestli se neroztrhne apod.

Pouze asi ve dvou případech se stalo, že se pasažéři letu báli a s úlevou přistáli. Lokalitu si zájemci o tento druh zážitku vybírají sami, většinou dávají přednost přírodě před Prahou, fotí, natáčejí a užívají si to.

Jan Průša je profesí odborně způsobilá osoba v prevenci rizik v oblasti školství a ve volném čase se už 15 let věnuje parašutismu v Paraškole IMPACT. Kromě výcviků pro parašutisty a vyhlídkových letů tato škola nabízí i tandemové seskoky (skok ve dvou s tandempilotem) ze 4 km, kterých se může zúčastnit téměř každý člověk starší osmi let. Do osmnácti let však pouze se souhlasem rodičů.

Zákazník dostane kombinézu, přilbu, ochranné brýle a musí mít sportovní obuv. Je vybaven speciálním postrojem pro připnutí k tandempilotovi. Nejdříve shlédne instruktážní video a podepíše, že byl seznámen s pravidly pro seskok, že netrpí určitými chorobami (např. závratě, epilepsie, srdeční problémy, cukrovka) a  nemá závislost na drogách nebo alkoholu. V případě, že nastávající pasažer nemůže podepsat toto zdravotní prohlášení, musí si zajistit před seskokem lékařské osvědčení.  Aby se skoky mohly uskutečnit, musí být dobrá viditelnost a ne moc silný vítr (do 11m/s).

Při seskoku se používá hlavní a je připraven i záložní padák. Bezpečnost zvyšuje zabezpečovací přístroj Cypres pro otevření záložního padáku v předem stanovené výšce pro případ, že tak neučiní tandempilot sám. Padáky podléhají pravidelné kontrole. O jejich balení se stará osoba vyškolená a přezkoušená z balení konkrétního typu padáku. Piloti jsou zkušení parašutiské, tandempilot musí splňovat určitá kritéria (min. věk 21 let, držitel kategorie parašutisty D a oprávnění H, min. 1000 seskoků, min. 400 min. volného pádu, doklad o zkoušce pilota tandemových seskoků).

Na přání zákazníků se skok natáčí na video. V tom případě s nimi z letadla vyskočí i kameraman, který snímá volný pád a otevření padáku. Musí přistát dříve, aby nafilmoval i přistání. Zákazník si vybere hudbu a po krátké době odchází i s DVD jako vzpomínkou na tento adrenalinový zážitek.

Zajímavé je, že běžně o tyto skoky mají zájem i lidé tělesně postižení (vozíčkáři, nebo i nevidomí). „Myslím, že rizika jsou stejná nebo dokonce menší než u jiných sportů, například při lyžování.“ říká Jan Průša.

 

Bungee jumping pochází z Nového Zélandu a do České republiky se dostal v roce 1993. Ve světe funguje jako sportovní disciplína. Jiří Stolín, jehož firma provozuje tento sport u Chomutova, říká, že nebezpečí bungee jumpingu hrozí v případě, že člověk podcení svůj zdravotní stav. Také může ublížit spíš strach před skokem, než samotný skok. Pokud zákazníci dodrží pokyny, které dostanou, nemělo by se nic stát. Jsou upozorňováni, za jakých podmínek by neměli skákat, například po čerstvých nebo po vážnějších operacích. Někdy však skutečnosti zamlčí a jdou do toho na vlastní riziko.

Zájemci si mohou vybrat tři druhy skoků - z mostu, z jeřábu nebo do obří houpačky. „Každá firma, ať je to u nás nebo ve světě, používá jiná lana, i systém úvazu za nohy nebo za postroj je jiný a jedinečný. My používáme měkčí lana, certifikovaná u firmy TÜV Germany, která jsou šetrná k lidskému organismu. Lano se natáhne na čtyřnásobek svojí délky, brždění je plynulé, na dlouhé dráze. Nejsou zatěžována na maximální možnou míru. Ale je to jenom materiál, může selhat, tak ještě pro jistotu používáme sekundární jištění, které by mělo v případě selhání lana člověka zastavit 10 m nad zemí,“ vysvětluje Jiří Stolín a dodává, že pokud zákazníka přepadne před skokem strach, snaží se ho psychicky podpořit. To se stává například na jeřábu, když začne klec stoupat do výšky. „Povídám si s ním na jiné téma. Když přijedeme nahoru, nerozebírám jeho pocity, ale dám mu pokyny ke skoku. V zahraničních firmách je instruktorům jedno, jestli člověk nakonec bude skákat nebo ne, zaplacené to má, ale já ho chci přesvědčit. Aby měl za své peníze zážitek.“ Skáče se za každého počasí, i v dešti nebo ve vedru, kdy jsou lidé pod větším psychickým tlakem. Trvá déle, než se odhodlají. Ale je opravdu málo těch, kteří si to rozmyslí.

O „skokany“ se stará několik instruktorů, pro které je bungee jumping koníček a přivýdělek zároveň.  Instruktorem může být kdokoliv, koho baví práce s lidmi, vyhledává adrenalin a je odolný vůči extrémnímu počasí.  Všichni neustále navzájem kontrolují svoji práci. Nemají na starosti jenom oblékání a přípravu zákazníků, ale i uklidňování. V případě, že by člověk po skoku nereagoval, neprovedl domluvená gesta a nevnímal povely, začíná záchranná akce. Kdyby byl v bezvědomí, i když se to nestává, byl by spuštěn dolů pod most, kde instruktor provede první pomoc. Každý týden se konají cvičné záchranné akce jako příprava na zvládnutí nečekané situace.

„Lidem bych chtěl vzkázat, ať se nebojí skákat, je to sport adrenalinový, ne nebezpečný,“ říká Jiří Stolín.

 

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail